Příspěvky

Nobody loves me, it's true...

Po dlouhé době poslouchám Portishead...jednak nemám náladu o tři čtvrtě na dvě poslouchat něco tvrdého, druhak jsem měl včera narozeniny...první mi popřál kamarád, hned ráno...potom Martina, od té jsem to opravdu nečekal, zvlášť hned ráno (čert vem to, že jí to ohlásilo icq - já si taky nepamatuju všechno, kór takové blbosti)...potom Zuzka, moc hodná holka...Evča, spolužačka...taktéž moc hodná holčina, vtipná, krásná...mám ji rád...Pak Kuba Hrdlička, od toho jsem to fakt nečekal...a to je asi všechno, rodinu nepočítaje. Pět lidí...

Nevím proč, ale na můj vkus si to nějak beru. Ne že bych to bral za bernou minci, ale přeci to jen vypovídá...vždyť jde o napsání jedné zkur*ené věty...a od některých lidí jsem to nečekal...myslel jsem, že aspoň napíšou, nic...ani jeden spolužák...páni...

Buď jsem si poštval hodně lidí proti sobě, nebo jsem tak nevýrazný, nebo jsem vhodný k ignoraci, nebo...všechno dohromady třebas...

0 komentářů

Dnešek, vlastně včerejšek
Na školu přijel prezident.

P. Klaus má cestu po Moravě a rozhodl se zastavit i na naší škole, takže pořádné pozdvižení. Naše třída se bohužel do auly nevešla, upřímně, nijak mě to nelákalo. Mé otázky by také nemusely projít. Ale zpět. Budeme tedy vítat pana prezidenta na chodbě. Bože. Jediný klad - místo do čtyř máme do půl třetí. Jinak, jak to popsal jeden učitel, to bylo jak za komunistů Prvomájový průvod... Povinně čekat, až dojede papaláš. Ráno jdu do školy a něvěřím svým očím. Kytka! Na naší škole! Věc naprosto nevídaná. A další a další! Na škole to najednou vypadá jak ve skleníku. I nástěnky jsou perfektně zaplněné....bože, jaká přetvářka.... Den proběhne v klidu, nijak se nic nehrotí... Jdem na oběd a pak máme čekat půl hodiny před dveřma. Hm....paráda. Je čas si popovídat, něco dořešit.....dozvídám se od holek, že v květináčích jsou ještě cedulky z obchodu :D apod. Dostane se mi té cti párkrát se utopit v očích JÍ :) A už je to tu. Zástupce jde s významným posunkem. Jde průvod, Klause přehlížím, vidím ho, až jde navrch. Pak jde ještě pár lidí. A konec. :D Jdeme domů. Venku si ještě zažertuju na účet kolony blokující silnici (vlastně neblokující, tam je "průjezd zakázán" ;). Doma. Nechce se mi moc učit, ale vím, že musím. No nic. Prospím se a jdu na to. O půl jedenácté. Laborky napůl hotové, zbytek dopíšu ve škole, slovíčka do němčiny naučená. Jdu spát...

0 komentářů

Jsem paranoidní?
Mám pocit, že ano. A chci se toho zbavit. Když neprozvoní, ptám se sám sebe, proč mě neprozvání, mám tendenci se omlouvat za všechno, co řeknu, protože předpokládám, že jsem něco podělal... Když mi nenapíše odpověď, myslím na to, co jsem tak špatného napsal. Ach jo... Musím se změnit. V hodně věcech. Musím přestat s tímhle sebezpytováním, musím se naučit, že nemusí být chyba ve mně. Musím se přestat vtírat, nechat ostatní svobodně dýchat, nebrat věci jako nějaký útok proti mně...

0 komentářů

Střety názorů
Mám zajímavý dar, vlastnost, smůlu(?), a to, že vyslechnu v podstatě kohokoliv a bavit se dokážu s kýmkoliv. S někým probírám odborná témata, s jiným si povykládám v běžném hovoru a občas poslouchám i opilecké výjevy svých spolužáků. Najdu společnou řeč téměř z každým člověkem. Někdo mi říkal něco v tom smyslu, jestli je něco, v čem bych se neorientoval. Mám široký rozhled, nejsem upnutý na pár zájmů, které bych ovládal, v podstatě splňuju "vědět o všem něco a o něčem všechno". Tím pádem dokážu najít téma, které je blízké jak mně, tak člověku, se kterým se bavím.
Problém je, že pokud někoho vyslechnu, většinou se to stočí k nějaké osobě. Jejímu hodnocení, kritice. Jenže, kvůli mé schopnosti vyslechnu i onu osobu, která ale může zase něco vykládat o osobě ji kritizující. A to je právě to, jak se mám chovat? Pokud to přeženu, řeknu to tak, že osoba X drbe osobu Y a naopak. Já stojím ve středu a jsem záchytným bodem těchto střetů. Jenže mi přijde blbé nejprve poslouchat, jaký je Franta blbec a pak poslouchat Pepu, cože je to Franta za vola (toto je příklad, většinou se jedná o dívky, jsou více rafinovanější a své antipatie dokážou i lépe skrývat).
Nechci se omezovat tak, že bych se bavil jen s jednou stranou, nechci mít předsudky a možná se zbytečně ochuzovat o zajímavé názory či podněty. Zatím to tedy řeším tak, že, jak je u mě zvykem, více poslouchám, než mluvím, a pokud něco říkám, snažím se o krocení vášní osoby X proti osobě Y. Případně, pokud mám něco na srdci, řeknu i něco proti osobě Y. Chovám se v tomto ohledu ale tak, že se nesnažím o zatajování těchto negativních zkušeností a myslím, že pokud chce osoba Y vědět, proč jsem o ní řekl, že je taková a maková, řeknu jí to i s nějakým odůvodněním.
Nevím, jestli se chovám správně, ale já prostě nechci být zařazen do skupiny Q a společným groupthinkem odsuzovat osobu Y, kterou si členové Q zvolili jako obětnho beránka...

0 komentářů

Mám rád hudbu.
Hudba nás doprovází podstatnou část života. Ať už dětské písničky v raných letech, přes léta dospívání na diskotékách, v klubech apod. až po dechovku v seniorském věku. Hudbu slyšíme každý den, většinou. Existují stovky žánrů, jejich kombinací. Obvykle nějaký žánr preferujeme na úkor jiného, některá melodie a (dis)harmonie je nám příjemnější než jiná.
Můj playlist obsahuje téměř 2000 skladem, různých žánrů, kvality, provedení... Každý den mám v podstatě jinou náladu, chuť poslouchat jinou hudbu. Proto mám takové množství písniček. Vážná hudba, Lenka Dusilová, A Perfect Circle, Queen, System of a Down, Apocalyptica, Franz Ferdinand, Rage Against The Machine... Každý den si vyberu, včera to byli zmiňovaní Rage Against, dneska Lenka Dusilová...po dlouhé době...
O hudbě se dokážu bavit téměř s kýmkoliv. Nejsem škatulkován jako příznivec nějakého žánru, což mě neomezuje, a také mi to dává možnost se bez předsudků a opovržení dívat na hudbu ostatních. Můžu poslouchat hip hop se spolužákama, můžu poslouchat Nirvanu s kámošem, nervu si vlasy při poslechu jazzu, který si pouští kamarádka... Líbí se mi to. Mám rád svou svobodu, možnost volby.
P.S. Ach ano, pro hnidopichy - nemusím dechovku a typický pop ala Robbie Williams či Atomic Kitten. Neposlouchám. Nehodnotím. Raději.

0 komentářů

Valentýn
Do školy nejdu, oficiálně je mi blbě. Dělám si jídlo, dojíždí návštěva, sedám k počítači. Původně jsem tu nechtěl být takhle dlouho, co naplat. Valentýn nevalentýn. Pár přání, od kamarádek, pár přání kamarádkám, nějak nemám komu psát tu opravdovou z lásky. A nikdo mně taky ne. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, neřeším to. Beru do ruky kytaru, po dlouhé době, něco zkouším, teď zase stojí u klavíru, moc dlouho mi to nevydrželo. Přemýšlím, o sobě, o jedné holce. Měli jsme spolu pěkný kamarádský vztah, ale na lyžáku to tak nějak skončilo. Velkou vinou mne, byl jsem protivný na všechny, potřebuju trochu volnosti, 30 lidí v jednom baráku....potřeboval jsem si s někým popovídat, ale i lidi, kterým jsem věřil, za mnou nedošli. Prý proto, že jsem byl na všechny hnusný. Dobře, beru to. Neřeším to. Zpět k té holce. Hezký vztah se pokazil, nevrátil se do starých kolejí. Mrzí mě to, ale je to její volba. Nechci lidi omezovat,c proto jsem jí taky napsal dopis ve stejném duchu, že je jen na ní, jak se ke mně bude chovat. Jenže mám v tom zmatek, já potřebuju odezvu, které se mi nedostává...

0 komentářů

Vážná hudba
Dvořák, Beethoven, Rimský-Korsakov, Mussorgsky, OST Call Of Duty 2...po dlouhé době mám chuť na vážnou hudbu....je při ní klid...

0 komentářů

Blbá nálada
Koloem třetí si mě vybrala paní Deprese a rozhodla se se mnou prožít pár chvilek. Nevím, proč si vybrala mě...

0 komentářů

Klidný den
Mám pocit, že sem nepatřím. Deprese mívám jednou za čas, žiletkama se neřežu a na psychiatrii jsem nebyl...právě poslouchám Franze Ferdinanda a mám se skvěle...doufám tedy, že tady aspoň někomu pomůžu, když já sám moc té pomoci nepotřebuju...

0 komentářů

Úplně normální dnešek
Dneska taková průměrná, až dobrá nálada. Poslouchám Lucii, píšu komentáře ke zpovědím, relaxuju, pracuju, bavím se, myslím, vzpomínám, rytmicky pokyvuju hlavou, dumám, hodnotím...

0 komentářů

Dnešek
Massive Attack temně duní, světla zhasnutá, zmatek v hlavě se třídí, uzly problémů se rozplétají...

0 komentářů