Příspěvek

Střety názorů
Mám zajímavý dar, vlastnost, smůlu(?), a to, že vyslechnu v podstatě kohokoliv a bavit se dokážu s kýmkoliv. S někým probírám odborná témata, s jiným si povykládám v běžném hovoru a občas poslouchám i opilecké výjevy svých spolužáků. Najdu společnou řeč téměř z každým člověkem. Někdo mi říkal něco v tom smyslu, jestli je něco, v čem bych se neorientoval. Mám široký rozhled, nejsem upnutý na pár zájmů, které bych ovládal, v podstatě splňuju "vědět o všem něco a o něčem všechno". Tím pádem dokážu najít téma, které je blízké jak mně, tak člověku, se kterým se bavím.
Problém je, že pokud někoho vyslechnu, většinou se to stočí k nějaké osobě. Jejímu hodnocení, kritice. Jenže, kvůli mé schopnosti vyslechnu i onu osobu, která ale může zase něco vykládat o osobě ji kritizující. A to je právě to, jak se mám chovat? Pokud to přeženu, řeknu to tak, že osoba X drbe osobu Y a naopak. Já stojím ve středu a jsem záchytným bodem těchto střetů. Jenže mi přijde blbé nejprve poslouchat, jaký je Franta blbec a pak poslouchat Pepu, cože je to Franta za vola (toto je příklad, většinou se jedná o dívky, jsou více rafinovanější a své antipatie dokážou i lépe skrývat).
Nechci se omezovat tak, že bych se bavil jen s jednou stranou, nechci mít předsudky a možná se zbytečně ochuzovat o zajímavé názory či podněty. Zatím to tedy řeším tak, že, jak je u mě zvykem, více poslouchám, než mluvím, a pokud něco říkám, snažím se o krocení vášní osoby X proti osobě Y. Případně, pokud mám něco na srdci, řeknu i něco proti osobě Y. Chovám se v tomto ohledu ale tak, že se nesnažím o zatajování těchto negativních zkušeností a myslím, že pokud chce osoba Y vědět, proč jsem o ní řekl, že je taková a maková, řeknu jí to i s nějakým odůvodněním.
Nevím, jestli se chovám správně, ale já prostě nechci být zařazen do skupiny Q a společným groupthinkem odsuzovat osobu Y, kterou si členové Q zvolili jako obětnho beránka...

0 komentářů