Příspěvky

Zase ti vrabci
Zobali vrabci zobali
hydraulické roboty
z hadiček na ně stříkaly
natlakované oleje
křidýlka si v nich máchali
než je to spláchlo do stoky
až přijdou jarní přívaly
do polí ta se rozleje

Sezobnem vrabce v oleji
namleté v teplém rohlíku
kyselé deště zvracejí
duhy v odstínech zelené
Všemu se hrubě zasměji
obejmu těžkou techniku
a pomodlím se v naději
že je to všechno smyšlené

0 komentářů

Říkanka
Vojenská četa nabroušených břitů
párala břicha vyděšených britů
V tísnivé chodby atomových krytů
mění se malby přepychových bytů
Avšak i v nich za zoufalého křiku
dočkáš se jenom bajonetu v břichu
Přetrhneš-li si však na smyčce míchu
nebudeš nikdy víc přátelům k smíchu
oproti díře po bolestném vpichu
budeš moct na věčnost prodlívat v tichu

0 komentářů

Ach...
Pochoduje dav omezenců ulicemi. Nesou transparenty a svobodně hulákají projevy inteligence. Ve špitálu, kolem kterého právě prošli, sežrala pana Straku rakovina a pojišťovna solí tučný balík nekrytých bankovek. Pracující obyvatelstvo se zběsile prodírá demonstranty, uhnaná srdce jim pumpují do čel pot, co je pálí v očích, a proto nevidí, jak moc jdou brzy. Bojovníci za svobodu, bojovníci za ekologii, bojovníci za lidská práva, bojovníci sami se sebou a alkoholem a mouchy sežerte mě, co už to vzdali, ti všichni si kupují rohlíky a výrobní salám s poloviční slevou pro sešlost časem. Křik novorozenců s podělanými jednorázovými plínkami naráží na zdi dětských postýlek, schválených evropskou normou, sepsanou v devíti svazcích, které nikdo nečte. Jenom dva bezdomovci na nábřeží, společně s lahví levné pálenky a tabákem sesypaným z posbíraných nedopalků, si s nadhledem užívají civilizační frmol v poklidném svitu kyselých červánků. Lžeme, bavíme se, máme strach, sledujeme televizní talkshow, diskutujeme, bádáme, trápíme se, okrádáme se a zažíváme nezměrné lásky a věčná přátelství. A jednou všechno dobře dopadne.

0 komentářů

Dnes mě přepadli
Zrovna jsem zapaloval svíci v pravověrném kostele, když vtom mi kdosi zezadu přeplácnul obličej pásem kobercovky. To se ví, že jsem si to nenechal líbit - v duchu, protože nahlas to nešlo, jsem se modlil, aby toho lumpa prásknul boží hněv rovnou mezi čočky. Mé přání bylo vyslyšeno - pop ho vzal po hlavě kadidelnicí. A protože se netvářil, že by došel poznání dobra, osvobodili jsme z kříže Ježíše a přibili ho tam místo něj. Není nad interaktivní vymoženosti jednadvacátého století.

0 komentářů

Dying
Dnes, na smrtelné posteli, jsem se jako již jistě nesčetné davy přede mnou ohlédl nazpět svým životem. Jak jsem se učil, jak jsem pracoval, vychovával děti... ale všechno z toho, co jsem získal za celý život, jsem v tu chvíli tak nějako ztrácel. Vše, co jsem za dlouhá desetiletí nastřádal a čemu jsem se naučil
dům - pryč
rodina - pryč
přátelé - pryč
vektorová algebra - pryč
svaté písmo - pryč

Pokud nebude žádné příště, měl jsem ze života vymáčknout víc
Pokud bude nějaké příště, není nic, co bych si tam odsud odnesl.

Tak jako tak jsem prohrál

0 komentářů

Nejeden filosof budoucnosti...
by o mně asi řekl:
"...je věru zrcadlem: uvyklý podrobovat se všemu, co chce být poznáno, bez jiných rozkoší, než jaké poskytuje poznání a zrcadlení - čeká, až něco přijde, a opatrně se pak tím směrem šíří, aby se ani lehounké stopy a závany přízračných bytostí na jeho povrchu a pokožce neztratily. Co na něm ještě zbylo z "osoby", zdá se mu nahodilé, často svévolné, ještě častěji rušivé: natolik se stal sám sobě průchodištěm a odleskem cizích podob a událostí. Sám na "sebe" se rozpomíná s námahou, nezřídka chybně; snadno se zaměňuje, plete se, pokud jde o jeho vlastní potřeby, a je právě zde nevybíravý a nedbalý. Možná jej trápí zdraví. Ztratil vážnost pro sebe sama, i čas: je radostný, nikoli z nedostatku nouze, nýbrž z nedostatku citu a pochopení pro svou nouzi. Obyklá vstřícnost vůči každé věci a každému zážitku, slunné a bezstarostné pohostinství, s nímž přijímá vše, nač narazí, jeho způsob bezohledné vlídnosti, nebezpečné bezstarostnosti v zacházení s "ano" a "ne": ach, existuje dost případů, kdy za tyto své ctnosti musí pykat!"

0 komentářů

A tam kde můj život byl v půli se svou poutí
...potkal jsem sám sebe
v temném lese
a smál se + plakal + žil + umřel
a nepochopil
nic

Tak pravil Lawrence Ferlinghetti a já nemohu než přitakat.
A nepochopit
nic

0 komentářů

Můj milovaný deníčku
Dnes jsem ráno jsem vyhlédl a vypadl z okna. Stálo tam napsáno, že mnoho lidí padlo, mnoho lidí setrvalo v boji, a že mnoho lidí se odklidilo z bojiště sledovat televizní show.
A jak to bylo se mnou? Vykročil jsem s písní na rtech vstříc novému dni, plnému neomezených možností, skýtajícímu nesčetná překvapení a nikdy a nikým neprobádaná zákoutí reality. Ano - dnes jsem se s odhodláním a vervou vrhl z okna do dne, ve kterém jsem měl zažít věci, které nikdy nikdo nezažil a o kterých by ani ti nejabsurdněší básníci nebyli s to napsat verš, neboť natolik jsou umístěna mimo všednost.
Tak tedy - první krok, druhý krok... a už jsem seděl v kanceláři. Nastala noc. Dva kroky zpět králem po šachovnici. Jsem tam, kde jsem začal, pouze již nemohu provést rošádu.
A tak se smráká nad horizontem, aby se opět mohlo zítra rozednít. Zítra...

0 komentářů

Les
Do všech světových stran se dnes
rozprostíral velký les.
Byl plný šišek a kamení a krom mě neokoušel ten divoce, a přesto harmonicky borovicemi pokrytý prostor žádnou bytost člověku podobnou. Světlo zraku protnulo jenom pár rybek v jezírku, jimž se blyštily jejich perleťové šupiny od lomeného světla z vodní hladiny. Stál jsem na břehu jezírka a poslouchal datla dolujícího zpod kůry stromu pár živočichů pro zahnání hladu. Nad lesem letělo hejno labutí v těsném závěsu za radarovým letadlem Iljušinem typu IL-76, blížícím se k městu, ze kterého právě vyjel buldozer s divným tvorem, co vypadal jako já. Měl však dvě knihy. Jedna byla plná čísel a ve druhé se psalo, že ten tvor je moc hodný, když se dobře stará o buldozer a své děti. Vše se obrátilo na ruby. Stromy se propadly do země a země se vylila na povrch a ztvrdla. Od té doby jsou všude hodinky a tvorové jako muž s knihami, co chodí po vylitém zemském povrchu a dívají se na hodinky. Iljušin dokroužil.

0 komentářů

Studna
Prošel jsem (dnes?) mezi několika stromy až na mýtinu k malému dřevěnému domu. Neurčitý délkový úsek východním směrem od stavby je polohován dutý válec do země. Svou existenci jsem přemístil dovnitř tohoto válce síla zřejmě ne gravitační "mě" táhla směrem k druhé podstavě. .... Cesta protkaná spoustou tvarů, nejprve rozeznatelných, pojmenovatelných a zařaditelných: Hodiny, klas obilí, slunce, šíp... později (nebo dříve) svou zařaditelnost ztrácely: červený flek, červený flek trojrozměrný, bezbarvý flek obklopující nekonečnou přímku, protínající válec.... a má existence byla stále menší, byla kuličkou, která pozorovala ze svého středu svět do všech stran najednou, byla celým novým nekonečným vesmírem, ... byla. Věci se přestaly hýbat, myšlenky přestaly plynout, světlo přestalo proudit, zvuk přestal být slyšet. Žádný pohyb = žádný čas. Graphical error occured. No time e $## a?k☻♥☻ uuu . . . . . . .

0 komentářů

~@~
mlčím

0 komentářů