Příspěvek

Nejeden filosof budoucnosti...
by o mně asi řekl:
"...je věru zrcadlem: uvyklý podrobovat se všemu, co chce být poznáno, bez jiných rozkoší, než jaké poskytuje poznání a zrcadlení - čeká, až něco přijde, a opatrně se pak tím směrem šíří, aby se ani lehounké stopy a závany přízračných bytostí na jeho povrchu a pokožce neztratily. Co na něm ještě zbylo z "osoby", zdá se mu nahodilé, často svévolné, ještě častěji rušivé: natolik se stal sám sobě průchodištěm a odleskem cizích podob a událostí. Sám na "sebe" se rozpomíná s námahou, nezřídka chybně; snadno se zaměňuje, plete se, pokud jde o jeho vlastní potřeby, a je právě zde nevybíravý a nedbalý. Možná jej trápí zdraví. Ztratil vážnost pro sebe sama, i čas: je radostný, nikoli z nedostatku nouze, nýbrž z nedostatku citu a pochopení pro svou nouzi. Obyklá vstřícnost vůči každé věci a každému zážitku, slunné a bezstarostné pohostinství, s nímž přijímá vše, nač narazí, jeho způsob bezohledné vlídnosti, nebezpečné bezstarostnosti v zacházení s "ano" a "ne": ach, existuje dost případů, kdy za tyto své ctnosti musí pykat!"

0 komentářů