Příspěvek

ONA I.
Kdybych na tomhle světě neměla tohle křeslo, byl by mi úplně ukradenej. Ale já ho mám, sedím si tu v něm, a je mi děsně bezva. Prostě mi k němu přirostlo srdce. Já v něm sním, já v něm přemýšlím, já v něm spím, jím, blouzním. Ale nemůžu ho mít pokaždé, když si umanu. Je totiž kamaráda. Už v něm zase sedím, a přemýšlím o tom, jak je ten svěk skurvenej. Nebýt libé vůně a omamného kouře, jdu si hodit mašli. Jenže kouř tu je, a je tu pro mě vždy, když ho potřebuju. Jako zrovna teď. Sedím si ve svém křesle, a svět kolem mě je naprosto zázračný, prostě magický a tajemný. V rohu místnosti se ze strany na stranu kývá žirafa, a já z toho mám děsnou pr**l. Prostě se lenivě prohýbá v bocích a svůdně kývá hlavou, má naprosto cool výraz. Je vlastně děsně v pohodě. Z dáli nám vyhrává Lucie. Koller v rukou svírá mikráč a z úst se mu linou líbezná slovíčka. Stačí jen zavřít oči a už vás svírá v náručí a tančí romantický ploužák. Skrz škrábavý suchý kašel se opět dostávám do reality, to mi jen plíce říkají, že mi asi brzo vypovědí službu, ale jinak jsou celkem hodný, holky moje. Taskže jen co svejm plícím domluvím, odcházím zpět do světa krás a spolněných přání. Neuběhla ani minuta a už ležím v klíně toho fajnovýho a děsně hezkýho človíčka. Laská mě po vlasech, do ouška mi šeptá ta nejsladší slůvka, která mě nenechávají chladnou. Dostávám strašnou chuť se milovat. Poblíž jen ten cápek, co mě děsně chce už nějaký čas, a kterýmu stále říkávám ne. Ale co, je děsně milej, tak proč jednou neříct třeba to ano. A tak zase přemýšlím, jak ten čas zase hrozně rychle letí, ještě před chvilinkou jsme byli každý v jiném koutě tohohle squatu a najednou se spolu vozíme na vlnách neútěšné rozkoše. A je mi úplně fuk, že ležím na poblitém a vínem poznamenaném koberci, naprosto úchylně zelené barvy. Cítím stále více, jak do mě proniká síla a životnost. Ležím ve své milovvané postýlce s nádherným povlečením, co voní po růžích. Probouzím se do vašeho světa a padá na mě stesk, protože si uvědomuju bídu tohohle světa. Už mě to nebaví, tak píši poslední tečku do tohoto deníku, který mi nahrazuje přítele, zpovědní skřínku...

0 komentářů