Příspěvek

5.(4.)11.
Jsem spokojená... studuju svou vysněnou vysokou školu, chodím se skvělým člověkem, chodím do fitka, mám úžasnou rodinu a ty nejlepší přátele. Mám fajn brigádu a navíc hrozně moc možností na výběr. Tak co se děje?
Cítím 2 věci, které mi hodně vadí. První je Bůh.. ne že ba mi vadil zrovna on, to vůbe ne, vadí mi to, že v tom stále nemám jasno. Byla jsem si jistá na střední-Bůh neexistoval a všichni kdo v něj věřili byli blbečci. Ale ted už si tak jistá nejsem, díky mnoha událostem v mém životě jsem malinko změnila názor. Co když tam někde je? A co když jsem se předtím hodně zmýlila když jsem ho nebrala v potaz? A nejhorší je, že nevím jak se k tomu postavit, pocházím z rodiny absolutních ateistů, nikdo se o něčem podobném nikdy ani slůvkem nezmínil. A taky mi připadá, že mi jakási vyšší složka v životě chybí. Ale vůbec nevím, jak mám ted dál pokračovat..
Drudá věc je můj skvělý muž. Je to s ním docela v normě, akorát mám pocit že mi ted začíná být hodně věcí jedno. Je mi jedno, jestli si na mě udělá čas nebo ne (i když mě společeně strávený zároven vždycky potěší, ale snažím se to nevnímat protože vím, že to nebude na dlouho, že to brzy skončí). Je mi úplně fuk, co říká, hrozně mi vadí jak mě pořád poučuje (on to tak nebere, a vím že ani já bych neměla, ale nejde to). A nejhorší je strach z toho, že to tak zůstane. Nemá ted vůbec čas (a když jo tak si ho udělá až pozdě večer) a přesně tohle mě odrazuje, vím že to takhle bylo i u nás doma, a taky vím, že je to přesně to, co nechci. A nedokážu v tuhletu chvíli nemyslet na budoucnost, ve které si sama sebe představuju se třemi dětmi na krku a s chlapem, který se celé dny neobjeví doma. A to je přesně situace ve které nechci nikdy skončit, a která se mi poslední dobou nejvíce nabízí... Možná by bylo nejlepší mu to říct. 4ím víc nad tím přemýšlím, tím temnější se mi naše společná budoucnost zdá...

0 komentářů