Příspěvek

malý kousek z večerní deprese?
Co sem napsat? cítím se osamělá? je mi smutno? je mi zima? jsem naštvaná? nebo snad nenaplněná? asi všechno dohromady a ještě mnohem víc. Protože celek je víc než suma částí... a navíc se ani v sobě nevyznám. Mám analyzovat pocity po kouscích jeden po druhém? nebo se na to vykašlat a prostě se vrhnout do normálního života? vadí mi že šel za kamarádkou (na které mi taky záleží a kterou mám moc ráda) místo aby šel za mnou. Že jí napsal jako první že by potřeboval pokecat. Vždyt já jsem tady pro něj... on to nevidí? možná ho nedokážu správně reflektovat. Mrzí mě že když má povídací náladu tak jde za kýmkoli jiným, jen ne za mnou.. ach jo mi je smutno. A navíc jsem naštvaná, na něj, na celý svět a nejvíce na sebe. Nejradši bych se vykašlala na celou prahu a utekla zpět domů, tak bych si přála aby mě tady nic nedrželo. Někdy bych si přála abychom se třeba rozešli a abych mohla zpět domů. A pak si za tyhle pocity nadávám. Myslím že bych podobného chlapa nenašla. Ale třeba jo, třeba si to namlouvám a běhají jich po světě ještě tucty.
Vykašlat se na všechno, na prahu a na celý svět a vrátit se domů? do Ostravy? vzdát to tady, když to vypadá tak nadějně? nesnáším když se musím vzdát... A nechci se vzdát ani Marka, i když mě tak štve. Tak co mám dělat? vždyt s takovou se tady jenom užeru, pokud se už to nestalo. Nechci se stát zelenou vdovou, i když k tomu asi nemám daleko...
Přála bych si dvě věci. BUD 1. Konečně si tady zvyknout a najít si alespon jednu pořádnou kamarádku NEBO 2. rozejít se s Markem a odstěhovat se zpátky domů. Dokázala bych se rozejít? asi ano.. ale mrzelo by mě to... Ale život jde dál, jen si na chvíli vyskočil na vyšší level a pak se vrátil hezky zpět do starých zajetých kolejí a mateřského hnízda. Vážně to tak chci? Ještě to zvážím...

0 komentářů