Příspěvky
Už sakra konečně!?
A háh! já už to nevydržim! At už je to shcválený nebo mě trefí! uááá! >.<
Indigové dítě
Jen tak ze zvědavosti jsem se hrabala na netu v informacích o indigových dětech a nestačím se divit. Když jsem si projížděla testy "Je vaše dítě indigové?" poznávala jsem sama sebe.
*má jiné stravovací návyky než vy. Ví přesně co potřebuje a co chce jíst.
(Od útlého věku jsem odmítala jídla co mi dávali rodiče, tvrdohlavě jsem obhajovala co chci já)
*je často příliš unavené, aby vstalo, obléklo se a šlo do školy. Jednoduše je příliš unavené na to, aby dělalo cokoliv.(Takhle jsem se cítila po většinu základní školy, ale nyní se to projevuje)
*je nepozorné, nesoustředěné, vše dokáže odvrátit jeho pozornost od toho, co právě dělá.(Klasika, při hodině ve škole jsem raději čuměla z okna na ptáky nebo stromy)
*nespravedlnost ho opravdu pobuřuje(Hluboce, hluboce!)
*nereaguje na obvinění(vždycky jsem hrála, že se mě to netýká)
*je tolerantní ke všem a ke všemu(Proto si dokážu najít kamarády všude, ale horší je si je udržet)
*tráví čas raději s dospělými než se stejnými kamarády(Tímto jsem trpěla vždycky. Stejně staří kámoši byli super, ale nestačili mi v inteligentně zaměřených rozhovorech, takže jsem vyhledávala starší lidi, kteří mi byli schopni stačit)
*má sklon k tomu být samotářem(Jo velkej)
*za všech okolností touží po lásce, spravedlnosti, toleranci a neodsuzování(Lásku potřebuji, spravedlnost potřebuje tento svět stejně jako toleranci a neodsuzování a to samé se týče mé osoby)
*protestuje při každé příležitosti a má velmi silnou vůli(Za svý názory i zemřu!)
*nenechá se omezovat překonanými názory(Prostě hovadiny všeho druhu hážu za hlavu)
*není snadné ho zkrotit, protože se cítí být králem/královnou a žádá, abychom se k němu odpovídajícím způsobem chovali(Jo, jsem sobec, narcista a ještě k tomu mrcha, ale jsem hodná tak se to vyvažuje)
*chce znát raději pravdu než jakoukoliv lež(To na mě přesně sedne, nesnáším lži, ikdyž jsem většinou já ten co z milosrdnosti lže)
*miluje intenzivní, duchaplné rozhovory(blábolení o blbinách není pro mě)
*působí léčivě na jiné lidi(Kamarád mi ne jednou řekl, že se semnou cítí jako dokázal cokoli na světě)
*často není dostatečně uzemněné a „vznáší se někde nad zemí“(to mám v jednom kuse)
*nemůžete ho honit. Je to prostě nemožné.(a když se o to někdo pokusí tak ho pošlu do pr**le nebo si alespoň strašně stěžuju a to tak, že to ten člověk většinou už po druhé nezkusí)
*někdy je po delší dobu úplně vyčerpané a nedokáže se zregenerovat(Občas jsem tak unavená vážně prospím dva dva dny, kámoška si myslela, že mám problém se štítnou žlázou)
*umí argumentovat zcela bez emocí, logicky a jistě(Jen holduju objektivnímu pohledu na věc)
*nenechá se potrestat, umí si ale uložit trest samo(proč myslíte, že jsem skončila na psychině?)
*dělá většinou jen to, co samo považuje za správné(To dělám celý život, mámu to vytáčí)
*požaduje od vás, abyste se ho ptali na jeho mínění a přesvědčení(Zbožňuji to, protože to vede k debatě, která má smysl)
*často si hraje s neviditelnými kamarády, které skutečně vnímá(V dětství jsem chodila do lesa a hrála jsem si s vílami, fakt!)
*je jistým způsobem jiné než ostatní děti(Jo, vždycky jsem se liššila, byla jsem emotivnější než ostatní, hravější a spíš jsem vyhledávala samotu)
*ve věku, kdy děti začínají mluvit, začne koktat, protože nenachází dostatečně ta rychlá správná slova(začala jsem mluvit až ve čtyřech letech, babička i máma mi vyprávěly, že jsem odmítala mluvit a když jsem začala koktala jsem tak moc, že jsem musela dlouhou dobu docházet k logopedovi)
*k předmětům se chová, jako by byly živé a mohly jsme jim činit bolest(Občas jsem jim i dávala jména)
30.5.23010
Dnešek byl fajn, i když to bylo dost fyzicky náročný, aleto nevadí. Bavilo mě a líbilo se mi na tom hlavně to, jak jsem všichni spolupracovali, to bylo fajné. Ale stejně pořád nemůžu zapomenout na mámu . . . . a pořád nevím, jestli s ní mám jet k tomu doktorovi, ale asi bych měla . . . jenom se bojím, že z toho budu zase špatná . . . a taky ještě pořád nevím, jestli mám dál chodit ke svojí psacholožce. Je sice fajn, ale nevím, jestli se jí dokážu dostatečně otevřít a když ne, tak jak mi pak může pomoct????
Festivaly
Metalfest už mám za sebou a jsem plně spokojena. Sice to umývání vlasů v těch improvizovaných umývadlech není třikrát příjemný neboť tam neteče teplá voda, ale je osvěžující z horkých dnech. A mám podpisy Deathstars, za to mi to stálo 
Už se těším na Masters of rock, bude tam Tarja Turunen moje srdcovka a ještě mám v plánu jen na brutal assault v srpnu, kamarád mi bere lístek, takže to mám prakticky zadara. Ach, tento rok je mým nejplodnějším rokem 
Snad mi to vydrží i v tom příštím.
29/V/10
Odpočinkový den....konečně. Včera pět hodin zbytečného cestování a měsíc zkouškového před sebou...jo a začínají mě bolet zase záda, ale nic hrozného.
...zjistil jsem že když jsem zkoušel jestli ještě píše moje sbírka propisek a fix, používám na zkoušku věci jako (a-b)(a+b)=aa-bb...na to že mám aprobaci angličtina-dějepis...no ale s určitými integrály bych to pravda tak neuměl, tohle zapomínám rychleji než by se mi líbilo...
Můj ty kluku deníčkovitý,
Tak jak mě zatím změnilo mateřství..
Moje dcerka Beátka se narodila 18.3 2010, takže už jí jsou dva měsíce a devět dní..
Porod byl odporný, něco na co se dá sice vzpomínat v dobrém, ale asi bude lepší nevzpomínat..
Vždy jsem si neuvěřitelně přála svoje dítě, dítě, kterému bych dala vše to, co já nemohla mít- Zázemí, spousty bezpodmínečné lásky a porozumění.. A tak bojuji..
Je krásné sledovat denně její pokroky a výrazy ve tvářičce, když se jí chce plakat, nebo jak se krásně směje, když před ní člověk ze sebe udělá úplného magora.. A Karel, kamarád u kterého bydlíme, je z ní taky moc nadšený, kdyby mě měl rád, tak by jsme byli dobrá rodina- já, on, Beunka a pejsci.. Ale to už jsou jen takové představy způsobené zřejmě nadbytkem hormonů..
Zatím se drahý deníčku měj krásně, vždyť víš, že já si s Tebou povídám moc ráda.. Tak se asi objevím už zítra (pokud město mrtvých opět nezmizí z povrchu virtuálního) :L:
Nic už není jako dřív-díkybohu
No, poslední příspěvek je skoro čtyři roky starej a za tu dobu se změnilo snad všechno co se dalo. Nikdy jsme nebyla šťastnější a spokojenější.
co dál...
takže za prvé jsem ráda že se tale stránka obnovila... a za druhé prostě už nevím co mám dělat jak myslet nebo co si přát. Stojím před velkým rozhodnutím.. to co chci je z jednoho pohledu správné, pochopitelné, takové crazy, ulítlé :) na druhou stranu tím zabiju rok... a nebyl by ten rok stejně zabitý, kdybych se pokoušela studovat japonštinu která mě stejně bavit nebude? at ho strávím prací nebo zbytečným studiem, stejně budu dělat to, co dělat nechci :D tak co řešit? další problém jsou rodiče... to se nějak ale vsákne doufám... rozhodnutí je na mně...
Dopis..
Nevím, kdy naposled jsem ti psala dopis. Tam do té dálky, kde se nacházíš. Musí to být dálka asi jako všechna království za sedmero horami a řekami, mimochodem myslím, že to je taky pěkně zaostalé místo, když mi ani na jeden dopis neodpovíš, zřejmě si ani jeden dopis nedostal, někam se asi zatoulaly. Dnes je krásně, ten jarní sluneční den, který jsme tak milovali. Pravý čas na posedávání na dece a koukání na mraky a přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta, pravdě, kterou jsme nikdy nevyřknuli.
Když je takové počasí nutí mě něco ve mně, přemýšlet o tobě mnohem víc než normálně. Už je tomu dlouho, co jsme spolu pořádali čajové dýchánky a vymýšleli lepší svět, pro nás pro oba a zvlášť. V něm jsme měli každý svůj vysněný sen. Byli jsme tak rozdílní, s rozdílnými pocity a svět brali, tak trochu jako grotesku. Oba jsme se báli toho svého. Víš, jak jsem Ti vyprávěla o včelí královně, smutné princezně a malé víle? O tom, jak jednou svět možná pochopí, kdo jsem. Škoda, že Ti to nemůžu vyprávět osobně a vidět, jak se přitom na mě díváš, jak se směješ. Moc si se nesmál, jen koutky Ti občas cukali. Ale Tvé oči, vždy tak usměvavé, zvládli to za pusu. Někdy mám pocit, že pro svět jsem až příliš nepochopitelná, ty si mě chápal, byl si můj svět. Když si odjel, ztratila jsem svůj svět. Měla bych Ti to vyprávět od začátku, není na to čas a stejně to víš.
Když o Tobě přemýšlím, myslím na to, co by si tomu asi tak řekl. Věřím, že by si měl radost za mě.
Věřila jsem spoustě věcem, lidem a ty mě postupně opouštěli a ztráceli mou důvěru. Jen málo z toho, co jsem měla, zůstalo semnou potom, co si i ty odešel. Sám dobře víš, že to, co chceš, co doopravdy potřebuješ, je těžké najít a splnění snů se tak neustále vzdaluje.
Když jsem se dřív dívala z okna, vracela jsem se do minulosti, pokaždé jsem přemýšlela o tom, co nemělo cenu. Věci se stávají a vše plyne dál. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme. A já příliš dlouho stála. Nic mě nenutilo popojít, byť jen o malý krůček dopředu. Abych popošla, chybělo mi toho mnoho. Neztratila jsem svůj smích a pohled na svět. Ztratila jsem lásku a přátelství.
Budeš se divit, ale už jsem ztrácela optimismus, vše do čeho jsem dávala duši se hroutilo. Pak se stalo něco, co mě zase donutilo začít myslet zvesela, něco co mě nutilo ráno vstát a myslet na něco krásného, usmívat se a nevědět čemu.
Sám dobře víš, jaká jsem. Nebyla bych to já, kdybych to od sebe ze strachu neodháněla. Víš, jak jsem se vždycky bála toho jaká jsem možná pro ostatní příliš ničivá, vše, co jsem milovala jsem nakonec ze strachu, že ublížím, zraním, odehnala. Možná jsem hloupá, když si to myslím, co myslíš?
Nebyl si tu, aby si mi dal radu. A já si musela poradit sama. To víš, že jsem to nakonec pokazila já. Udělala jsem to, co jsem přesně nechtěla. Odehnala jsem, to co se mi za můj život nikdy nepodařilo najít. Příliš jsem se bála, příliš jsem po tom toužila, příliš to milovala.
Až časem mi došlo, jak tohle bylo pro mě důležité, jak moc to potřebuji, abych ráno vstala a smála se. Neusínala s pláčem a strachem ze sebe sama. Neuvědomovala jsem si, jak to pouto bylo silné a důležité. Nejhorší bylo, že jsem si neuvědomila, jak to ublížilo. Víc než mě. Byla jsem to já, kdo tu ublížil.
Ani nevíš, jaké jsem měla štěstí. Můj nově nalezený svět, měl ohromnou trpělivost. Nevím proč a jak, ale zůstal. ZŮSTAL, můj svět se prostě rozhodl, že to vydrží.
Věřím, že tohle je to pravé pouto na celý život. Má to tak prostě být. Zůstane to napořád. Je to nejsilnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Spojilo se vše, co jsem kdy chtěla láska i přátelství.
Vidíš, já svůj sen našla. Můj svět mě pochopil. Jsem pochopená tím nejvíce cenným, co mám. Abych řekla pravdu, můj sen si mě našel sám, aniž by o tom věděl. Jsem spokojená a vlastně, můžeš za to ty. Sice mi to trvalo dlouho, ale je to hlavně díky tobě. Vše zlé je pro něco dobré.
Škoda, že tu nejsi. Je toho daleko víc, co bych Ti řekla. Jak se ráno probouzím s úsměvem na tváři, jak na vše hledám kladnou odpověď, jak mám pro co žít, jak mám chuť se pořád smát a když se podívám z okna, nevracím se do minulosti, přemýšlím o budoucnosti. Jak svůj svět miluji, jak je to pro co dýchám a jak díky němu mám pocit, že už nikdy nebude nic zlé.
Je toho hodně, co bych řekla.
Doufám, že se máš tak krásně a žiješ svůj sen, tam daleko beze mě. Někdy Ti zas napíšu.
Tvá malá víla.
Město mrtvých
A začínáme od znovu milý deníčku . Za těch pár roků jsem o něco zestárla a možná i trochu zmoudřela. No časem se uvidí , ale vítej u mě zpět.
Mm...svetlo mojho života
Moj milý denníček, po neuveriteľných 3 rokoch sebtríznenia a depresiíí som našiel vyššie dobro. Priatelia sa našli na miestach kde by sa nečakali a spoznal som čo je to ten zlatý mok pivo :D
Ó jé deníčku deníčkovitý...
Je to už tak dlouho co jsme se viděli naposledy.. Tys byl tehdy můj dobrý přítel a neuplynul den, abych s ebou neprobrala svůj prokletý život.. Spousty mých tehdejších myšlenek bylo jen naivními žvásty, ale jak krásně naivními..:) Jak bylo roztomilé to mé dětské doufání, ty moje sny.. Od té doby se spousty věcí změnily a i když je to čas dlouhý, tak z jiného pohledu vlastně ani moc dlouhý nebyl.. Ale já prožila spousty nových věcí, ozbrojila jsem se zkušenostmi, naučila se pracovat, utřídila jsem si mnohé myšlenky, pocity i priority a nyní vychovávám své vlastní dítě, dítě o které jsem tolik a tak dlouho usilovala, dcerku, kvůli které bych se vzdala vlastního života.. Tak dovol můj milý deníčku, dovol, abych i nadále mohla s Tebou sdílet své pocity, dovol mi stát se po Tvém boku opět dítětem..
Snad se s Tebou brzy shledám na svém původním profilu..
Haista vittu! aneb jak je to do hajzlu mozny
Sobotni vecer by na prvnim pohled patril k tem normalnejsim. No co tak si du s deckama do delsi dobe na koncert. Na tom by na prvni pohled nebylo vubec nic divneho, ale bohuzel bylo.
Skupinka lidi, se kterou jsem tam byla se velmi lisila od nasi bezne squadry citajici vetsinou Davida, Fida, Lukeho a ve vzacnejsich pripadech Klarku, gregra, Pospeca a Vodisa. Ve vysledku tam nebyl nikdo z vyse jmenovanych, teda az na Vodisa,se kterym sem se potkala uplnou nahodou. Nikdy bych neverila,ze to reknu,ale Vodis mi byl v cestecne prenesenem slova smyslu zachranou z nekolika situaci kdy s emi chtelo zvracet. jak z hudby tak casteccne i ze spolecnosti. Lidi sme znala vice mene od pohledu, jednoho vubec,ale s tim sme si paradoxne nejlip pokecala.
Jak sem jz z minovala tak z hudby se mi chtelo blejt. Bylo to proste neco otresnyho, vubec me to nezaujalo. Proto sem taky vetsinu koncertu travila u baru mimo mistnost kde s enachazela stage. No duvodu sem k tomu mela vic. Na tomhle miste sem si totiz uzila svuj nejkrasnejsi koncert americke thrash metalove legendy Exodus. Jo bylo to skvely uzasny ale prece jen nohra,aktera uz s koncertem nesouvisela mela celkem horkou prichut. Ikdyz sme se pres to prenesla doela obstojne tak mi to misto vratilo cast vzpominek.
Jak stala hudba a vicemene spolecnost za pr* tak ostatni osazenstvo hlavne muzske casti nebylo vubec spatne. Ikdyz po detailnejsim pohledu bylo videt,ze vetsna z nch ma s sebou svuj privesek, coz sice neni nemoc,ale prece jen jisty odpor k necemu takovemu mam.
Co me vsak sokovalo z celeko vecera nejvic byl fakt,ze me poznal clovek u nehoz sem s tim nepocitala. jednalo se o bubenika jedne brnenske skupiny s ekterym sem mela takovy drobny vystup tak pred 3/4 rokem v jednom nejmenovanem brnenskem podniku. Ja tenkrat mela dost upito a on podle me jeste vic. Proto me jeho zkoumavy pohled a nasledny pozdrav prekvapil, no spis sokoval, ale byl to jen pozdrav.
JInak jejich kncert ikdyz se venuji spped nebo power metalu se mi libil nejvic , no ale jeste hezci nez jejich koncert byl jejich blondaty zpevak, bohuzel taky zadany takze sem sla na zastavku s rozporuplnymi pocity v doprovodu cloveka o nemz sme vedela jen velmi malo a presto mi s nim bylo velmi dobre. probiral jsme paradoxne nas citovy zivot, no vmem pripade to byla jedna ironieza druhou, ale ne vuci nemu bylo mi proste zle ze vseho i zeme samotne. Ale co uz kazdej den nei posviceni bud elip a kdyz ne tak at si zacnu zvykat co nejdriv.
jsem hovado...
tak jsem si dala inzerát na seznamku. a nejhorší je že mi na ní odpovědělo asi 25 lidí a já si ted píšu s jedním a už jsme si domluvili i společnou noc. A nejhorší bylo ak se mě zeptal jestli beru prášky. Já jsem to samozřejmě nepochopila a řekla jsem že ne a jestli je bere on. No celkem slušné... ty jo a když tam půjdu budu si připadat jako děvka a když ne tak chudák kluk...
Tak jsem si po nedlouhé době zase přečetla něco, co mě vůbec nepotěšilo
Já to to nechápu proč vždy když někdo má přijet do prahy a máme se sejít tak se něco posere??? Tohle neni mozne to jsem proklet?? Stvat na svet nebavi me to už...
Dying
Dnes, na smrtelné posteli, jsem se jako již jistě nesčetné davy přede mnou ohlédl nazpět svým životem. Jak jsem se učil, jak jsem pracoval, vychovával děti... ale všechno z toho, co jsem získal za celý život, jsem v tu chvíli tak nějako ztrácel. Vše, co jsem za dlouhá desetiletí nastřádal a čemu jsem se naučil
dům - pryč
rodina - pryč
přátelé - pryč
vektorová algebra - pryč
svaté písmo - pryč
Pokud nebude žádné příště, měl jsem ze života vymáčknout víc
Pokud bude nějaké příště, není nic, co bych si tam odsud odnesl.
Tak jako tak jsem prohrál
Pripadam si jako mrtvy, ne vlastneja nejsem mrtvy. Ja se zivy. Tak a ted je to jasne, a smutnejsi.
..vim to..
zdar Denďo..
..hele tak jako normálně by mě zajímalo proč mi lže???..proč řiká,že na pc nebyl..když jsem si na 99% jistá,že tady byl..jo 1% zůstáva ale stejně..je to divný..tak fakt nevim..ale já na to přijdu..a pak bude mazec..teda pokud přijdu na něco co se mi nelíbí nebo by se mi nelíbilo..csss
10:43..sakra co mám dělat?..mám toho všeho plnou hlavu..teď ještě přemýšlim co tady sakra dělal a a co vše viděl?..hm?..myslela jsem si,že si můžu do pc schovat své soukromí..a stejne ne..asi..možná mu jen křivdim..jenže to bych nesměla mít ten divnej pocit..!..pokud o viděl..bude se vyptávat..ale pokud bude chytrej,tak se na nic ptát nebude..protože by se prozradil,že tady byl..no zajímavé!!!
Love..na mou povahu bych se na tu kazetu podívala i když je fakt,že já jsem ten člověk co Ti do toho může kecat nejméně ze všech...
11:14 Love..no tak stejně..až tam tu kazetu dáš..tak dávej pozor aby se fakt nekousla..byl by průser..asi
aaaaaaaaaaaaaaaaa,dneska tady fakt zdechnu... 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Ušlechtilé povahy námaha rozvijí. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©