Zpovědi

dost dlouho jsem tu nebyla....nebylo proč, ale hlavně nebyl čas...jenže už je to zase tady...v pondělí to byl přesně měsíc, co jsme spolu s přítelem....ze začátku jsem o něm básnila, jak není skvělý, jak nejsem zamilovaná atd. jenže začíná mi to lézt na mozek....strašně moc pracuje, někdy se vidíe třeba jen jednou týdně, miluju ho jako nikoho, ale opět si pomalu dokazuju, že já ve vztahu s nikým nevydržím, ale tak moc bych chtěla.....už jsem se asi 2 měsíce nepořezala, ale včera , vlastně poslední dobou na to mám zase obrovskou chuť, přemáhám se, ale bojím se, že už to dlouho psychicky nevydržím.....

já ho nechci ztratit.......

radím ostatním ať svoje problémy nedrží v sobě a co dělám já? pravý opak... nedokážu nikomu nic říct, tady možná trochu jo, ale já potřebuju někoho ve skutečnosti, ne přes internet... já myslím skoro jenom na MM a jak budu zase někomu radit (i když to moc neumím), přemýšlel jsem jestli nepotřebuju psychologa, abych se zbavil "závislosti" na počítači, já bych možná sám chtěl, ale to taky nedokážu nikomu říct... pomáhají mi akorát procházky do přírody (o samotě), to se od toho vždycky odpoutám, ale potom to je zase zpátky...

poraďte co mám dělat...

no takovej dalsi problem:(...to je na me uz fak moc...rodice se brutalne hadaj a muj nejlepsi kamos se ce zabit...ja mu to furt rozmlouvam ale furt se bojim...zda se mu porad jeden hroznej sen a vidi ho i v bdelim stavu...z toho je fak na dne...mysli ze je sam ale jeste sem tay ja...ce mi verit ale prej to nejde...fak nwm co mam delat...nevite jak ten sen odstranit?...dyby to udelal tak nwm co bych uz delala jiny kamarady nemam aby me podrzeli...a meli sme celkem dost planu do budoucna...tak proc se dycky musi vsechno posrat?...dyz uz je to aspon trochu dobry...

slo by jeste pomoct?

Dnes som to zase urobil. Je to sice malickost ale znovu som si zapalil cigaretu. A to som uz dva mesiace nefajcil. Ked som nervozny hlavne v poslednych dnoch a vytoceny tak mam na nu chut casto. Viem ze mi to len mina peniaze a zdravie a chcem s tym prestat.

Sorac ze sem davam takuto d**ilinu

ch jooo.....je normalní,aby vám rodiče zakázaly chodit ven s kámošema,chodit na kompl a na hockej jenom kvůli blbýmu napomenutí..??Já tady v tom bytě nemůžu být......ndokážu tady být zavřená s mamkou ségrou a otcem.....ja tady nevydržím,ne bez svých kámošů...navíc......minule na hockeji se mi začal líbit jeden kluk.....blbly sme spolu ......a.....mě se šílen líbí,ae dyž nebudu moct na hockej nebudu se s ním moct víc seznámit....ch joo......ja vím,že si zase stěžuju,ae musím to někam napsat...necu s tím zase kámoše otravovat...už se se jim toho nanaříkala dost....

ch jooo...=(

Bejvalá spolužačka s kterou sem si říkala ůplně všechno mě ted podrazila.Hodně se změnila.Chci ji zpátky takovou jaká byla.Co s tím můžu dělat???Už to není jako dřív.Bolí to moc to bolí!!!!!!!!

Chci aby bylo wšechno jako dříw

ahoj, pravda, delší dobu jsem tuto místnost navštěvoval jen proto, abych poradil ostatním. Teď ovšem mám jeden problém, co mě strašně trápí.
Dneska jsem byl s mojí holkou. Nejdřív jsme včera plánovali, že půjdem někam ven a pak k ní domů, ale jak jsem viděl ten sníh, tak jsem jí zavolal. Už podle hlasu jsem poznal, že se něco stalo. Tak jsem za ní šel a dozvěděl se, že se pohádala s mamkou, bo jí chce učitelka z těláku napařit N - přitom je to blbost takhle brzo o tom uvažovat.
No a pak jsme byli u mě doma, a já si myslel, že bychom si zas mohli užít trochu romantiky a erotiky, bo tata spal před noční, bracha byl venku a mamka na oslavě u kamarádky.
No tak chvilu po tym co sme přišli tak jsme si zrobili kafe, trochu si užili jeden druhého a potom ona řekla, že by se chtěla mrknout na icq, jesti tam není někdo známý.
Tož jsem si říkal, že proč ne, a tak jsem jí to pustil, jenže to jsem asi neměl dělat. Protože ona si rozepsala rozhovory s několika lidmi a potom jim odpovídala a já jen seděl a blbě na to čuměl. Co mě na tym ale nejvíc naštvalo, tak že si s nima psala o takych ptakovinach, že jak se maju a tak dale. Kurňa to jim může napsat i jindy, no ni?
No potem sem ji to tak trochu naznačil, tak se mi začla věnovat trochu víc, ale prostě já měl už tou dobou docela solidní náladu pod psa, takže to bylo na chuja.
Fakt mě to naštvalo, protože jsem si myslel, že jsem jí přednější než ty lidi, s kterýma si píše (skoro) každej den. A navíc, člověk ji drží při naději, že to s tím tělákem bude dobré a takhle dopadne.
Nevím, co si o tom mám myslet. Vím sice, že bych si s ní měl o tom promluvit, ale jednak dneska jsem jí nechtěl přidělávat další starosti, a taky jsem k tomu pořádně nenašel odvahu - su stary vul.

dík za každou radu, bo fakt jsem s tym v konci

ajojky, nedávno mi zemrel tatka a ja sem z toho uplne spatna.vim ze pil mely sme dluhy, mamka se s nim chtela rozvest protoze ji ponizoval, ale mel tri dcery ktere ho mely rady a on se nam obesil.proste se z toho nemuzu dostat , protoze sem ho mela hrozne moc rada..nemam vubec naladu.prosim pomoz mi

Co dělám špatně? Nekouřím, nepiju nikdy by mě nenapadlo sahnout po drogách... Z školy mám známky v podstatě dobré- prostě (podle mě) v pohodě dcera. Přijdu domů a pořad jen slyším jak mají maminčiné spolupracovníce lepší děti a jak by si přala, abychom byli jako ony. Přitom nejsou o nic lepší než ja. Bratr téměř propada, kouří, chlasta a přitom Koho pochavalili že doensl na výzo 5 trojek? Ho ale že ja mama 3 dvojky nikoho nezajimalo. Když už se jednou snažim o spravedlnost dopada to tak že otec 10 minut řve jak ma blbe děti a ja půl hodiny brečím... Lidi mi nevěří několikrat po mě mamka vyštěkla jesli nekouřím a take mě by to fakt nenapaldo... Jo jsem prostě nic, ale když se ji jednou ve škole pořadně zadaří tak to znamena že opisuju

Ja už tady byt nechci, jenže jsem NIC- nedokazala bych se ani zabít :(

nevím jag to pojmenovat...hlavně...prostě kdykoliv si myslím, že mi je dobře padnu do sraček vždycky mě někdo zradí...v neděli jsem vážně uvažovala o tom, že se zabiju...jsm srab a sobec...já vím..ale mám strach..bojím se sama sebe...nezvládám to..nenávidím se...co mám dělat...když v sobě nevydržím?

Miluju zadanýho kluka.... Lépe řečeno - kluka mojí nej kámošky, co s tím????

Zbavila jsem se jí,proto jsem tak šťastná už od včerejška.Dneska jsem ji tady pohřbila.Už mi nebude otravovat život.Už mě nebude trýznit.Už to skončilo ty dlouhé roky pod její nadvládou skončily.Konečně jsem volná.Můžu si dělat co chci a ona už mi do toho nebude kecat.Nenávidím ji a nenávidět ji budu.Ona sice odejde,ale moje nenávist a bolest kterou mi způsobila zůstane.Věřím,že časem se to srovná,pro mě je důležité že jsem souboj vyhrála.

Kdo že to odešel???No přece já!!!

Ahoj, vcera se moje matka predavkovala praskama. Konkretne 60 10mg diazepamu. Proc se tomu tak stalo, to je na sahodlouhe vysvetlovani, kazdy v rodine na tom ma svuj stripek vinny, i ja a ja nejspis nejvetsi...Nemam dlouho praci, brachoj se to sere ve skole, tata v praci taky nic moc...mama byla taky bez prace...Ale ted, ted na ni cejtim obrovzkej vztek a zlost, jak to mohla vubec udelat....A to bych asi nemel...

Proč se s ní musím stále hádat. Já vím že je to moje matka a myslí to se mnoou dobře, ale přece se ke mně nemůže chovat jako ke tříletému děcku. Jo je fain, že o mě má strach, ale nemusí to tak přehánět. Asi se někdy k ní chovám jako nevychovaný spratek, já vím, ale jenom pro to že už to jinak nejde.Je to k nevydržení. Teď už spolu ani moc nemluvíme, aby sme se nepohádaly.

Jsem ten nejhorší lempl na světě nejsem id**t ale takové hovado že jsem ani neudělal školu.sice mě vzali na jinou ale pochybuji že jí uělám.fotr měl pravdu když říkal že jsem jen příživník a d**il.sice mo tenkrát bylo jen 12 a ted to vidim sám.snažil jsem se pomáhat druhym a co za to kažgej se na mě vysral jak mu bylo fajn a už mě nepotřeboval mám chut ja zabít aby taky trpěli.jsem pořád sám.nemám nikoho s kym si pokecat koho mít rád a ona měla ráda mě.já chci žít ne přežívat jsem i takovej ubožák že se nedokážu ani zabít.přesto vše jsem však nikomu neublížil.zatim...lítost a smutek se mění ve zlost a nenávist.

co vlastně jsem??

Prostě se nenávidím !!! Nesnáším sama sebe za to, že jsem, jaká jsem...Že jsem se dopracovala k histerce a šílené žárlivce...Kdybych nebyla tak naivní(a to jsem si myslela, že nejsem) byla bych s klukem, kterého miluju...S tím, který balí teď mojí nejlpeší kamrádku...Nesnáším se za to, jak se kvůli němu trápím...Taky za to, že shazuju lidi, kterří mi nic neudělali, nebo za to, že schovávám své pocity...Vždycky se budu nenávidět za svou ironii...Za to...jak ubližuuu, byť nechtěně ostatním...NESNÁŠÍÍM SE...a chci se změnit...už kvůli klukovi který pro mě má nezměřitelnou cenu, a přátelům, kteří pro mě znamenají můj život....

....

Neviděla jsem se se svým klukem asi 20 dní a na dalších 14 se to určitě protáhne...
Pro mě by to nebyl problém, protože....mě se vlastně ani nestýská, asi bych to bez něj zvládla,chyběl by mi to jo...ale prostě pro něj jsem prý úplně vše a to je asi to proč s ním jsem...sama nevím...nechci to ukončit když jsem se s ním tak dlouho neviděla...
A jak jsem mluvila o klukovi kterého jsem potkala na lyzaku, Honza.... Tak toho bych videla strasne rada, po nem se mi styska, ale tak nejak jinak, kamaradsky.....
a to uz nezminuju jak muj kluk volal moji nej kamosce a byl pry strasne zoufaly...ona je proste na jeho strane...
dekuju za jakoukoliv radu

a moc se omlouvam ze tu zase zabiram misto:(

dnes rano o 00:30 som si želala len dve veci na svete ... bud nech to prestane alebo nech zomriem ... nikdy som sa tak netriasla ako túto noc. ležala som v posteli a prebrala som sa na strašnú zimu ... ked som sa snažila znovu zaspat začali sa mi triast zuby, ked som pomaly dostala krc do pusy tak sa mi triasly nohy a cele ma to strasne vycerpávalo, musela som zobudit aj maminku ktora ležala pri mne .. dnes som bola teda na testoch a mam zapal močových ciest, jupí aky je ten život krásny

ani neviem či to patrí do spovednice

S přítelem spolu budeme v dubnu rok. Všechno zatím bylo hrozně v pohodě, moc ho miluji a on mě taky… Dřív jsme se viděli skoro každý den, ale v únoru vzal novou práci a nevidíme se třeba celý týden a pak jen 2 dny.. Nejhorší byl první týden, brečela jsem a neměla na nic náladu. Pak jsem si začala zvykat,tak nějak se to dalo přežít, ale poslední dobou je to zase jako ten první týden. Snažím se pořád něco dělat, zaměstnávat se, abych na něj tolik nemyslela, ale hrozně moc se mi stýská a je mi smutno. Ještě než tuhle práci vzal, ptal se mě, jestli s tím souhlasim, že kdybych nechtěla, tak zůstane vše při starém… Ale já jsem nemohla, věděla jsem, že to je práce pro něj, která mu bude vyhovovat a kterou chce dělat, bude mít za to víc peněz a pak že spolu budem moct žít… Věděla jsem, že se budu trápit, ale bylo pro mě přednější jeho štěstí. Teď, když mi tak moc chybí, trochu lituji toho, že jsem se nepokusila mu to rozmluvit. I když mam kolem sebe své přátele, nic nemůže nahradit jeho objetí, když cítim jeho teplo. On mi rozumí, můžu mu říct cokoliv. Moc se snaží když tu je, aby byl co nejvíc se mnou. Nejhorší je, že tady není o víkendech. Chodili jsme vždycky spolu zakalit, ale bez něj to není ono. Vim, že se to zdá jako prkotina, ale poslední dobou nad tim hodně přemýšlím, jak je furt pryč, mě už tohle přestává bavit, stále jen čekat a čekat, pak se tu objeví na 2 dny a potom je zase pryč a já zas jen čekám. Ztrácím trpělivost a bojim se, že udělam nějakou blbost (nemyslim tim ubohé sebepoškozování a tak).

Honzíku, miluji Tě!

Nějak se miwšechno hroutí.S lidmi we třídě si už moc nerozumím,s rodiči to není to co to býwalo.Už si newím rady co mám dělat aby to klapalo.....