Zpovědi

Nevím si rady...Podle všech jsem pitomá,zlá,škaredá a hloupá...Snažím se ke všem chovat hezky a normálně, prostě jako někdo kdo má radost ze života...Ale je to úplný opak...všichni mi nadávají...Asi jsem vážně taková...

Stojí to za to ???

Když mi otec nadává už ho ani neposlouchám. Mam ho na háku. Dřív jsem to prožíval, ale dnes již ne!

Je to špatně?

Miluju a zároveň nesnáším!Mám zmatek v hlavě,nevím co dál!Proč mi to dělá?!Ví,že je pro mě vším,ale nechce to ode mne přijmout!Jsem ráda za každou minutku strávenou s ním!

omlouvám se vám ale tohle je jediný místečko,kde si můžu vylít srdíčko!Díky

Chova se jako devka. Tyhle slova sice rekne spousta kluku, ale v tomto pripade to tak proste je... bohuzel. Ne, ze by na poznamky nadrzenejch kokotu odpovidala vybizivejma protinabidkama, ale navic se sebere a odjede si se ctyrma z nich v kare a vraci se ve dve.. Co na to mam rict?! Asi zbejva ji @&#!at do huby heh... Prominte mi ty vulgarismy, ale tohle muselo ven, jeste jednou sorry, jestli jsem se vas nejak dotkl

prcam...

JÁ UŽ NEMŮŽU!!! PROSÍM!!! Nechci nějaké konkrétní řešení, já nevím... Nedovedu rozeznat, když se mnou lidi mluví, jestli je jejich jednání ze slušnosti, upřímné nebo nucené... Proč?!! Já už nemůžu. Je toho strašně moc a nechce se mi to vypisovat. Fakt už mám pocit, že jsem se zrodil jako ostrašující případ, který jenom pomáhá okolí v nalezení jejich potřeb...

Co myslíte? Jsou tady někteří lidé jenom pro službu jiným...?

Nic se mi nedaří,na co šáhnu pokazím,už ani nevím kdo jsem a proč jsem tady.Jsem něčím užitečný?Akorát tu dýchám vzduch těm úspěšným a společnosti prospěšným lidem.Tolikrát mě napadla myšlenka tady s tím životem nadobro zkoncovat,ale nějak nemůžu sebrat odvahu.Jsem jen přebytečná součástka,která k postavení celku nikdy nebude potřeba.Je to,tak odporně prázdný pocit.

Každou chvíli řeknu něco, co ublíží mým blízkým. Nejhorší je, že si to uvědomím až po chvíli a to už se nedokážu omluvit:(
Ale mrzí mě to a dost dlouho se kvuli tomu trapím.

Nechala jsem se vyfotit v objetí s Panem Houbou před Denisákem.. Jsem mrcha. Jsem její kámoška a vim, že se jí líbí. A já udělám tohle. A ještě před ní..

Jsem figurkou, se kterou každý zametá jak chce... Kdysi byly časy, kdy jsem si myslela něco o hrdosti a že já bych pod svou úroveň nikdy neklesla... Avšak klesla pod tíhou všech těch zasraných problémů... Kdysi byly chvíle, kdy jsem díky své tvrdohlavosti neustoupila ani o krok... Teď ustupuju a dělám, co se po mě chce, přistupuju na věci, které by mě v životě ani nenapadly... Je mi ze mě na blití. A docela si začínám uvědomovat, jak dokáže krize dostat člověka na samé dno... Jak dokáže člověk během chvíle zapomenout na názory, které mu byly vzácné... Jeden problém přibere dalších páru potíži, pak se přidá minulost.. A můžem si to jít všichni hodit...

Myslíš si, jak jsi silná osobnost a jak všechno zvládneš se svou hrdostí... Ale pak se stanou věci, které ti změní život tím, že musíš pořád jen ustupovat... A pak že mám demokracii...

vždycky jsem sázel na to, že věci nějak dopadnou, že to prostě bude tak, jak to bejt má. vydželo mi to celou školu, ale teď to prostě nedávam, mam strach. strach z toho, že někomu ublížim, že mě to bude bolet, že budu ten špatnej. chtěl jsem zkusit fungovat s 2 ženskejma najednou, ne paralelně vedle sebe, ale opravdu dohromady, prostě život ve třech. neprošlo (jen na jedný straně, bohužel). teď bych si měl vybrat a to je prostě peklo. jedna je bytost, která mě zná nejlíp ze všech lidí, líp než mí rodiče, vim, že je to člověk, se kterým bych mohl žít, protože je chápavá, tolerantní...
druhá je trochu někdy trochu vzteklá, ale milá, po sexuální stránce mě dostane tam co zatim nikdo jinej, ale bohužel se zatim moc neznáme, což bych rád změnil. tahle situace nastala vlastně proto, že ta druhá odmítla žít ve třech (OK, akceptoval jsem to). mám si vybrat, ale chtěl bych obě. mam měsíc na to abych se dal dohromady a s jistotou řekl verdik, měsíc bez jakýkoliv komunikace s oběma. žere mě to, že když si vyberu jednu, druhou to bude bolet a bude mi chtít zmizet ze života definitivně, ale chtěl bych jí aspoň vídat.

zatim mam spoustu času, ale fakt mě to totálně rozežírá

jsem odsunutá na druhou kolej....oka,beru,nemusím být best,nemusím být pro tebe VŠÍM,jako jsem bávala...teď se už za mě našly náhrady...
njn,jenže....strašně mě to sere a zčásti mrzí....a hlavně to bolí...jenže...i přesto všechno tě mám ráda...a odpouštím ti....protože jinak bych všechny ty události,co se staly nezvládla...

poslední dny přichází jedna rána za druhou,jak to mám asi tak ustát?!?!?!

Mám problém,ten problém je klu,je to kluk,kterýho mluju a nevím co s ím....Ten kluk je ale pro mě zakázaný ovoce,ale zese je problém to,že zakázaný ovoce chutná nejlíp.Proč já sem se do něj musla zamilovat.......Jo a taky jsm ublížila spoustě lidem...Ale jenom tím že jsem upřímná..Štve mi to..

co mám dělat???

Nemůžu usnout, prostě nemůžu...pořád na to musím myslet...na ty "moje dva osudné týdny", na mého mrtvého kamaráda....kdybych tak mohla vrátit čas kdybych mohla vrátit čas, nikdy bych nelezla k psychologovi, kdybych mohla vrátit čas, byla bych u Gabriela(skutečné jeho jméno bylo Tomášek, ale my mu říkali G.)chytla bych ho za ruku a odtáhla od těch zasr...kolejí tak mocka to bolí ...vstávám brzy ráno,ale ne a ne usnout, hlava mi snad praskne

Mám strašnou radost...Radost z toho, že spolu nechoděj...mysíte si, že je to normální? Není to divný, radovat se, že vztah dvou lidí se před časem rozpadnul a už se neslepil???

***

Strašně mocka mě bolí
Nevím co mám dělat,...po pár krásných okamžicích přišli opět dny plné bolesti a slz
Včera jsem se dozvěděla, že můj kamarád skočil pod vlak a já se ptám proč?proč?slibovali jsme si, že se z těch depresí vyhrabeme a až se nám to podaří objedeme celej svět a začneme si pořádně užívat pravého života, slíbil mi , že tu pro mě bude a že to on mě jako první vezme za ruku a obejme až vyhraju ten boj s depresí vše je pryč navíc jsem dneska byla u psychiatričky, brečela jsem jak malá holka, řekla jsem jí jen to nejpodstatnější a tak, pak zase řešila jak jsem se měla a tak...chce abych se šla na dva týdny kamsik léčit
tohle jsem nechtěla, že jsem tam vůbec kdy vkročila, radši bych měla zpátky svůj "život, kdy mě nikdo neřešil a já měla klid, mohla jsem se v tom topit sama a teď?...
už nemám sílu, v hlavě se mi honí tolik myšlenek a ... zase jsem si sáhla na dno

všichni ti co mě mají rádi mě dříve nebo později opouštějí, ztrácí se do tmy...kéž bych se i já dokázala ztratit...promiňte mi

Jsem zoufalá. Promiňte mi, že to nezvládám s hrdostí, ale brečím, jak malé děcko. Promiňte mi, že o tom nedokáži mluvit a zároveň to nedokážu dokonale skrýt.

omlouvam se..

ajojky mam takovy problem k nam do vesnice se pristehovala asi tak pred 2 roky holka kterou jsem ja poznala asi pred rokem jelikoz sem jeste nechodila do hospody..potom sme se seznamili na volejbale a byli jsme dobre kamosky-chodili jsme spolu ven,prostajsme byli fakt dobre kamosky..najednou se uplne zmenila-ja myslela ze to bude takova kamoska ktere budu moct vsechno rict proste fakt super kamosky..ale najednou..prestali sme chodit ven, kdyz sem ji napsala tak vetsinou nemela cas proste jako by se neco stalo..zacala se kameradit z jednou holkou kterou nemam moc rada,ale nevadilo mi to..proste sem jen chtela aby sme byli zas tak dobre kamosky..kdyz sem ji napsala ze je jina tak mi napsala ze kazdy je nejaky ale ze me ma furt rada..potom byla zabava a ja se proste neovladala a byla sem doslova hnusna..hlavne na ne dve..na druhy den sem se omluvila te jeiji kamosce a ona to vzala v klidu a napsala mi ze ze taky neni 100%a ze je sobecka,a ze chce abych bylaa z Anet zas takova kamoska jaka sem byla..byla sem rada, ale v zapeti mi psala Anet ze mi dekuje ze sem se ji omluvila..to mi prislo lito protoze kdyz neco napisu nekomu, tak by to melo prece zustat mezi nami a ne aby to nekomu psala-nemam pravdu??bylo mi to vsechno lito,ikdyz je to ted lepsi ale myslim si ze se se mnou bavi jen kvuli tomu ze mi umrel tatinek a az se na to trochu zapomene tak to bude zase takova jake to bylo..fakt je to dobra kamoska a bylo by mi lito kdyby to tak dopadlo..mam neco udelat a nebo mam cekat co a jak??

jak bych to rekla...rekla sem kamosovi ze ho mozna miluju (on se chtel zabit) ...cejtila sem to tak ale dyz se me na to zeptal byla sem peknej srab...proste sem rekla ze ho neci...on to bral jako podraz a ze mu lzu...ted s nim chodim ale cejtim to tak ze to je proste jenom hrozne moc dobrej kamos na kterym mi zalezi...nwm co mam delat...neci ho ztratit...dycky sem chtela mit nekoho dulezityho jako kamose bo kamosku ale nikdy se mi to nevyplnilo...a ani asi nevyplni...chtela sem abysme spolu hrali v kapele a byli takova ta nerozlucna dvojka....ale vim ze to asi nejde...ci i neci se s nim rozejit asi by mu to ublizilo i dyz ja mu muzu bejt ukradena...ted mam zrovna obdobi kdy lasku fak neci ani nepotrebuju ci si jenom proste nezavazne uzivat ale city do toho tahat neci...moje 3 nejdulezitejsi veci sou rodina, pratele a kapela...ani v jedny veci z toho neni laska proste ji nepotrebuju...nemam rada vztahy nemam rada lasku...stve me to omezuje me to pac dyz se do me ten clovek zamiluje tak mu asi neni jedno co delam...pac ja si dycky delam to co ci...neci mu ublizit a neci ztratit nej. kamose...fak nwm co delat...asi si lasky nevazim ale ted ji fak neci...nedokazu mu to vysvetlit a ani by to nepochopil proste bych ho ztratila...dybych ho nemela rada a nezalezelo by mi na nem tak se na nej vyseru pac sem si prisahala ze si nebudu kurvit zivot necim co mi je k nicemu...ale ja ho mam fak rada...a jeste k tomu neumim davat njevo a ani neci...sem proste moc velkej introvert...proc se nemuzu mit aspo chvili dobre?...asi sem si to zavinila sama ale ja uz asi jina nebudu...dycky se snazim mluvit pravdu jenom dyz je to nutny tak lzu...a tohle bych mu neudelala...asi sem fak spatnej clovek a nemam tay co delat...a taky se bojim ze ho zacnu nenavidet...a dyz se rozejdem tak to nebude jako driv a tim vsechno ztratim...da se nak poradit?

jesi to budes cist TY kteryho se to tyka i dyz ti to muze bejt ukradeny tak promin...vim ze to nestaci ale fak promin nechtela sem...klidne me nenavid ja to pochopim....

dneska fakt žůžo den...zase sem dostala další pětku z matiky,takže od propadnutí mě zachrání jenom zázrak....měla byhc bejt asi smutná nebo něco....ale mam dobrou náladu,už jenom proto,že je venku tak hezky,tak co bych se nervovala.....

njn nedá se nic dělat,ale brečet kvůli tomu nebudu..

Depka...z čeho? To se snad ani přesně definovat nedá... nejhorší je to snad se spánkem... nvm, jesi sem tag ve stresu, co zase příde, že prostě neusnu nebo spim a ani o tom nevim...šílený... můžu být unavená, jak ci, ale prostě neusnu...nechápu to, nikdy sem se spaním problém neměla a teď...hrůza=´(...a myslím, že díky tomu sem i poslední dobou skoro pořád unavená=((

Sry, ale potřebovala sem to někomu napsat...