Zpovědi

nejdu prosit o odpuštění, ale o radu. tomuhle se říká konec, už zase. nestěžuju si ani se nelituju, protože to jsem dělala, když jsem byla hodně mladá a teď už nemám sílu. Jsem jako moucha v pavučině, která se zamotává stále víc a víc a už zbývá jen otázka, kdy se začne dusit. Nejsem zamilovaná. jediný člověk, kterého jsem kdy milovala je pryč. tam, odkud už se nevrátí. nikdy. snažila jsem se začít znovu, ale já neumím žít v tomhle světě, nedokážu se smířit s tímhle údělem. nemůžu se zabydlet a mít děti a chlapa. prostě to nedokážu. zase stojím na rozcestí. je do mě zamilovaný, možná. ale já ne. hraju tu hru, protože jsem chtěla druhou šanci. ale je to opravdu šance? Cítím jeho parfém a slzy mi padají na kolena. bude mě chtít, jenže když se mu dám , ztrat¨ím sama sebe. když řeknu ne, zničím všechno, co jsem tak dlouho budovala a budu zase sama. kdepak samota není horzná. člověk v ní slyší svoje myšlenky. nechci s ním spát ani nic jiného, jsem někde jinde, ale je mi s ním fajn. mám plnou hlavu vzpomínek, protože jsem v minulosti byla někdo a teď je to pryč. a já jsem jen cizinec v normálním životě. co byste dělali vy?

Lidičky, víte co.... Nevím co mám robit... V posledních dvou dnech sem zjistila 2 fakt nepříjemné zprávy.... Kartářka mi předpověděla ozmámení smrti v rodině, a pak na moji otázku, jestli se mi taťka uzdraví vytáhla kartu SMRT a rychle ji předemnou schovala a řekla, že to prostě s ním není dobré.... a den na to za mnou přišla babička, že má rakovinu.... Otec i babča rakovina!!! Já to psychicky nezvládám!!! Je špatný dělat cokoliv pro to, abych se jejich smrti nedočkala???

Víte… udělala jsem něco ošklivého. Moje kamarádka- nejlepší kamarádka- se zamilovala do jednoho našeho spolužáka. Jak o něm pořád básnila, tak se mi začal taky líbit. No potom se mu začala věnovat nepříjemná, kravská holka, a já myslela, že puknu. Tak jsem zjistila, že je ten kluk totální nafoukanej id**t. A když jsem se s tím svěřila Katce- nej kamarádka- ona hned začala šílet… já se jí omluvila snad stokrát… ale ona prostě nic. Já nevím co jsem udělala špatně! Dyť jsem se na něj párkrát koukla, a už nic. Ani jsem s ním nemluvila, jako ona! Tak nevím co jí vadí.

í vadí.

Teďka jsem poslouchala písničku, kterou jsme si se třídou pouštěli na každém soustředku a výletu, kterou mám spojenou s tím, že jsme všichni spolu. Myslím, že i přes naše všechny hádky a blbosti jsme skvělej kolektiv... A teď to má všechno skončit, v pondělí děláme přímačky na gympl a už nikdy nebudeme všichni pospolu. Já si to ale prostě n edokážu představit. Všichni kolem mi říkají, kašli na to, na ně zapomeneš, najdeš si nové přátelé-ale ono to nejde ! Ty lidi mám ráda strašně strašně moc, jsem zvyklá na to že je každé ráno vidím a jsem pořád s nima... a teď najednou nic, prázdno. Citím se strašně strašně strašně.

Posloucham tu písničku a vybavuji si všechny okamžiky, co jsme společně prožili. Všechny problémy, co jsme řešili, všechny lásky, hádky, průsery, co jsme měli ... Proč s nima kurwa nemůžu zůstat ještě dýl ?

A sedím a poslouchám a brečím ..

chtěla bych být andělem...prý je torouhání ae já si mylsím že člověku v beznaději nepomůže obracení na boha....teda aelspon mě to nepomohlo...sice nejsem věřící ae moje každodení modlení za to abych měla alespon kousek radosti ze života, aby mě měl někdo malinko rád, aby mi nikdo neubližovat tak jako celou dobu a aby se ke mě vrátili moji rodiče....sem s timuž asi trapná ae strašně mě trápí to že se namě vypr*li a s tim se asi jen tak nesmířim!!!

Hmmm...lidi,kdybych byla poeta,řekla bych že to jde všechno z kopce...prostě jsem úplně mimo a možná taky na dně..je mi strašně smutno...pořád jsem se nesmířila s tim,že už tady není...že už nikdy nebudeme spolu...nikdy mě už nepohladí po vlasech..:((( ...ztratila sem ho nadobro a ani jeden z nás za to nemůžou...je to jenom protože tu nesehnal práci....kvůli tomu sem přišla o človíčka,kterýho miluju..strašně moc to bolí...kdykoliv si na něho vzpoměnu...bolí mě a to brečim zas.....já to tu bez něho nezvládnu..

sorry za tenhle výlev...ale asi sem se potřebovala politovat..

nevim co se deje...moje kamoska si vic vsima svyho kluka ale nikdy to nedelala...radsi telefonuje s nim nez se mnou..a pak ve ze sem se ji neozvala...

prosím porad te mi!!!

Sem id**t... On si piskne a ja hend letim. Takhle je to vzdycky, i kdyz nechci, ale pak napise, spis oznami "zejtra jdeme ven" a ja sem tak rada, ze s nim mam nekam jit, ze to nechci posrat a proste mu napisu jo, bez vyhrad a cehokoliv... Proc zrovna on, kterej mi, mozna nevedomky, ale presto, ublizil a byl mi bliz nez kdokoliv jinej?

Proc mu proste nemuzu...Nechci rict 'ne'. dyt je to tak jednoduchy slovo...

Obvykle tohle nedělám a svoje problémy si řeším sama, ale když už jsem tady, proč né:
Jsem nějaký ten pátek zamilovaná, neříkám, že nešťastně nebo co, ale s tím klukem je potíž, neví co chce a někdy je jak malý, neví, jestli chce mě, neví, že život není sedět u počítače. Atd. No z toho vyroste. Akorát že minulý týden jsem se sblížila s někým jiným, s někým dost sympatickým, ale on je hodně na vážné vztahy a já, jakožto bláznivý umělec, který je jednou tam a druhý den úplně někde jinde, nevím, on se teď na mě začíná dost upínat, dneska si v práci omylem prostřelil kotník a psal mi, jak mě má rád. Hm, tak nevím, komu dělám toho blba, jestli sobě nebo těm dvěma. Do toho furt kecá ještě můj bývalý, co mě má též stále rád, a já si pořád opakuju větu z Malého prince: "Jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal." Jé, ještě tak vědět, koho jsem k sobě vlastně připoutala :)

Prostě v tom mám zmatek :D

čas nějak rychle utíká a mě se nic nedaří, hlavně ve škole, nepustí mě k maturitě a mě už nezbývá nic jiného než doufat že nebudu opakovat ročník, zklamala sem rodiče, prarodiče...vždycky někoho, ale co je blbě, učím se a když to mám dokázat , jsem úplně vygumovaná, co bude dál,

no na to mi nikdo neodpoví..

Jak jsem odsuzovala lidi, kteří nevěděli, co chtějí... Tak teď odsuzuji sebe... Chci dokončit školu, chci odmaturovat, tak proč pro to sakra nic nedělám?! Proč jsem se vysrala na učení?! Našim dělám jenom problémy... Ve středu jsme měli rodičák (poslední v mém životě - naštěstí)... Naši mi zakázali net kvůli tomu, že mi vychází 2 čtyřky... Nikdy jsem čtyřku neměla, protože jsem se bála, že by mě naši zmlátili nebo bůh ví co... Přitom nás nikdy za známky nebili... Mrzí mě, že jsem byla na mámu drzá... Řekla jsem jí, že se nemínim zahrabat od rána do večera v učení jako holka od nás ze třídy, kterou nám všichni předhazují jako vzor... Mně by čtyřky nevadily, ale naši to vidí jinak... Proč si myslí, že jsme se ségrou inteligentní děti?! Proč máme tak přísné rodiče? Za týden máme mít uzavřené známky a pak matura... Bojím se, že to nezvládnu, ale zároveň pro úspěšné zakončení školy nic nedělám...

Ach jo... Jsem jelito...

Jsem jako na trní...Nervozní kvuli blbostem...nevim, co se to deje...nejsem ve stresu, nebo tak...prost pohoda...ale jsem straan neklidná...je to strasne neprijemny...k nevydrzeni....

tak už jsem to včera nevydržela a řekla svojí "kámošce", že končím...ptáte se proč?? v poslední době se hodně změnila, co má kluka.Já mám sice taky,ale bydlí asi 25 kiláků ode mě, takže se vídáme tak dvakrát, když se zadaří tak třikrát do týdne:( ona se s tím svým může a vídá každý den, bydlí skoro naproti sobě...no a tak mě začala dost zanedbávat a takhle to trvalo už víc jak dva měsíce...nejhorší to bylo minulý víkend, měly jsme domluveno ,že spolu půjdeme k nám do clubu, jenom my dvě.pak mi ale na cestě řekla, že se musí pro někoho stavit...bylo to pro něj...takže jsme šli tři...já samozřejmě dělala křena:(( ale jí to prý nevadilo, prý že nás tam chce mít oba...ale mě se to nelíbilo a ani tomu jejímu, což ona asi nedokáže pochopit...no jak jsem šli nad ránem dom, domlouvali jsme se na příští týden, že už fakt vyrazíme samy...no a co myslíte, že mi včera napsala?? že nemůže, že jde s ním....tak jsem jí zdůraznila, že my dvě jsme se už přece domlouvaly dřív, ale ona na to, že o něj prý nechcete přijít...tak jsem jí řekla, že právě přišla o kámošku, ona na to, že jasně, že je jednoduchý se na ni vykašlat.já pak jen řekla, že když ona celou dobu kašlala na mě, tak že jí snad nebudu chybět a že se jí to nelíbí, když jí to umím vrátit.ona se neumí omlouvat, už nenapsala.Snad jsem udělala dobře.....

Nejsem mrcha,ale ubližovat si nenechám...

Pořád mě někdo štve . . . a ono je to asi vážně mnou !! Já newim . . . . prostě, když se do mě někdo naváží, tag se jen bráním . . . .ale teď se mi to stává hrozně často . . . . !!! A po nějaké době toho lituju, že jsem se s někým hádala !! Jako včera . . .

RUSTY: vážně se omlouvám . . . .

Je mi zle... proč tak miluji??? když je to v podstatě to samé jako když jsem se řezala...pořád si ubližuju....nevím co mám dělat...ten co byl pro mě oporou ze změnil a ja nevím co mám dělat....

bolest v srdci.... pomoc....

Zítra jdu se svým spolužákem ven.Když jsme se spolužáky provokuje mě,má různé narážky,dělá ze mě id**ta.Ale když jsme spolu venku,je to něco jiného.Povídáme si.Všecko v poho.Jen docela nechápu z toho,že když jsme někde sami,vždycky se mu postaví.Avětšinou to dojde k tomu,že to nezůstane jen u povídání.Pozítří s ním jdu ven.Po dlouhé době.Nevím,co si mám o tom myslet?

hm

v jedné věci jsem hloupá, a to v té, že jsem až moc hodná... jsem hodná na lidi, kterým věřím... přesto - opět jsem doplatila a spálila se.... věřila jsem mu, hodně... a on mi lhal... chtěla jsem s ním jenom ven, protože mi s ním bylo dobře, mohla jsem si s ním povídat, o čem jsem potřebovala... tolerovala jsem mu to, že má práci, že o víkendu pracuje, potřebuje se učit, a má problémy s kolenem, takže moc chodit nemůže... ale jak? jak si můžu vysvětlit to, že byl ten celý víkend s nějakou kočenou? proč mi neřekl pravdu, že má jiný program a takhle mi lhal... nesnáším, když mi někdo lže... přesto se ptám, odpustit tomu člověku, jež podkopal veškerou důvěru k lidem a zejména ke klukům?

...utrpení...

Dneska od rána jsem zase smutná . . . a pořád nevím proč !!! Štve mě to . . . snažím se na to kašlat, ale moc mi to nejde . . . . !!!

Jo a sorry, že tu zabírám prostor . . . .

a je to tu znova, rodičák na našem milovaném gymplu :( víte na gympl sem šla stim, že chcu jít na vejšku, brala sem si za vzor moe rodiče, jsou to skvělí lidi a vysokoškoláci.Chtěla sem bejt jako oni,ale poslední dobou sem víc přesvědčená, že na to nemám :( nejvíc mě mrzí, že sem jim to neřekla :( a budou víc zklamanější. Nejhorší co může bejt,když si sednou naproti vám a řeknou"tak dneska si mě zklamala"

Seremě to že si o mě spolužačka myslí že jsem uplnej dement a nic neumym a když nikomu pomůžu už je na mě nasraná

Mám se jí omluvit?