Detail a diskuse u zpovědi

nejdu prosit o odpuštění, ale o radu. tomuhle se říká konec, už zase. nestěžuju si ani se nelituju, protože to jsem dělala, když jsem byla hodně mladá a teď už nemám sílu. Jsem jako moucha v pavučině, která se zamotává stále víc a víc a už zbývá jen otázka, kdy se začne dusit. Nejsem zamilovaná. jediný člověk, kterého jsem kdy milovala je pryč. tam, odkud už se nevrátí. nikdy. snažila jsem se začít znovu, ale já neumím žít v tomhle světě, nedokážu se smířit s tímhle údělem. nemůžu se zabydlet a mít děti a chlapa. prostě to nedokážu. zase stojím na rozcestí. je do mě zamilovaný, možná. ale já ne. hraju tu hru, protože jsem chtěla druhou šanci. ale je to opravdu šance? Cítím jeho parfém a slzy mi padají na kolena. bude mě chtít, jenže když se mu dám , ztrat¨ím sama sebe. když řeknu ne, zničím všechno, co jsem tak dlouho budovala a budu zase sama. kdepak samota není horzná. člověk v ní slyší svoje myšlenky. nechci s ním spát ani nic jiného, jsem někde jinde, ale je mi s ním fajn. mám plnou hlavu vzpomínek, protože jsem v minulosti byla někdo a teď je to pryč. a já jsem jen cizinec v normálním životě. co byste dělali vy?