Zpovědi

Já to nechápu . . . přišla jsem na to, že když se něco líbí mojí kámošce, tak se to tady vám nelíbí . . . jako třeba básničky a tak . . . . hmm . . fakt to nechápu???

jo a sorry, že tu otravuju a takovými blbostmi

Je tO jak v telenOvele...
"Ona hO k smrti miluje, ale On ji ne... Ubližuje jí a Ona je nešťastná... Jakmile se z tOhO po dvou letech trápení dOstane, On si uvědOmí O co přišel, lituje tOhO a k zbláznění se do ní zamiluje. Jenže Ona už neví, cO dál.. jestli si s ním něcO začít, i když už k němu nic necítí, nebO se na něj vykašlat... Jenže On je prOstě dOkOnalej... Šílenej rOmantik- tak, jakO Ona, hezkej, průměrně inteligentní, pOzOrný, chápavý, má s ní podObné zájmy... ROzumí si... Jenže, i když jí píše nádherné vyznání lásky ji tO nechává naprostO chladnOu... Nic jí to neříká... jenže Ona neví, cO dál... Přece jenOm.. NikOhO nemá a On ji má rád... Jenže... Ona nemá vůbec pOtřebu hO vidět, dOtýkat se ho, cítit hO... Už tO není prOstě vůbec, jakO dřív...

´COpak v tom nezbylO ani kOuska tOhO nádhernéhO citu?´"

Jenže ta Marie-AntOaneta jsem já a ten ChuliO je "můj" Jirka...

Neni to tak dlouho co jsem sem psala jak to je u nas doma s tou elektrikou- ted se babicka rozhodla ze si nas vsechny odveze tedy me segru a mamcu k ni do ceskych budejovic ale ja tam nechci i kdyz vim ze by to bylo lepsi ale tady se citim doma mam tu pratele, skolu, kluka a proste vsechno co mam rada a to proste opustit nedokazu uz nevim co mam delat sem strasne zoufala bojim se jak to bude a jestli se vezne budem stehovat

Proč se cítím tak mizerně když ted všechno vychází.... Ja vím je dobře že pracuje ale ja mám pocit že se díko tomu od sebe vzdalujeme..... nevím je to divné a možna jsem paranoidní ale mám strach co když tam potká jinou???? co když pozná že beze mě je mu líp??? Nevím......

vše je teď divné.....

zamilovala jsem se do učitele...už pul roku spolu chodime...obcas me chytaj hrozny depky a kdyby na to nekdo prisel,tak ho muzou vyhodit....

je mi 13 a už nejsem panna.no co k tomu dodat.........

to už nezměnim

Pohadala jsem se svym nejlepsim kamosem kvuli tomu,ze se dal dohromady s jednou krávou a ktera ho dycky poslala do hajzlu,kdyz se objevil nakej jinej kluk...jenze on to nevidi a anvic se se mnou nebavi kvuli tomu,ze jsem mu rekla pravdu...
navic mam tajnou lasku,on miluje me,ja jeho,ale musime byt tajny...o-je...zivot je tezky....:(:(:(

ahoj no vykašlala se na měj nej kámoška kuli tomu že nekouřim a baví se z jinejma lidma co to dělaj ...a semnou nikdo nemluví ----((((Já sem podle nic hmoc velkej slušnák :) a už mě to nebaví docela bych svý bejvalí nej kámošce přála aby jí viděl kouřit nejakej učitel trochu škodlibý co ??no když sme na základce ....aspon by toho nechala ----)ted na mě kašle prý sem moc slušná celej kolektiv :(())PRoč já sakra ???

jo a ješte mě trápí nštastná láska k učiteli který ho mám strašně ráda

Ja uz to nevydrzim topim se v depkach.uz to nevydrzim.......chcu umrit uz sem pevne rozhodnuta ale bojim se toho co bude dal!Dokaze mi nekdo pomoct?:(

proč to tak sakra musí bejt?je mi 13 tak proč vždycky..když se do někoho zamiluju..je to ten nepravej..měla jsem kluka..šest měsíců..bil mě...a párkrát se mě pokusil znásilnit..bojím se..ale..teď..už dál nedokážu...nedokážu..nedokážu žít..co mam sakra dělat? bojím se každého kluka..každého pohledu..dotyku..šílím..blázním...

Jo a takhle to konči, jo...asik si o me ted každej mysli ze sem nejaka kurva..... Nebudu to zapirat.... Vlastne mi to už ani newadi....Jediny co ak me to mrzí..... Strašně moc.... Mrzí mě to, že to o mě řikaj i lidi, kery sem mela a myslim ž i přes to všechno mam pořad rada..... Vlastne ani sama newim, co sem udělala špatně.... Sem snad něči majetek?! Jo... asi si každe řikate, co to ta holka keca za blbiny.... myslete si každej co chcete.... Ja vam vaš nazor brát nebudu,...Nekdo se me ptal i na pomstu :), jo...zni to hezky.... Konečně to všem vratit... ale to ne.... je to jejich nazor...Tak si to užite...

co dodat....

mám kluka kterej mě má rád....to je dobře...ale on mi jednou chtěl něco říct....a neřekl to tak sem ho přemlouvala a přemlouvala a nakonec řekl že mě miluje...najednou sem měla takovej zvláštní pocit a vůbec sem nevěděla co mu mám na to říct...a problém je ten že mi to řek na icku a ja ho nemohla obejmout nic....a ted se k tomu nechci vracet(on si myslí že sem si to nepřečetla)tak co ted???idi poradte pls!!!!!

Ze začátku jak jsem přišla na novou školu jsem se strašně bála jaké to tam bude. Nikdo se tam se mnou nebavil a všichni mi tam nad

chjo, všichni říkali jak by sme se k sobě hodili. Sehnala jsem si jeho icq, psala jsme si a všechno nasvědčovalo tomu, že to bude mít i budoucnost. Ale všechnny ty řeči, jak jsem krásná a jak by mě líbal a hladil, to všechno psal jen tak.Nejspíš pro zábavu. Měli jsme pro ostatní sehrát divadlo že spolu jako chodíme a ke konci to vypadalo že spolu budeme chodit doopravdy, žádné divadlo...z něj vypadlo, že mě tolik nezná a že s enechce vázat :( nechápu ho, když to věděl od začátku tak proč mi to všechno psal?

Zklamání, bolest i žal...to vše v srdci mám

asi k nem fakt neco citim, nechapu se ale asi jo, nedokazu to rozeznat,protoze nestastne(toho kdo o tom nevi)miluju nekoho jineho a on se tu naskytl, ale poznala jsem ho a je fakt fajn,nechci mu zlomit srdce,ale prijde mi ze neco citim,ale stejne kdyzycb byla s nim tak bych asi myslela na torho druheho. kolem nej se ted toci tisic napadnic a ja strasne zarlim..nemuzu jist,mam nerwy, dotoho bych si melahlidat skolu kde mam ctyrky a i propadam,ale ja se nedokazu soustredit,musim jen myslet na tohle, na nekoho kdo ke me asi neciti vic nez kamaradstvi, na nekoho kdo me chce a ja jeho mozna trochu taky,ale je mi s toho smutno a vubec nevim co delat. nechci byt odmitnuta od toho koho miluju a nechci zlomit srdce, tomu kdo chce me, protoze vim jake to je, ale vubec se v sobe nevyznam.citim, se vsema jinejma problemama ze se rozpadam, ze jde vsechno do haje-skola,moje nervy, zdravi a hlavne vztahy.

je to uplne v haji vsechno

svými pocity ubližuju druhým... já to tak nechci!!! v testu deprese mi vyšlo 31 bodů... nevím jestli to mám brát vážně...?!?

omlouvám se za tak časté zpovědi...

nenavidim se a citim se jako spina, to se mi jeste nikdy nestalo:(nechapu to, je to tak skvely kluk, kdyby to byl kazdy jiny tak by mi bylo ukradeny jak to s nim bude, co si mysli a tak, ale u nej ne..nechci mu ublizit. chce se mi brecet z toho vseho. s toho ze miluju nekoho jineho, ten o tom nevi a nemuzu mu to rict, protoze bych ho zrtatila a hlavne se bojim krute pravdy, ze ta osoba se rozhodne pro nekoho, skym uz ztravila nekolik let a kdo tu osobu chce taky.a ja tu zas budu napospas.A rozhodne neni fer abych si delala nahradu z nekoho kdo me chce,proste jemu ublizit nechci a jeho pritomnost mi i pomaha, ale jen jako kamarada..a ja nevim,proc tak prehanim,ale bojim se ze mu zlomim srdce a neunesu ty vycitky a ve stejnou chvili na me dopadne to, ze se vyznam tomu druhemu a vsechno ze zhrouti docista..

bahno

Cítím se mizerně.Pořád přemýšlím proč já žiji,když lidi,kteří chtějí žít umírají a já chuť a ani sílu žít dál nemám.Dneska v noci umřela jedna holka.Znala jsem ji ze školy.Cítím se provinile a přitom s tím nemám nic společnýho,ale není fér,že ona umřela a já žiji!Proboha vždyť ona byla zamilovaná a chtěla žít,proč zrovna ona musela umřít?? Pro mě život nic neznamená,měla jsem já umřít.Stalo se to 50m od našeho baráku- To není fér,chudák holka:( Mrzí mě to.

Ani netušíte,jak šíleně se nenávidím,za to,že si nevážím života a Ti,kteří si váží umírají.

Už nevím co dělat, abych se zbavila toho nekonečnýho splínu. Ve čtvrtek mi moje třídní řekla, že učitel autoškoly jí říkal, jak neumím jezdit a jak je mnou zklamanej. To mě dorazilo. Někdy sama uznám, jak jsem jela děsně, ale on mi pokaždý říká, že je to docela dobrý a úče pak tvrdí opak... Proč mi neřekl narovinu, co si myslí?? Připadám si podvedená a zároveň provinile. Vím, dělám zbytečný chyby, ale dyť jsem teprve amatér. Proč mi tohle udělal? Kamarádka, která má na škole rodiče, mi pověděla, že si o tom, jak kdo jezdí, veřejně šuškaj všichni učitelé. Takže teď jsem pro ně zpestřením já. Jak se znám, při zkouškách budu myslet na to, co mi učitelka řekla a zvorám to. A nikoho to nepřekvapí, jen kývnou hlavou a řeknou si - ta je fakt blbá. Teď nevím, jak se s tím učitelem dál bavit, když se mnou nejednal zrovna upřímně,,,,mám se snad taky přetvařovat? Ne, to neumím. Přišla jsem domů ubulená, byl u nás opravář a viděl mě tak... Celej den jsem už nepromluvila ani slovo a vůbec nic nejedla. Pátek i tenhle pitomej víkend jsem probrečela. Vím, umím se jenom litovat, jsem budižkničemu, neodpustitelně infantilní a trapná. Jsem takovej srab, že se nedokážu ani zabít. Nedokázala jsem si vzít ani ten rohypnol. O všem už pochybuju......chci být se svými kamarády, ale nejsem si jistá, jestli o mě ještě stojí. Nejsem si jistá, jestli se můžu kohokoliv na něco zpetat, abych je neobtěžovala. Váhám, jestli smím dýchat, abych neubírala vzduch úspěšným. A můj kamarád mi řekl, ať se s tou schizofrenií jdu léčit, což mě potopilo nejvíc. Sice často říkám slovo schýza, ale jen proto, že se mi líbí. Vždyť nekoktám, nezadrhávám se v řeči, neslýchám hlasy, nemám halucinace. Jsem jen zoufalá, vztahovačná a přehnaně úzkostlivá. Včera jsem s ním byla venku, ze srandy na něm zkoušela první pomoc a tak, líbali jsme se, objímali, povídali si a já byla šťastná. Šťastná! Navzdory spackanýmu životu, kterej jsem si rozbila vlastní rukou...
Promiňte, že nejsem dokonalá. Já chtěla jen žít, nic víc. O lásce, přátelství, o štěstí, ne víc. Tak proč?? Proč mi všichni mažete med kolem huby? Proč mi neříkáte pravdu? Mojí poslední opravdovou přítelkyní je knížka, samota a noc. Omlouvám se za tuhle hysterickou zpověď, potřebovala jsem se vypsat.

Kam mám teď jít, když mě pláč tak zaplavil?

Začalo to před 2 měsícema.Bylo mi 14 a milovala sem kluka kterýmu bylo 26. Oba sme byli štastní.doma kvuli tomu bylo peklo.Psychycký týrání...Nakonec mi ho rodiče zatrhli.Zničilo se mi všechno. Tkz kamarádi se na mě vykašlali a ujali se mě holky co mě neznali. Myslela sem si že se z toho dostanu sama ale bohužel. Ten kluk mi vyhrožoval sebevraždou pokud se k němu nevrátim ..nevrátila ale naštěstí žije jenže mi pořád kecá do života. Ted se bavim s jedním ale je mu opět nad 20. a já mužu bejt jen s někým pod 20, nařídili rodiče. Musim poslechnout rodiče ale srdce strádá...

Co dál?Jak se rozhodnout