Zpovědi

ahoj ..já víte co se stalo ...holky kámošky si udělali srandu z našeho učitele kterýmu je tak 40 ...že jsem do něj zamilovaná ...a pak po škole jsem šla z doučování a potkala jsem ho a říkámu ...že to byla jenom sranda a on mi řekl že je mu to jasný a pak z něj vylezlo že je do mně taky zamilovanej ....(já ale do něj nejsem zamilovana no teda ted po tom čase co od toho uběhlo a po tom plese co jsme spolu tancovali ploužák málem teda snad nejsem )...............co myslíte je to normální nebo ne ???

já nevim co si oněm mam myslet :...(((

Mela jsem kamaradku, byly jsme nej kamosky, ale ja udelala takovou kravinu...lhala jsem ji, ale ne jako schvalne ja jsem se ji tenkrat snazila pomoci, myslela jsem, ze ji posedl nejakej demon, ale na tom nezalezi...proste to uz tedka neni jako drive...aspon se mi tedka tak trochu ulevilo, kdyz jsem to rekla....

Když lež všechno změní...

Pochadzam z ciganskej rodiny (romskej a sme celkom slusny. Ale moji spoluziaci to nechapu a zbili ma..ze deges tu nema co robit...mam zlomenu ruku..este vtedy, ked ma zbili, stihla som jednemu zapichnut kruzidlo do zily na ruke....zije....ale uz nie dlho....

Da sa to odpustit

když probouzela k životu svím dechem mou nevěřící lhostejnou duši, když dotýkala se mého chvěl, když prostoupila mojí duší a ze mě se stal čistý člověk ..věčnost bych ji odevzadl.. pak v jed se proměnila
a v čistou bílou lásku sežehla ta krutá sań .. a řekla mi že nikdy nevěřila v čistotu nas dvou.. teď je to rok co hojím rány a stále myslím naň je jedinou co city ve mně probudila ..teď stojí za rohem a chce mě znovu zmást......tak jak se rozhodnou ti mám , když stále myslím naň.., vždyť v nás nikdy nevěřila tak co teď dělat mám:??

zbila moju sestru... na mna tiez zautocila...ale najviac na moju sestru... a ja som ju nechala odist...

navrhujem upalenie na hranici

Pořád ho miluju a nemůžu na něj zapomenout...nikdy nezapomenu

navrhuji pro sebe trest smrti

v noci jsem měl špatnou náladu a přejel jsem si párkrát po ruce špendlíkem... asi 5 čar, jsou malé, jemné... ale přece tam jsou... jenom nechápu, proč se mi líbí, jak to vypadá... proto mě možná lákalo to zkusit... ale nebudu to dělat

konečně zase zpověď a ne žádost o radu...

On asi umira..pritel, s kterym jsem dlouho nemluvila,ale porad na nej myslim, nejvice mi pomohl, vzdycky poradil i kdyz mu bylo zle, clovek, ke kterymu osud neni spravedlivej, clovek co by se rozdal jinym, ale ty ho odmitaji, protoze jsou to pokrytci. clovek, ktery je smrtelne nemocny a ja mu nemuzu pomoct, on uz ani nechce, citi konec a ani se s nim nemuzu rozloucit,je ze strasne dalky.
Milo, mam te rada, a vzdycky budu a vim ze tohle nectes ale neztracej nadeji ja se budu modlit aby ses s toho dostal,verim tomu.

kde jsou ty rana,kdy jsme spolecne cekali na vychod slunce:(?

Nemuzu mu verit!strasne bych chtela,ale to,co jsem si prozila v uplynulych letech na me bylo moc!mam desnej problem nekomu uverit,ale jemu to ublizuje,ze mu neverim....ja mu chcu verit,ale...nejde to!

Kolikrát se člověk dovolával Tvého jména,
kolikrát si člověk myslel,že přijde nějaká změna.
Kolikrát si přišel a podal ruku svou,
lidé ji nazývají-pomocnou.
Kolikrát si člověk říká,co pro Teb vlastně je.
A kolikrát si člověk přeje malý kousek naděje.
Naděje,že přijdeš a podáš ruku svou,
myslím tu bledou,bezvládnou,ledovou.
Kolikrát Tvé jméno vysloviti mám,
abys věděl,že čekám,dárek Ti dám.
Dávám Ti sebe,pojd´ ke mě blíž.
Nebojím se tě,vyndej ten bič.
Dávám Ti dárek,co přijmout fakt musíš.
Co to má bejt,fakt se mi hnusíš.
Schovej ten nůž,já se Tě bojim
duši Ti nedám,však máš tu svoji.
Neber mi ji,já ji mám ráda.
Byla to léčka,zkurvená zrada..

Udelala jsem pitomost a ted za to pykam.nikdy jsem ho nemela potkad.nikdo nevi jak moc to boli kdyz tam sedi s ostatnimi a nebere na vedomi ze jsem mu rekla ze ho mïluji.Vsechno je spatne

Laska je kurva,kazdyho sunda

..tohle se ani nějak moc netýká zpovědi(vlastně skoro vvůbec)..ale jen mě tak nějak zajímá Váš názor na manželství.Myslim tim to zda máte ten pocit,že se timhle rozhodnutim nějak změní život..kterej byl do té určité chvíle..do jednoho "obyčejného" slova ANO...
..asi se na to ptám proto...že přemýšlim zda jsem někde udělala tu prvotní chybu já nebo můj protějšek..se omluvám zda tímhle nesmyslem zabírám místo...

Tak jak to teda je?...

Teď pořád někam jezdíme . . . já a kámoška, nebo se školou . . prostě pořád něco je . . a ono je to jako v jistém směru fajn, ale já . . . prostě je to dobrý, a bavíme se při tom, ale není to prostě pro mě . . je toho moc . . .a až budu na nové škole, bude toho víc . . .

věci se tak rychle mění, ale já nechci by se měnily . . některé mi vyhovují tak, jak jsou teď . . .

Bola som u psychologa...ze ci mam tu socialnu fobiu...zevraj nie, len nejaku "zvyenu citlivost na to co si o mne mysli okolie" ...a ze riesit to mam tak, ze mam byt stale kludna... ...tie svine sa zase rehotali ze mam depresie, ok, lenze oni to nezazili, ze ste totalny outsider a pre kazdeho fackovaci panak, lebo ony su HVIEZDY...a preto mam aj tremu hlavne pri matike, a dnes som skorko schytala 4 ale ucka povedala ze mi da sancu odpovedat ete raz a tym sa ta 4 nebude ratat...drzte mi palce PLS...

Preco ja nikdy nemam stastie???

Brutálně zajebávam školu....nesmim prolitnout,ale proste na to nak nejni cas a ani chut!ted jdu posledni tri dny do skoly a pak akorat praxe a konec....jestli tu skolu neudelam tak se muzu jit obesit...vsechno se posere....cely prazdniny...dobre vybudovany a situovany vztahy s rodici....proste vsechno...POMOOOOC!!!!nevim jestli mam jit za tema uitelama a pozadat je o preskouseni...prijde mi to...trapny,ale asi mi nic jinyho nezbyva,ale co kdyz reknou ne.....o-je!!!!

škola

mám jendu otázku.......rozešli by ste se s přítelem bo přítelkyní kterou milujete jenom kvůli tomu,že vám moc psala smsky????Nezdá se vám to trošku jako kavina....???Mě jo a nechápu proč sme se rozešli....stačí se jen promluvit......mrzí mě to....miluju Tě!!! :(

co dodat....

Ještě jsem se nikdy nelíbala a hrozně se toho bojím.Co když to nějak pokazím a ten kluk to pozná že to dělám poprvé?Co když ho poslintám nebo něco?Vůbec nevim co budu dělat až to přijde.A neříkejte mi že to má člověk vrozené a že to umí každý....Já jsem takové jelito že pokazím všechno!

....

Depkou trpim od dětství. Akorát jsem nevěděla, že to depka je. A s touhletou depkou jsem i prožila smrt svého otce, kterého jsem v deseti letech našla doma mrtvého a musela mu přivolat lékařskou pomoc. žádala jsem mamku v té době o to, aby mě odvedla k psychiatrovi, neodvedla. Já sama nevěděla, jak na to. Pak jsem s ni přožila její dva zmršený vztahy s d**ilama a teď za poslední čtyři roky jsem nechala na sebe řvát od jejího třetího přítele - d**ila. A to z jednoho prostého důvodu. Ona se nesmí rozčilovat, protože má rostroušenou sklerózu. Pak jsem byla od jednoho blbečka defakto donucená udělat jednu věc, která podle mě neni moc košer. Morálně mě to rozsekalo a má neléčená depka se stále zhoršovala. přese všechny své duševní stavy nestavy jsem se dostala na vysokou školu, kterou nejsem teď k vůli té depce schopná dodělat. kdyby to bylo jenom o tom, že člověk brečí. Jenže ona je k tomu přifařená i ta letargie. S brekotem bych ty skripta načetla, ale s letargií těžko, jo a ještě mam teď taky nějakej zpomalenej procesor. Tak a já se ptám, kohokoli, kdo to má taky, když opravdu budu spolupracovat důkladně s psychiatrem, najdou se pro mě nějaký pilulky, který by mi už konečně zabrali. Deprese nedeprese nějak žít potřebuju, a ono když se člověk pár dní v týdnu neni schopnej soustředit a postarat se sám o sebe, tak je to celkem problematický. Nejsem srab a chci se s tim poprat. žijem proboha v 21. století, tak na to snad musí něco někde bejt třeba i v alternativní medicíně. Což?

měkteří už ten můj příběh znají...
tak dneska sem ho přemlouvala a on mi to řekl sice na icku ale řekl.....že mě miluje...ale ja mu to neřekla..bylo mi líto že sem mu na to nemohla hned říct že ho taky miluju ale kdybych mu to řekla i ja na icku tak by sme se o tom druhej den nebavili a prostě by o nebylo ono a navíc na icq ho ani neobejmu a ani mu nedam pusu nic takže esi mu to neřeknu dneska na ohnostrojich tak nikdy....ttakže dneska mu to řeknu...a děkuji všem co mi poradili....moooooc diky.

držte mi palečky!!!!!

Byly jsme s nejlepší kámoškou na zábavě a líbil se nám oběma stejnej kluk.Dohodly jsme se,že ho necháme obě na pokoji.Líbila jsem se mu bohužel já a dával mi to najevo.Snažila jsem se mu vyhýbat,ale když jsme se loučili,nevydržela jsem to a začali jsme se líbat.Samozřejmě je to teď s kámoškou na hraně,nemůže mi to odpustit..Co mám dělat?

Nechci se omlouvat,ale na vině byl i alkohol=(