Kolikrát se člověk dovolával Tvého jména,
kolikrát si člověk myslel,že přijde nějaká změna.
Kolikrát si přišel a podal ruku svou,
lidé ji nazývají-pomocnou.
Kolikrát si člověk říká,co pro Teb vlastně je.
A kolikrát si člověk přeje malý kousek naděje.
Naděje,že přijdeš a podáš ruku svou,
myslím tu bledou,bezvládnou,ledovou.
Kolikrát Tvé jméno vysloviti mám,
abys věděl,že čekám,dárek Ti dám.
Dávám Ti sebe,pojd´ ke mě blíž.
Nebojím se tě,vyndej ten bič.
Dávám Ti dárek,co přijmout fakt musíš.
Co to má bejt,fakt se mi hnusíš.
Schovej ten nůž,já se Tě bojim
duši Ti nedám,však máš tu svoji.
Neber mi ji,já ji mám ráda.
Byla to léčka,zkurvená zrada..
Diskuse ke zpovědi
Já nemiluju nikoho,ale to je celkem jedno.je to fu** hnusný a nebaví mě to posloucht.jako ty keci,já tě mám ale rád (a) a vono možná tak velký kulatý..
zrada... to je snad to nejhorší, co nás může potkat od našich blížkých, od lidí, které milujeme...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Co jednou odejde bez naděje na návrat, to vymizí i z duše. (Hélodóros)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©