Zpovědi

Tak je tu pokračování mého příběhu...včera jsme se rozešli,prý,že nerespektuju jeho zájmy,ale uznejte,že není normální,že přijede domů z Prahy na tři dny a tři dny sedí na posedu a my se vidíme třeba jen hodinku dvě.Myslím si,že rozchod nebylo správné řešení,ale myslím,že časem by se mi to zajedlo a já hledala útěchu u někoho kdo by se mi chtěl věnovat...kdo by mě chytil do náruče a byl prostě se mnou.Nemám ráda nevěru,ale myslím si,že by mi pak opravdu nezbylo nic jiného, a tak je možná dobře,že to skončilo teď.Myslím,že hodně dlouhou dobu nechci žádný vztah...k čemu to je???A nemyslete si není všechno zlato co se třpytí,říkala jsem si- nepije,nekouří,nedělá nikde bordel. No,ale tohle taky nebylo to pravé ořechové....no jo když se radši dívá do puškohledu než na mě a radši sedí na posedu s flintou než se mnou???

i láska má své meze,byly překročeny..bohužel možná bohudík...

notak určitě si vzpomenete na mojí minulou zpověď no tak mi zbyli jizvy a už hledám stáj jinde jenom je problém že je 4 a možná dál km ale asi sílu mam když se mi při čištěnísplašil poník tak já ho udržela!(stoupal si na zadní)takže ta stáj je úplně pitomá(všimla jsem si toho díky vám!)jo a maj tam nevychovaný koně !

díky!za minulejšek a určitě zase napište svůj názor!

myslím, že už to zase brzo udělám.......teď se toho na mě sesypalo celkem hodně.......už prostě nevím jak dál.......je mi líto mých blízkých, kteří si toho zase všimnou........sorry........prostě už to nezvládám a vy mi taky celkem přitěžujete.......nevím no..........chtěla bych se tomu všemu zase postavit, ale nejak nemám sílu..........

ach jo.....jsi hajzl Jiří...........

Snažím se myslet co nejoptimističtěji a stále se usmívat a být šťastná . . nenutím se do ničeho, ale občas se prostě jen smutně dívám před sebe, neusmívám se, nemluvím . . .!!! A taky mě štve, že když se snažím být šťastná a usmívat se a tak . . tak prostě kámoška co prostě neoceňuje a to mě mrzí . . . . snažím se kvůli ní, především kvůli ní . . .

ona mi hrozně moc pomohla a já jsem jí za to vděčná, ale ona to vždycky ocení jen ze začátku a pak už ne . . . .

Ted na me sedla takova deprese a to z toho, ze chodim s nekym uplne uzasnym...ale on chodi kazdy patek vecer chlastat a obcas vyrazi na nejakou parbu, kde je pres noc...sice mu verim, ale porad tu jsou jiste pochybnosti...treba ted mi napsal, ze bude na icq kolem pulnoci a ja si s nim o tom chtela promluvit, ze to musi omezit a on mi napise neco takoveho, a jeste ke vsemu mi nebere telefon. Ne, ze bych byla nejaka stihacka, ale aspon by mi mohl rict, kde je...

Co mam delat?:(

Nechala jse mého bývalého přítele aby mi ubližoval fyzicky tak i psychycky protože jsem se bála jak by ranilo ostatní kolem jaký je . Má nejlepší kamarádka mě pořád přemlouvala ať to řeknu že tohle si nesmí dovolovat říkala jsem že ne a ona věděla že se bojím aby to nebolelo ostatní tak jako mě řekla mi že najde způsob. Pár dní na tom sem ji viděla umřít na vlastní oči :'( :'( už je to docela dlouho alej á citím moc moc velkou vinu že můžu za její smrt :'( :'( :'(

miluji koně,chodila jsem za nimy.Až jednou mi řekli (byla jsem ta s kámoškou):No Petru tady nechci.div že jsem se nerozbrečela!povídaly si tam a pak....:Hele Péťo nemám nic proti ale já tě tu nechci můžež přijít někdy na návštěvu.dál si povídaly a pak........Přijď za 3 roky nebo až budeš mít pořádnou sílu!no pak jsme šli do auta projeli jsme od stáje a já se robrečela!měla jsem dál takové trápení že jsem se začala podřezávat!porate mám pokračovat a nebo se sebrat poprosit mámu vletět do stáje a začít hysterčit co je lepší?

Když už mi někdo lže do očí... Sakra ať to aspoň není tak okaté. Kdyby byla vidět aspoň snaha, ale to by fakt poznala i moje o osm let mladší sestra, že ty slova jsou právě vymyšlené. A slib? Vidím, že tohle slovo už lidem dnes nic neříká, je to jenom chiméra.

Opravdu se začínám pořád přesvědčovat o tom, že nenávist k lidskému druhu je správnou cestou, protože jsme zrůdy.

Vím, že vám se to bude zdát jako ubohá zpověď k ničemu, ale mě tohle fakt bolí . Týden jsem byla domluvená s mým klukem, že zítra pojedeme společně na Karlštejn. Každý den jsem se ho radši ptala jestli opravdu pojede a dnes jsem mu dokonce volala. Vždy mi řekl, že na 100% pojede. Ale před dvěma hodinama mi od něj pípla smska, že bohužel nemůže, ale že se mi to pokusí vynahradit. V tu chvíli mi bylo fakt strašně. Já se tak moc těšila... Achjo. Od dnešního rána, když jsem se vzbudila jsem měla zvláštní pocit, že mi řekne, že nepojede.
Tohle už se mi stalo po několikáté, že jsme se domluvili že někam spolu vyrazíme a pak najednou nemohl. Já vím že bych mu to neměla mít za zlé, že za to nemůže, ale je mi to děsně líto. Já ho fakt miluju a on pokaždé poslední dobou řekne na poslední chvíli že nemůže. Už nevím jestli se ho někdy mám vůbec někdy ptát jestli nechce někam zajít, protože by určitě řekl že nemůže.

vím že bych mu to neměla mít za zlé, ale pochopte...

ahojda lidičky:) tak jsem zase tady...nj..zase:( poslední asi...tři čtyři dny jsem celá zářila a to proto,že jsem se konečně. rozhodla...toho kluka se zeptám...vlastně mu ošlu po kámošce dopis:) to je super,mam skvělou náladu...vlastně jsem ji měla...dokud...na ICQ byla kámoška,která mu má ten dopis dát a jsem jsem měla super náladu,že prostě jo,musí to vyjít,kámoška ze třídy a ještě jedna holčina z icq mi řikala,jo,věř si,dokážeš to,vždyť seš hezká,byl by vůl kdyby tě nechtěl a tak..nj...super,ale pak přišla na ICQ ta kámoška a začla řikat: Proč máš tak super náladu...Nojo,to je sice hezký,ale co když řekne NE? si myslíš,žš by s tebou chěl chodit,ještě když jseš o dva roky mladší,by čuměl,kdybych mu to řekla,a stejně,kdybys s nim chodila,myslíš,že bys s nim někam chodila a tak??? to mě vážně dostalo na kolena,že moje nej...kámoška,který říkám "skoro" všechno mi tohle vůbec dokáže říct...:( myslela jsem si,že taková není,ale spletla jsem se...:(

není co dodat...jen,že mě hooodně zklamala...

Mne je proste hrozne...kazdy patecni vecer sedim doma, kdyz jsme na chalupe, tak nemam kam jit, jedine s mou mladsi sestrou na kolu do penzionu v nasi vesnici, kde krom toho penzionu neni vubec, ale vubec nic, proste bohem zapomenuty misto, a ted jsem doma, v Praze, a vsichni kamaradi se na me vykaslali...kamoska mi vzkazala po svem priteli, ze ji boli bricho a proto nepujde...dost pruhledna vymluva...druha kamoska se neozyva a ja mam pomalu kazdy patecni vecer depresi z toho, ze sedim doma, protoze jsem pomerne spolecenska...

Chci ven!

Ja sa velmi neviem bavit, a tak odviazat...nedavno som boa na diskoteke a len som tam sedela...a potom mi zacali hovorit, ze nech si dam chlast, ze sa rozveselim...a ja ze nie, lebo som slubila mame ze nebudem pit...no nakoniec som si dala ale len jeden hlt...a potom newim, nejak som sa zacala bavit...

lenze ja sa teraz citim hrozne, lebo si myslim ze bez chlastu sa neviem zabavat

Dělám něco špatně? Mám kluka, ale pořád ve mně přetrvávají vzpomínky na někoho, koho jsem nikdy neměla. Moje nejlepší kamarádka s ním nechce chodit kvůli mně, ale vím co se děje, když jsou sami. Mám hrozné výčitky kvůli svému klukovi, ale zároveň mi něco říká, že je to normální, milovat dva kluky najednou. Mám 100 chutí tu svojí nejlepší kámošku uškrtit,ale uvnitř jí mám hrozně ráda.....Vrací se mi moje období depresí. Říká se, že ten kvůli komu brečíme si naše slzy a pláč nezaslouží a ten kdo si to zaslouží,nás nikdy nerozpláče...Bojím se, že se stane něco,co by se stát nemělo....Cítím se sama jako zrádce, ale při tom vím, na čí straně je chyba.....Přemýšlím, že se stáhnu někam do ústraní. Třeba mi bude líp

Pomoc.....

Tak si to představte, máte narozeniny..máti vám popřeje o den dřív, pač před chvilkou koupila dažší parfém a tak to nevydží a dá vám to, ale nepopřeje nic, jen řekne: Doufám že tu školu doděláš. V tentýž den popřeje a přijde s darkem i babička s dědou, sednou si na poslední schod a řeknou že jich bolí nohy a dál nejdou at sejdu k nim, toz jeden schod ještě zvládnu. Nesnáší se s otcem a tak oslava je dosti trapná. Otec mi nepopřál vůbec. Nemáte přítele, jen kamaráda, se kterým spíte, opravujete mu diplomku, pomáháte se vším, děláte snídani, vaříte oběd, nenecháváte se ani pozvat na drink. Ten vám samo sebou taky nepopřeje. Natož aby dorazil na osalvu . Ani boha. 3 lidi se na poslední chvíli vymluví že nemužou dorazitm kvuli nějaké ptákovině...ono ty vymluvy se vymejšlí blbě, no. nestíháte napsat vlastní diplomku a máte ještě hafol zkoušek na krku a samozřejmě děsivě málo času. No kdo by neměl depky. Já mám celkem solidní...Mám toho fakt po krk!!!!

fakt na ho**o

chci se zabít....protože už toho všeho mám dost...vytvořila jsem si už po několikáté nový svět s novými lidmi protože ti předtím mě zradili...a ted se to opakuje..už nemám sílu vytvářet si odznova novej svět...každým dnem je to těžší a těžší...deprese se dají zvládnout snad jedině tí že si sama ublížím....už nestačí řezat se jen do rukou....

........

Je mi mizerně,můj přítel se dnes zachoval hrozně.Přijel do hospody kde seděl i jeho táta a neřekl mi ani ahoj....sedl si k tátovi a ani jednou se na mě nepodíval...nevím proč,možná jsem ho trochu naštvala smskou,ale nebylo to nic vážného..jak odcházel,tak mi jen řekl,že mi zavolá.Mám dns volná byteček a myslela jsem,že si uděláme krásný večer,ale on dělá tátovi řidiče...neobtěžoval se mi odpovědět ani na jednu zprávu...Miluju ho,ale tohle se nedělá.....

Dodatek: i láska má své meze

mno..ak to chcu ze sebe konečně dostat ven...Vím, že dřív nebo později si to přečte ta osoba která tahle zpověd tak nějak "patří" tak až na to dojde, ak bych chtela, aby si vedel, ze te mam porad rada, i když vim že s tim se prostě neda nic dělat, tak jen chci aby si to vedel..asi si ted rikas jakej sem srab, ze ti to nedovedu říct do očí ale jen přes nějakou d**ilní zpověd...Jo asik sem... Ale prostě se asik bojim ze by si mi zase nadaval jaka sem ku*va...nwm..prostě ti to dokažu asik jen napsat....Vím že dohromady se to už dat neda, ani kdyby si chtel což teda pochibuju,..Ale nelituju toho!.. Tak sme aspon minimalni kamoši :) To snad stačí ne? :)

Svatba je za mnou.Když jsem,ale stála u toho oltáře,něco jsem si uvědomila.Na naší zemi je tolik lidí,tolik tvorů,kteří celý život hledají,jednoho,jenom jednoho tvora,s kterým prožije svůj život...ten život máme ale pouze jeden. Říkala jsem si...panebože...je tohle člověk se kterým chci užívat svoji jedinou šanci na bytí? A pak jsem pohlédla do očí své dcery,tak malá a nevinná..tak krásná...došlo mi,že pokud tenhle člověk mi dal tak nádherné stvoření,tak nevinného tvorečka,že to je ten,se kterým chci užívat své bytí,již jsem s ním něco započala a chci to dokončit...najednou se mi an tváři vyjevil úsměv,ani nevím jak...jen čirá radost..

Jsem šťastná

Ja newiem ani preco sa to stalo...a ani newim ako zacat...no proste, ja som nechcela byt fackovaci panak, a tak som sa zacala oblikat do cernej, atd...no a potom sa mi zacal pacit jeden "matalista" ...takze sa to vlastne aj hodilo, tak to do seba zapadlo...no lenze on ma nechce...a tak si hovorim, ze naco toto vsetko...rozmyslam, ze by som mala obcas byt farebna...ale ja newiem ako sa zmenit...a zase, proste uz newem nic, mam v tom vsetkom galimatias...co spravit??? uz nechcem byt mrtvola, ja chcem sa tesit, co som sa doteraz newedela...ako..?

ako...? (sorry, asi ste tomu moc neporozumeli,ze?)

Mám vše co k životu potřebuju-rodinu,kamarády,milovanou osobu,práci i koníčky,ale přesto cítím,že je tu nějaká součástka,která chybí k postavení celkového obrazu.Občas se cítím jako roztřískané zrcadlo.....jsou mě kousky a sedm let smůly už se jeví jen jako mírný trest...Nevím co mi chybí a snad to ani nemohu najít,když to nevím...Je to vše odsouzeno ke zkáze.Včera jsem měla poprvé pocit,že bych měla tu sílu se zabít...,ale neudělala jsem to..sama nevím proč,dnes by mi už nic nechybělo.

Dodatek:jednou to udělám..vím to!