Je toho na mě nějak moc a nemůžu se dokopat k tomu, abych něco začala dělat. Vím, že tahle pasivita mě jednou zničí, ale ničí mě i fakt, že s tím nedokážu a nechci nic dělat. Všechno jde totiž do háje, zatímco já si tu vesele sedím u počítače a mlátím do klávesnice.... Celej můj život jde do háje - lidi na mě kašlou(včetně mojí vlastní rodiny), učitelé jsou svině(ne kvůli známkám) a štěstí jsem naposled viděla u svý sestry, ta ho měla vždycky. Nemám nic, ani touhu jít dál....prostě stojím, zasekla jsem se a nic se mnou už nedokáže pohnout. Chyba je na mý straně, to je jasný, a existuje tisíce řešení, jen já to prostě neumím řešit a nevím, jestli o to stojím, jestli stojím o lidi, kteří se na mě vykašlali, jestli stojím o ty další,....a jestli stojí o mě.
Přemýšlím o žiletce......sory.
Diskuse ke zpovědi
když nemáš touhu jít dál, když sama nechceš, tak se ti to nepovede... musíš si říct, že něco prostě změníš a dodržet to.. začni těmi nejmenšími maličkostmi, s kterými to bude snadné a dostaneš se postupně až k jádru... ale musíš chtít 
rawen:Ve středověku jí kupříkladu měli? Leda nějakou břitvu 
Simtě, neřekla jsme období tak se nevysírej. a pokud jí měli, myslíš, že si s ní schválně ubližovali jako dnešní emíci?
Rusty: divila by ses ale sebeposkozovani je docela stara zalezitost.. :/
noNazdrar: na žiletku ani nemysli.. Jestli myslís ze ted se ti zivot rozpada, pak bude jeste mnohem mnohem vic. jednou si zkusis neco udelat, pak po druhe po treti.. a muze to dopadnout tak ze uz nezapomenes.. Muze to dopadnout tak ze v tom budes nekolik let, treba az i do dospelosti. Uvedom si, je to zavislost, zavislost jako kazda jina.. Neni problem v tom litat deset let, a porad stejne intenzivne (ja jsem priklad). Hodne pomaha kresleni, zkus to. Nemusis byt zadna malirka, vem tuzku a vymaluj ze sebe sve pocity, vymaluj sebe jak se vidis, namaluj treba rozrezanou ruku. Nezalezi na tom jak to bude vypadat, nezalezi na talentu.. vzijes se do toho a pomuze ti to, nebo jak rekl Dorray pis. Proste neco cokoli. Ale se ziletkou si nezacinej, opravdu ne.
Mno žiletka je taková malá ostrá věc....vypadá docela zajímavě. Má krásný luxusní tvar....
Si klidně o ní přemýšlej. Chceš psát o ní sloh? máte popsat nějakou věc či co? 
ale nééé ty si jenom chceš hrát na nějaký blbý emo viď? Hele myslíš, že dřív v dávných dobách byli lidi taky tak blbí a řezali se? Asi ne, neměla žiletky...víš, už jenom za tu větu - Přemýšlím o žiletce, bych Ti dala nejradši pěstí. to skoro zní, jak když někoho citově vydíráš!
mam uplne stejne pocity.... asi ti timhle moc nepomuzu, ale myslim ze je dobry abys vedela, ze v tom nejsi sama... nejhorsi je ze timhle postojem vzdycky clovek nejvic ublizi svym pratelum, kteri ti chteji pomoct...
Promiň, že jsem dal ne, ale to je kvůli tý žiletce... NEŘEŽ SE! Tím tomu nepomůžeš... Chápu, že se uzavíráš do pasivity, a že s tím nechceš nic dělat, ale když už se chceš ode všech distancovat, tak to alespoň udělej ve fantazii. (jako naše učitelka ZSV) prostě se na všechno vykašli a vymysli si vlastní svět. Není to zdaleka ideální řešení, ale pokud víš, že nechceš a možná prostě nemůžeš mezi lidi, tak to je pořád lepší než žiletka. To ti nepomůže... Vím to sám... Respektive když jsem začal chodit s mojí první holkou tak byla úplně v pohodě, jenže pak se úplně změnila, začala se řezat a prostě byla úplně jiná... Zkus třeba začít psát... Básně, prózu - cokoliv, prostě dělej něco co ti uleví a v čem nalezneš smysl... Dost často ti třeba pomůže začlenit se do nějaké internetové komunity (třeba sem ;))... A to dokáže uvolnit hodně napětí...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Všechno se krásné ve svůj čas. (Sofokles)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©