Zpovědi

povídala sem si s kámarádkou hodinu a půl a mám na krku rozchod!!!!!!!!!

ahoj nevím jestli to neni hloupí tímhle otravovat někoho koho neznám,ale je mi z toho divně .Včera jsem se snazila dát se dohromady s bývalým no nevyšlo to měl z toho srandu a všechno blbě pochopil. Nakonec mě jěště začala urážet jeho kamarádka a její přítel. Byl to můj oblýbený podnik a ted mám obavy jít tam znovu a jěště ke všemu jsem to včera přehnala s alkoholem přitom jinak vůbec nepiju. Je mi z toho fakt divně.

Bylo mi strašně, vybrečel jsem se....a je mi líp

Pláč fakt pomáhá, nedržte to v sobě!

Mám strašnej pocit, nevím co mám dělat, pořád si vyčítám tátovu smrt... Naposledy, když jsem ho viděla, vyhodila jsem ho z baráku a strašně mu nadávala...Křičela jsem na něj...Bylo to proto , že ten den předtím doma všechnoo rozbil a mě dával nůž pod krk, ale já ho stejně měla ráda a mám.. Ale pořád si to vyčítám...O pár dní spáchal sebevraždu, oběsil se...Ale předtím napsal vzkaz, že to co jsem mu řekla, si bere do hrobu, jsem fakt na dně, i když jsou to už 2roky

Jssem opravdu na dně

Je to všechno na jedno brdo..já vim...ale kdybyste ho viděli..já ho viděla po nějaký době, ale prostě se mi zase vrátil ten pocit. Chci ho jenom pro sebe a je mi jedno co tomu řeknou ostatní. Dneska sme po sobě házeli tak úžasný pohledy..je to můj malej myšák, já za to fakt nemůžu. Tohle prostě člověk cítí..jenže ty bariéry kolem nás sou nehorázný...Mrzí mě to, jsem naštvaná, ale já to dám, prostě si ho nenechám vzít. NE!!! nikdy...

sorry

Potřebuju radu.. jak se mam zbavit oplzlych hnusnych frigidnich hajzlu co by po mě chtěly jenom to jedno?...

nechovam se vůbec vyzýavě ani se tak neoblikam..teda alespon z meho pohledu ...

Dlouho jsem s odvažovala tohle napsat.Je to o mě.Věc ,kterou nemám ráda…Mluvit o sobě,jaká ironie...Jde v tom o to jaká jsem a jak mě to ovlivňuje.
Jako malá jsem byla vychována babičkami..a kontakt s vrstevníkama jsem měla jen ve školce..jde o to,že jsem neměla moc přátel a to mi zůstalo dodnes.Nedokážu se seznamovat reálně.Ještě k tomu nejsem žádná hubená holka,ale zase ne koule.Jenže dneska se kouká už jenom na vzhled.Vim hodně lidí mi asi poradí zhubni..ale není to tak lehký.
Mám jenom pár přátel.Stačí mi.Někdy.Někdy toužím hledat další,ale nedaří se…
To samé s kluky..nedokážu se snimi bavit normálně…nevím proč ..radši se straním velkých společností.Radši jsem sama.Většinu času trávím u internetu.. Přitom mám spoustu věcí ,který by mě bavili..
Napadl mě psycholog,protože tenhle problém je psychyckého rázu.. U jednoho jsem byla,sice ne s timhle,ale mám s tím né zrovna hezký zkušenosti…


Jaký s tim máte zkušenosti vy?Nebo jak se toho zbavit..jsem člověk uzavřeném do sebe.
Nejlepší kamarádku jsem měla jen jednu..ale je to pryč..bohužel..

nemám co dodat,co jsem chtěla to jsem řekla...:(

ty vole,mám hustej problém,můj kluk po mě chce anál,já mu ráda vyhovým,ale bojím se že až ho vyndá tak ho bude mít,no zašpiněnej nebo tak...nemohly byste mi nějak poradit...?diky moc...Peace...

Mam jen jeden dotaz... je to velky trest (nebo chceteli jinak rici dar) kdyz nic neictite? zadnna litost nad tim kdyz se nekdo znamy od videni zabil.... zadna litost nad tim kdyz nejlepsi kamosku neco silene uzira.... proste jen lhostejnost k tomu co se deje okolo.....??

ovsem to zahrnuje jen lidi okolo.... ne vlastni bolest.. ani nic podobneho.....

Tak jo...hodně hodně hodně hodně dlouho jsem tady nic nepsala, ale teď už to vážně potřebuju...

Před chvíli jsem přijela z týdenního soustředění s basketem a můj celkový dojem je, že jsem tak ráda že jsem doma,jak jsem ještě nikdy nebyla...
No prostě začalo to první den, kdy jsem podotkla, že skoro nic neděláme a mohli bysme trochu makat...... jedna holka po mě začala bekat, že už jsem jak moje sestra, že jsem strašně aktivní a že si to nedokážu přiznat..... nějak sme to překousali a já sem si večer psala se svým klukem a říkala jsem mu to tak ze srandy, že jsem prý děsně aktivní a že s emnou nikdo nevydrží a on to taky bral ze srandy..jenže ta holka si to všechno přečetla (btw nezeptala se) a začala mi vyčítat, že si MU stěžuju....nemělo cenu jí to vysvětlovat, stejně nic nechtěla pochopit a začala do mě zase hustit, že jsem aktivní at atd atd.....no jo do konce týdne jsme se nebavily, ale už jsem tak nějak přemýšlela, že jak přijedem, tak jí napíšu a omluvím se.... ještě než jsem to stihla udělat, tak jsem na jejím icq viděla status typu: "bylo to nejhorší soustředko...poznala jsem někoho kdo se strašně změnil, nesnáším falešné lidi co pomlouvají"....to stačilo na první várku kapesníků, pak přišlo její líbímseti..... tak to mě dostalo a cituji co měla vedle mé fotky ve složce "ti nej": "Irena..Patřila sem,ale po soustředku už sem rozhodně nepatří!!!Změnila se vážně moc.Je strašně urážlivá falešná přeaktivní a pomlouvající.......holkaVážně nechápu co se stalo se starou Irenou!!Chudák Víťa!!!Vím o ní svoje!!!" (vita je muj kluk...)

nj..... tak na tohle mi kapesníky ani nestačily..... a když jsem si ze srandy dala do statusu takové to že jsem aktivní, pomlouvám atd:...(věřte mi, aktivní sice jsem, ale za celý týden jsem o ní neřekla ani slovo) tak ona na oplátku dala do svého "Vše co máš napsané je pravda..."

tak teď nevím co si myslet...:(:(

díky za všechny komentáře:((

Mám takový problém, našel jsem si dívku moc ji miluji, ale nevím jak ji oplatil všechno co pro mne udělala. Pomohla mi se vyrovnat se smrti přítelkyně, pořád mi nějak pomahá se vypořádat se s mými problémy.. Ale já opravdu nevím jak se ji za to odvděčit... Občas jsem k ni nebyl zrovna nejmilejši, i když jsem to tak namyslel, udělal jsem ve svém životě mnoho chyb... Teď jsem ji sice dal dárek, ale bojím se aby si nemyslela že si ji chci kupovat, já jí ho dal z lásky... Nevím jak dál :( Děkuju za každou radu...

Poraďte jsem z toho už smutný...

Proč si tu připadám uplně k ničemu??? Nic neumim, hezka taky nejsu, přátele nemam, svý rodiče nesnášim, oni mě eče víc (už mi to ani newa), prostě s tu připadám...do počtu....

...zbytečná...

Ahojky lidi:)
Vzhledem k tomu,že mě zítra čeká první fesťák v životě a nevím co od toho očekávat.Nerada bych byla zklamaná:)
Proto se chci zeptat jaký byly vaše dojmy,zážitky... z prvních fesťáků..
Moc díky za odpověď..

jsem tspíš introvert.Takže se...mno prostě berte na to pls ohled..děkuju;)

mam slabe nervy. nekdy nevydrzim a proste vybouchnu a pak me to mrzi. da se to nejak ovlivnit nebo trenovat?

prosim o radu

Po krásným orgasmu pláču. Můj mi říká, že sem citlivá...ale tohle je divný, ne????? Chtěla sem to napsat třeba na zpovednice.cz ... ale tady mam s vasima radama dobry zkusenosti...i kdyz nevim, jeslti tohle do ty zpoednice patri. Kdyz mi pak tecou slzy, tak si pripadam naprosto nechranena a sem rada,ze mam toho svyho.

co si o tom myslite?

Zhřešil jsem tím, že jsem miloval dívku, která nedávno zemřela a já si po 3 měsících našel jinou, vyčítám si to dodnes, neboť jsem udělat nechtěl... Ale když já ji tak miluju... Nevím zdali jsem udělal dobře či špatně a trápí mě to moc...

Život je na nic...

Milovat nebo nenávidět?

Nelíbí se mi oboje najednou! :'(

jela sem na festival...se svým klukem...stanovali sme...prostě pohodička...a pak sem tam potkala svojí kamarádku, pro kterou si každý ráno ve 2 jezdili rodiče aby jí odvezli domů,protože měli strach jí tam nechat...když sme zrovna s mým klukem byli na koncertě...tak ona se v našem stanu vyspala s nějakym klukem,kterýho vůbec neznala.byla opilá...ráno sem jí volala a řekla jí že je to děvka...stojim si za tim že je to děvka.tak jako poprvé to má bejt snad s někym koho aspon znáte ne? chci se jí nějak pomstít.........já vím, že bych asi neměla...ae už předtím mi moc ublížila...a tohle byla poslední kapka...

Musím se vyzpovídat..V neděli jsem přijel domů z Itálie, jsem totálně zdeptanej. Měl jsem jí vedle sebe každej den ráno po probuzení. A teď? Vstávám sám, je v Anglii, takže jí ani nevim na webkameře, ani psát si nemůžeme a jako naschvál se jí rozbil v tý Anglii mobil. Skoro nic nejím, cítím slabost, pobolívá mě hlava a neni mi dobře, ovšem ne fyzicky, nýbrž psychicky...a to je horší. Těším se na okamžik, kdy půjdu spát, kdy se zavřu před rodiči a jejich dotěrnými otázkami typu "co ti je?" "nejsi nemocný?"...Sakra!!! Co by mi asi tak bylo?? Strávím s ní léto, pak přijedu domů, ona je na pobytu v Anglii na 14 dní a mám se snad tvářit vesele?? Pocity beznaděje střídají pocity štěstí, že všechno bude dobrý, že se to zvládne, jen až příští neděli přijede (do Itálie, ne za mnou). Bojím se o ní, stýská se mi po ní, zažívám pocity strachu, úzkosti, beznaděje, motá se mi hlava..je mi na nic..

Co dodat...?

Tak zase.....Mám pocit, jako bych umírala, jako bych neměla žádnou energii. A přitom nemám důvod. Mám báječnýho přítele, kterýho moc miluju a on mě. Mám úžasnou kamarádku, vlastně tu nejlepší, jakou jsem kdy měla. Moc jsem jí pomohla se vyhrabat z toho nejhoršího. Jsem za tohle na sebe docela pyšná,že aspoň něco dokážu. Ale stejně pořád mám divnej pocit, strach, že se jí něco stane.Dneska totiž jela domů,do toho hadího hnízda, kde nikoho nemá. Ten hajzl co ji zmlátil si ji prý najde, dokonce jsem se dozvěděla, že na ni čeká. Ale čím víc se snažím jí pomoct, tím víc se mi zdá, že já a můj zlato se od sebe vzdalujeme. Nezanedbávám ho, to ne.....Nechci aby se jim něco stalo,ani jednomu....TO by mě zabilo.....

Poraďte aspoň nějakej dobrej relax....