Detail a diskuse u zpovědi

Pocity se časem otupý, člověk prostě vypne.

no, city odešly...něco je vylekalo...oni zase přijdou..

Každý jsme jiný, myslím, že normální to je.

no před pár roky srazilo auto 7letého kluka, co bydlel pode mnou a on to nepřežil - všichni z toho byli tenkrát v pytli, ale se mnou to nic neudělalo, takže tenhle pocit se netýká jen tebe, ale je nás víc
a i když jsem citlivý, tak tohle mi prostě nic nedělá, nevím proč, snad je to tak lepší

Neco v zivote ti udelalo nejake trauma a tet na to doplacis...neco zmen a napravis se....nejlepsi je laska

Asi máš momentálně svých problémů dost. Težko říct, co je normální, ale o tomhle jsem ještě neslyšela. Ale pokud to samo přišlo, tak to zase samo odejde

for mayonako : ne to vazne nejsem...

flegmatik?

Jo jsme na tom stejně, nevím, jestli to jde změnit, nebo ne....

Ja to tak citim, porad.New ze bych to chtela ale obcas se aspon citim ze nejsem spoutana...

třeba to u Tebe nenastane, kdo ví? ale podle mojí zkušenosti tyhle stavy probíhají podle podobného scénáře

For Ornea : poud mas pravdu.. tak ten okamzik zlomu nikdy nechci zazit... tak jak sem mi to docela vyhovuje..... i kdyz si pripadam oproti ostatnim jako kus kamene...

někdy to prostě nejde...pocity se v nás hromadí, aniž si to uvědomujeme-lítost, bolest, slzy, které momentálně nemůžeme prolévat....ale jednoho dne se to zlomí a vše na nás plně dolehne. je to vysoká daň za okamžiky, kdy nic necítíme

no to ja bych byla momentlane rada, me zase rozbreci kazda kravina

je to prokletí....nejsi v tom sama....

to ne.... nebylo.... snad posledich par mesicu...

Bylo to tak vždycky?