Zpovědi

Jsem zase tam kde jsem byla před lety. Bez přítele téměř co téměř vlastně úplně bez přátel, bez lidí co by mě podrželi. Ani jsem netušila co se mnou udělá konec gymplu. Spolužáci jsou pryč a já jsem sama. Asi proto se chovám jak se chovám.Bolí mě to jak se svět zachoval ke mě. A proto mu to vracím.Možná až teď si uvědomuji že v tom světě jsou lidi, kteří ten svět tvoří a ti mě zas tolik neublížili.A i přesto ubližuju já jim.Využívám jich.Jeden člověk mi přesně řekl co je můj problém.Nechtěla jsem ho poslouchat, nebrala jsem mu mobil.Nechtěla jsem nic slyšet.Ale nemění to nic na věci, že měl pravdu.Jsem jen mrcha co kolem sebe lidi využívá.Nechci se tu vymlouvat nebo omlouvat proč to tak je.Ke mě se taky lidi nechovali moc hezky a kolikrát mě využili.Ale to mi nedává právo abych se k nim chovala stejně.Teď za to pykám.Samotou, bolestí a depresema.A počertech si to zasloužím.Dávám sem tuto zpověď jen proto aby si ze mě aspoň jeden z vás vzal příklad.Protože já jsem učebnice toho jak NEžít.Když se aspoň jeden z vás poučí, uspěla jsem a zachránila aspoň jednoho.Na mém utrpení se nic nezmění,ale aspoň si budu moct říct, že nebylo zbytečné.Proto prosím,objevíte-li jediný náznak toho, že se k lidem chováte nepatřičně,nebože se je snažíte využít-ani to nemusíte dělat stačí na to pomyslet-prosím zastavte se a přemýšlejte,protože jednou se to nevyplatí a tvrdou silou se to vrátí zpět proti vám.Já o tom něco vím.Mluvím ze zkušenosti.Asi si řeknete, že taková mrcha jako já vám nemá co kázat ani vás moralizovat.Máte pravdu-nemá.Nemoralizuju,jen chci ukázat,že existuje lepší cesta,kterou bych bez těchto zkušeností neobjevila.Chci ji aspoň vyjevit vám.Pro mě je navždy uzavřená, ale pro vás nemusí.

Díky že jste to četli,nemuseli jste.To je kouzlo života-vždy máme na výběr.Vždy můžeme říct ne.

dobrá rada nadevše...no potřebuju poradit mám kluka ale myslim furt na toho bejvalýho se kterym sem chodila 5 měsíců skončilo to hádkama a nadávkama ale furt na něj myslkim a když ho vidim s jinou holkou tak mě to štve ale ted mám toho se kterym chodim ted ale když sem s nim myslim na toho bejvalýho a naopak..co mám dělat??

achjoooo

dotaz...co si o tom mám myslet, když se mi kluk 14 dní ani neozve, neodepisuje na sms...nejdřív sem se bála že se mu něco stalo ale pak sem jen tak nýhodou zjistila že během těch 14 dní byl párkrát na netu, tudíž mrtvej asi nebude...

mam to brát jako tichej rozchod, nebo jak vlastně?

po 7 mesicich jsme se rozesli.po 7 mesicich jsem vydedukoval vztah plny lzi,nevery,neduvery,netolerance.tak takove je to smutne.az nyni po rozchodu zjistuji,ze jsem chodil s jednou lzivou falsi a to boli jeste vice nez samotne ciny....vlastni blbost.

uz to nechci nikdy zazit. boze,prosim te o spaseni.

Mám ještě takový problém.Prostě se nedokážu bavit lidma mého věku...Prostě není společná řečnebo se mi s nimi povídá špatně.Lépe se mi povídá s lidmy o min4 roky staršími

Čím toje???

a do.... dneska je to jako špatný sen! Kdy už se sakra probudím?!!!! :'-(

Proč se všechno vždycky musí v tom nejlepším pokazit..?!

Lidi jsem fakt asi dost divná... ten problém s pinkponkem... jedna moje půlka mi říká, že tam chodit nemám že se zabavím účinně i jinak... ta druhá chce vyhovět těm, co mě přemlouvají abych tam chodila dál... kterou z nich poslechnout?

jsem fakt divná, co...

Na méminulé škole to bylo hrozné...Všichni mi nadávali,nikdo se mnou nemluvil....Teď,když jsem přestoupilana jinou školu toje ještě horší...Zasedli si na mě i učitelé...Všichni říkají že jsem divná...Já si jenom proto že chodím v černém a nebavm se o tom kdojakýměl na diskotéce šaty a že s nima nechodím na nějaké párty...Je chyba jenom ve mě,nobo i v ostatních???

Děkuji za odpovědi

Zdravím celé město! Hrozně moc vám děkuju že jste se někteří rozhodli mi poradit s takovým menším problémem a taky vám děkuju, že se snažíte pomáhat všem, co se vám se svým problémem svěřují... podle toho, jak čtu některé zpovědi, by asi hodně lidí mělo pořádnou depresi bez těchto stránek a hlavně bez vás, co jim radíte. Fakt strašně moc díky.

Omlouvám se za takovou zpověď... ale fakt jsem vám potřebovala to slovíčko říct... tak ještě jednou díky.

Před chvílí mi napsala ségra, že fotr chce dát pryč našeho 8měsíčního pejska... :( Rozkousal prý dvoje dveře a vytrhl nějaký práh, nebo co... Já jsem na koleji a domů jezdím jen na víkendy, takže pokud ho bude chtít dát pryč, tak já tomu prostě nemůžu zabránit... :( Nevím, co mám dělat, protože by se mi po Andíkovi hrozně stýskalo... :( Když mi to ségra napsala, tak jsem se rozbrečela... Vážně nevím, jak zabránit tomu, aby ho dal pryč... :( Vím, lidé tu mají větší problémy, ale mě tohle prostě hrozně trápí...

Poraďte, prosím!

Jak se zbavit pocitu smutku, samoty, pocitu méněcennosti a bezbrannosti?... vůbec nevim jak se vyhrabat z toho dna.. nevim co dělat.. ti co mi byli nejbižší mě opustili, vrazili kudlu do zad... osůbka, kterou miluju je mi vzdálená stejně tak jako první hvězda na nebi.... jediný co mám jsou dva potkani... to je hodně co?? Mám chuť se tady na to vys**t...

dik..

Potřebuju poradit. Všechno se mi teď nějak staví na hlavu. Ve škole mi to nejde, protože stále myslím na tu jednu věc, nesmím říct na jakou, ale která mě trápí. Jde o kluka, jak si jistě tušíte. pořád na něho myslím a jsem v koncích, když si představím, že on to ví a nic nedělá. Tak se mi nedaří škola, protože se nemůžu soustředit i kdybych se roztrhla. A doma mám z toho hrozné průšvihy, mamka nadává, že jsem b..á a já nevím, co ji na to mám říct...Ach jo!!A přitom bych chtěla, aby všechno bylojammá být, ale copak to jde, když to nejde...Asi bych se měla přestat litovat, ale tak nějak jsemse potřebovala vypsat.

chtěla bych docela pomoct jedný svý spolužačce, jenže nevim jak.
jedná se o její starší sestru, která je bulimička. možná vám to ani nepřijde tak tragický, ale když sem si dneska s tou spolužačkou při cestě na laborky povídala, docela sem se zhrozila. ta její sestra je už plnoletá, ale chová se jak malá. fňuká, když se jí nevěnuje pozornost, je schopná vyjíst celou ledničku během 30 minut a když se vyzvrací prý "se cítí spokojená, protože se jí líbí pocit, že se může nacpat a nepřibere".
chápu, že je to prostě porucha, nemoc, ale přijde mi to nenormální.
a protože jí je 18, rodiče jí nemůžou poslat do nějaký léčebny, musí se rozhodnout sama. jenže to přece musí jít, protože tim svý rodině dost ubližuje a moje spolužačka je z toho den ode dne špatnější. snažila sem se na něco přijít, jenže nic.
nemáte někdo s něčím podobným zkušenosti?

Učitelka si na mě zasedla. Ale co, stejně mě nanasere!

Už se vám to taky stalo?

No tak...neymslím si, že bych měla nějakej výraznější problém se sama sebou, ale jenom mě štve, že když se konečně najde kluk, kterej je úplně úžasnej, milej, hodnej, miluje mě a všechno co do nádehrnýho vztahu patří a co sem si vždycky přála si nadruhou stranu řikám, že je to až moc dokonalý a že potřebuju kluka se kterym je větší sranda a kterej mě bude trohuc víc ''bičovat'' než mě jenom obdivovat...chci si za to dát pár facek, ale asi to neovlivnim...mylsim, že ho nikdy nebudu moct dokázat poslat pryč takže sem asi odepsaná.....Sem asi divná..to co všichni hledaj a postrádaj toho já si nevážim....buch buch buch

Nemám odvahu,ale asi budu muset,nechci aby ho zavřeli,JÁ to poněm chtěla,chtěla jsem mu dokázat jak moc ho miluji...mu je 17 a mě 14,v únoru mi bude 15...menstruaci jsem měla dostat 29.9. a je 9.10.....každý ráno si dávám prášky co se v těhotenství nesmějí...nejím,abych se plod neměl čím žiit(teda,jestli nejaky je),cvicm abych nepribrala...nemuzu to rict rodicum,matka by me zabila a v zivote by mi neduverovala,a ten nas supr vztah co mezi sebou mame,by se rozpadl...a Honza,skterym si taky velmí rozumi...by sel sedet a mati by ho nenavidela...tak co mam delat?jsem blba,mela jsem myslet ,ale nespali jsme spolu poprve,uz spolu spime aspon po 20te.....odzáří minulého roku sme spolu aspon kazdy mesic jednou spali...vzdy s kondomem a nepraskl,a vzdy jsem to dostala,ted jsme spolu v minulem mesici spali trikrat a nevsimla jsem si ze by byl kondom praskly....

...

nevgím co dělat, mám přítele, neklape nám to sice, ale mám ho stále ráda, jenže jsem se zapletla s někým jiným a ten dotyčný má zítra přijet, chce za mnou přijet, všechno je v pořádku, když pojedu já za ním ,ale on se nemůže přijet, co když se potká s Alešem?nebo to někdo Alešovi řekne?

Jak jsem jenom mohla? Jak jsem mohla takhle uletět? A zrovna s ním? S klukem, kterej je tak strašně zápornej, že to už ani víc nejde? Já to nechápu. Jak jsem mohla bejt s klukem ( i když to byl jen asi třídenní úlet ), kterej je...když o tom tak přemýšlím, on není vyloženě zlej, je to prostě hodně složitá osobnost. Takovej hooodně velkej provokatér, ale....stejně to nechápu, vždyť on je schopnej i krást. A proč, i když jsem do něj nebyla zamilovaná, proč o něm pořád musím přemýšlet? Je to tak strašně složitý....Asi bych už s ním nechtěla bejt, ale stejně by mě zajímalo, proč se tak naštval. Čím jsem ho tak naštvala...asi jsem měla tušit, že je prostě žárlivej, i když tvrdí, že není. Vlastně mi to teď přijde trochu k smíchu - vždyť on není vůbec můj typ, vlastně jsme se k sobě ani nehodili, tak jak jsem s ním mohla vůbec něco mít?
Ale nakonec, jsem ráda, že je konec, protože, i když vydržím hodně, tak ty kecy ve škole by mi asi hodně vadily, hlavně od učitelů, protože ty ho úplně nasnášej. Jen by mě fakt zajímalo, kvůli čemu se tak naštval....

Pomozte..já..už je to měsíc. co jsem ztratila člověka, kterýho miluju..nejvíc..a pořád.. A já teď nevím,jak mám zapomenout..Když si někoho najdu,bude to v poho,ale nebudu ho moct milovat..Ale zase nechci být sama...Co mám dělat..?

Proč...

uz to nedelam.Jsem stastna