Detail a diskuse u zpovědi

Ano, mentalita některých lidí je pozoruhodná s přihlédnutím k jejich věku... Samotnou mě tohle (spíš dříve, dnes už tak ne, ale i tak člověk časem zjistí, že s vrstevníky je třeba navazovat jen kolikrát povrchní vztahy) trápilo, tehdy jsem oporu našla mezi starším bloggerstvem. U někoho je to jen otázka nízkého věku, ale k některým lidem zkrátka člověk nikdy nenajde cestu, protože je jednoduše vyzrálejší... Problém to sice je, ale můžeš ovlivnit jeho závažnost tím, že se nad něj v rámci možností povzneseš.

Je to asi tím, že jsi více vyzrálá a zdá se ti, že lidi tvého věku kolem tebe (třeba spolužáci) se baví o kravinách. O kravinách, které ty už máš dávnou za sebou nebo ti připadají stupidní a proto se radši bavíš se staršími, dospělejšími lidmi. Chápu tě. Mně je 23 let, ale nejlíp si popovídám s někým, komu je přes padesát...

souhlasím s Anupem, než něco lámat přes koleno, je lepší naučit se žít se samotou

No vidíš, já si rozumím i s lidma o 10 let staršími, ale i o 10 let mladšími a taky z toho nedělám vědu...

no ve dvanacti......

zacina vam pomaloucku puberta nebjoj, na tebe taky dojde :)

Vypadá to, že si vyspěla o něco dřív než vrstevníci, však oni taky jednou dospějí tak, že už s nimi bude rozumná řeč.

Jsem stejný případ. A vím přesně z jakých důvodů ti to vadí... Ale zvykej si, lepší než být s lidma, kteří o tebe nestojí...

Možná je to tím, že chceš být jako oni. Chceš být mladší a prožívat znovu to co jsi prožila před 4 roky.

Crimson: Je za potřebí. Ale domluvit se snad dokážete, ne?

Lena von Carstein:Mě vadí to že s nimi prostě nenajdu společnou řeč a to se vidíme takovejch 40 h týdně ,takže komunikace je zapotřebí

Azathot:Jámám přátele se stejnými zá´jmy,ale nerozumím si třeba se spolužáky.Prostě nemáme nic společného

Víš... tak si s nimi prostě rozumíš víc, no...
Proč se/je snažit změnit? pokud spolu dokážete vyjít v základních věcech, co se domluvy týče, tak věř, že oni (snad) taky jednou dospějí té vývojové úrovně, jakou mají lidé o 4+ roky starší, nebo si taky musíš uvědomit, že čtyři až deset let není až taková hrůza.
Moje sestra je ode mě skoro třicet let. A komu to vadí?

I dřív

Nerad to říkám, ale tohle je opravdu vážný problém, kterého se nikdy nedá úplně zbavit. Protože lidé, když si s nima nepdaneš do oka, ti málokdy dají další šanci. Když se konečně začneš pokoušet o zapadnutí do kolektivu, v jejich očích "dolézáš". Buď si najdeš lidi se společnými zájmy a budeš se plně věnovat jim, nebo se začneš od základu měnit a pak se !pomalu! začít včleňovat do kolektivu. Nesmíš se ale unáhlit a musíš vytrvat.

to se stává.... i mně,... u mě je to tak i o 10 let...

ten problém máš až teď nebo byl i dřív, když jsi byla mladší?

V sobě

ty vidíš problém v sobě nebo v nich?

Všechno možné...Od školy až po oblečení,zvířata atd...

co jsi ještě zkoušela?

To jsem zkoušela,ale pak to zůstalo na bodu mrazu

nejspíš jde hlavně o spolužáky... co třeba mluvit nejdřív o škole a pak se něja zkusit dostat dál?

Ano!Nemohu najít společné téma

nemůžeš s nima najít společné téma?

V některých věcech mi to i vadí

někdy to tak bývá... tobě vadí, že to tak je nebo to jen nechápeš?