Zpovědi

jej!...mě se tak stíská po mém miláčkovi sice on neví že ho tak zblázněně miluju ,ale už jsem ho mooooc dlouho nevyděla!....moje situace je takova byli jsme asik 4 roky sousedé a já byla jeětě malá na vztah a brala jsem ho jako kamoše nebo soupeře,ale asik před rokem jsem is uvědomila že ho moooc miluju ,ale byla jsem moc nesmělá mu něco říct a asi před půl orkem jsme se odstěhovali a ja hu za tu odbu vyděla asik jen 4x a uvědomila si že mi strašně chybí a pak mi jednou oznámil že jeho rodiče koupili pozemek naproti nás takže budem zase sousedi......byla jsem celá šťastná ,než jsem si teprve uvědomila že až za tak 2 roky tam bude bydlet a co ja mezi tim......poradte please mam e-mail neni sice na 100% jeho ale chcu to risknou plosim napiste jak mam postupovat co mu napsat,...

plosím poraďte!...

mám nálady jak sviňa. každou chvilku jsem jiná. už mi to řeklo víc lidí (někteří mě chápou, ale někteří mě za to odsuzují) nechci být na ně taková, ale většinou se neumím ovládnout )). čím dál častěji a začíná mě to srát )).

matka me vyhodila s baraku,mela hystericky zachvat!! a zakazali mi vse i tu posiluvnu,mela jsme jit sankovat ted,a ona si nekdy rozmlatis hlavu,budes ochrnuta!proste totalni zachvat.......ja to envydrzim!

prej je konec se vsim!

Mam problém... Měla jsem nej kámošku, ale teď už spolu nijak zvlášť nevycházíme..... Hodně moc mi ublížila a já jsem kvůli tomu vykecala její tajemství.... Teď si připadam hrozně, i když ona mi to už udělala několikrát.... Nevim co bych měla udělat... v tu chvíli mi to připadalo správný, ale vim, že mě to neomlouvá

Ahoj mám problém, velký problém ( pro mě). Byla jsem s mamkou u našeho známího a ten má synovce. T omu synovci je 10 a mě 14. Je to fakt hrozný. Hrozně ho psychicky deptaj, je ošklivý to ano, ale potřebuje sourozence se kterým by si hrál, já bych si sním hrála, ale nemám čas. Navíc má hrozný problém ve škole, hrozně ho šikanují a on mi připomíná mě když jsem byla ve 4. třídě. Taky mě šikanovali a skončila jsem u psychologa. Nechci aby se mu to stalo. Mám ho ráda, moc ráda. Když jsem ho viděla po 1. řekla jsem si:
"Cs... takový blbeček" Pak jsem slyšela jak mu nadávají za takovou pi.... fakt kravinu že na fotce je krysa a on řekl potkan.
Mám několik proseb:
1) Jsem normální???
2) Jestli jo, co bych měla dělat??

Chudák, PROSÍM HEEEEEEEEEELPPPP!!!!

Fu** off!!! Já se na to můžu... Tak už se to vyřešilo za mě! Zjistila jsem, že můj mladší objev miluje pořád svojí ex-přítelkyni! Pecka, takže já se teď budu zase, bůh ví jak dlouho, trápit... Nežádám o odpuštění, není proč, nic jsem neprovedla, jen prosím o radu, jak se co nejrychleji dostat z toho hnusnýho stavu, kterej u mě posledně trval půl roku...

Dead? Ubohý, já jsem přeci silná...

Nevím jak to jinak ríct,ale mám vás tady všechny rád. I když se vyspovídám tak nekedy my ti príspievky pripaddají jako by ste mne nenávideli jako my pomoct,už ste my pomohli ve vela viecech, ve velmi vela viecech, už mám život skoro v porádku a než jsem sem prišel tak jsem ho mnel v pr**li. Dekuju vám a jsem s váma mám vás rád. Sewaaaaas

Dakujem aj tomu kto jsi nájde čas tohle si prečíst. Ave

Tak jak jste mi radili,tak jsem si se svou babičkou popovídala a to v klidu.Řekla mi,že jestli se mi něco nelíbí,tak ať táhnu za svým pos..ným tátou.Takhle to dopadlo.No s tímhle se už nedá nic dělat.Já nevím,ale jsem ráda,že to někomu mohu říct,ale na druhou stranu je mi to docela blbý všechno Vám to tady vykládat.

Nezlobte se.....

před 5 leti jsme měli vážnou autonehodiu kde matinka málem skončila an vozíku a táta málem u řel mně se nc netalo když to tak vezmu byla bych radši kdybych zemřela a nemusel a vás tady trápit svými nemsmyslui............

proč jsem tro přežila a nc se m i nestalo????

no vcera sem dosla kolem 10 domu a mati se chovala nejak podivne pak dosla do meho pokoje sedla si na postel a rekla at si za ni sednu....ja rekla ze ne(bala sem se ze uciti kour z cigaret)nakonec me chytla za ruku,vyhrnula rukav a rekla:co to je????a ja:nic...ona:to je riznute....a navic tam byla jen jedna cara a ted tam pribyla druha...co to delas???ja:nic to je skrabnuti....nelzi mi...mas problem..potrebujes ho resit ja ti chci pomoct a take kecy....nakonec se rozbrecela....pak sem ji musela slibit ze uz se nikdy neriznu....no coz ani delat nechci.....rano mi rekla ze se na me nezlobi jen ze mi chce pomoct a nevi proc ji tak odmitam...ted je furt hodna a furt se me na neco pta coz je hrozne pac na to nejsu zvykla.....

nechci aby se ted o me zacla tak moc zajimat.....uz sem si zvykla byt na secko sama a nechci to menit.......

Ma serů dnes všetci jako nikdy boha jedna stále po mne opaku a proste je to šecko anho**o dnes idem k zubárke..suuper..a sneží bezva mno stále horší a horší..

Ja nevim,uz od vcerejsiho vecera,je mi dobre....smeju se,porad mam proste usmev na rtech je mi dobre,ja to nechapu,pac nemam duvod,fakt ne...jeste kdyz jsem si vcera na icq psala s nim,tak fakt duvod neni. Ja vazne nevim,je mi dobre,ale rikam si,co tohle ma jen znamenat..co prijde potom?? docela se toho bojim...

ja sem magor,bojim se svych vlastnich nalad,bojim se asi uz i sama sebe

Celej život mám smůlu na lásku. V lepším případě mě holky nechtly a v horším už někoho měly. Poznal jsem jednu báječnou holku. Dopisujeme si už několik měsíců a začal jsem jí mít rád. Dokonce jsem za ní jel. Zašli sme si do kavárny, povídali, popíjeli, smáli se. Byly to ty nejlepší 2 a půl hodiny v mým smutným životě. Celou dobu, od přivítání až po rozloučení jsem cítil, že jsem našel část sebe samého. Jenže ona to tak necítí. Jsem jenom kamarád, se kterým si dopisuje. Jsem sice šťastnej aspoň za to a moc si toho vážím, že jsem pro ní kamarád, ale já jí miluju. Vím že nemám právo po ní chtít, aby to co cítím k ní já cítila i ona ke mě, ale strašně jí miluju. Chybí mi její hřejivý úsměv, její smých, který zažene všechny moje chmury, chybí mi její společnost i její krása. Žijeme od sebe daleko, takřka přes půl země, takže je těžký budovat přátelství. Já jí ale miluju a chci abych to byl já, kdo jí učiní šťastnou, bude jí ochráncem, oporou v těžkých chvílích a chci jí provázet životem. Chci s ní žít do konce života.... Co mám dělat? Sám neznám odpověď a z toho je mi strašně. Je mi jako by mi vzali srdce a nedokážu se radovat.

potřebuju poradit a já věřím, že vy to zvládnete ...
už něco přes rok si přes icq píšu s 48 letým mužem... je milý a přátelský... bydlí na opačném konci republiky... no asi už ten rok ze mě doluje adresu...prostě že mi chce poslat nějaký dáreček a tak... jenže já nevím, nezdá se mi to.... normálně mu všechno napíšu, vykecám, prostě mu důvěřuju jako vrbě, takový nezávislý pozorovatel, který vždycky nějak poradí.... jenže prozradit, kde bydlím??? nějak mu v tomto prostě nevěřím....

tak co??? mám nebo nemám??

proč? proč jsem závislá na svých kámoších a proč na mě tak serou...já..já bych pro ně udělala skoro všechno a oni na mě očividně kašlou! jedné kámošce sem pomohla dostat se zpátky nahoru. pořád ji pomáhím z depek a ze všeho a když něco potřebuju já tak tu pro mě není,není tu pro mě nikdo! potřebujou mě jen když se jim to hodí...navíc sem se rozešla se svým klukem..miluju ho ale už to nešlo! jedinou úlevou teď pro mě je žiletka..ale to nemůžu dělat dlouho..navíc..je to hnusný ale já už takhle dál prostě nemůžu!navíc doma se jen hádám s rodičema..matku už pomalu nechci vidět..co mám dělat? proč je svět takovej jakej je?! proč??

ach joo:(((

V neděli jsem se rozhodla změnit svůj život, přestat myslet na sebevraždu a sebepoškozování, protože lidem, který mě nenáviděj, bych udělala radost, a to nehodlám udělat. Snažím se myslet poziivně a nedělat žádný hlouposti kvůli dětinským malichernostem. Myslela jsem, že to není možný, ale světe div se, mně to jde! Mám tenhle web ráda, ale teď jak čtu zpovědi vás sebepoškozovačů, je mi z vás nanic.

Omlouvám se, ale musela jsem si ulevit

Potřebuji poradit...V práci, kam chodím na brigádu jsem se seznámila s jedním dost pěkným plavčíkem. Začali jsme se bavit, vyměnili tel. čísla, začali si psát...Nejdřív to bylo OK, ale pak začal narážet na sex. CO by semnou dělal apod...Nejdřív jsem souhlasila, ale naše setkání teď oddaluji... Nemůžu se s ním vyspat, kvůli ostatním v práci, aby si nemysleli o mě že jsem prodejná děvka, nebo podobně...On totiž nevidí důvod, abychom to tajili¨, i když má vlastně přítelkyni, se kterou mu to údajně neklape...Jak se ho mám nějak šetrně zbavit? Aby o mě nezačal šířit nějaký lži?? ( zná se i s mojí mámou...) vůbec nevím, co mám dělat

Pomóóc!

Jsem děsná...... slíbila jsem mamce že se budu chovat slušně a budu se ve škole snažit, ale nejde to!!Nemůžu za to že jsem takowá jaká jsem!!Snažím se být jiná, lepší, ale nejde mi to!!Odpusťtě, polepším se.........

*_*

odpusťte!!! ale mám prostě dobrou náladu , po dlouhé době, a musím se o to s někým podělit....

je mi to líto, ale opravdu za to nemůžu

Jsem už potřetí v prváku...Ze dvou škol jsem odešel kvůli tomu že jsem bulal, ale teď už se držím!!! Sice jsem taky párkrát vynechal protože se mi tam nechtělo ale určitě už mě nevyrazí!!!

V klííídku ne???:)