Zpovědi

Proč pláču? Sedím a najednou začnu plakat.Nevím proč,nemám si na co stěžovat..mám krásnou dceru,milujícího snoubence,tolerantní rodinu...na hrudníku taková tíha....úzkost... Co mám dělat...co mám dělat?

Chci se smát,ale nejde to...

Zdá se mi že se celý můj život hroutí! ..chci se vrátit do těch dětských let kdy jsem neměla žádné starosti jen samou radost, štěstí ..radost.. štěstí ..ale kde jsou teď! ..teď je potřebuju .. ano .. v těchto chvílích mají pomoct přátelé .. miluju své přátelé ale i oni řeší takové problemy .. newim jestli si na utrápené jenom hrají ale u mě to spíš příjde že si hraju na šťastnou .. uvnitř je jen samý chlad a samota .. ještě že mám teda své přátele kteří newim jestli mají stejné pocity ale rozumí mi a to je hlavní .. a rodiče? .. Rodiče mi říkají : kde zustalo to normální děvče .. změnila jsem se? .. spíš mi připdaá že jsem otevřela oči , ale teď bych je chtěla radši znovu zavřít a vidět jen to hezké ......pak jedině pomuže láska ..jenomže i když někoho třeba trochu chci tak on je buď .... buď co? ..nechce mě .. newim jestli třeba skrývá svoje city, ale to i tak by se ke mně choval jinak ...... tak hned se cítím líp ..nevim jestli tohle je taková normální zpověď ale vyzpovídala jsem se ze svých pocitů, které mě už dlouho hlodají .. možná že když si to budu příště číst řeknu si že jsem měla nějaký zoufalý záchvat, ale aspoň si připomenu chvíle kdyby mi bylo huř .. nebojte se ..nejsem člověk který pro svuj žal trápí tělo ..to znamená že se řežou a tak ..to bych nigdy neudělala .. spíš své pravé city nedávám moc najevo a když jo tak pěkně do hloubky ..
To je asi vše co bych tu napsala .. jak už jsem zmínila možná mě za chvilku ta srdcová bolest přejde ..ale přijde mi dobré se podělit o své teď cítící pocity .. takhle to teda končím .. sedím tu u pc a přemýšlím na to co mě čeká .. nejradši bych spala .. tak dlouho a když se probudím budu plná radosti a opimismu .. jdu tedy spát ...

doufám že ti kteří mě znají si teď o mě nebudou myslet něco zlého ... pořád budu ta veselá holka co všem pomuže ..ale i veselí lidé se potřebují vyzpovídat z toho co se snaží skrýt ..

ach jo.. moja najlepšia kamarátka.. ona sa začala rezať :( zatiaľ len špendlíkmi a zicherkami, lebo doma vraj žiletky nemajú.. povedala, že je to škoda.. dnes som videla jej ruku.. má ju celú červenú a dorezanú.. keď som jej povedala, že chcem, aby s tým prestala, pretože to bude ešte horšie, odpovedala mi: nebude, pretože zaryjem ešte hlbšie. chcem jej pomôcť, ale vôbec netuším ako..

mám ju moc rada, nechcem, aby to ďalej robila :(( prosím, ako jej to mám vyhovoriť?

taQ teď dostáwám já,ikdyž sem úplně při smyslech

Jsem štastná!!!!už se skoro měsíc nezeřu a co víc pomalu hubnu.I známy se miu lepší sice je zejtra valnetýn ale co uz jsem si zvykla bez nikoho.......

chjooo

je mi ze me na blití...sem zlej...:( zabite me...:(

necu bejt na ni zlej...

achjo...už je to dlouho co sem někomu něco co se týče mě slíbila...celkem mi to šlo...ae pár dnů teď mě zase srazilo na zem...a prostě sem to porušila...ae už sem zase celkem happy a snad to wyruší a budu pokračowat w tom co sem slíbila..

nemůžu konkrétnějš...díkuji fám

Ahoj lidičky... mám prosbu.. miluju jednoho kluka a chci mu to napsat v básničce:
1) Jakou barvou
2) neznáte nějakou básničku??
3) Celkem to s dopisama neumím

PROSÍM POMOC jsem zoufalá

♥♥♥

mno dobře, vim že už tady s tim asi každýho otravuju...ale nemam se s tim moc komu jinýmu svěřovat...kromě jednoho člověka...takže MilujuBublinky pls nečti dál a nekomentuj ptz ty už si mi k tomu svý řekla...psala jsem sem teď poslední dobou zpovědi typu že mám chuť na vlastní krev a kvůli tomu se zkouším řezat...ale zatim mi to nikdy nevyšlo, prostě se mi nepovedlo proříznout kůži...někdy mi tady řek že je blbost abych nožem neprořízla kůži a že se prostě bojim...mno ať už to byla pravda nebo v tom bylo nějakej jinej důvod, je pryč...řízla sem se...do krve...konečně...A taky sem se napila vlastní krve a bylo to....no takový uklidňující jako když dostanu to co sem už dlouhou dobu potřebovala, jako když...tejden nejim 3bitky a pak se do jedný zakousnu (prostě sem si na 3bitkách vypěstovala závislost, ale to je jiná historie)...teď už nemám takový nutkání něco takovýho dělat, ale vim že mě to zase popadne a až to přijde tak se nebudu bránit a udělám to zas, ptz ten pocit byl...úžasnej a ulevilo se mi...já vim že sem asi na hlavu padlá ale taky mi začíná vadit světlo a vidim dobře ve tmě...je to praštěná teorie ale já na ně věřim tak proč by ne? ikdyž no to by asi neměla bejt moje krev ale někoho jinýho...asi bych potřebovala mluvit s někym kdo tomu rozumí...jako upírům a podobnejm věcem...tak jestli tady někdo takovej je ať mi pls písne do komentářů nebo ještě líp na DershaVamp@seznam.cz dík předem...s nikym o tom vážně mluvit nemůžu, všichni mě maj za blázna ptz tomu něvěřej natož aby tomu rozuměli...najde se někdo kdo pomůže?

vy kdo na ně taky nevěříte se prosím nesmějte...já si to prostě nedokážu vysvětlit...nejde o sebepoškozování tak co to je? napadá mě jen jedna praštěná teorie a to je taky blbost když je to moje krev...

Lidiy, jak jsem sem před tím dávala tu zpověď o té mé kámošce a vy jste mi pak psali jako že to není nej kámoška tak, tak jsem se rozhodla, že jí to řeknu !! Prostě jsem jí řekla, že už nemůžeme být nej kámošky a tak !!! samozřejmě to brala na lehkou váhu a pořád to tak je, ale pro mě je to definitivní !!! Asi dělám chybu, ale já už nechci vracet, to co jsem řekla . . .už to prostě nejde !!!! Verča mi moooooc chybí, ale já to nechi a nemůžu vzít zpět . . . pak bych si toiž připadala méněcenná !!!

Myslíte, že jsem udělala správně???

Vyspala jsem se se svojí kamarádkou.....a né jednou....ona se do mě zamilovala, ale já k ní necítím tak silný cit jako ona ke mě.....už nefím co mám dělat....je to strašně těžké....cítím se strašně provinilě za to jak ji ubližuji:((!!!

prestala som jesť.. tak ako predtým .. vypustila som zakladne potraviny ako je chlieb, ryža a take nepodstatnosti pre mna ... čiže skoro všetko. Nedokažem sa ani prinútiť aby som to zjedla.. dnes mi spolužiačka narvala do krku bebe keks .. mama mi povedala ze ak skoncim na psychyatrii ako anorekticka tak mi vynada .. ja nechcem ist znova do nemocnice ale nedokazem jest.. myslím si ze to neni take zle .. ako anorekticka by som nemala 79 kg je pravda ze som mala 88 ach jaj ja nechcem ist do nemocnice ale nedokazem jest je mi jasne ze vasa jdina rada bude aby som sa premohla ale ja sa snažím, aspon dako ale nechcem sklamat mamu a ocka, nechcem aby sa znova trapili koly mne

Nikdy jsem se nikomu nesvěřovala, pak jsem našla pár kamarádů , s kterými se dá mluvit úplně o všm. Začala jsem se jim svěřovat, když mi bývalo nejhůř. Pak přišla krize a já se opět uzavřela do sebe ..bylo to neúnosné.. POstupně to trochu odeznělo protože se to již nedalo vydržet, takže jsem se dokázala jednou za čas vypovídat, ale připadá mi, že čím více mě Ti lidé pznávají, čím toho víc o mně ví, tím víc se jim přestávám svěřovat..Jako bych v sobě měla jakýsi blog.. Nevím čím to je, ale nemohu vše co mě tíží stále dusit v sobě.. Pak se hroutím a hroutím..je to neúnosné..

Nevím si rady..nevím proč o tak je.. Já jim věříma,le po určité době se jim nedokáži svěřovat..proč?

co říct??jen to,že...porušuju svoje zásady...odsuzuju,když mě ignoruješ a dneska jsem tě ignorovala i já...je to...těžký,víš?ono...nejseš tu sám...ale řekla bych,že ti to je jedno,protože ti jsem volná...aspoň to tak vypadá....víš,já už se k tobě vajádřila a ty mi odpovíš takhle...ignorací,tomu se snad ani nedá říkat odpověď...víš ty co?já...chci se tě zbavit,moc se tě chci zbavit,ale nejde to...musi to jit,ja to dokážu.jsem si jistá.a nebudu si všímat toho ALE,který mě teď napadlo,toho ALE,co mi říká,že může být naděje...já už v to nedoufám...sbohem....

já...sry,psala jsem to jakoby jemu...nemusite k tomu nic psát..já...jen jsem se potřebovala vymluvit...a....třeba zjistit jestli poslechnout ALE...ale spíš ne,co?

Už mě nemiluje.. nebo nikdy nemiloval.

Jen sem si to namlovala

možná je to jen pocit...ae prostě ten pocit mám poslední dobou...a moc to bolí...a ten pocit je,že mě můj kluk už nemiluje...bo aspoň ne tolik:(

chjooo...help,moc to bolí

Je mi to líto.... říkám hned na začátek, že jsem to nechtěla udělat, ale jak jsem byla v Brně, zavítala jsem do místního metalového klubu.... v kterém jsem potkala kluka... nic nového a ani převratného, stejně, jako že jsem se s ním líbala... Kousnul mě do jazyku, tak jsem mu to vrátila... ale tak surově, že plival krev... nechtěla jsem ho pokousat tak do krve....Když jsem viděla na zemi krev, omlouvala jsem se.... ale pořád mi to leží na srdci...

... musela jsem to říct.....

Hurá,všetci my hovoria aký som normálny a ako som sa zmenil, takže prvá úloha je za mnou-aby som sa zmenil. To my už hovoria skoro všetci,jeden že som čudný ale kašlem na nho,ale ešte jedna úloha, Získať si späť rozhnevaných priatelov.
Dalej ja som už tak pod psychickým tlakom,že už neviem čo robím,ani písať nemožem,oči ma bolia,všetko ma bolí,zaťažuje,proste už nemám ani silu rozmýšľať,ako dneska na písomke,nič som nenapísal,nemohol som niečo my bránilo. Ach

Čo sa to so mnou deje?

je to mozna blbost,ktera mi strasne zkazila plany,tesim se na ples zuš..a moc,jsme domluvena s kamaradem s kterym tam pujdu ze si konecne uzijem ples spolu,kdyz nektery nam nevysla,bud jsme nevystupovala nebo jsme byla nemocna...a on mi rkene ze jede na lyzak,me to strasne srazilo na kolena,nemam tam chut jit,asi tak kdyz vidim holky ze tridy co z toho delaji a jak to berou tak si mi chce zvracet...a uz nemam silu..na nic...

nad jedním kvítím se slunce nerozsvítí...

chcu vám tady všem strašně moc poděkovat,protože ste mě podržely.....teď už vím,že mám kámoše na který se můžu spolehnout,a kteří mi říkají ,že mě mají rádi,když to potřebuju slyšet.....moc vám tady děkuju....myslím,že hlavně díky vám sem pochopila,že tady JE někldo kdo mě má rád......a že tu aspoň jeden takovej človíček bude navždy...

díky......