Zpovědi

Fajn. Dneska jsem to našim řekl. Sice ne natvrdo úplně všechno tak jak to je, ale trochu zaobaleně. Rozebírali to se mnou, čemuž jsem bránil. No je mi ještě hůř, a oni jsou taky dost v hajzlu, ale co už. Mám strach jak teď všechno dopadne...

Vím, že na to nejde nic moc říct, jenom to potřebuju napsat... Začíná se mi celé zdraví vymykat z rukou...

hele lidi...dlouho jsem tu nebyla...co je zac ta bejunka?ty jeji zpovedi jsou...vadny....

bejunka

Mam pocit,ze me nikdo neposloucha...ze kazdyho zajimaji jen svoje starosti a na starosti ostatnich kaslou....ja bych se potrebovala nekomu vykecat,ale nemam komu.vsichni pratele jsou nenavratne pryc...a kdyz naky jsou,tak je nezajimaji moje problemy,ale ja,i kdyz jim vrta hlavou uplna picovina,tak je posloucham...obcas mam chut se taky na vsechny vysrta jako oni na me,ale ja to neumim...tak co mam kurva delat?cim dal tim vic si to uvedomuju...nechci byt zavisla jen na svym klukovi a na lidech ktery vidim jen jednou za uherskej rok....

pratelstvi?tss...

Moch sem bejt mrtvej, praskla nám na dálnici guma ve 150 km rychlosti, naštěstí to táta uřídil, vedle nás to narvala nějaká žena do svodidel, nic se jí nestalo a do nás to taky nikdo nenapálil, no... asi to nezní moc zajímavě, ale kydž se ti to stane, je to adrenalin. Tátovo kamarád to rozdejchává ještě teď. Mě to zas až tak nevzrušuje, jezdim s tátou častějš. :)))No....my sme takový smolaři...všichni chlapi v naší rodině jsou smolaři, ale na druhu steanu to byla klika pěkná, ak nevim co si o tom myslet. No, tak já končim, abych tu moc dlouzho neotravoval...

bla bla bla.

Hej!ste tady jen banda d**ilu kteri odrazujou lidi k zivotu a JEN SE JIM VYSMIVATE jako treba bejunce...vubec ji nepomahate..curaci zajebani ...vy se tady jen bavite na jeji ucet tim jak se vona trapi..tak se vzpamatujte

bezte se zahrabat

Jeden kluk... Já to nechápu. Nechápu, jak jsem se do něj mohla tak bezhlavě zamilovat... Byla jsem taková husa, já jsem byla tak nesmírně pitomá, blbá, hloupá... Jen si se mnou pohrával, Jako kočka s ulovenou myší. Jako malý dítě, když si jídlo rozpatlá všude po obličeji, ale nejí ho. Jenom si se mnou chtěl pohrát. A pak mě odkopnout... Když si vzpomenu, jak jsem byla bezhlavě zamilovaná, kolik jsem si kvůli tomu vybrečela... Když si vzpomenu, jak hrozně hrozně moc mě to ničilo, když jsi flirtoval s jinýma... Teď už tjsem naštěstí rozumnější. A nemysli si, že si od tebe nechám srdíčko pošlapat podruhý. Ne, už ne. Už nejsem tak hloupá, už se mnou tvoje ubohý řečičiky nic neudělaj. A čím jsi mi tak ublížil? Když... když jsem viděla, jak se tulíš k mojí kámošce a den na to jsi mi řekl, že mě obdivuješ, jak jsi mi potom dal ten přívěšek... Víš jak moc jsem tě chtěla nenávidět? Ale ono to nešlo... Zdávalo se mi o tobě v noci... Tím jsi mi nejvíc ublížil, že jsem tě měla tak ráda...

Těžko je plavit se, když loď se kymácí. Těžko je milovat, když srdce krvácí. - Těžko a přece se mi to povedlo... Teď toho lituju...

Hm supr tak nemam jen strevni problemy ale navic asi i dychaci,dokourila jsem dnes ciga a dvakrat jsem zakaslala asi mi to jde na plice,...Je to v pici,navic porad ty moje problemy,atd.Vsak vite vsechni.

Dobrá. Cítím, že se blíží poměrně důležitý zlom v životě. Musím to být ovšem já, kdo spustí tu velkou vlnu událostí, které můžou navždy vyřešit problém, který mě nejvíc sdírá z kůže. První krok je svěřit se rodičům. Já ale nevím, jestli jim dokážu s klidem říct něco takového. S našima to není tak, že bych jim snad nevěřil, ale ve spoustě věcí se před nima stydím říct. Nevím, jak na to seberu odvahu, ale je nutné, aby to bylo co nejdřív, jen tak můžu předejít něčemu, čeho bych velmi litoval.

Tlačí mě situace, jsem z toho ve strestu, do toho škola, která taky hraje na všechno významnou roli, asi z toho všeho zešílím... Umím mluvit snad s každým, jen ne s rodiči...

Vite kazdej je nakej a ja si budu psat jak chcu,klido hebrejsky....

Dneska odvezla rychlá mojí malou roční neteř na vypumpování žaludku,bo spapala nějaký bobule na zahrádce,ale dobře to dopadlo.

Alespoň něco

Ahoj. Dlouho jsem tu se držel alespoň trochu nad vodou a teď najednou je všechno horší než dřív. Naši se chtějí rozvést a já to nějak nezvládám. Uvědomuju si následky a jejich chování mi připadá dětinské. Chci jim v tom zabránit a nevím jak. Přeju si zázrak, ale vím, že na ten je pozdě. Vůbec nevím co dělat....!

Pomozte mi někdo.

co jsem to jen za id**ta? Cely den, manioza jak vysita..smich od ucha k uchu, nervozita, chvili neposedela na jednom miste,naprosto nevnimala vyuku..myslela jen na jednu jedinou a vse bylo v pohode,miluju ji, ona me,tak kde je problem? 3dny jsme se nevidely a jen tak neuvidime...do toho absolutne necekany setkani s typkem byvaly a posezeni s ni a s nim, bylo to uplne v pohode,vubec ne tak, jak sem si predstavovala a desila se..sedeli jsme tam,jak strestena rodinka..Ja,ktera jsem byvaly radila, at je uz sakra v pohode, z nervu co mela opravnene, kvuli jistym vecem, ja co mam bejt v pohode, ja co pred chvili mluvila s laskou a vsechno zda se byti v pohode..premejslim tu o ziletce a nejradsi bych blila...proste magor. jen z toho,ze uz zase mozek nastartoval pochybnosti a ta dalka me nici.........infantilni schizofrenik

maniozu vystridala psychoza?absurditak,co si nevazi niceho.poblejt se ze sebe.

Strasne moc bych ze sebe chtela dostat vsechny negativny i pozitivni myslenky,pocity,uplynule nalady...chtela bych se,tak nejak vycistit...jenze mi to proste nejde. Nevim proc,..ale bojim se,ze kdyz se to pak ve me nahromadi,ze to vsechno pujde ven najednou...a to bude asi hodne spatny....

Chtěla bych se tu vyzpovídat z jedné události, která mě dlouhodobě trápí...Je to asi tak rok, co jsem se rozešla s klukem, kterého jsem měla moc ráda, vlastně jako nikoho jiného do té doby. Po rozchodu jsem se dozvěděla, že mi ten kluk byl nevěrný, že psal jiným holkám, že je miluje a celou dobu mi jen něco nalhával...Dozvěděla jsem se to na horách a hrozně se naštvala, připadala si ulíženě a podvedeně a toho klukam jsem pomluvila. Nebyloto nikterak zle, jen jsem řekla, že to nebylo fér a že ho nemá ráda. Potřebovala bych vědět, jestli jsem byla v právu nebo jestli jsem vinná. Děkuju

Chcela by som pocut vas nazov, ok, je to prkotina, ale co uz...no proste, jeden hclaan, co si s nim len pisem cez icq, inac sme z tej istej skoly ale ani sa nezdravime mi pozical knihy...prisiel k nam do triedy, podal mi ich a odisiel...ani BUUU ani MUUU...potom si pre ne prisiel naspat, ani sa nepozdravil, len ze ci ich tu mam...ale pozicala si ich od neho nakoniec este jedna baba tak odisiel (bez pozdravu, samozrejme) a na icq mi este v ten den pise ze jak sa mi pacili knihy ze ma chcel prespovedat ale ze nemohol lebo mame v triede id**tov (neviem ci mu neco povedali abo co) ale preco "nazivo" an buuu ani muuu ale na icq sa baivme...rozmyslam ze sa ho spytam ze ci sa nestretneme "live" ale nevim ako na to...aby som nevizerala ako vtierka/id**t/aby som sa nestrapnila a pod...

Vie mi nekdo poradit? PLS

Nějakou dobu jsem tady nebyla,říkala jsem si,asi je to vážně zamnou,ale když se ohlédnu zpátky,vidím že všechno pořád je a ještě horší.Na mě si už vzpomínat nebudete,ale měla jsem příšerný rok chození s klukem.Našla jsem si pak jiného a byla jsem s ním půl roku a dopadlo to moc špatně.Asi je to něco na mě,co mi nedovolí být šťastná..Mám chuť vzít nůž a jen drobně si hrát,ale slíbila jsem si,že už to neudělám.. Nějak se cítím být v tomhle světě sama a nevím kam jít.. Ten kluk,ten půlroční mi tak ublížil.. Ani ne po 16 dnech po rozchodu přišel a do očí mi vyprávěl o jiné holce,jak moc ji miluje a tak.. Projela mnou šílená bolest a od té doby se jí nemůžu zbavit.. Nevím co mám dělat.Potřebovala bych s někým mluvit,ale není s kým a jelikož se doma pořád hádáme,tak nemám kam se schovat,kam jít.. Potřebuji chvíli s někým,kdo mi rozumí,jenže nikdo takový není... Promiňte že píši sem,potřebovala jsem to ze sebe dostat.

Život bez bolesti není život,ale jen bolest není život.

Ted jsem snedala na veceri jogurt,nic vic do sebe nedostanu,je mi porad spatne,mizerne,trapim se,...Mam tyto priznaky:Smutnou naladu,ztratu poteseni z beznych aktivit,poruchy spanku,unavu,spatnou chut k jidlu,nekdy i velkou ale to moc ne,pocity viny,sebepodcenovani a bezmoci,podrazdenost,plactivost,chronicke bolesti,myslenky na smrt a sebevrazdu.Jde to se mnou hodne s kopce,uz to zachazi do extremu.Uz to nezvladam,nedokazu s tim zit,...Porad jen problemy,...
Nedokazu s tim zit,...

Je mi strasne,...Nedavam to,...Uz to nevydrzim,...Asi to nepreziju,trva to uz rok,jsem na tom cimdal hur,...

CELÝ MĚSTO MRTVÝCH MĚ NENÁVIDÍ JEN KVŮLI MALÝ BLBOSTI!!!SMIŘTE SE S TÍM ŽE MĚ TADY VIDÍTE V TOMTO A PŘÍŠTÍM MĚSÍCI NAPOSLEDY!!!
SBOHEM!!!

NENÁVIDÍTE MĚ VŠICHNI,PŘIZNEJTE SI TO!!!

Právě,když se vše usadilo do normálních kolejí se začalo zase vše sypat, kluk,který byl ten vyvolený musel na měsíc odjet, práce v děcáku bude zrušena kvůli netoleranci zřizovatele a ještě navíc dnes zemřela známá. Šla ke gynekologovi,že je jí zle (9měsíc)a on jí prý ani nevyšetřil a řekl,že má jít domů,že je histerická a doma umřela svojí mamince v náručí,ani nevím jestli to přežilo malé,snad ano.....

Život je boj...nejtěžší jaký může být

nožem jsem pořezala nevinného člověka!!!!!!!!!!