Zpovědi

Mám bratra, kterýmu je 9let (je o 3 roky mladší než já). Když mu něco nedovolím nebo ho někam nepustím (třeba na počítač), tak mě škrábne až mi teče krev a potom tam mám jizvu. Tatˇkovi se to bojím říct, i když nevím proč (možná proto, jakej je). Anebo mi vyhazuje učení z poličky apod. Už nevím, co mám dělat.

Prosím, poradˇte...

Jak jen jí mam říct, že jsem to zase udělal?

Jak jen jí říct, že jsem to zase nezvládnul?

Jak jen říct, že mam na ruce další červenej šrám

křížící ty ostatní vybledlé?

Jak to mam říct? Jak se omluvit?

Jak se vyhnout dalšímu?

Jak dál žít?

Já už nemůžu. Pořád ještě bojuju...

Ne, nebojuju, držim se zuby nechty, ale co když se neudržim?

Co když se pustim?

Co když budu jednou z toho všeho tak unavenej, že se pustim?

Co potom?

Tma? Světlo? Nic?

Možná že je všechno lepší než tohle...

Ne, nemam naději....

To už je jenom tvrdohlavost...

Omlouvam se....

prechazi me chut provozovat autoerotiku, co s tim, je to v poradku? trochu me to trapi

poradte prosim

chodim se dvěmaholkama a doufam že se o tom nedozví jinak by byl konec!!!!

to by byl konec

Sakra kdo to MM vymyslel?Clovek se chce vyzpovidat,rict svuj problem tady pac to nikomu jinymu rict nemuze,kdyz nema kamarady,a ostatni jsou zly,kritizuji,nadavaji,smeji se mu,napr.Nekteri se tu smeji me,nadavaji mi(kritizuji me),jsou na me zly(ne vsichni,jen nekteri),...ale jen nekteri a pak se divi ze si porad stezuju,ze fnukam,...Za to nemuzu ze mam problemy.Jsem proste jina nez ostatni.No jo,no,vy uz nevite komu se smat,atd.ze?Jasne jste silneji,ja jsem slabsi a delate mi to co mi delate,co?Se nedokazu ani ubranit.

Jejdananky,ja uz jsem ze vseho uplne zmatena,je toho na me moc,apod.Porad je mi zle,trapim se a nevim co vsechno.Dokonce uz se na netu divam na psychyatricke lecebny,...

Co mam delat?

Seznámila jsem se s jedním klukem po internetu. Setkali jsme se a jsou z nás fakt asi dobří kámoši. Jenže on se ke mně chová úplně zvláštně - objímá mě, drží na ruku, hudlanujeme se, říká, že mě má rád a že jsem jeho nejmilejší ségra. Je to fakt příjemný ... jenže se bojím, že se do něj zamiluju :( a to já nechci. Proč se tak ke mně chová? Co si o tom mám myslet? Ale prý usiluje o jinou holčinu. Trhá mi to srdíčko :( bojím se mu říct, že nemám málo k zamilovanosti :( co mám dělat? mám v tom dál pokračovat (ono je to fakt příjemný) nebo se mám vzdálit? Jsem na dně ...

buď jsem blbá já nebo on nebo oba

Tak jsem na nové škole,na VOŠ v Olomouci a jsem tam opravdu strašně šťastná,je to tu super spoustu hodných lidí.Potkala jsem i spřízněnou dušičku-opačného pohlaví,ale škola bude asi mazec......tak doufám,že to budu zvládat,navíc jsem si naložila dobrovolnou práci v děcáku...budu lítat jak šus,ale za úsměvy lidí okolo mě to opravdu stojí

právě jsem se pohádala a matkou(už je to ode dneška pro mě jen matka) doufám, že si ty facky užila, protože já si je pamatovat budu(bylo to vážně pro nic za nic, nevím co ji ruplo v bedně) dneska jsem se ještě nechala, ale příště už ne...nenechám se jen tak mlátit a klidně ať si zavolá otce mě je to někde.A taky mám domácí vězení....chce mít můj rozvrh hodin, každý den budu muset být do tří doma pokud nebudu mít odpoledku.Nesmím nikam jezdit cfhodit ven.A za 10 minut vypínám komp já tak miluju svůj život.....ať mi zakáže cokoliv, ale mlátit mě nebude na to ať zapomene...nenávidím ji

jo jsem fňukna a rozmazlenej spratek co si neváží rodičů.....vůbec nevíte.....

zabiju toho zmetka.zaškrtim ho jen jak ho najdu. slibuju zde na městě že jestli najdu toho bastarda tak ho zničim,nebo se Aldehyde nejmenuju

6543

bezmoc... a já nevím, jak se z ní dostat... a taky ta uzavřenost... myslel jsem, že z tohohle se aspoň trošku dostanu, že budu trošku otevřenější, že to bude jiné... ale pořád do toho padám a čím víc se chci dostat ven, tím jsem hlouběji... bezmoc...

omlouvám se, že řeším kraviny

Přemítala jsem o svém minulém tříletém vztahu a zjišťuju, že začínám svého bývalého přítele nenávidět. A nemyslím to jen jako takovou tu rozvztekanou frázi. Za to věčné omezování, za nikam nevedoucí noční rozhovory, za výslechy, čtení zpráv, vyzvídání od přátel, za kopance, facky, urážky .. A jsem zmatená, protože nevím, jestli víc nenávidím jeho, nebo sebe, že jsem si to všechno tak dlouho nechala líbit.

Jak začít....Nesnesu pohled na sebe.Rodiče na mne porád rvou,že jsem líná,že celý dny nic nedelám.Ve škole strávým vetšinu svého času,a oni mne ješte prihlásili na priblblý kroužek.Ta pitomost končí ve 18.40,a když prijdu ve 19.15 začnou na mne rvát kde jsem se flákala...Brácha jse mi posmívá kvuli všemu.Utahuje si zwe mne hlavne kvuli tomu,že s nikým nechodím.Celý den chodí za mnou a posmívá jse mi.Jednou našel jednu mou básničku,a na druhý den mi prehrabal pokoj,že prí jse tak dobre nezasmál ani pri mém denníku....Ve škole mne stále otravuje muj bývalý trídní,abych šla ke školnímu psychologovy,protože nosím černou.Vše mi leze na nervy.Jednou jsem už u ni byla,aby s tím prestal,a ona mne poslala k nejakému soukromnímu psychologovy....Ale ten jsi účtovol moc,tak jsem zaním nezašla.Pochopte,oba rodiče pobírají duchodek.Matka dostala pred 7 lety krvácení do mozku,a otec už má na duchod svuj vek.Chápu že jim musím pomáhat,ale i když vše udelám co chtejí,vždy jsi najdou neco za co mne servat.Snažila jsem se najít porozumení u prátel,ale oni mi rekli že jse mám jít léčit.Já jim na to,že jse mužou jít vycpat.Když to že jse mám jít léčit poslouchám celý dny...
Jednou -a od té doby i vícekrát- jsem si rízla do ruky príliž hluboko.Po tom jse ozval pud sebezáchovy.Ránu jsem si zavázala a pár dnu mi bylo strašne blbe.Jednou jsi matka všimla jedné mé jizvy.Rekla jen že jsem blbá.Kdyby na mne alespon narvala!!!I to by mi bylo príjemnejší.
Nebudu zacházet do detailu,jen jsem chtela napsat jak jse cítím.
Zajisté mne budete považovat za blbce -já jse k tomu priznávám-.
Nečekám pochopení,jenom jsem si chtela trochu ulevit.

Chci chcípnout...nedýchat vzduch...nebýt nikomu na očích...neobýrat nikoho o čas...

Ach jo,jsem na tom porad strasne blbe,myslim na sebevrazdu,...Je to hnus no.Porad deprese,trapeni,...Ted jsem ze vcerejska na dnesek byla s nasima pryc,byva mi spatne v aute,...Ja se najedla nez jsme odjizdeli domu a pred Valmezem jsem zvracela,nejsem zvykla tolik jist,porad cvicim,malo jim,malo piju,...Vypiju ani ne litr apul,kourim,...Ze vseho mam strach,za sebe tez,uz se zacinam nenavidet,...Bojim se ze se 2.10.na operaci tech strev neproberu,...Uz nevim co delat,jak se toho srachu a toho vseho zbavit,...Bo mi nic nejde,...

ahoj všichni mám problém moje máma si pořád ješte myslí že jsem malí dítě je mi sice 15 ale to neznamená že ...a když jak jsem sem už psala jsem nou ve škole nikdo nebaví tak když jsem to mámě řekla ,tak mi odpověděla že si za to mužu sama ....!ale já si myslím že né já snima snažim bavit ale zase za nima nepolezu pořád ne...mám strach že se mi zas něco stratí jako loni ...a jsem právě v 9 a taje dost důležitá a já to vím ale přece potřebuju nějaký kámoše né myslíte že na střední to bude jíny no snad .a taky mě trápí že tatka se ktery si rozumim víc je na služebce až do konce roku a že si pak s mámou nebudou rozumnět no ...snad už poslední věc na konci roku máme ples a já nevím ským tam pudu a pozval mě náš učitel ...a já nevím ...co si otom všem tady myslet ..

tohle je uplně všecko co mně trápí :(

Já jsem tak šťastnááá!!! Nikdy jsem nevítala menstruaci s takovou radostí jako teď... Týden zpoždění a já se bála, že budu mamčou... Naštěstí nebudu... Ufff... Spadl mi ze srdce pěkný balvan... Bůh ví, jak bych vysvětlovala našim, co jsem dělala doma během týdne, co oni byli na dovolený...

I'm so happy...

Je to teprve 10 měsíců od té doby, co mi po těžkém úrazu zemřel taťka. Teď se o tom dokážu už bavit, ale pořád když o tom mluvím chvěje se mi hlas a chce se mi brečet. Tak ale celkově jsme se s tím v rodině už smířili, ale není to nějak brzo? Bojím se, že na něj zapomenu, že si, jak budu starší, nevzpomenu, co jsme spolu zažili, nebo že si budu vzpomínat jen na to špatné. Nechci na tátu zapomenout, měla jsem ho opravdu ráda. Doma strašně chybí a nejen mě ale všem. Když na něčem děláme, tak si v duchu říkám: s tátou by to šlo rychleji. A takové věci. Co když se ale někdy stane, že táta bude už jen slovo a já nebudu vědět, kdo to vůbec je??

Proč tady nemohl zůstat s námi???

Predátore, proč jsi takovej pako?

Lituji....
Lituji toho, že pláču, když bych se měla smát. A toho, že se směju, když bych měla plakat. Lituji toho, že nedokážu dát svou lásku někomu, kdo si to zaslouží. A toho, že ji dávám tomu, kdo ji zašlape do prachu. Lituji tooh, že ubližuju těm, kdo mě mají rádi. A toho, že si nechám ubližovat od těch, kdo mne jen využívají. Lituji toho, že nedokážu být upřímná. A toho, že jsem upřímná až moc. Lituji toho, že musím lhát, i když mi to drásá srdce. Lituju toho, že se nedokážu povznést nad svoje problémy. A taky toho, že se utápím ve vlstním vysněným světě. Lituju toho, že se tvářím jako největší optimista. A litiju i toho, že ten největší optimista jsem. Lituju toho, že jsem tak naivní a pořád věřím, že .... A taky lituju toho, že v hloubi duše cítím, že chyby minulosti už napravit nepůjdou. Lituju toho, že Ti nedokážu přát tvou novou lásku. A toho, že se kvůli tobě přetvařuju, jak jsem šťastná kvůli tobě a Ní. Lituju toho, že musím lhát, abych si připadala lepší. A toho, že umím říct pravdu jen někomu.

Lituju toho, že jsem Tě vůbec kdy poznala, Petře, moje neopětovaná lásko. A toho, že mám srdce na střepy, ačkoliv Ty, jsi ho mohl slepit.

Já...já nevím, co k tomu mám napsat. Snad jen, že pokud vás to zaujalo, napište mi na icq 223-151-769

Je mi 20 a přítelkyni 17. Rád bych se s ní miloval, ale problém je v tom, že ona má až chorobný strach z otěhotnění. řekla mi, že jí nebude vadit sex po svatbě, protože na tom už nebude záležet ,zda otěhotní, protože bude vdaná. Miluju jí a chci počkat, ale do svatby??? To je přece jenom trošku moc, nemyslíte? Budu čekat, protože jí miluju, ale tak dlouho, to je fakt moc a navíc si říkám, že pokud miluje i ona mě, tak i ona by měla vyjít vstříc mým touhám a potřebám. A teď babo raď, jak najít kompromis?? zeptala se mě, co bych si o ni pomyslel, kdyby se rozhodla mít sex až po svatbě. Odpověděl jsem jí, že bych si o ní myslel, že pravděpodobně neví, v jakém žije století. Spát spolu před svatbou byl hřích tak v 18.století, ale ne teď - v 21.století, kdy jsou plný lékárny kondomů a jiný antikoncepce. Upozorňuju, že ona sama touhu má, již jsme prováděli orální sex, ale ke klasickému sexu nedošlo. Nechce, protože se bojí otěhotnění. řekla mi, že kdyby byla těhotná, tak by si to vzít nenechala, protože by se cítila jako vrah. Bojí se toho otěhotnění. Nespí se mnou, ne z nějakých náboženských důvodů, jak jsem již napsal, dělali jsme orál, takže o nějakem náboženství tady nemůže být ani řeč, prostě se bojí otěhotnění. Co mám dělat? Pohádali jsme se kvůli tomu. Když jí řeknu, že existuje kvalitní antikoncepce, tak mi odpoví, že žádná, byť sebelepší antikoncepce není stoprocentí. Ani mix prášků a kondomu nechce. Já už fakt nevim..

Jak docílit kompromisu?