Zpovědi

Dnes ráno jsem vstal, osprchoval se, šel nakoupit a potom jel do práce. Od osmi do šesti jsem seděl v kanceláři. Potom jsem zase odjel. Včera ráno jsem vstal, osprchoval se, šel nakoupit a potom jel do práce. Od osmi do šesti jsem seděl v kanceláři. Potom jsem zase odjel. Předevírem ráno jsem vstal...

Let's do the evolution!

Par okolnosti me nuti bejt smutna,ale i vesela,snazim se bejt ok,ale muj vysnenej pierc nemuzu mit,a musi bejt stejne souhlas rodicu,ale v 18 je pozde...takze jak to udelat?dostala sem rada-zledovat si to a je to ok,ani to neboli..tak co...mam jit za svym snem??

ano nebo ne??

Nevím kde začít, nebo co zde napsat... Stalo se něco co se stát nemělo, někdo mi velice ublížil. I psychicky i fyzicky, nevím jak víc. To nehraje roli. Dva dny potom jsem nepozřela souso, nebyla jsem toho schopná, vnímala jsem jen slzy a bolest. Třásla jsem se jako sulc. Teď už je to trochu lepší, dnes jsem snědla dokonce dva suché rohlíky. Ale to není to proč píši. Zítra mě čeká velice důležitá písemka, která musí za každou cenu dopadnout dobře. Bojím se, e to zvořu, i když se teď cítím že to umím. Mám strach už ppředem, ale za každou cenu musím mít dobrou známku... Když jsem přišla ze školy, vykouřila jsem za sebou sedm cigaret. V životě jsem nekouřila a naopak jsem to odsuzovala a psnažím se od toho lidi odprosit. LAe prostě jsem bezmyšlenkovitě vykouřila těch sedm hnusnejch cigaret.. Šíleně mě to uklidnilo. Najednou jsem měla mysl čistou. A pustila jsem se do učení, nebyl jediný příklad, jenž by mi nevyšel nebo tak. Nechci tímto říct, že cigarety jsou dobrá věc, to vžádném případě!!! Ale jelikož na to nejsem zvyklá, tak to na mě asi takto zapůsobilo..nehodlám v v tom pokračovat..
A taky.. Odpoledne jsem asi na deset minut mezi učením zabrousila na PC (potřebovala jsem si vyzvednout důležitý mail). Kamarád se mě na něco ptal. Nechtěla jsem odpovídat, jednak z důvodu že jsem nechtěla aby věděla, že stále nejsem zcela v pořádku a jinak z důvodu, že jsem měla v hlavě tak trošku ,,zahuleno"(teda spíš v plících, že?) a taky protože jsem se musela jít opět učit... Řekl mi, že přede vším utíkám.. mžná, když se toho na mě valí příliš a já nevím co dál možná občas trochu jistými způsoby hledám cestu úniku(ale kdo ne?), ale jen v krajních případech. prostě jsem jen v tu chvíli nechtěla, aby si myslel že jsem pořád z toho ,,nahromadě" ...Ale tak nějk jsem.. a snad touhle cestou se mu omlouvám, že jsem opět utekla..

Asi je to dlouhé...ale chtělo to ven..

láska je náplň života....dodáví energii,sílu,je důvod proč žít....
TAK PROČ JÁ SE Z TOHO POHÁRU NESMÍM NAPÍT?!?!?!?!?!
to toho chci tolik??asi jo...o

jen jednou...okusit,jake to je...

Vsetko sa len zbytocne komlikuje. Uz je to vyse pol roka co spolu nie sme ale ja ju mam stale rad. Co vsak z toho ked ma niekoho ineho. Berie ma len ako kamarata. Chcel som na nu zabudnut ale nejde to. Snazil som sa jej vyhybat ale stale na nu musim mysliet. Nemozem jej to povedat, tym by sa vsetko len zhorsilo. Akoby ma to z vnutra zozieralo. Brani mi to aj v hladani si inej priatelky. Vzdy ked nejaku stretnem tak ju zacnem porovnavat s nou ale uz som u nej bez sance. Uz sme len kamarati. Neviem co mam robit.

Kam dalej??????????

Dnes sem udělala hroznou wěc a chci se za to omluvit mojemu spolužákowi.Nechcá sem ho píchla posuvným měřidlem do ruky.Já sem fakt nechtěla....

Přísahám že sem mu nechtěla ublížit

Je normální že totálně nenáwidím svou spolužačku a že mám strašnou chut ji zabít???Kecá mi do žiwota pomlouwá na každým rohu.Wždyt sem ji nic neudělala.Je to normální?????

dostala jsem 4 z prověrky...

na tu příští se musim lipe naučit

Nemám ráda moji matku, všechno hned ztěžuje komplikuje....je to nadlouho, kdyby jste ji znali, zabili byste ji! Donutila mě jít na gympl! Chtěla jsem jen na obchodkku, a jdu na ten nejlepší gympl cio tu je. Chtěla na něj ona, nedostala se....donutila tam jít sestru, je na vejšce....a teď, teď tam musim i já. :(

Wšichni máte pravdu,musím pro jednoho rozhodnout ale newím pro kterýho.Je to moc těžký.Rozhodnout se musím.Možná už i wím kterého chci.

Mám menší problém.Je možné milowat dwa ůpně odlišné kluky???

Vzdy som hovorila ze kazde dievca je niecim krasne, ze kazda je krasna...skusala som davat nadej tym co si myslia z su skaredy...a teraz ,mojim slovam prestavm verit...asi navzdy budem mat nalepku "tej skaredej" , "skulavej" a "tucnej"...nezvykla som sa stresovat kvoli zovnajskum ale ked tak teraz na seba pozriem...riedke zplihle vlasy, kruhy pod ocami, plet ako biela ako stena s ruzovmi flakmi, postava nic moc ani by mi to nevadilo, keby sa mi nevysmievali...ani modelky nie su dokonale, su uzasne nastajlovane aby vyzerali tak uchvatne...ale uz sama tomu prestavam verit...citim sa taka skareda

No super, zase stresy kvoli prkotinam...sorry

Známý se mi zmínil, že shání bicí, protože má koncert a musí si dotáhnout svůj nástroj... Tak jsem mu řekl, že mu půjčím svoje - což jsem měl taky v úmyslu, pokud si zařídí odvoz... Ale rozmyslel jsem si to, ne že bych byl lakomý, či něco podobného, jenom se prostě o to bojím (pochopitelně).... Kdyby na to hrál jenom on, tak vpohodě, jenže tam bude ještě další kapela, která by na to prý taky hrála - ale to jsem bohužel přehodnotil až teď... Tak jsem si vymyslel výmluvu... Ale sere mě, že jsem na to vůbec reagoval...

Dost mě hryže svědomí, protože to ode mě bylo dost neseriózní...

muj přítel odjel na tejden do itálie lyžovat a mě se nehorázně stejská....má se vrátit v sobotu a já už se nemůžu dočkat...pořád na něj musim myslet....bůů,už aby tu byl....

...asi se nedočkám,zlatíčko moje...

Od rána jsem měla fakt blblou náladu, ale přišla jsem an to, že když poslouchám nějaku doboru muziku hlavně hip hop a rep, tak je mi hned líp !!! Taky mi pomáhá něco psát . . . waw, je to super. . . mít zase super náladu . . .

tak se taky bavte

V předchozí zpovědi jsem psala,že si hraju na něco co nejsem.Sedím v koupelně mám mp3 a přemýšlím jaké by to bylo,kdyby mi někdo umřel pak rozpláču.Jenže není nikdo kdo by mi umřel možná rodina,...
Včera jsem se koukala na TV a viděla tam tu starou písničku od Michaela Jacksona (Eearth song)roubrečela jsem se.Nikdo si mě ale nevšímal tatka zase seděl u počítače,mamka byla v práci a segra venku.Jen já seděla před bednou a brečela.V mé blízkosti je jen jeden člověk,kterému jsem se svěřila,jenže ten se na mě vysral a pomlouvá mě......já už nemůžu...nechci ani do školy....vidět všechny vysmáte jak čekají že prohodím zase nějakou hlášku aby se mohli zasmát.....já už ale nemám vůli se smát....nechci nic vnímat.......

všechno se sere...dnes jsem zaspala na px..mistrová mi vyhrožuje že mě nepustí do 2ročníku...co mám dělat......jsem na dne...nevím kudy kam..mám vysokou absenci kvulyly ruce kterou jsem si nechtěne rozřízla a ted mi stačí parkrat nejít a je to v **** musím mít 50% docházky a nevím jestli jí mám..bude volat otci..prosím o radu co mám dělat? :(

=(

Já mám podobný problém jako Nattik. Normálně se skámoškou bavíme. Jsme sousedky. Neviděly jsme se spolu asi půl roku. Vždycky sme chodili o víkendu do pizzerky na coca-colu. Jenže sem to vždycky domluvila já. Tak sem si řekla ,že byse mohla taky trochu snažit. Jenže se nesnažila. Tak sem se taky přestala snažit.

asi nechci pomoc. já sem se s tim ňák smířila. Jen sem se chtěla vypsat..

Ty vole... MOje bývalá nejlepší kámoška.. Jaxem ji měla ráda... HrOzně Moc... SkOrO všechnO s ní bylO "pOprvé".. a teďka... Napsala jsem ji na libkO, že pry čau, že mám nOvý ICQčkO, tak ať si mě přidá, že pokecáme.... NeOdepsala, nepřidala si mě... Když jsem ji nedávnO potkala, taxe na mě s lítOstivým a zhnuseným pOhledem typu"fuj, cO je to za zjev a za smažku" podívala a prOhOdila dOcela zhusené "čus".... Než jsem Odešla na gympl, tak mě prOsila, ať ji v tom nenechám, že se nesmíme přestat kamarádit... Já se na ni nevysrala, tO Ona na mě.. Ale prOč? Já ji mám furt hrOzně hrozně moc ráda, chcu jí to odpustit, chcu se s ní zase kamarádit, anebO alespOň někdy pokecat... CHci svOje Verunku z5... HrOzně mi chybí... JO a eště se přestěhovala dO vedlejšíhO baráku, takže jsme aji sousedky, ale dOst se mi vyhýbá... NestOjím ji ani za OdpOvěď na pOzdrav...

CO mám udělat, aby se mnOu ráčila alespOň prOmluvit a vysvětlit mi, co jsme jí udělala???? Já ji mám tak ráda:(

Zítra mám svoje první sezení s psychiatrem...sakra je mi z toho na nic, mám z toho divné pocity, strach a vše...rpostě se ve mě mísí tolik pocitů. Stačí si vzpomenout jak jsem byla rozhozená z té psycholožky. Zase si budeme povídat a já se budu zase vracet do tý zasr...minulosti, mluvit o tom co teď a ...sakra pak ty "krásný" prášky a domů...Přemýšlím o tom, jaký to zas bude, jestli zase budu někde zmlkle sedět a brečet. Zvládnu to vůbec?Pořád mám v hlavě ta slova otce:,,jsi dobrá herečka, gratuluju ti, pěkně to na nás všechny hraješ" tak strašně mi to ublížilo až si říkám, jestli tam vůbec mám jít a ten strach, ten hroznej strach. Strašně se toho bojím prostě co víc chcete slyšet?Jsem vyklepaná jak malý děcko co má jít k zubaři

bez dodatku jako obvykle