Zpovědi

Ztrácím pomalu naději. Vím že to není konec, ale začínám věřit v náhodu a nehodu. Dneska jsem měla mít úžasné vysněné rande, ale místo toho mi zbyly jen oči pro pláč. Stála jsem v zimě a čekala půl hodiny na kluka, který se zdál tak bezvadný. Problém je v tom, že mi nevadí, že nepřišel, ale že mi nedal vědět, že nepřijde. Teď je z něj srab, alespoň to nějak vysvětlit a dát sám od sebe vědět.

ztrácím víru v to, že se najde někdo, kdo nezlomí srdce mi

Shit...Shit...Shit...je to na nic...depky jak sviň...vždycky jsem si přála bejt silná , jsem hrozná...chodila jsme s klukem kterýho jsme si nedokázala vážit...chowala jsem se hrozně :( ale ted když bych ho chtlě z5 tak to asi nepůjde...je uplně jinej než ostatní kluci...co se mnou chtějí jen spát proto jag vypadám :( je to asi 14 dní co jsem s ním byla na horách má ted asi půl roku holku...a tag si hraje na moralistu ale moc morální nebyl když jsem měla jeho jazyk v puse a ruku v kalhotách.... ale od tý doby se chová hrozně divně , nefím co jsem udělala tak špatnýho chtěla bych ho z5 chovala bych se jinak změnila jsem se...okolnosti mě změnily...co mám dělat ?

SHIT

ne ze by to bylo nejak extra zly...ale asi trpim nespavosti...je to hrozny sedet celou noc na posteli a nemoct spat...cist mi nepomaha..a rano sem pak unavena..hodne unavena...rodicum to nehodlam rict,nema to cenu nechci to s nima resit...a jeste tresnicka na dortu...protoze sem unavena ..zacinami byt zavisla na ibalginu...porad se mi mota hlava ale dokazu se dobre pretvaret...ale chci to vyresit ,ale nevim jak ..

a k tomu ty deprese...asi sem moc citliva :(

Tak přátelé, dneska nastal den, na který dlouho čekám... den velké změny... čekám na to skoro třičtvrtě roku a konečně... Dneska něco zemře... Buď to bude moje tělo, nebo to bude moje myšlení, moje pocity - nazvěme to Mnou... (počítám spíš s tou druhou variantou - na tu první nemám vůli)

Dodatek: Tak tedy, Anup Vám naposledy přeje takový život, jaký si přejete jej mít...

Dneska byl zvláštní den... Seznámila jsem se s naprosto úžasným klukem..s Benem... Je vtipnej, milej, a hezkej... a já se přiznám, že se mi líbí...hodně...jenomže, v mým srdci nadělal hroznej zmatek... POřád myslím na svýho bejvalýho, kterej se musel odstěhovat a moc mi chybí...a potom je tady taky jeden kluk ze školy...zdá se být fajn, ale nějak nemám odvahu poznat ho víc...no a nakonec Ben, kterýho jsem potkala dneska... nevím, jestli někoho z těch tří miluju...mám totiž strach, že když mám v srdci tři kluky, že už snad ani milovat nemusím...

vím,že je ta zpověď nesmyslná, ale já se prostě potřebovala vypsat.. :(

Prohlizela jsem zase nase tridni stranky a tam se kontaktuje takova "cool particka" - je to skupinka lidi, ktery jsou "lepsi" nez ostatni. Podnikaj ruzny akce a tak. Zato ja nikam nepatrim, pratele nemam, nikdo se se mnou moc nabavi (az na Jancu, ale to je zase jina kapitola) zkratka nvm-zavidim jim? Je lepsi bejt clen takovehle grupy nebo porad sedet doma? Pripadam si jak vyhostenec.... Proc o me nikdo nestoji?

Jsem hrozna sama, porad doma...

Vím, že tohle bude trochu zvláštní(a zároveň delší), tak komu se to nechce číst, ať to nečte...

Nejsem člověk, který by příliš dal na mínění druhých. Problémy si řeším raději sama. Až dokončím gymnázium, chystám se jít na psychologii, takže už mám načteno poměrně hodně knížek, vím toho celkem dost.
Teď najednou jsem se v životě zasekla. Je mi to téměř trapné. To, co se mi děje, i to, že se s tím neumím vypořádat sama.
Nemám závažnější problémy s přáteli, rodinou, se školou...přesto posledních pár dní prožívám jako ve snu. Nahodile propadám až několikahodinovým záchvatům pláče, spím i deset hodin denně ale to mi nepomáhá být čilejší. Mám pocit, jako bych měla každou chvílí znovu usnout. Nesoustředím se. Nejde mi se učit.
Často shazuju sama se tím, že nepřiměřeně reaguju na podněty. (Viz můj deníček) Nejsem plačtivý člověk. Spíš naopak.
Rozčiluje mě, co se děje. K psychologovi nepůjdu, vím sama dobře, co by řekl. Prášky bych si stejně nevzala. Rodičům se svěřovat nehodlám. Ne, že bych s nimi nevycházela, ale ti by akorát měli dobrou zábavu z „nenormála“ v rodině.
Napadá někoho jakékoliv konstruktivní řešení?

Je opravdu nanejvýš trapné, když se mi povede uprostřed vyučování skoro dvě hodiny brečet...

nenavidim se...vsichni me nenavidej...nemam kamarady nemam nic!...a toho ceho ci dosahnout nedosahnu...uz fak nevim co mam delat...nemam ani smysl zivota...ani ze sebe nedokazu vsechno dostat...nenavidim svet!...fak nevim kudy kam...pryc odtud...

ale ja jeste neci umrit!!!!

Nemůžu se dívat na nikoho mužského pohlaví od doby co jsem se s jedním rozešla.Kluka mám jen ve svých představách.

Pomozte mi prosím jak z toho ven

Zdravim lidi, četl sem si zpovědi, který tady napsala moje Losille...at řeknu k tomu cokoli, bude to znít bud jako lež a nebo jako pravda ale v tom připadě budu vypadat jako největší hajzl. Takže bych chtěl pouze říct, že ted procházím obdobím, kdy mám problémy doma, jsem zároven psycholog, milenec, kluk, kamarád a tak dále, jsem emočně vyčerpanej což mi řekla i psychyatrička,procházim obdobím cynismu a nedokážu dát najevo lásku byt ji cítím, ale snažim se s tim bojovat a co se týče tý ku...co tady Nika předhodila, nic v tom neni, je to jen kamoška, kterou všichni odsuzujou a já su jedinej kdo ji fakt poslouchá a baví se s ní, jestli je to hřích, omlouvám se. Tak vás prosim odsouděte mě podle vlastních myšlenek at vim jestli já nedělám ty chyby...ale asi jo. diky moc

Mors principium est

Začíná to bejt zlí...už zase mě to chytlo...doma sem vyskoušela snad všechny nože a nebejt toho že sou všechny tupý tak by se mi to asi povedlo...ne, nechci se zabít, mám teď jednoho fakt good kámoše a je mi s nim fajn a tak ale...prostě me bere rapl...nevim co se mnou je...snažim se nesnít ve dne jak už mi někdo poradil...ale nepomáhá to...Nesnim, ale teď už to dělám vědomě!.......HEEEEEELP!!!!!!!!!

Odkazuji se na svou předchozí zpověď z 5.2.07, to abyste pochopili že v tomhle případě nejde o sebevraždu a svym způsobem ani o sebepoškozovací choutky ale o chuťe poněkud jiného typu...

Není tohle moje první zpověď,a le originální bude v něčem jiném...

... šla jsem včera ven... po delší době, kdy jsem seděla doma, jsem opět navštívila hospodu, kde už na mě čekala jedna kamarádka... však nebyla sama a po boku měla spolužačku ze školy. Hned na první pohled mě zaujala... byla opravdu pěkná, a na svůj věk se chovala vyspěle, i její názory či zážitky nebyly od věci.... A problém je v tom, že se mi líbí až moc, a od včerejška na ni myslím...

... netvrdím o sobě, že jsem lesbička, ale ani nezapírám, že je nějaké procento, že sjem BI....

...je to šílené...

no dnes som sa vrátila z nemocnice fakticky :) je to super pocit byt doma. na izbe som bola s dvoma anorektičkamy :) bola som tam sama ako samovrah, je mi teraz super a mam už len antidepresíva

Psychiatria

Lidi.....je hustý že dokážete kvůli někomu provádět šílený věci...třeeba málem umřít.....

Hmm....

Vždy odpúšťajme sojím nepriateľom. Nič ich nedokáže viac rozčúliť.

len taká úvaha zeby to fungovalo?

SAKRA!!! mám kamarádku, se kterou jsme se dřív znali jen od vidění, ale teď se spolu bavíme víc... ona se mi svěřila se svým problémem ohledně kluka, se kterým chodí a zdá se, že nechce, aby moc lidí vědělo, že s ním chodí... ale já jsem to řekl jednomu kamarádovi, který by s ní něco chtěl mít... nevím proč mi tak důvěřuje, že se mi svěřila, prý to neřekla ani své nejlepší kaamrádce a já jsem ji tak trochu podrazil

teď mě to mrzí a vyčítám si to

Nevím jak začít...
Mám jeden problém a to školu...už nemohu ani sebe samu přesvědčit chodit tam...a když už se tam dokopu tak jen sedím poslouchám hudbu,spím nebo koukám do prázdna.S nikým nekomunikuju,nikomu nevěřím..nevím co s tím...a praxe jsou nejhorší...nesnáším lidi kolem sebe,nevěřím jim a ani nechci s nimi mluvit...ale nechci se cítit tak prázdná..já do jejich světa nepatřím,...nemám s nimi o čem mluvit..jediný s kým mluvím je muj brouček ..ale to je vše...1člověk ..nejsem blázen?

zní to šíleně ale prosím o radu

Mám strach, nic jsem mu neprovedla, ale bojím se jeho očí. Nevím, co bude chtít ... jen čekám ... a nevím...

Ahojky... prosíím pomozte! Miluju jednoho kluka už od Vánoc. Tak dlouho to v sobě držím a nakonec to pozná jeden D**bil a vykecá mu to...
Tak prosím:
1) co mám udělat aby se mnou chodil
2) máme oba psa a dneska jsem ho požádala jestli by se mnou nešel v 18:00 on že jo. Je to jenoom krutej žert nebo rande či co????
3) jestli rande neznáte nějakou léčku jak bych ho mohla čapnout (ulovit ;)) Ahojky

Ach jo :/ :((((

ano je tomu tak....ted je to dvakrat horsiiii nez byloo ale v tu chvili sem to nemohla vedet.mozna mohla ale nevidela sem to zhe je lepsi rict pravdu a kdyz to ted se dozvedelii je mi jestee hur.... nevim co jim ric ...lhala sem vas protoze vas mam rada a chtela sem vas toho usetrit....ano ale neusetrila ranilaa mnohem vicccccccccc....................maaaji me pora dradi ale sou jiniiii

chces usetrit ale ranis dvojnasob