Zpovědi

Mám chuť se zabít, ale mám nádhernýho psa a nemá se mi o něj kdo postarat!!!!!!!!

No tak to je v haji,mam pokazene sluchatka a mp3,nemam co poslouchat,jsem z toho na nervy,pac s mp3 usinam,nemuzu byt bez hudby,apod.Mam z toho krizi.No jo no,ted jsem si na neco vzpomela,muj otec se se mnou ve treti tride ucil matiku tim zpusobem ze me chytl za vlasy a rikal tri krat tri je kolik?A mlatim me u toho hlavou o skleneny stul.Mozna mam rozum 5letyho ditetez toho a nebo jsem trosku opozdena,ve dvouch letech mi totiz zapadl jazyk,a kdyby mi ho maca a tatka nevytahly tak je po me,mela jsem u toho i horecky,treba to muze byt i tim,no.Porad se vsim trapim,nemuzu na to zapomenout,nic mi nejde,porad mam deprese,brni mi cely telo,je mi zle,asi z toho novyho leku,malo jim,cvicim,kourim,nesmim pit alkohol na Ty prasky i kdyz bych si dala(no jo,aspon uz bych tu nebyla,kdybych se na ty prasky napila).Dale myslim porad na seberazdu,jsem ze vseho zmatena,precitlivela,naladova,je toho na me moc,uz me nebavi moje stavy,...

jo,je to blbost,ae stejně potřebuju od vás poradit....prostě mám jednu best kámošku a mám ju strašně ráda,ae ostatní kámošky ze school sou na mě ja nevim "naštvaný" prej proto,že jim ju přebírám....nevím a prej proto,že sem se změnila...jo,je to pravda,změnila sem se,ae sem to konečně já,sem sama sebou a sem šťastná....a právě mi jedna z nich napsala,že už mě nemá ráda tolik....ae já si myslím,že když sou to kámošky,tak by mě měli mít rády se všema mejma chybama ne??Mrzí mě to,když to od nich slyším....nevim...co si o tom myslíte??

Nevim jak začít...mam jednoho kámoše na kterym mi fakt moc záleží...a on se mi nedávno přiznal, že se zkusil pořezat. Ani nvm proč, prostě to zkusil. Mám o něj strach. Sama sem k tomu jeden čas neměla daleko a pořád se s tim peru, nechci aby tomu propadnul. Má sny a jde si za nima , má holku která ho miluje, nechci, aby se mu tohle stalo...

co mám dělat? zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale on mě vůbec neposlouchal, nebere to vážně má z toho legraci a to je ještě horší...

Ahoj. Nevím jestli to vemete jako problém... ale mě je z toho smutno. Chodím na sbor, umím (si traoufnu říct) celkem hezky zpívat, jsem v kapele kde zpívám sóla. Ale a tom sboru je učitelka, která mi nikdy nedala sólo! Ale proč?? Když jsme jednou byli na konzertě a nepřišla naše hvězda, která je fakt úžasná!! A měla tam sólo, tak jsem se hlásila protože jsem věděla že to zaspívám. Ona mi řekla že já zpívat neumím a pak mě přehlížela! Ach jo... kde si to mám jinak vykou3et tz písničky, co na sboru zpíváme?? V kapele nemůžu, páč tam nemají klavír!!!

Mám bratra, kterýmu je 9let (je o 3 roky mladší než já). Když mu něco nedovolím nebo ho někam nepustím (třeba na počítač), tak mě škrábne až mi teče krev a potom tam mám jizvu. Tatˇkovi se to bojím říct, i když nevím proč (možná proto, jakej je). Anebo mi vyhazuje učení z poličky apod. Už nevím, co mám dělat.

Prosím, poradˇte...

Jak jen jí mam říct, že jsem to zase udělal?

Jak jen jí říct, že jsem to zase nezvládnul?

Jak jen říct, že mam na ruce další červenej šrám

křížící ty ostatní vybledlé?

Jak to mam říct? Jak se omluvit?

Jak se vyhnout dalšímu?

Jak dál žít?

Já už nemůžu. Pořád ještě bojuju...

Ne, nebojuju, držim se zuby nechty, ale co když se neudržim?

Co když se pustim?

Co když budu jednou z toho všeho tak unavenej, že se pustim?

Co potom?

Tma? Světlo? Nic?

Možná že je všechno lepší než tohle...

Ne, nemam naději....

To už je jenom tvrdohlavost...

Omlouvam se....

prechazi me chut provozovat autoerotiku, co s tim, je to v poradku? trochu me to trapi

poradte prosim

chodim se dvěmaholkama a doufam že se o tom nedozví jinak by byl konec!!!!

to by byl konec

Sakra kdo to MM vymyslel?Clovek se chce vyzpovidat,rict svuj problem tady pac to nikomu jinymu rict nemuze,kdyz nema kamarady,a ostatni jsou zly,kritizuji,nadavaji,smeji se mu,napr.Nekteri se tu smeji me,nadavaji mi(kritizuji me),jsou na me zly(ne vsichni,jen nekteri),...ale jen nekteri a pak se divi ze si porad stezuju,ze fnukam,...Za to nemuzu ze mam problemy.Jsem proste jina nez ostatni.No jo,no,vy uz nevite komu se smat,atd.ze?Jasne jste silneji,ja jsem slabsi a delate mi to co mi delate,co?Se nedokazu ani ubranit.

Jejdananky,ja uz jsem ze vseho uplne zmatena,je toho na me moc,apod.Porad je mi zle,trapim se a nevim co vsechno.Dokonce uz se na netu divam na psychyatricke lecebny,...

Co mam delat?

Seznámila jsem se s jedním klukem po internetu. Setkali jsme se a jsou z nás fakt asi dobří kámoši. Jenže on se ke mně chová úplně zvláštně - objímá mě, drží na ruku, hudlanujeme se, říká, že mě má rád a že jsem jeho nejmilejší ségra. Je to fakt příjemný ... jenže se bojím, že se do něj zamiluju :( a to já nechci. Proč se tak ke mně chová? Co si o tom mám myslet? Ale prý usiluje o jinou holčinu. Trhá mi to srdíčko :( bojím se mu říct, že nemám málo k zamilovanosti :( co mám dělat? mám v tom dál pokračovat (ono je to fakt příjemný) nebo se mám vzdálit? Jsem na dně ...

buď jsem blbá já nebo on nebo oba

Tak jsem na nové škole,na VOŠ v Olomouci a jsem tam opravdu strašně šťastná,je to tu super spoustu hodných lidí.Potkala jsem i spřízněnou dušičku-opačného pohlaví,ale škola bude asi mazec......tak doufám,že to budu zvládat,navíc jsem si naložila dobrovolnou práci v děcáku...budu lítat jak šus,ale za úsměvy lidí okolo mě to opravdu stojí

právě jsem se pohádala a matkou(už je to ode dneška pro mě jen matka) doufám, že si ty facky užila, protože já si je pamatovat budu(bylo to vážně pro nic za nic, nevím co ji ruplo v bedně) dneska jsem se ještě nechala, ale příště už ne...nenechám se jen tak mlátit a klidně ať si zavolá otce mě je to někde.A taky mám domácí vězení....chce mít můj rozvrh hodin, každý den budu muset být do tří doma pokud nebudu mít odpoledku.Nesmím nikam jezdit cfhodit ven.A za 10 minut vypínám komp já tak miluju svůj život.....ať mi zakáže cokoliv, ale mlátit mě nebude na to ať zapomene...nenávidím ji

jo jsem fňukna a rozmazlenej spratek co si neváží rodičů.....vůbec nevíte.....

zabiju toho zmetka.zaškrtim ho jen jak ho najdu. slibuju zde na městě že jestli najdu toho bastarda tak ho zničim,nebo se Aldehyde nejmenuju

6543

bezmoc... a já nevím, jak se z ní dostat... a taky ta uzavřenost... myslel jsem, že z tohohle se aspoň trošku dostanu, že budu trošku otevřenější, že to bude jiné... ale pořád do toho padám a čím víc se chci dostat ven, tím jsem hlouběji... bezmoc...

omlouvám se, že řeším kraviny

Přemítala jsem o svém minulém tříletém vztahu a zjišťuju, že začínám svého bývalého přítele nenávidět. A nemyslím to jen jako takovou tu rozvztekanou frázi. Za to věčné omezování, za nikam nevedoucí noční rozhovory, za výslechy, čtení zpráv, vyzvídání od přátel, za kopance, facky, urážky .. A jsem zmatená, protože nevím, jestli víc nenávidím jeho, nebo sebe, že jsem si to všechno tak dlouho nechala líbit.

Jak začít....Nesnesu pohled na sebe.Rodiče na mne porád rvou,že jsem líná,že celý dny nic nedelám.Ve škole strávým vetšinu svého času,a oni mne ješte prihlásili na priblblý kroužek.Ta pitomost končí ve 18.40,a když prijdu ve 19.15 začnou na mne rvát kde jsem se flákala...Brácha jse mi posmívá kvuli všemu.Utahuje si zwe mne hlavne kvuli tomu,že s nikým nechodím.Celý den chodí za mnou a posmívá jse mi.Jednou našel jednu mou básničku,a na druhý den mi prehrabal pokoj,že prí jse tak dobre nezasmál ani pri mém denníku....Ve škole mne stále otravuje muj bývalý trídní,abych šla ke školnímu psychologovy,protože nosím černou.Vše mi leze na nervy.Jednou jsem už u ni byla,aby s tím prestal,a ona mne poslala k nejakému soukromnímu psychologovy....Ale ten jsi účtovol moc,tak jsem zaním nezašla.Pochopte,oba rodiče pobírají duchodek.Matka dostala pred 7 lety krvácení do mozku,a otec už má na duchod svuj vek.Chápu že jim musím pomáhat,ale i když vše udelám co chtejí,vždy jsi najdou neco za co mne servat.Snažila jsem se najít porozumení u prátel,ale oni mi rekli že jse mám jít léčit.Já jim na to,že jse mužou jít vycpat.Když to že jse mám jít léčit poslouchám celý dny...
Jednou -a od té doby i vícekrát- jsem si rízla do ruky príliž hluboko.Po tom jse ozval pud sebezáchovy.Ránu jsem si zavázala a pár dnu mi bylo strašne blbe.Jednou jsi matka všimla jedné mé jizvy.Rekla jen že jsem blbá.Kdyby na mne alespon narvala!!!I to by mi bylo príjemnejší.
Nebudu zacházet do detailu,jen jsem chtela napsat jak jse cítím.
Zajisté mne budete považovat za blbce -já jse k tomu priznávám-.
Nečekám pochopení,jenom jsem si chtela trochu ulevit.

Chci chcípnout...nedýchat vzduch...nebýt nikomu na očích...neobýrat nikoho o čas...

Ach jo,jsem na tom porad strasne blbe,myslim na sebevrazdu,...Je to hnus no.Porad deprese,trapeni,...Ted jsem ze vcerejska na dnesek byla s nasima pryc,byva mi spatne v aute,...Ja se najedla nez jsme odjizdeli domu a pred Valmezem jsem zvracela,nejsem zvykla tolik jist,porad cvicim,malo jim,malo piju,...Vypiju ani ne litr apul,kourim,...Ze vseho mam strach,za sebe tez,uz se zacinam nenavidet,...Bojim se ze se 2.10.na operaci tech strev neproberu,...Uz nevim co delat,jak se toho srachu a toho vseho zbavit,...Bo mi nic nejde,...

ahoj všichni mám problém moje máma si pořád ješte myslí že jsem malí dítě je mi sice 15 ale to neznamená že ...a když jak jsem sem už psala jsem nou ve škole nikdo nebaví tak když jsem to mámě řekla ,tak mi odpověděla že si za to mužu sama ....!ale já si myslím že né já snima snažim bavit ale zase za nima nepolezu pořád ne...mám strach že se mi zas něco stratí jako loni ...a jsem právě v 9 a taje dost důležitá a já to vím ale přece potřebuju nějaký kámoše né myslíte že na střední to bude jíny no snad .a taky mě trápí že tatka se ktery si rozumim víc je na služebce až do konce roku a že si pak s mámou nebudou rozumnět no ...snad už poslední věc na konci roku máme ples a já nevím ským tam pudu a pozval mě náš učitel ...a já nevím ...co si otom všem tady myslet ..

tohle je uplně všecko co mně trápí :(