Zpovědi

...sen, kterýmu člověk věřil, většinou ani nikdy neexistoval. už žádný sliby, když to tak cítí jen jeden...často je to prohranej boj...mít rád se nevyplácí...a jednou na to každej doplatí...

bolí to...

Nevím,co mám dělat..Už přes rok máme nádherný vztah,ale poslední dobou se to nějak hroutí a ke všemu jsem se dozvěděla,že už mne nemiluje..řekl mi, že mě má pořád rád a nechce to ukončit, že je to jen taková krize,a že to určitě přejde..jenže já teď nevím,jak se mám chovat...prosím poraďte mi,co mám dělat...

Tak strašně moc bych si přála,aby bylo všechno jako dřív!!!

Mám problém....před týdnem jsem byla se svým přítelem (vyklapalo nám to v poslední době) na plese....on se pořád, za celou dobu, co jsem s ním byla, opíjel a hulil.....a mě toto strašně vadí....on to věděl, protože jsme o tom hodněkrát mluvili....kolikrát jsem mu říkala, že jestli ještě jednou za mnou přijde ožralý nebo zhulený, tak ho nechám.....ale pokaždé to bylo stejné...udělal to a pak sliboval, že se polepší a že už se to nestane...no ale na tom plese začal chlastat jen co jsme přišli a po 2 hodinách mě oznámil, že jde domá spát, přitom jsem byla s otcem domluvená, že pro mě o půlnoci přijede...jenže bylo 10 hodin...nasral mě nehorázně....úposlala jsem ho domů s tím, že ho už nechci vidět....no a potom jsem tam potkala jednoho úžasného kluka....a zamilovala jsem se do něj.....chodíme spolu, jenže můj bývalý mi pořád fňuká, že mě prostě chce zpátky, ale já už fakt nevím, jak mu to říct, že to nejde.....a nejhorší je, že v hospodě, kde trávím hodně času, si stěžuje, jak moc mu ubližuju.......připadám si jak bezcitná děvka.........

Tehdy byl podzim. Byl úplně normální den, jako každý jiný, jen pro mě to byl a navždy zůstane, jedním z mích nejhezčích dnů v mém životě…24.11 ,2006, 17:09…. Od té doby jsme spolu a doufám, že ještě dlouho budeme :) …
Se začátku „chození“ s ním, sem vůbec nevěděla jak se před ním mám nebo nemám chovat, mám se nalíčit? Vzít si to nejhezčí oblečení co tu vyhrabu? Mám se předvádět? Nebo mám zůstat stejná, svá, sebe jistá, obětavá a mírně ulítlá holka ze 7.A ZŠ Antonínská3?....To se u mě jevilo asi jako nejlepší řešení…Moc mi to ale nevycházelo… Vždy když jsme byli alespoň chvíli sami, spolu úplně jsem zapomněla na svět okolo, přestala se ovládat a začala plácat nějaký ty puberťácký keci, jako náhražky za moje „zapomenutí scénáře :))“..
Později to už bylo lepší … Ale to sem ještě nevěděla, co se vlastně děje… V té době sem byla naštvaná na svou fajnovou kámošku kvůli tomu, že mi podle mého d**ilního názoru přebírá kluka.. To mi tehdy uniklo, že můj kluk, začal dělat něco, co už pro mě bylo vážně moc… Začal se dekovat práškama… Ne proto, že je měl předepsaný nebo podobně.. Ale proto aby si ublížil… Aby skoncoval z tímhle posraným životem… Jeden víkend už toho na mě bylo prostě moc, nevěděla sem, jak s toho všeho vyplavat … Tehdy jsem neviděla jiný řešení, nepřemýšlela jsem… Vůbec mě nenapadlo, že tím můžu někomu ublížit… Hrozně jsem se bála, bála sem se že si něco udělá…A co pak..bez toho kdo pro mě znamená všechno… Vzala jsem tehdy pro mě úžasnou žiletku… Byla to chyba, vím, a teď toho dne lituju…. Ukázalo se, že Honza si nic neudělal, byla jsem šťastná jako blecha, to mi věřte :)) Vlastně ani nevím, co ho donutilo k tomu, aby zůstal… Možná rodina, možná kámoši, možná počítač :)) a co já vím možná dokonce i já…:)) …
Nechtěla jsem,aby se Honza někdy dověděl o tom co jsem kvůli (pro někoho) pouhý lásce a němu udělala… Ale bohužel… Pořezaný zápěstí se jen tak neschová…. Dozvědělo se to celkem dost lidí, lidí kterým jsem nikdy nechtěla ublížit , ale ublížila…Moc toho teď lituju.,…Vím že je pozdě… Snad se vám někdy budu moct omluvit….Mám vás všechny moc ráda a nikdy bych nechtěla , aby se něco podobného opakovalo, slíbila jsem, že tohle už neudělám … Doufám že mi to vydrží… Všem mým kámošům a hlavně Honzovi, chci moc poděkovat, byli jste mi oporou když jsem byla v nouzi a doufám, že vám to jednou všem budu moct oplatit…díky, mám vás moc ráda…

P.S
Díky Honzo, moc tě miluju …

není co dodat...snad jen díky....

noo hoodne dlho sem tu nebyla...asi 2tydny sem byla stastna nemela zadny problem...zadne depky...zadne hadky..zadne problemy....nemela sem duvod sem jit ale je to tu... citim jak me to zas pohlcuje...citim jak se me zmocnuje deprese,vztek,nenavist...

jak tomu mam zabranit????

Já to prostě musím někomu říct . . . musím se vykecat a tak ty svý žvásty hodím sem!!! Dneska jse šla za matkou, že bych chtěla cvokaře, nebavila se se mnou, jakoobvykle, fajn, řekla jsem si, to bude dobrý !!! ale ona vůbec nevnímala, že jsem tam a pak když jsem ji donutila k tomu, aby se mnou mluvila zeptala se mě, jaký mám problém, že chci cvokaře !!! a já jsem z toho byla mimo, tak jsem na ní zařvala, jestli se mnou bydlí v jednom bytě, že ten problém mám už přes rok a ona si toho ještě nevšimla!!! . . . . .Ny chvíli sem vypadla, abych se uklidnila a nabrala sílu v tom rozhovoru dál pokračovat!!!! Pak jsem si sedla zpátky na židli a zeptala jsem se: Zajímám tě vůbec??? Otočila se zády ode mě a řekla NE a pak odešla !!! Mě to fakt vzalo a tak jsem letěla do koupelny a vzala si MP, abych je neslyšela a přemýšlela jsem !!! A taky brečela i když jsem říkala, že už kvůli ní břečet nebudu !!!

Já nevím co po vás chci, jestli radu ne bo něco jinýho . . . já , prostě jsem se jen potřebovala vykecat a dostat to ze sebe !!

wšichni tu sou wědomě a na schwál zlý na jednu osobu...možná si to nezaslouží...zrowna,že to říkám já,když ji taQy nemusim...ae nic mi neudělala...nebo ano?to zjistim až později...:Pmožná je to špatný swědomí nebo je mi špatně z těch,co soudí a ani neznají...ae kdo ji zná?ona mi sama řekla,že nechce...

chmmm,pardon,zamotaný

dneska jsem utratila nehorázné prachy za šaty na přítelův ples...

to jsem zas udělala blbost

jestli vyjde to že příští tejden bude týnka moct a řekne ano a ja za ni pojedu tak budu upe magalne stastnej:))) doufam ze to vyjde ae mam z toho docela strach...a ikdyz by to nevyslo pristi tejden tak to zmaknem jindy...snad....sice mam pocit ze me nece videt ae to je snad jen mýlka...:)) bych dal totiz upe cokoli za minutku s ni

prosim at to vyjde:))

včera jsem dostala nečekaně krásnou růžičku a já jsem pro něj nic neměla neni to blbý.Hlavně jsme nic neslavili

já nevim

jsem slaboch.....nedokázala jsem odejít....nechci zahodit svoje vzdělání, ale doma to prostě nezvládám.....všichni mě pozorujou skrz prsty....ven chodit nesmím a když jo tak musím bejt do 5 doma....nechápu to....i když zase chápu že nejsem jejich dcera, tak se ke mě musí chovat jinak....ale když mě nechtěj tak proč si mě brali?? už aby mi bylo 18 a mohla vypadnout někam pryč....fakt se strašně trápím a nějak nevim jak se mám zase začlenit do života....nemám na nic náladu ani chuť...jsem totálně znechucena životem....mrzí mě že jsem se vůbec narodila...nikdy o mě nikdo neprojevil zájem a nikdy jsem nepoznala mateřskou lásku a ani žádnou jinou.....nikomu na mě nezáleží.....přijde mi že jsem na tomhle blbým světě totálně postradatelná.....a to mě na tom nejvíc mrzí.....

proč??

nechala jsem mobil pod lavicí a ukradli mi ho!!!!!jsem kráva, ale jak to mám říct našim???

musim to nekomu rict, no i kdyz to rikam kazdy den , hroozne moc mam rad svy kamoše a kamošky a hroozne moc miluju jednu divku menem saša, je to svetlo meho zivota , ta co me podrzi ale taky hodne nastve kdyz zacne no wsichni asi wime co myslim s tim zasranym sebepoškozováním,,,, tak jestli si to čteš tak už to plls v zivote nedej diiky ....... takovy veci bych semka asi nemel psat tady se resi velky problemi, ale já musel proste sem mel naladu jeste jednou se vsem omlouvam

Chodila sem s klukem a ani nevim proč...Vlastně vím...Byl to můj nejlepší kámo....No jo a on do toho vztahu dal všechno a já....Dokonce do mě investoval i svoje úspory...A já si potom uvědomila,že je to jen kámoš....Od tý doby(2 roky) se mnou nepromluvil ani slovo a to spolu chodíme do třídy....Nevim co dělat asi sem mu moc ublížila =0(

Sem fůůůj.....Ale teď se mi to vrací....

VšechnO je moje vina, za všechno můžu já, všechno jsem pOkazila já, já jsem ta špatná, já jsem ta črná Ovce rOdiny, cO vše jenOm lže, podvádí je... Já jsem ta, cO si vždycky všechno vyžere i za Ostatní.... A jakmile mám nějáký námitky, tak hned příjdou tresty.. tresty v podObě třeba tOho, že nemám co jíst....

Ale hlavně, že nemám důvOd mít prOblém...

nevim jestli je to normální a nebo divný...ale jsem zamilovaná a když se můj kluk dlouho neozve tak začínám zmatkovat a myslet na nejhorší...normálně se ze mě stává hysterka...:((

to je otřesný zjištění...

Jsem moc smutná =(! Připadám si tak moc sama =(

sice mám přítele, ale zdá se mi, že mě nevnímá... =(

Já jsem čech, ona je italka. Je takový vztah možný? Kvůli mě sem v dubnu pojede. Pojede 900 km jen aby byla se mnou...

Já za ní pojedu v létě

Promiň že jsem tě opustila, ale tys opustila mě....

Hurt

Takžeeee v poslední době se mi vcelku daří- díky za to, ale zakřiknout to nemíním. Ale přece jenom se mám s čím svěřit. Naši se rozvádí a byli předvoláni k soudnímu řízení a já jediná z mých sourozenců taky. Matka mě tím začla dost hrozným způsobem strašit, že zase zkolabuju a skončím v nemocnici a jestli se tomu chci vyhnout ať tátovi řeknu, že má zrušit ten rozvod. Vůbec jí nejde ale o mě. Sice mám z oho docela strach, envím co od nich tam můžu všechno čekat, co si můžu dovolit říct a co ne...řekla jsem o svých obavách tátovi a sestře a oni říkali ať se nebojím...mno nevím Jenže já včera dojela domů a moje máti tam nechce jít, přitom ví, že jí hrozí pokuta 50 000kč za nedostavení se tam a byli by z toho akorát problémy,všechno by se to zkomplikovalo...prostě je to šílený, řekla sjem jí že tam půjde a ona že ne, že tam napíše...ale prostě...nechce tam a já si myslím že ej to tím, že se budou pídit po tom co udělala a všechny ty její průsery a hajzloviny vyplujou na povrch a ona bude v hajzlu. A taky nějakej ten měsíc nemakala a nenahlásila to na sociálku, takže to teď ejstli se to provalí bude cálovat.
Nepřeju jí nic zlýho, ale myslím si, že je čas aby nastala spravedlnost a ona pocítila co udělala a aby za to začla pykat...ten čas právě nastal, ptž já pevně věřím, že vše již brzy vyjde na povrch..jen mám strach, strach že se dozvíme takové věci, že rodina zase z toho bude špatná...že nám to o to víc ublíží...a dny do soudního řízení se krátí a krátí...

kdo ví...?