Zpovědi

cekam na zastavce na autobus a prijde ke me cernej silhavej nechutnej id**t kretyho vubec neznam a on na me zacal mluvit, bylo mi to strasne neprijemne, rikal jestli pujdem na zmrzlinu rikam ze ne a on ze mi nic neudela rikam co by mi mel udelat, ze s cizim clovekem nejdu nikam a on kam chodis do skoly a jak se menujes tak sem teda rekla jak se menuju porad nedal pokoj a pak mi podal ruku jenze co neudelal-chtel me libat bylo to odporny cizi nechutnej clovek na namesti,takze to videli vsichni jenze on nedal pokoj zacal me sahat po ruce a porad se ptal treba jestli se pujdu koupat a ja ze se nekoupu a on takze chces rict ze si spina?takhle by to pokracovalo do aleluja kdyby neprijel vymodleny autobus a on hned:Takze v nedeli? rekla sem to asi ne a on slecno a bezel za nejakou dalsi holkou! nevim co si myslet o tomhle sexualnim deviantovi co se na me vesel a sahal a to co udelal:(bylo mu jedno ze jsou tam lidi. nejhorsi je ze kamaradku jednu obtezoval rok predem, a ja se ted bojim, ze mi uz neda pokoj protoze me sleduje uz delsi dobu a desi me ze to bude mit pokracovani. a taky mam vztek a nejradeji bych mu nakopala pr**l a rozbila hubu, jenze se asi neodvazim, kvuli tomu traumatu.

zazitek,ktery skazil jinak idealni letni den:(asi to sem nepatri, ale potrebovala sem se nekam vypsat aby to slo ze mne pryc.

život neni tak lehká hra...když už všechno vypadá v pohodě..zase se to posere...už mě to nebaví...

Už rok a půl zbožňuju někoho, komu to za boha nedokážu říct... nehraje v tom ani tak roli moje stydlivost, ale jeho přístnost a nesnášenlivost k lidem, z té pramení můj strach z jeho reakce.

Zpovídám se ani ne proto, ze bych měla výčitky, spíš proto, ze mi to nejspíš pomůze. Sme spolu uz docela dlouho, já a muj kluk, vlastně to bude skoro rok. Mno a on ted bydlí daleko. Rikala sem si, ze to v pohodě zvládneme a my to asi vázně zvládneme. Já o tom ale ted pochybuju. Slíbili sme si takovýty věci jako, Budem si denně volat, Furt mi piš, Jo, jasněze..Ale tak to fungovalo mozná měsíc nebo dva. Poslední dobou uz je to jiný. Zpovídám se tedy, protoze o nás pochybuju. Tak, jak sem slíbila, ze tomu budu věrit, ted tomu nevěrim. Bolí mě to, ale jemu to asi moc nevadí. Uz mu na mně tolik nezálezí, můze si rikat, co chce, ale já věrim na činy stejně tak jako na slova a jedno bez druhýho nemá prílišnou váhu. A tak, at si ríká, co chce, ztrácíme se a z toho je mi zle.

Jo..

Mám v sobě tolik zloby a tolik nenávisti až je mi z toho špatně.Nevím kde se ve mě všechna ta nenávist vzala.Možná je to tím,že neumím mít ráda lidi,kteří mají rádi mě.Neumím to a nevím proč.Jenom prostě nechápu proč bych měla mít ráda někoho za to že mě má rád.Přece když bych měla mít někoho ráda,tak proto,že mi na něm záleží a ne jako na oplátku že mě rád on.Je spousta lidí,kteří mě mají rádi,ale já je ne.Nemůžu jim to říct,protože by to nepochopili.Stejně jako já nechápu proč mě mají rádi,stejně jako oni by nepochopili proč já je ráda nemám.

Nevím jestli jsem to napsala tak aby jste to pochopily tak jak jsem to myslela ale snad jo....Nemusíte reagovat stačí když si to přečtete

mám bezva náladu . . . rozhodla jsem se, že není na mě jestli budu lidem odpouštět . . . je to přeci nezajímá . . .!!! Každý se zajímá o sebe, tak já to taky budu dělat a bude pokoj . . .

Je to sobecké, já vím, ale taková je realita . . .

Brala jsem drogy a pila jsem, moc a moc. Podváděla jsem lidi, kteří mě mají rádi. Opustila jsem kluka, který mě miloval a já nemůžu zapomenout, jak plakal, když jsem odcházela. Jak jsem ho zranila a nechala samotného uprostřed života, který si vysnil. Nikdy mi neublížil, nic zlého neudělal. Jen jsem potkala jiného. Tak proč mě moje zrada tak trápí.

měla bych být šťastná, jsem čistá a mám nového chlapce, který mě miluje. Tak proč nemůžu zapomenout na ten pláč.

Asi je blbost to semka psat, to sem asi nepatry ale stejne to musim "nekomu" rict... Asik každej vite jaky je když na vas nekdo kecne neco co ubec neni pravda, a za to vam pak lidi kery ste meli a mate radi nadavaji , uražeji ponižuji ..... Ja vim že je to blbost..už je to pryč, ale mě to proste strasne mrzi :( když mě pak kamoš/ka řekne že sem nějaka prolhana kurva..... Nejhorši na tom ubec je, že na mě tuhle blbost rekla kamoška...Kamoška kterou sem mela rada, ktere sem verila.....Ani newite, jak me to mrzi ;-(

nechci odpustit.....Jen sem to potřebovala řict-napsat.....Ak diky za "vyslechnuti"...

Ok, pisem si s nim cez icq...ale co je to pisat si takto a v skole po sebe cumet ako na zjavenie a ani bú ani mú...ale ako mu mam povedat ze takto je to blbe a chcela by som byt s nim kamoska aj v normalnom zivote alebo ako to mam nazvat, proste s nim nechcem kecat len cez pocitac ale aj tak na ulici, v skole...ale newem jak mu to mam povedat a aby si nemyslel ze nanho tlacim a podobne...

A aby sa nezlakol a nezcal ma ignorovat...akooo? pls poradte...

Vsechno je prazdny. Muzu si nalozit skoly, prace a cviceni kolik chci, stejne je to malo. Potrebuju na sobe pachat zlo, dojit az na samou hranici silenstvi, byt v tranzu a nevnimat svet kolem sebe. Cvicit tak, ze misto potu budu mit krev a jit jeste dal. Prekonat veskery hranice svych moznosti. Tyrat svuj pomalej mozecek, nicit svoji skorapku dokud me nebude prosit o smilovani. Potrebuju vsem ukazat, ze na to mam - opravdu vsem? Hlavne sobe... nedokazu se smirit s tim, ze existuji nejaka omezeni. Jsem tak smesne nicotnej, je to cely na nic.

Jak se daji posunout hranice svych malych moznosti???

Proč?Proč to takhle dopadlo?Já už nemužu dál....já ho fakt miluju....včera sem mu napsala že sem se do něj asi zamilovala a on mi ani neodepsal dneska sem mu taky psala a on pořád nic ...proč?? proč sem to zase posrala :´( já ho fakt miluju....ale fakt ....takhle mi nikdo ještě nikdy nechyběl ........Tomášku já tě miluju ........prosim napiš mi já to bez tebe nevydržim

Proč? :(

Týjo . . včera jak jsem byli na Slovensku to bylo zvláštní . . všichni pořád mluvili o Majovi a o ostatních vojácích a o tom, jak to lbylo doopravdy s tim letadlem a mě přišlo, že je to k sobě hodně pojí . . . . !!! Bylo to zvláštní poslouchat ty zprávy o tom, vidět místa, kde jsem ho dříve vídala . . .

nidky jsem mu neřekla, že ho mám ráda a teď toho lituju . . .

vim ze si nezaslouzim odpusteni...jenom lzu...nechavam ostatnim falesny nadeje...chci prestat ale uz sem se do toho zamotala az moc...hrooozne moc...casto si rikam ze musim prestat...ale kdyz pak slysim jak sou ty lidi na vetvi tak je nechci zklamat...vim ze uz to takhle dal nejde...sakra...

vim ze sem udelala blbost...takze to nepotrebuju slyset od nikoho jinyho...diky...(jen sem se chtela vypsat...)

čavky:(.....dneska nám umřel pan ředitel na nemoc kterou má moje babička...v tu chvíli jsem začala brečet ani nevím jestli kvůli p.řediteli nebo že se bojím že bych mohla přijít po škole domů a babučka by tam už nemusela být.....¨skrátka se bojím že jednoho dne umře člověk kterého jsem si vážila nevíje na celém světě....

jsem blázen

Nevím jak to říct.....no prostě ráno se vzbudím v dobré náladě, pak zase ten známej pocit všechno se ve mě začne jako kdyby scvrkávat(blbé přirovnání, ale jinak nevím jak to říct)pak začnu myslet na smrt i když nechci, jako bych to nebyla já.....prostě musím....potom začnu brečet i když to nemá žádnej rozumnej důvod, prostě jen tak, a pak celej ten bulím, jak malej parchant, no prostě jsem mimo, tak to je se mnou tak týden, pak mám zase suprovou náladu, pak to je zase neutrál, pak zase depky a pořád dokola. toto se už fakt nedá zvládat.

.......

Kdopak ví,co se v noci stává,
když duše z těla vstává?
Kdopak ví,co se v hlavě chystá,
když se dívka zvedá z místa?
Kdopak ví,proč z ruky kane krev,
když v srdci samota,nenávist a vztek?
Kdopak ví,proč se ruka chvěje,
když přijdou chvíle, chvíle beznaděje?

V noci se něco stalo,
snad se to mělo stát.
Dívka modře oděná
měla zkrvácený šat.
Modré šaty,celé od krve,
ale co, vždyt´ všechno je přeci poprvé.
První láska, první bolest.
Nemohu to nějak unést.
První jizva bledá, na ruce.
Každá z nás je blbá onuce.
Mnoho krve z ruky leje,
dívka se však smrti směje..

............

Prázdno, tma. Prostě klasika. Du asi jěště chvilku psát, jsem 8000 slov pozadu za plánem... ale stejně budu asi psát něco jinýho, novej nápad...
Ghost Cage... Klec Duchů...
uvidíme...

Jo a držte palce Romantě

mám takovej neblahej pocit že si s tim klukem jenom hraju.... :/
a štve mě to.

bla jusem na weekend u Anetky z Nákla, vypadla jsem odsud...lidi bylo to skvělý, ta holčina mě postavila na nohy a nepustí mě...ona ne. Bylo to neuvěřitelný, za dva týdny za ní pojedu zase...opět cítím, že žiji, i když to třeba nebude na dlouho, ten pocit je krásný.Díky za podporu i vám.

Proc vzdycky, kdyz mam pocit ze sem nejstastnejsi clovek na svete, prijde nekdo a totalne to vsechno rozkope?!
Pred casem sem chodila ven s jednim klukem, byl fajn, milej a ja se do nej tak nejak zabouchla. On to vedel, ale bral me jenom jako rozptyleni, pak mi dal nadeji,choval se, jakoby semnou chtel chodit a nakonec to zavrsil tim, ze mi predstavil jeho novou pritelkyni. Byla sem z toho radne mimo, nevedela sem co delat, byla sem proste v pr**li... Kamoska se na to nemohla divat a vzala me ven, kde sem potkala jednoho kluka, moc milyho, peknyho, vtipnyho... Perfektniho... A byl jeste perfektnejsi, kdyz mi ta kamoska rekla, ze se mu libim. Byla sem z toho v sedmym nebi, zacali sme spolu chodit a bylo to krasny. Vlastne ono porad je, sem s nim stastna, nechci byt bez nej ani chvili, smeju se s nim a konecne mi dal nekdo pocit klidu a stesti, pocit, ze nkdo umi bejt ohleduplnej, milej a pozornej a ze je nekdo, kdo me ma rad, ze si zaslouzim lasku... Ted odjel na tyden na soustredeni, naplanovala sem si milion aktivit, aby se mi ten cas zkratil. Proste nebyl prosblem, ze odjizdi,piseme si, volame si, vsechno ok. Tak ale proc mi musel napsat ten kluk, ze kteryho sem byla v pr**li?! Pise mi, ze sem krasna,pise mi zlaticko,lasko,pise, ze sem sladka a ze by byl nejradsi semnou... A ja... Ac vim, ze je to blbec, ze absolutne nevi co chce, ze nejsem jedina komu takhle pise... Sem z toho mimo, chci bejt s nim a uz je zase vsechno v pr**li. o to vic, ze miluju svyho pritele a nechci o nej prijit... Ale ja mam proste pro toho prvniho kluka slabost... Nevim cim to dela, ale kdyz mi rekne 'bud tam v tuhle hodinu' ja tam letim, klidne zrusim, co sem mela naplanovanyho... Ja uz tohle nechci, proc mi musi tohle delat?!

Vlastne ani nevim co sem timhle chtela rict... Snad se jenom vypsat, nebo co...Ja nevim... Vim jenom, ze chci, aby me ten prvni kluk nechal bejt, ale vim, ze budu v pr**li, kdyz me necha... Sem d**il...