Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
když je člověk šťastný, vše je tak krásné...! ale když je zklamán, proč je vše tak černé....???
Jednomu klukovi se prý libim ale mám trochu z toho ztrach?
Mám se bát
co to zase je? totalne mi to wzalo naladu. clowek se snazi prwni posledni a (jako treba se mi to jen zda) tay hned naky urazeni kwuli krawine, kwuli blbymu kecu, kterej byl myslenej jako ftip jenze nekdo to bere smrtelne wazne. jako mam desnou depku, zacina se mi wracet zari..jen to ne prosim prosim ne, takle to nesmi opet bejt. radsi pudu spat nebo budu myslet na krawiny
stejne si za to muzu sama.
pomoc..začínám bejt zoufalá! asi před 2 měsíci se se mnou rozešl kluk,se kterym sem byla skoro rok,já byla ve vztahu šťastná,on se asi zas tak nezamiloval..bylo mi s nim hrozně dobře,strašně jsme si rozuměli a bylo to vážně hrozně pěkný..první tejden po rozchodu byl fakt strašlivej,pomejšlela sem i na sebevraždu,ale pak sem se z toho začla pomalu hrabat,dokonce jsme se spolu i sešli..a najednou další šok!on se vrátil ke svojí bejvalý!po dvou tejdnech od rozchodu,samozřejmě myšlenky,jestli to netrvalo už dýl atd.vyřikali jsme si to,údajně se dali dohromady až po rozchodu..ale teď ještě jak vyřešit to,že se asi budem všichni 3 občas vídat na zábavách,měla jsem z toho strašnej strach,z toho,až je poprvý uvidim spolu,jak ON bude líbat a objímat jí a ne mě!hrůza,nejdřív sem myslela,že budu společný setkání oddalovat donekonečna,ale víc už to nešlo..viděli jsme se,byli tam spolu,ale se mnou to téměř nehlo,na obzoru se objevil nový kluk,objev..párkrát jsme se sešli,a mě došlo,že když sem s nim,myslim na svýho bejvalýho,pořád si vyvolávám vzpomínky na něj a prostě vůbec z toho nejsem venku,jak jsem si myslela..:( co mam dělat,na jednu stranu si teď hraju na jeho kamarádku,máme společný známí a společný zájmy a taky ho nechci ztratit hjako člověka,ale na druhou starnu mě v jeho přítomnosti stále přepadá pocit,že mu musim dát pusu..co mam dělat???????:(((
Nenávidím se. Přestávám rozlišovat realitu a moje sny. Začínám pochybovat o tom, co má vlastně smysl. Už ani nevím, co vlastně chci. Vím, ale je tak strašně těžký to udělat.....protože ON mě NEPUSTÍ!!! :( Radši mě zabije než aby mě nechal odejít...
pomoc......!!! :(:(
nikdy se neumim rozhodnout znamení sem váha a když se mě někdo na něco zeptá tak nikdy neumim říct hned celou odpověd jako třeba jo,nebo ne!!!Poradíte co s tim?:(
pomoc ahich jo...
Nenávidím lidi za to jací jsou. A ještě víc nenávidím sebe za to, že jsem člověk a tím pádem jsem stejná jako oni...
chjo
Já nechtěla...proč??slíbila jsem že to neudělám..nikdy neudělám..a podlehla jsem...proč??..Jsem pitomá..nechtěla jsem--mrzí mě to...=(
Hodně mě to mrzí..´=(
končim s přemejšlenim..už žádný depky...nebudu to řešit!!!je mi z toho akorát pak jetě hůř...ode dneška už žádný trápení, nemá to cenu.....
.....
mám 3 kamarádky ze třídy + 1 ještě jednu se kterou se bavím taky.problém je že oni se navzájem nesnášej..V pondělí onemocněla jedna z 3 co je zároven i brzdila aby neprovokovali.. pak to začalo...v pondělí to ještě šlo..poprali se ..hnusný slova..ta z toho byla na dně ,ale ve středu to bylo horší...začali jí doslova šikanovat (psychicky)já jsem se jí zastala a naštvala jsem se na ně ,oni na mě tak a začali jsme si nadávat a tohle...pak mi ještě řekli že je konec a že to nechtěj vrátit
-prosím pomozte aspon radou moc mi na nich záleží jenže jim to nedochází...uvedomujou si co udelali teda aspon jedna..ty jedny nevim jak to ukazat...byly jsme velky kamaradky....já už nevím jak dál..jem na dně :(
prosím názor,radu....
Neozval se... Užít si a neozvat se, to de asi všem chlapum dost dobře!
Nesnášim je!!!!
jsem štastná..a mooc..po dlouhej době!!(jen doufam že taky vydrží,neci to zakřiknout!):))
:)
Co proti me vsichni furt maj.....nekourim (nejsem in), nefetuju (v dnesni dobe asi taky nejsem in) piju jen kdyz je k tomu dobrej duvod (asi taky nejsem in) vsichni se mi smejou za hudbu, kterou posloucham.....jedine co mi sakra vadi je ta zasrana samota......uz jsem parkrat pomyslel opustit tento svet predcasne, ale zatim jsem (nastesti?) nenasel odvahu.....snad to nekdy dotahnu dal
Stale hledam pravdu.....
Každej to zná.. a určitě nejsem sám, víte rád bych pomohl těm co to potřebujou, ale když můžu pomoct... otočim se k nim zády. Nevim čim to je, nemám odvahu, nabo sebevědomí? Ríkám o sobě že jsem hodnej, jak pomáhám, a přitom jsem se na nic nezmohl... Někdy si myslim že život stojí za h**** a v těch chvílích mám chuť podřezat se.... ale nikdy jsem to ani nezkoušel... nemůžu už kvůli rodině a přátelům, (to je snad jediná chvíle kdy nemyslim jenom na sebe. Nepřežil bych kdyby kvůli mě ostatní trpěli) Snažím dát životu novej směr, ale co když to nevijde???
Nebojím se smrti, ale pekla
Proč je všechno tak nehorázně d**ilně složitý??A proč se mi všechno sere??Kámoši jsou v pr**li kvůli jedný holce...... učitelé si na mě zasedli!!A kluk kterýho miluju mě chce jen jako kámošku :( ......od tý doby co jsem mu to řekla si nemáme o čem povídat ani psát asi za to mužu já ale já sem to nemohla vydržet mu to neříct teď mě to hrozně mrzí !!!A ty lidi který mam fakt moc ráda jsou ode mne hrozně daleko :( ........já už nevim jak dál :(
Help me pls !! :(
kdo má sakra čekat na schválení článku?
Hnime
Pohľad môj spočinul na vysokej veži
pod ktorou hromada tiel mŕtvo leží,
zlámané kosti a sny svetlé stratené,
z cimburia pádom búrlivým zmarené.
Telá a životy vymknuté z sivoty,
boli raz čerstvé a nezvyklo pestré,
svet je však sadista a krása neistá,
duše a mysle už skleslé.
Síc ležia no žijú a v útrobách hnijú
a v žilách im prúdi tá HCl ľudí
čo bojujúc kvetom boli zlomení svetom.
Myšlienky spálil a nádeje vysal,
hladne sa k tým krásnym bytostiam prisal
a smejúc sa cez zuby nechá si do huby
teplú krv prúdiť - prísľub ich záhuby.
Tak hnime, ó drahá nejsúca,
tak hnime, s úsmevom ženúc sa,
v ústrety priateľke smrti.
Tak hnime a cestou šírme tie jedy
čo na mozgoch ľudí tvoria zlé vredy.
Tak hnime a hovorme všetky tie klamosti,
čo núkajú ľuďom skákať do priepasti!
U nohy veže, tma je tam hlboká,
chránená od svetla žiarneho z vysoka.
Ľudí čo stúpajúc za svetlom z cimburia padajú,
šedé jej spáry v temnotu lapajú.
Ľudí čo dúfajúc v pestrosť šplhajú,
šedé jej spáry v "jednotu" chytajú.
Či dúfali život na obraz boží?
Čo sa to mátoží v tvej mysli lóži?!?
Verili na život k obrazu svojmu -
na krásu momentu a čistotu dojmu.
Davy však, nemajúc odlišnosť rady,
siahli im na všetky duší ich klady.
Vzali tie bytosti, zrezali do kostí,
vybrali radosti, zošili z ľútosti.
A tvár, záchvevy ducha doteraz hostiaca
zrazu mlčí - i duša mlčiaca.
(A tvár, úsmevy úprimné doteraz nosiaca
zrazu kričí - i duša vreštiaca.)
Tak hnime a cestou šírme tie jedy,
čo na mozgoch ľudí tvoria zlé vredy,
myslenie rozrušia a cítenie ničia a
myšlienky srdca tak ohavne pičia
a smejme sa tým, čo hrôzou až ryčia,
tvárou v tvár smrti, kde nádeje NAŠE
- znova klíčia.
...už je mi trochu líp... rozhodil jsem pár moc jedovatých komentů k zpovědím, tak mi to zkuste odpustit, ale i přesto je v nich trochu (mé) pravdy.
Nesnáším Vánoce. Nesnáším tu komerci, to jak hypermarkety mají vánoční výzdobu už v říjnu a snaží se nalákat lidi. Kazel tak tu vánoční atmosféru, kterou jsem upřímně zažila naposledy, když jsem chodila do školky. A taky mě štve ta přetvářka, jak všichni dělaj, že je to fajn a že vám maj rádi... nj nesnáším Vánoce, aspoň ne ty v americkým duchu...
chjo---já si vážně nemůžu pomoct...jsem tak blbá...mám přítele, je to úžasný člověk a já ho mám moc a moc ráda...ale...objevil se někdo s kým si hrozně moc rozumím, myslím na něj kudy chodím, nedokážu se zbavit myšlenky na něj...bojím se že jsem se do něj asi zamilovala.Ale to nejde nemůžu opustit svého přítele zabilo by ho to a mě taky...Proč já musím ubližovat, proč?Proč nemůžu odejít, jsem jako klaun v prázdném divadle kde už nebude potlesku.Tak proč?
nechci soucit ale bud radu nebo mi vynadejte jak jsem blbá...
NESNÁŠíM SVĚT. NENÁVIDÍM HO. A ZÁROVEŇ JE MI ZCELA LHOSTEJNÝ. NESNÁŠÍM SEBE. STRAŠNĚ SE NENÁVIDÍM, A ZÁROVEŇ JSEM SI ZCELA LHOSTEJNÝ. NESNÁŠÍM NĚKTERÝ LIDI. PROSTĚ MĚ SEROU. A MILUJU JE. A TAKY JSOU MI LHOSTEJNÍ.
AŤ JDE CELEJ SVĚT DO PR*ELE, MŮŽU SE NA NĚJ VYDRBAT. JENŽE TO UŽ JSEM UDĚLAL TOLIKKRÁT A NA NIC TO NEBYLO.
I WANT TO GET RID OF THE FU**ING PAIN BUT THERE´S NO WAY OUT FOR IT.
EVERYTHING I CAN DO IS JUST TOO WEAK TO EXPRESS IT.
Z ty nejhorsi depky jsem venku...ale to jen proto, ze se snazim nemyslet. Porad jen tupe ziram do blba a snazim se mit v hlave naprosto prazdno... On me nikdy nenecha odejit. Bude me tyrat a vydirat a nikdy me nenecha jit. Mam strach. Z budoucnosti. Z vanoc. Mam strach ze sebe. V hlave mi huci a v usich piska...nekdy mam dojem ze mi praskne hlava. Kdyz vstanu ztracim rovnovahu. Ztracim sama sebe a nevim jak ven... nedokazu odejit. Nepusti me. Zase bude plakat. Zase me bude prosit...nemam na to silu:( Nedokazu uz bojovat.... CHCI, ale nemuzu....on me NIKDY nepusti !!! :(
help...............
Náhodné moudro a přísloví
Otcovská moc má spočívat v laskavosti nikoliv v příkrosti. (Marcianus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©