Zpovědi

Zhřešil jsem... Propadl jsem chtíči. Chtěl jsem držet celibát, ale selhal jsem. Nyní mám kvůli tomu velký problém... To dítě... Není to dítě! Je to antikrist. Co mám teď dělat? Bůh mi pomáhej, ačkoliv si to nezasloužím...

Pomoc

Nechcel som mat deti, lebo som sa obaval, ze by zdedili moju temnotu a vady, ktore v sebe mam. Roky plynuli a tato obava slabla a slabla, az sa skoro uplne stratila. Nasiel som si zenu a zalozil rodinu, aj ked s obavou o to, aby nase deti nezdedili to temno po mne. Obaval som sa mat syna... Postupne sa nam narodili traja synovia. Postupne ako rastu vidim v nich moje vady, vidim v nich rast aj to temno, ktore ich bude o par rokov zozierat zaziva, tak ako zozieralo mna.
Milujem Vas. Prosim odpustite mi... Odpustite mi tu bolest, to utrpenie, ktore budete zazivat... Prosim odpustite mi, ze ste to zdedili po mne.

Blíži sa deň mojich narodenín... Sľúbila som si, že ak sa nič nenapraví, skončím to trápenie sama.. Už len pár dní, ale nič sa nezmenilo a zrejme ani nezmení, zázraky sa nedejú..a to som v nich ešte posledný polrok verila. Teším sa, že bude koniec tohto zúfalstva, tešim sa, čo bude potom. Snáď to vyjde...

Nemuselo to tak byť...

Psycho stav, práznoty .Cítím se tak hrozně sama, není nikdo kdo by mě obejmul, pochopil a zaplnil tu nicotu ve mě... den za dnem umírám uvnitř sama sebe

A4SR

Fakt už mě to tady nebaví. Můj život se ted točí jen kolem alkoholu a práce. Chci umřít,vždycky jsem o tom přemýšlela,ale myslím,že po těch letech mám konečně odhodlání opravdu uskutečnit tuhle mojí prosbu.

HELP ME

Bože, ak si...dovoľ mi s ním byť ešte chvíľku...

Keď si človek myslí, že všetko najhoršie prekonal a nič ho nepoloží... Sakra... pomaly sa trápiť, alebo tomu dať rýchlu stopku a zbaviť sa bolesti... Keby som nebola taká sračka, ale ďalších 8 tohto svinstva, na to už nemám.
Nemá mi kto pomôcť a ja si sama nepomôžem...

Prosím.. ľudia..

nemůžu se přestat řezat

Říkala jsem, ze nikomu nic zlého nepreju. Ale s tebou se změnilo hodně věci. Hodně věci se zkazilo a ztratilo. Jako moje vůle se usmat. Nepreju ti to. Porad ti nepreju nic zlého, možná proto, ze to nejhorší už te potkalo. Ale nepreju ti nic dobrého, co teď nově mas. Nezasloužís si už ode mne soucit ani odpuštění. Nezaslouzis si totiž nic dobrého. Možná, se to vsechno zlo, cos vypustila do světa zhmotni, a pohltí te. Už bych te nesla zachránit.

I když jsi můj nejslabší článek

Těším se na Vánoce
Toto je suprovej adventní kalendář...
https://play.google.com/store/apps/details?id=org.example.samuel.Advent_Calendar_free

Jako kdybych najednou nechápala jeho myšlení...
Nikdy jsem ho do ničeho nenutila, natož do vztahu se mnou. Ani by mě to za těch x let nenapadlo. Prostě si řekl, že to se mnou zkusí. Zkoušel to proto, že mě chtěl mít rád. To jsem vůbec nepochopila, protože nikdy nikoho nedonutíte k tomu, aby vás měl rád. A já se ani nesnažila jej k někdy k něčemu nutit.
Taky mi nevadí, že si našel jinou, kterou miluje. Naopak. Jsem vždy ráda, když je šťastný.
Jen jiná prostě myslela jinak. Nechápu tuhle připomínku. Jako by za x let, co mě zná a co jsme byli přátelé, mé myšlení neznal.
Navrhla jsem mu přátelství.
Nechápu, proč s tím má najednou problém? Vždyť jsme přátelé byli i poté, co jsem ho kdysi připravila o panenství, což si vzhledem ke svému stavu tehdy nepamatuji. Proč bychom nemohli být přátelé i nadále, když jsme jen prostě zjistili, že jsme partnersky nekompatibilní a on si prý našel jinou?

Dříve jsme byli pár let kamarádi, ale stali se z nás partneři. Vždy žil prací a přišlo mi to chvályhodné.. Brala jsem, že má čas v neděli. Postupně to ale došlo do fáze, že byl v práci nejen v sobotu ale i v neděli. Tohle trvá už měsíc a půl. Týden mi ani nenapsal.
Takto s partnerem odmítám fungovat.
A zároveň o něj nechci přijít alespoň jako o kamaráda, protože zastává v mém životě důležité místo.

Co dál?

Pred mesiacom cca sa mmi začali stavy úzkosti, už vcelku dosť nepríjemne- búšenie srdca, pocit, že nemožem dýchať a pod. dosť blbo sa s tým žije a dosť to obmedzuje. Neviem dôvod prečo to začalo a neviem čo s tým. Niekto nejaká skusenosť ako si pomôcť? okrem liekov samozrejme...

nedá sa s tým fungovať

Moje nenavist k muzum je tak hluboka, ze uz nedokazu zadnemu duverovat, mam pocit, ze jim vzdycky staci pracovat min, ale stejne zenskou vyuzijou jak jen muzou, okradou, nemaji svedomi, lžou..

:'(

Myslím si, že ženy by nemali byť v politike..

...a tiež neverím ženám ako lekárkam

Jsem tady taky na základě e-mailu, který mi dorazil. Měla jsem docela temné obodbí, když jsem to tady navštěvovala, bydlela tady Hodně věcí se zlepšilo, že jsem v mysli poněkud temnější než ostatní a než bych hlavně chtěla já sama platí bohužel pořád. Alespoň si uvědomuju, že to tak je. Bohužel to asi přispělo k tomu, že se mi zrovna pomalu rozpadá vztah, který se snažím nějak zachránit, ale když se snaží jen jeden, je to těžké. V budoucnu mě tak čeká asi taky hledání nového bydlení. Třeba ale přijde taky nový začátek. Myslím, že jsem už mnohem dál, než jsem byla. Jen ten čas začal se třicítkou nějak moc rychle ubíhat. V podstatě je svět krásný a vlastně se mám dobře. Je třeba se do optimismu trochu přinutit. Začala jsem optimisty chápat - já starý realista až pesimista...
Každopádně díky za tohle místo a všechny možnosti, které nabízí.

Prišiel mi mail tak som tu, zaspomínať na staré časy a potešit sa tym ako sa moj život zmenil od čias, čo som mavštevovala tuto komunitu :) prešla som si veľa veci a etáp mojho života a áno pokročila som k lepšiemu a som aj o niečo mudrejšia :) návrat tuto mi ukázal, že sa moj život naozaj zmenil a že nikdy nieje tak zle aby sa to nemohlo napraviť...dik všetkým tuto, v meste mŕtvych a prajem Vám veľa radosti, sily na prekonanie životných prekážok a aby ste v živote stretli len dobrých ľudi ;)

Život vie byť fajn ..

Kašlal jsem na město mrtvých a přestalo fungovat. Už ale funguje!

Zapíjet antidepresiva pivem? Proč ne. Návod, jak se zničit? V tom jsem mistr. Nakonec si vyposlechnu, že jsem sebestředná a nevnímám, co mi říká. Mám panický strach ze všeho a on neví, jaké to je se přemáhat, abych ráno vstala z postele a neskočila z toho šestého patra dolů. Mám hledat možnosti, jak jít dál, hledat cesty, stoupat pomalu nahoru, ale já jsem ztracená v temném lese, bez světla a bojím se výšek. Nevidím dál, než na pár centimetrů před sebe a všechny ty fajn věci, co mi popisuje, že jsou mou zásluhou, musel udělat někdo jiný, páč já teď nemm pocit, že bych toho kdy byla schopna.

Žili jsme spolu. Bylo to krásné..Pouze jsme měli spoustu práce..i doma. Přišla jsem o práci, přestali jsme spolu komunikovat..myslel si, že jsem stále naštvaná, ale to nebyla pravda. Cítila jsem se sama..na všechno.. Dostala jsem se do deprese a on též. Přestal chodit do práce, jen ležel u mého tabletu a hrál. Už jsem ječela, ať vypadne..protože mi ten stav už přišel neúnosný. Chtěl jet domů za rodinou a ptal se mě, jestli se má vůbec vracet. Ze všech problémů jsem se sesypala. Pak přijel a strávili jsme spolu hezký víkend a zase jel..omylem jsem se mu přihlásila na fb /nezkontrolovala jsem si přihlašovací údaje/ a zjistila o sobě spoustu nehezkých věcí, což mi později vysvětlil tak, že z toho už byl zoufalý a potřeboval se svěřit třetímu /nestrannému/.Rozešla jsem se s ním. Pak jsem mu popřála šťastný život s kýmkoliv, s kým to tak bude cítit. Nakonec se to zvrhlo v komunikaci o nás a co nás trápí a štve a uvědomili jsme si, že máme oba pravdu. Přijel, hezký víkend a všechno..odjel. Pak byl nemocný, chytil to ode mě. Další víkend chtěl přijet, ale nepřijel, protože jsem mu řekla, ať nejezdí, když má naplánovanou pomoc se stěhováním kamarádce. Nakonec jsem za ním jela já. Všechno bylo takové zvláštní..dva lidi v depresi inu a nakonec jsem utekla, protože jsem se stejně cítila sama. Chce zůstat doma. Já za stávajících podmínek nemohu být ani ve víkendovém vztahu šťastná a zároveň ho nechci ničit tím, že bude žít se mnou v těchto podmínkách..mám ho ráda a nemůžu se dívat na jeho posmutnělou jakoby depresí strhanou tvář. Chci se zabít, protože takhle /v těchto podmínkách žít nemohu/. Myslela jsem, že mi pomůže utéct a zlepšit životní situaci pro to, abychom se spolu měli dobře. Chtěl si najít práci u nich, pak byt a že se pak přistěhujeme, ale to není tak jednoduché. Stále mi tvrdí, že mě má rád.. Ale nedokáže chápat mé potřeby a bezvýchodnost mé situace..a do azylového domu, kde to vypadá jako na romské ubytovně se synem skončit nechci. Přijde mi jako dobrý nápad, aby až syn šel k otci v rámci střídavé péče, bych se zabila. A on mi na to řekl, že si mám lisknout. Nutím ho od pondělí, aby si dojel pro věci. Nakonec jsem ho donutila, aby si pro ně přijel, že je jinak hodím do popelnice a chci zpět klíč. Ale nevím, jak se mám chovat a zároveň nechci, aby mě viděl brečet /což je to jediné, co dělám téměř pořád, což stejně považuje za manipulaci/. Popřát veselé Vánoce, šťastný Nový rok a ať si ten dárek dá hezky pod stromeček a sbohem, už se nikdy neuvidíme..já tady stejně brzy nebudu?