Zpovědi

kdyz on chtel me, ja sem nechtela jeho, ale kdyz chci tedka ja jeho tak vim ze ho mit nikdy nemuzu mit, sice sem uz v zivote udelala hodne chyb, ale jeste zadny sem takhle nelitovala ....

mno k tomu snad ani neni co dodat :(

LHALA SEM MU! LHALA! UŽ ZASE! DO OČÍ SEM LHALA TOMU NA KOM MI TOLIK ZÁLEŽÍ! Možná právě proto že mi na něm záleží....ale to mě neomlouvá...nechci aby to věděl...nikdy sem to nechtěla...jenže...něco zamlčet, nemluvit o tom...to je jedna věc...ALE LHÁT MU DO OČÍ?!!! ON SE PTAL A JÁ LHALA! PŘÍMO SE ZEPTAL! A JÁ TO POPŘELA TAK PŘESVĚDČIVĚ ŽE TOMU VĚŘIL! Sem hnusná prolhaná sobecká sebelítostivá zbabělá mrcha...myslim jen na to abych neztratila co stejně nemám...ale nedokážu se tomuhle postavit čelem...NE, JÁ NEMÁM DEPKU! NEMÁM! Nemám...ale...mrzí mě jaká sem...jenže to nedokážu změnit...já mu nedokážu říct pravdu! bože já už nevim co mám dělat...sem zoufalá sama ze sebe i z něj a z ní a z nich a úplně ze všeho...zoufalá a zmatená..nevim co s tim...

Já vim že je to blbost! Ale když zalžeme někomu koho máme tak moc rádi...někoho to pak prostě trápí...tak promiňte že tady s tim takle blbje otravuju...

Tak jednou za čas se mi něco povedlo(teda jedné osobě kterou bych chtěla nezmiňovat) něco podaří... a jako na potvoru to beztak zase zítra nevýjde!!! Tomuhle se už ale neříká zákon schválnosti, ale sviňárna!!! By mě teda zajímalo, jestli se to někdy podaří:(:'(

zasvěcení pochopí...:'(:)

Potřebuju radu. Podařilo se mi sehnat do kapely dva kytaristy, lepší si ani nemůžu přát... kreativní, hrající dle mých potřeb... Problém je v tom, že už jednoho máme a bohužel je to můj spolužák... On taky hraje skvěle ale klasiku a není schopen se sehrát s kapelou... Je možné, že během dvou zkoušek mu to dojde samotnému, ale co když ne? Nevím, jak mu to mám naznačit...

PS: Neumím být decentní...

Už se vám někdy stalo, že jste málem přišli o někoho velice blízkého? Určitě ano. Vůbec netuším co jsem udělala a moje nejlepší kámoška se ke mě zničehonic chová naprosto chladně. Když chci ať mi to vysvětlí, zdá se mi že se tomu vyhýbá...

prosím poraďte

ok vy rikate at netrapim svoji mati...a co dela ona me???jako ja fim ze za svoji nemoc nemuze...le me fakt sere ze k nam nikdo nemuze aby neco nechytla a neumrela....ja fim ze bych tohle rikat nemela...le zadnym kamosum a kamoskam sem o tom nerekla a jak jim mam vysvetlit ze nemuzou ke me domu?????

kua proc zrovna moji rodinu tohle muselo potkat,?????

jej!...mě se tak stíská po mém miláčkovi sice on neví že ho tak zblázněně miluju ,ale už jsem ho mooooc dlouho nevyděla!....moje situace je takova byli jsme asik 4 roky sousedé a já byla jeětě malá na vztah a brala jsem ho jako kamoše nebo soupeře,ale asik před rokem jsem is uvědomila že ho moooc miluju ,ale byla jsem moc nesmělá mu něco říct a asi před půl orkem jsme se odstěhovali a ja hu za tu odbu vyděla asik jen 4x a uvědomila si že mi strašně chybí a pak mi jednou oznámil že jeho rodiče koupili pozemek naproti nás takže budem zase sousedi......byla jsem celá šťastná ,než jsem si teprve uvědomila že až za tak 2 roky tam bude bydlet a co ja mezi tim......poradte please mam e-mail neni sice na 100% jeho ale chcu to risknou plosim napiste jak mam postupovat co mu napsat,...

plosím poraďte!...

mám nálady jak sviňa. každou chvilku jsem jiná. už mi to řeklo víc lidí (někteří mě chápou, ale někteří mě za to odsuzují) nechci být na ně taková, ale většinou se neumím ovládnout )). čím dál častěji a začíná mě to srát )).

matka me vyhodila s baraku,mela hystericky zachvat!! a zakazali mi vse i tu posiluvnu,mela jsme jit sankovat ted,a ona si nekdy rozmlatis hlavu,budes ochrnuta!proste totalni zachvat.......ja to envydrzim!

prej je konec se vsim!

Mam problém... Měla jsem nej kámošku, ale teď už spolu nijak zvlášť nevycházíme..... Hodně moc mi ublížila a já jsem kvůli tomu vykecala její tajemství.... Teď si připadam hrozně, i když ona mi to už udělala několikrát.... Nevim co bych měla udělat... v tu chvíli mi to připadalo správný, ale vim, že mě to neomlouvá

Ahoj mám problém, velký problém ( pro mě). Byla jsem s mamkou u našeho známího a ten má synovce. T omu synovci je 10 a mě 14. Je to fakt hrozný. Hrozně ho psychicky deptaj, je ošklivý to ano, ale potřebuje sourozence se kterým by si hrál, já bych si sním hrála, ale nemám čas. Navíc má hrozný problém ve škole, hrozně ho šikanují a on mi připomíná mě když jsem byla ve 4. třídě. Taky mě šikanovali a skončila jsem u psychologa. Nechci aby se mu to stalo. Mám ho ráda, moc ráda. Když jsem ho viděla po 1. řekla jsem si:
"Cs... takový blbeček" Pak jsem slyšela jak mu nadávají za takovou pi.... fakt kravinu že na fotce je krysa a on řekl potkan.
Mám několik proseb:
1) Jsem normální???
2) Jestli jo, co bych měla dělat??

Chudák, PROSÍM HEEEEEEEEEELPPPP!!!!

Fu** off!!! Já se na to můžu... Tak už se to vyřešilo za mě! Zjistila jsem, že můj mladší objev miluje pořád svojí ex-přítelkyni! Pecka, takže já se teď budu zase, bůh ví jak dlouho, trápit... Nežádám o odpuštění, není proč, nic jsem neprovedla, jen prosím o radu, jak se co nejrychleji dostat z toho hnusnýho stavu, kterej u mě posledně trval půl roku...

Dead? Ubohý, já jsem přeci silná...

Nevím jak to jinak ríct,ale mám vás tady všechny rád. I když se vyspovídám tak nekedy my ti príspievky pripaddají jako by ste mne nenávideli jako my pomoct,už ste my pomohli ve vela viecech, ve velmi vela viecech, už mám život skoro v porádku a než jsem sem prišel tak jsem ho mnel v pr**li. Dekuju vám a jsem s váma mám vás rád. Sewaaaaas

Dakujem aj tomu kto jsi nájde čas tohle si prečíst. Ave

Tak jak jste mi radili,tak jsem si se svou babičkou popovídala a to v klidu.Řekla mi,že jestli se mi něco nelíbí,tak ať táhnu za svým pos..ným tátou.Takhle to dopadlo.No s tímhle se už nedá nic dělat.Já nevím,ale jsem ráda,že to někomu mohu říct,ale na druhou stranu je mi to docela blbý všechno Vám to tady vykládat.

Nezlobte se.....

před 5 leti jsme měli vážnou autonehodiu kde matinka málem skončila an vozíku a táta málem u řel mně se nc netalo když to tak vezmu byla bych radši kdybych zemřela a nemusel a vás tady trápit svými nemsmyslui............

proč jsem tro přežila a nc se m i nestalo????

no vcera sem dosla kolem 10 domu a mati se chovala nejak podivne pak dosla do meho pokoje sedla si na postel a rekla at si za ni sednu....ja rekla ze ne(bala sem se ze uciti kour z cigaret)nakonec me chytla za ruku,vyhrnula rukav a rekla:co to je????a ja:nic...ona:to je riznute....a navic tam byla jen jedna cara a ted tam pribyla druha...co to delas???ja:nic to je skrabnuti....nelzi mi...mas problem..potrebujes ho resit ja ti chci pomoct a take kecy....nakonec se rozbrecela....pak sem ji musela slibit ze uz se nikdy neriznu....no coz ani delat nechci.....rano mi rekla ze se na me nezlobi jen ze mi chce pomoct a nevi proc ji tak odmitam...ted je furt hodna a furt se me na neco pta coz je hrozne pac na to nejsu zvykla.....

nechci aby se ted o me zacla tak moc zajimat.....uz sem si zvykla byt na secko sama a nechci to menit.......

Ma serů dnes všetci jako nikdy boha jedna stále po mne opaku a proste je to šecko anho**o dnes idem k zubárke..suuper..a sneží bezva mno stále horší a horší..

Ja nevim,uz od vcerejsiho vecera,je mi dobre....smeju se,porad mam proste usmev na rtech je mi dobre,ja to nechapu,pac nemam duvod,fakt ne...jeste kdyz jsem si vcera na icq psala s nim,tak fakt duvod neni. Ja vazne nevim,je mi dobre,ale rikam si,co tohle ma jen znamenat..co prijde potom?? docela se toho bojim...

ja sem magor,bojim se svych vlastnich nalad,bojim se asi uz i sama sebe

Celej život mám smůlu na lásku. V lepším případě mě holky nechtly a v horším už někoho měly. Poznal jsem jednu báječnou holku. Dopisujeme si už několik měsíců a začal jsem jí mít rád. Dokonce jsem za ní jel. Zašli sme si do kavárny, povídali, popíjeli, smáli se. Byly to ty nejlepší 2 a půl hodiny v mým smutným životě. Celou dobu, od přivítání až po rozloučení jsem cítil, že jsem našel část sebe samého. Jenže ona to tak necítí. Jsem jenom kamarád, se kterým si dopisuje. Jsem sice šťastnej aspoň za to a moc si toho vážím, že jsem pro ní kamarád, ale já jí miluju. Vím že nemám právo po ní chtít, aby to co cítím k ní já cítila i ona ke mě, ale strašně jí miluju. Chybí mi její hřejivý úsměv, její smých, který zažene všechny moje chmury, chybí mi její společnost i její krása. Žijeme od sebe daleko, takřka přes půl země, takže je těžký budovat přátelství. Já jí ale miluju a chci abych to byl já, kdo jí učiní šťastnou, bude jí ochráncem, oporou v těžkých chvílích a chci jí provázet životem. Chci s ní žít do konce života.... Co mám dělat? Sám neznám odpověď a z toho je mi strašně. Je mi jako by mi vzali srdce a nedokážu se radovat.

potřebuju poradit a já věřím, že vy to zvládnete ...
už něco přes rok si přes icq píšu s 48 letým mužem... je milý a přátelský... bydlí na opačném konci republiky... no asi už ten rok ze mě doluje adresu...prostě že mi chce poslat nějaký dáreček a tak... jenže já nevím, nezdá se mi to.... normálně mu všechno napíšu, vykecám, prostě mu důvěřuju jako vrbě, takový nezávislý pozorovatel, který vždycky nějak poradí.... jenže prozradit, kde bydlím??? nějak mu v tomto prostě nevěřím....

tak co??? mám nebo nemám??