Zpovědi

Tak jsem se právě ted vrátila z čajky a padl na mě smutek ... Moje kamarádka trpí anorexií a já si to dávám za vinu. Prostě kdybych neodešla na gympl, tak by třeba byla tady a zdravá a veselá. Teď je tak jiná, je mimo tento svět ... Tak moc mě to mrzí a štve a nemůžu nic dělat, návštěvy jsou zakázaný, telefon jí sebrali ... Táhne se to dlouho a já jí mám tak ráda a ona si takhle kazí život ...

A ptám se proč?? Proč ona?? Proč ne já?? Byly jsme taková dvojka! Dvouválcovej motor! A teď? Nic! Tak sakra proč??

No jo,zase ten pocit,,,zase to co nechci,proste zase naučit a posudzovat lidi svím spúsobem,,jdu,ale nemám kam,proste nevšímam si okolý,nevšímam si lidi,mne je to úplne jedno,já už si pomalu o sobie myslím že pro mne buť není devče anebo pro mne není nádej,

Vlastne já už sem sám sebekritickej,

Historie se opakuje. Je periodická, podobně jako goniometrické funkce... Možná je to jenom věc názoru, ale mě se v mém životě takto děje. Protože se znova řítím zcela jistě do té samé chyby, kterou jsem už opakoval několikrát. Nejhorší je, že to vím, dokonce si to i uvědomuju, ale jsem hnán kupředu aniž bych alespoň změnil podmínky... Jak se mám naučit používat rozum i pro praktické věci?

Je mi líto, že nemůžu říct nic konkrétního, ale není to nutné...

Kdo vymyslel zarlivost? kcemu je? aby nicila vztahy ? prinasela neduveriovst i tam kde je zbytecna a nepatricna? proc probuh zarli na lidi na ktere ani nemuze ne protoe je nezna aleprotoze pro me nic neznamenaji ? Byvala ... ano secko co sem hledaval mela ale ublizila tolikrat a tak moc ze uz ji akorat pomalu nenavidim nez abych sni kdy neco mel... kamaradka ( jeji i moje ) ale ano tam by mohla ale ona JE NA HOLKY !!! jo mozna na to obcas pozapomina a i semnou na to zapomenla alejen k libani ne dal pak si na to zase vzpomela..... a ja vim ze se mi libyla ale to uz je dlouho hodne dlouho to prestalo est perdtim nez nas seznamila holka !! proc zarlivaji lide na lidi kteri nejsou zadnym nebezpecim.. a ta neznama ja vim ale pro me je to strasny uspech a je to pro me hodne dulezite ze se nic nedelo a to vubec rotoze sama vis ze kdyz sem zacal stebou neco mit tak preci nemel sem v tom zadnou zabranu !!

reknete proc proc proc??? me nevadi ani tolik ze zarlivost tu je kdyz je mala patri do vztahu a urcuje i to ze nam neni druhy lostejny a chceme aby byl nas... ale me to mrzi strasne moc ta neduvera!!! a ty reci .... " dyt to vidim prosimte"

muzu za to ze ji miluju strasne moc ikdyz neni cernovlaska hnedovlaska nebo nema zrzave ci cervene vlasy neni gothicka neni depkarka nema bryle nic ??? naopak oto vic ji miluju ae proc to neveme jako fakt ...?

trapi me to strasne moc ..... ja vim ze je anomalie ale krasna a ja su stastny jako pomalu nikdy i na zacatku 7 mesice sni...

řekla jsem kamarádce, že mi neleze na nervy, přitom ji nemohu občas vystát....je to moje jediná kamarádka, ale ona je tak šíleně namyšlená...občas, když na ní opravdu nemám náladu, tak se jí prostě vyhýbám, neodepisuji ji na sms....bojím sem.......Prostě jí nedokážu říct pravdu do očí...Jsem tak špatná???

Připadám si jak ta uplně nejhorší.....

lžu,lžu a lžu...moc...ale hlavně sobě,...chci se jen chránit...sebe a jeho...je to pro naše dobro...lžu sice nejvíc sobě ale tím pádem i lidem v mym okolí...
chci se jen chránit...nic víc...asi jsem sobec...ale ... ale ...chrání to i jeho...

asi je to neodpustitelné...ale lžu,abych se chránila...

Ach jo... zase sem se chytla s máti....tvrdí, že je to mnou, ale přitom hlavní duvod, proč si neřeknem ani dobry rano je jeji ironie!!!!Mám jí ustoupit a jen pro jeji dobry pocit uznat, že má pravdu???

někdy se sama sebe ptam, jak by to asi vypadalo, kdyby si lidi řikali pravdu. né zaobalenou pravdu, né polopravdu, né lži z milosti/slušnosti - jen čistou pravdu a nic než pravdu, ať už je jakákoliv. moct na férovku říct třeba hele, snažila sem se dělat že tě nevidim, fakt nemam náladu se s tebou bavit, vlastně ani nevim vo čem bych se s tebou bavila, takže jestli nemáš nic proti, nasadim si zase sluchátka a budu tě dál ignorovat, oukej? nebo ahoj miláčku, ne, dneska nepřijedu, neni mi dobře, kalila sem včera s bejvalym a pak sme se spolu vyspali, napíšu ti zítra, jo?

No, potřebuju se tak trochu vypovídat... Zase mě chytly ty moje depky, znáte to uřčitě všichni, o tom nepochybuju, ale já myslel že jsem z toho venku.. Jsou to asi dva roky kdy jsem byl naposledy u psychologa, a byl klid. Ale teď se to vrátilo, hlavou se mi ženou divný věci, jako když jste uvězněni v jedné černé místnosti bez oken, no, prostě mě nebaví žít, asi se někam zavřu a zůstanu tam dokud to nepřejde... Znáte takový ten pocit naprosté beznaděje? Doufám že ne... řiká se že čas to zpraví ale já tomu nevěřím... No a to je vše.. Potřeboval jsem se vypovídat.... Snad mi teď bude líp

P omlouvám se že tu kradu místo...

hřeším... a nemůžu vám říct jak... prostě to nejde... a strašně mě to štve, ale v tu chvíli, kdy to dělám, mi to dělá radost

radši ne

Už teď je mi jasné,že se můžu loučit se swou zpowědí,ptže sem určitě nepatří...(a teď bude smazána za to,že sem o55 nadhodila ono téma )Tahle zpoweď by mohla být o tom,jak kdosi měl zpoweď o tom co se stáwá z MM...tenkrát zapoměl na WIP členstwí...to mi připadá uhozený,když jde o MM...asi se podíwáte na datum založení ButterCorn a řeknete,že sem tady chwíly a soudim.... nebudu wyswětlowat řekněme třeba aby to bylo jednodušší,že soudim na základně ,starších, občanů...moe zpoweď může být o tom,jaxe jedna osoba dostala do radních a pár lidem pije krew ae kdybych o té osobě psala taQ je to ode mě hnusný ikdyž ji neznám nu což je radní já ho mám na očích on mě moc ne ...asi je to moc chaotický a kdo tohle čtete...snad chápete kdo ne wěřte že umírám nad MM nyní smíchy...ptže to co se tu děje...je mi líto...konečně problem co sem asi patří...umřel mi pes...bylo mu 10...a já ho měla strašně ráda...je tu prázdno...:'(

čekám hnusný komenty asi...ptže sem tohle nepatří nebo z toho že si dělám podle někoho možná srandu?klidně mě nenáwiďte nikdo nemůže říct že je můj názor špatný,ptže je to můj názor!!!Děkuji...a..*SORRY*

mám tolik problémů,že newim,s čím začít,ale wim jistě,že mi tu neskutečně pomáháte,a za to vám patří můj velikej dík.Hlavně mě trápí rodiče.Mají strach,že mám anorexii a kvůli tomu mě omezují....dokonce i kamarádka o mě má opravdu moc velkej strach,jako o malý dítě.......nedokážu se s nikým normálně byvit,protože mě všichni litují a mají o mě strach........připadám si tak nestkuečně sama,a to jen kvůli nějaké pitomé nemoci,která ani není nakažlivá..........

Čemu věřit? Něčemu co není nebo tomu co může reálně být? Myslíte, že se dějí zázraky? Dá se věřit v zázraky? Nebo nic nemá cenu? Mě se zle z toho všeho a už nemyslím, že když se stane zázrak, protože nejsem ničeho hodna....

tohle už mě trápí hodn+ dlouho a už to opravdu nemůžu přehlížet.Mám(nebo spíš měla jsem)fakt úžasnou kámošku,ale teď se ke mě chová úplně hrozně.Shazuje mě,všechno,co udělám zkritizuje a připadá mi,že mě nenávidí,ale když jsem na to pak narazila,tak řekla,že to tak nemyslela.Znáte někdo můj pocit?Ona to možná nebere vážně,ale mě to bolí.Newim,co si o tom mám myslet,protože to trvá pořád a začííná to být nesnesitelný................fakt newim,jak tohle vyřešit.......připadá mi,že ta kámoška to ani řešit ale nechce,že ji prostě baví se mi posmívat atd.Dobře,beru legraci,ale do jisté míry,tohle už jde za hranicí......

tak sme zase spolu...sem hrozne rada....ale..každý pro, má sví proti......mam strach...Mam strach z toho že se zase rozejdem, je jasný že jednou jo....ale, už když sme se rozešli poprví, dost dobře semse neudržela....a mam takovej pocit, že druhej roschod s osobou, kerou fakt miluju, bude dost "bolestivej"....newim jestly chci teď od vás slyšet radu...myslim že k tomuhle se radit nedá, tomu se ani předejít nedá...ak,,,jen sem to potřebovala někomu říct....

...tak naschle v přištim životě...

Popravdě, ani nevím, proč sem píšu. Ze zoufalství? Z prázdnoty? Možná. Víte, když si tak někdy pročítám ve zpovědnici, co vás ostatní trápí, nemůžu se ubránit pocitu, že se mnou není něco v pořádku. Život je celý o problémech, bez něj by to byla pěkná nuda, že? Vy se nenudíte. O sobě to samí říct nemůžu. Problém je v tom, že se problémům vyhýbám, a tím i životu. Žádné hádky s rodiči, žádné problémy(skoro) ve škole, ale taky žádný nárok na opravdový život. Všechno spolknu místo toho, abych to pustila ven. Všechno pořád tak nějak potlačuju a už si ani nedokážu pořádně vybavit, kdy naposledy jsem s někým vedla 1 normální rozhovor(ale to je zas z jinýho soudku potlačovaných problémů). Když to zestručním, průšvih je v tom, že vlastně žádný průšvih není. Neřeším nešťastný lásky, protože se z "dobrých důvodů" nezamilovávám. Nehádám se s rodiči, protože s nimi nemluvím(to zní dost uhozeně,ale je to tak). Přátele z toho můžu vynechat, ty nezajímám. Zas jsem něco zvorala, i když jsem se tak moc snažila tomu zabránit.... až do tý míry, že pro mě skončil život. Parádní řešení no ne? Cítím se tak, jako by někdo skrz mě vymačkal citrón a nechci se tak cítit. Jenže jak z toho ven....

Znáte to někdo? (kdokoliv)

Byla jsem v nemocnici z brichem,...Na kapackach,apod.Katka ani muj Kuba se za mnou nestavili,...Chodila za mnou mamka,...Rikala ze u nas byla LILITH,ze spolu kecaly,apod.,ze ji rikala ze kdyby jsme nebyly rozhadane,ze by za mnou prisla,...Ach jo,bych ten cas,kdy jsme byly kamaradky vratila zpet,ale ted uz to nejde pac jsem udelala moc chyb,...

Uz je mi jinak po te nemocnici po tom zakroku lip,vic se snazim,chodim se ptat na praci,...LIL.,...Mir?

Poznala jsem jednoho úžasnýho klučinu....byli jsme spolu od středy do pátku.......říkal,jak mě miluje atd.,ale v sobotu,když jsem mu napsala,jestli půjdeme ven,tak mi řekl,že jede domů a že už sedí ve vlaku!Ani se se mnou nerouzločil!Newim,co si o tom mám myslet........dost mě to ranilo....wim,že při porovnání s problémama jiných je tohle dětská prkotina,ale přesto mě to dost ranilo........

Chci úče povědět o svých problémech a jak ji mám ráda, ale bojím se. Že to třeba pochopí jinak, že to z mých úst vyzní nesprávně... aby si nemyslela, že jsem lesba nebo vlezdopr**lka...

Včera jsem sem napsala zpověď o tom, jak to doma nemůžu vydžet, že potřebuju zmizet, jak se doma hádáme... Díky vám za komenty, svými písmenky mi pomáháte.
Jenže já bych se potřebovala i vypovídat... Kámoškám se svěřit nechci... Napadlo mě zajít za třídní učitelkou, ptže jí věřim a mám ji moc ráda. Jen se bojim, že mě pak bude považovat za schizofreničku (což koneckonců jsem) nebo infantilní káču... Už jsem se jí naotravovali dost... pozvali jsme ji s kámoškou na kafe, já jí pak napsala báseň... Je špatný dělat takový věci, zvlášť v dnešní době, kdy se po učitelích hází kamením nebo střílí?
Aby si nemyslela, že ji chci otravovat... Nefím, jak je to možný, takhle moc jsem žádnou úču ráda neměla. Je senzační. Mám ji náramně moc moc moc ráda a zdá se, že trošku snad i ona mě. Chci, aby věděla, jak hluboce si jí vážím.

Myslíte, že za ní mám zajít?