Popravdě, ani nevím, proč sem píšu. Ze zoufalství? Z prázdnoty? Možná. Víte, když si tak někdy pročítám ve zpovědnici, co vás ostatní trápí, nemůžu se ubránit pocitu, že se mnou není něco v pořádku. Život je celý o problémech, bez něj by to byla pěkná nuda, že? Vy se nenudíte. O sobě to samí říct nemůžu. Problém je v tom, že se problémům vyhýbám, a tím i životu. Žádné hádky s rodiči, žádné problémy(skoro) ve škole, ale taky žádný nárok na opravdový život. Všechno spolknu místo toho, abych to pustila ven. Všechno pořád tak nějak potlačuju a už si ani nedokážu pořádně vybavit, kdy naposledy jsem s někým vedla 1 normální rozhovor(ale to je zas z jinýho soudku potlačovaných problémů). Když to zestručním, průšvih je v tom, že vlastně žádný průšvih není. Neřeším nešťastný lásky, protože se z "dobrých důvodů" nezamilovávám. Nehádám se s rodiči, protože s nimi nemluvím(to zní dost uhozeně,ale je to tak). Přátele z toho můžu vynechat, ty nezajímám. 
Zas jsem něco zvorala, i když jsem se tak moc snažila tomu zabránit.... až do tý míry, že pro mě skončil život. Parádní řešení no ne? Cítím se tak, jako by někdo skrz mě vymačkal citrón a nechci se tak cítit. 
Jenže jak z toho ven....
Znáte to někdo? (kdokoliv)
Diskuse ke zpovědi
zavidim ti ze nemas problemy..ale nedus v sobe svoje pocity..jednou to stejne nevydrzis..je normalni hadat se s rodici..
já například jsem většinou optimistická.Skoro pořád vtipkuju a směju se,i když mi při tom puká srdce bolestí.Je jen pár lidí,kteří mě viděli na dně.Jen pár lidí,kterým důvěřuju mi totiž v těchle situacích dokázali pomoci........ale to je vedlejší.....Dokonce i svou kámošku,kterou znám už od dětství jsem překvapila tím,že MÁM PROBLÉMY!Připadá vám to hloupé?Každý člověk má problémy,ale někdo je holt umí skrývat.........
No vidíš....a já závidím vám... 
Děkuju za všechno... 
závidím, fakt hodně...tohel bych brala...aspoň na chvíli
Holka, jako by jsi psala za mě....asi by to chtělo nějakou action 
A buď ráda, že ty problémy nemáš, bo si to teda aspoň myslíš...Není ani o co stát...Jsem ráda, že to bereš takhle...Procházej svůj klidný život a buď ráda, že se zatím nemáš nad čím trápit.
Taky to trochu znám - nedávám své emoce vůbec lidem najevo, takže mě spousta lidí bere úplně jinak, než jaká doopravdy jsem, ale někdy je opravdu potřeba to ze sebe dostat a snažit se s tím něco dělat, proto vlastně souhlasím s ostatníma - chce to se pohádat, vyřvat, vyplakat a taky se i zamilovat, prostě dělat co chceš, i přes všechny problémy, které to sebou nese... jen do toho!
Hm, tak tohle znám..hlavně poslední dobou..já nevim jak ti poradit, protože sem neporadila ani sobě
pusť to ze sebe ven,protože bez problémů a občasných hádek není život to pravý...
Znam to az moc dobre, delam to tak porad. Teda s tim rozdilem, ze se klidne pohadam a pak s nekym i treba mesic nemluvim. Ale jinak vsechny emoce stale drzim v sobe, co druhym nereknu, to na me nepoznaji. A vetsinu otazek typu "jak se mas?" ignoruji nebo jim rovnou vynadam co se me na to ptaji. Proste maglajz a fakt z toho neni jen tak snadna cesta ven...
Znám to. Ne do slova a do písmene, ale až moc dobře na to, abych znala nějakou radu.
staci koukat kolem sebe, najit si nejaky kolektivni konicek, treba bojovy sport nebo tymovy sport (basket ,fotbal, florbal..na vyber je dost) a tam si muzes najit pratele a nebo ve skole
Jenže kde vzít ty lidi.....pod mostem? (každopádně se můžu připojit..)
Díky.
Znam, ale nedokážu ti poradit..
Vyper všechny emoce ven, řvi, volej, kopej kolem sebe... Nedus to v sobě... Když se ti chce, plakej, když se ti chce, tak se hádej a ničeho se neboj... Mlčela jsi dlouho... Měla by sis uvědomit, co od života chceš
no tak začni žít z nova, zkus si najít nové přátele, věř mi, že na světě se najde tolik tobě podobných lidí, se kterými si budeš rozumět
Ale když nevím jak? Jasně, vám se to určitě lehko řekne, ale jak to mám převést do svý reality? Co když už se ani nemám s kým hádat? Všichni jsou pryč.... 
jo přesně jak řekl Anup - bez konfliktů se život neobejde, takže svoje problémy v sobě nedus a začni normálně žít (tím nechci říct, že bys byla nenormální), ale prostě obuj se do toho a začni si užívat krás světa, i když občas se v nich vyskytnou i hádky
Znám podobného člověka osobně. Nikdy i když já bych někho za to zabil, on ani nic neřekl... NESMÍŠ v sobě dusit konflikty, někdy je to nutné... Musí to překypět... Konflikty nejsou jen negativní... často je tomu spíš naopak. Žačni žít... A občas se s někým pohádej, nemáš co ztratit...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná nepoznal lásku. (J. Čapek)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©