Zpovědi

ahoj lidi.Mám strach a doufám,že mi někdo dokáže poradit.Takže:našli jsme asi místo,kde se po domácku vyrábí metamfetamin nižší kvality(pervitin)z léků.Vše tomu nasvědčuje.Oni nás ale viděli blízko a ví,že o nich víme.Bojím se............jak daleko jsou schopni zajít,aby vás umlčeli?A co když vám na obecním(městským) úřadě nevěří?Hodně lidí už takhle jen tak ze srandy způsobilo "planej poplach",ale tohle je PRAVDA!jak jim to máme dokázat???

zklamal jsem... nesím jestli neskončím s MM, možná ne úplně a možná vůbec ne, ale to teď vůbec nevím... nechci zklamat další lidi
omlouvám se za tolik zpovědí najednou

odpusťte

ztratil jsem ji

Byla jsem s nim rok ..... on mě podváděl ..... a najednou už neni ....

bylo nebylo :)

nepomohl jsem jí když mě potřebovala... zranil jsem ji tím, ublížil jsem jí... já si to moc dobře uvědomuju, ale co mám dělat? já to chci napravit... nechci ji ztratit

jsem id**t

Já ho miluju!!!! Je skvělej!!! Ale já nevím jestli to jde!!! On je Ale SUPEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEER!!!! Co mám dělat??? J 8ho fakt miluju! Vzpomínám na něj vždy v dobrém, myslím na něj kudy chodim!!! Bože já to asi nevydržim!!!

Omlouvám se za tuto zpověd, ale tedka se cejtim nejak divně a musela jsem to tady napsat!!!
Moooc se omlouvám!!!

Díky za pomoc!!!

tak abych objasnila svůj problém....s Radkem se znám už dlouho, od ledna..za tu dobu se s ní vídám často,ale už od začátku mi nějak náš "vztah" nesedí...on ke mě prý chová velmi silné city,ale já ho mám už od začátku "jen" ráda...nevím, říkala jsem si že to třeba přijde časem, až ho poznám,ale po třech měsícím stále žádná změna, jako kdybych byla citově mrtvá.....teď jsem poznala někoho jiného, a i když se s ním znám jen týden, přijde mi, jako kdybych ho znala celý život, rozumím si s ním i víc, máme toho víc společeného...jenže Radek si toho všiml, že se s ním moc nebavím...ale když jsem s ním, tak je mi dobře, i když stále nepřichází to, na co čekám....teď se uvidím s tím druhým....bojím se, že to pro radka nedopadne dobře,ale já mu nechci ublížit....musím nad tím pořád přemýšlet.....snad mě aspoň trochu chápete.... :((

help please

tak abych objasnila svůj problém....s Radkem se znám už dlouho, od ledna..za tu dobu se s ní vídám často,ale už od začátku mi nějak náš "vztah" nesedí...on ke mě prý chová velmi silné city,ale já ho mám už od začátku "jen" ráda...nevím, říkala jsem si že to třeba přijde časem, až ho poznám,ale po třech měsícím stále žádná změna, jako kdybych byla citově mrtvá.....teď jsem poznala někoho jiného, a i když se s ním znám jen týden, přijde mi, jako kdybych ho znala celý život, rozumím si s ním i víc, máme toho víc společeného...jenže Radek si toho všiml, že se s ním moc nebavím...ale když jsem s ním, tak je mi dobře, i když stále nepřichází to, na co čekám....teď se uvidím s tím druhým....bojím se, že to pro radka nedopadne dobře,ale já mu nechci ublížit....musím nad tím pořád přemýšlet.....snad mě aspoň trochu chápete.... :((

prosím, aspoň trochu poraďte

udělal jsem blbost... nebo spíš... neudělal jsem nic a to je ta blbost... třeba na mě zapomeň...

mám na sebe zlost

Ve čtvrtek jsem byla s jednou kamoskou u jedny holky ke ktere ona chodila ke konim...Věděla jsem že bude mít radost když tak s ní půjdu...Ta holka ji pak napsala že tam může přijít ke koním...A dneska mi napsala že tam byla od čtvrtka každý den...Já taky chodím ke koním ale jinam...a já na ni prostě žárlím...že ona tam bude chodit,bude jezdit a prostě všechno uplně v pohodě a já zas budu u koní jen makat....mě ta práce nevadí ale mrzí mě že ona bude jezdit a bude mít zážitky a tak....jsem hrozná mrcha-já vím ale nevím co s tím mám dělat...jsem ráda že ona tam chodi-aspoň mi pořád nepredhazuje ze ja ke konim chodim a ona ne....ale proste zarlim...jak se toho pocitu mam zbavit??

poraďte....

Rekne te my co mám delat?Proste mám partu kamarádu,a oni jsou dobrý,v nich není už chybyčka.
Ale múj problém je v tom že každou chvíli se vracím do depresíí z toho že nikoho nemám,já vím že musím čekat a prežít to,ale to čekáni mne zabíji a já už nemohu,proste každú chvílu je my hrozne smutno,pred kamošmi nie,pretože oni by to nepochopily,len niekedy.
Ale viem že sa pre mna nejaká nájde,ale musím čakať,ale to čakanie uff je naozaj dlhé,mne sa tak dlho čakať nechce,závidím už tím čo majú niekoho,čo si užívajú.
Ale nejak to skúsim prežiť,a uvidíme ako to dopadne,prinajhoršom vám potom napíšem sem do spoviedi.

Dakujem že ma držíte,pomáhate my,od toho ste predsa tu

achjo,už zase jsem na dně.Nedokážu zastavit slzy,který se mi pořád hrnou do očí.Problém je,že nemám nikoho,kdo by mě v nejhorších chvílích objal a řekl:,,stojím za tebou,ať se stane cokoliv".Lidé,kteří si říkají"mý kámoši",znají jen jednu mou část.Jednu stránku z dvoustranného listu.Tu bílou.Znají mě jako holku,která se pořád směje,všechny dokáže rozesmát a nikdy se s ničím netrápí.Připadám si jako rozdvojená osobnost.Na lidi působím bezstarostně,i když mám plnou hlavu potíží.Pořád se i usmívám,i když mi puká srdce.Nedokážu s tím nic udělat.........proč jen musíím být na všechno tak sama?

Dřív jsem znala kluka, rychle jsme se spřátelili, důvěřovali si. Ale pak jsme se pohádali a on si nic nenechla vysvětlit a bla, bla, bla . . . vždyť to znáte!!!
Byl to skvělý přítel a kvůli své blbosti jsem ho ztraila . . . ale nenechla si to vysvětlit! Po čase jsme se optě setkali . . . chvíli jsem si povídali, ale . . . . prostě jen o tom jak se mámje, co je nového . . . prostě to už nebylo jako dřív!
Nedávno se mi ozvala jeho sestra a prohodili jsem si čísla . . . já sí napsala, ale ona mi ještě nebyla schopna opovědět . . . čekám už něco přes měsíc a pořád nic. A poslední dobou . . . já nevím, prostě na něj pořád myslím . . . ráda bych zjistila, co je s ním, jak se má a jestli už mi odpustil a tak . .

Je mi smutno . . . proč mi aspoň jeho sesta nenapíše???

Slapla jsem vedle, udelala jsem krok do neznama a bohuzel to vyslo spatne, mam strach ze uz neni cesty ven a vucuca nas to vsechny:(

nemuzu udelat krok zpet

Nestíhám školu- gympl.. Jsem ve třeťáku a prostě nezvládám učení. Je toho na mě moc. Nemám žádný koníčky, nebaví mě to. Dost se učím, ale výsledky nejsou nikde vidět... Rodičům jsem slíbila, že nebudu mít na výzo žádnou 4, ale už zase to jde se mnou z kopce. Jsem zoufalá.... Nesnáším se, že jsem tak neschopná..

Škola není všechno, vím, ale já nic jinýho nedělám... Jen škola a domů..

Nevím jak se vyrovnat s tím, že mi příroda nedala krásu! Dívky mne odmítají a já už se jen v duchu ptám proč žít! Máte li někdo stejný problém poraďte prosím!

Zase nervy v haji, nekolikanasobna dlouhodoba frustrace to vede. den byl fajn, nez napsala. pocit uzkosti smisenej se vztekem a chut zvracet.. ok to by preslo jenze dotoho dalsi osoba ukazala, ze taky nebude idealni a iluze se hodne rychle rozplynuli. k tomu ta tiziva samota a panickej strach, ze kazdej vikend a kazdy prazdniny a volno budou takhle nechutne nudny a paranoia s toho ze se vsichni dobre bavej jenom ja tu sem na ocet a sedim jen doma, prestoze problem neni v rodicich, ani kam, ale S KYM? zejtra v ty skole urcite nevydrzim, sedet par metru a poslouchat ty keci a videt toho id**ta..samota me zabiji a pak si pripadam a na ostatni pusobim jak zahorklej starej nerudnej mrzout, ale tak to neni. vsechno je to kvuli jedny nebo dvoum vecem stale dokola. depta me to..

dokonce uz sem si dala inzerat na doprovod na akce, snad srozumitelnej:)

jsem šťastná,ale zároveň ne....

miluju ho,nevim,jestli on mě jo

Bozinku,jsem takova jaka jsem,udelala jsem spoustu chyb apod.Porad na to musim myslet,pristi tyden jedu do prerova na praci do pekarny,poptet se,apod.Jo,s timhle se snazim,posloucham mp3,ale jen tak to z te hlavy vypustit nejde,chtela bych vratit zpet ten cas,kdy jsme byly s LIL kamaradky,ale vim ze to nejde,tak bych to chtela alespon nejak napravit,ale nemuzu za ni dolizat,apod.Ted me stve Katka a Kuba ani jeden se mi neozvaly,hlavne ze ja jim pisu dopisy,aby si je precetli a oni nic,...Neozvou se atd,...Proste nic a hlavne ze ja jim pisu.Jo,Kuba mi dal 2sanci,bojime se oba rozchodu,apod,ale s takovym pristupem ze se mi ani neumi ozvat,je to na nic,tak jsem mu psala ze davame pauzu a bojim se o sebe,...Ze udelam nejakou picovinu,jsem ze vseho pekne na nervy,...Nevim co mam delat,...Myslim si neco,ale nebudu to tu psat,....

Sem uplne pitomaaa!!!Vyzpovidamse ze svych pomlouvacnych hrichuu nezaslouzim si ani kousek citu

JSEM NEČISTÁ DUŠE