Zpovědi

mno tak jak sem říkala že zkusim být pořád happy...tak až do teďka to šlo.....prostě sem si psala s kámošem a ten mi řekl něco o klukowi,kterek se mi strašně líbí....je to takhle ja sem toho kluka co se mi líbí brala za nejlepšího kámoše horší je,že on do mě byl zamilowanej dwa roky a ja ho dycky odmítla prostě sem ho neměla ráda jako kluka....a teď se mi začal šíleně líbit....řekla sem mu to jenže on mě samozřejmě nechce....strašně se změnil....bohužel k horšímu a ne jenom podle mě...on je teďka strašně krásnej....ale čím je hezčí tím je namyšlenější....sice sem nebyla zamilowaná do toho kluka předtím,ale měla sem ho radši...byl to takowej hodnej stydlín,kterej mě dycky podržel....před chwilí mi o něm něco napsal kámoš a mě to strašně mrzí...promiňte chtěly ste vědět jak dopadne můj výmysl,že budu happy nejde to minulost se nezapomíná a naví,někteří lidi ti ji pořád připomínají...

moc mě to mrzí..=( mám ho ráda...

Umrel mi krecek...muj nejmilejsi tvorecek...ten co me vzdycky dokazal rozveselit...milasek muj...krasnej...kdyz si uvedomim ze na me uz nikdy neupre ty svoje krasny sedy ocicka jako koralky....hmm...vsechno hezky ale musi jednou skoncit...Tak Myspulko, rest in peace...I love you...

jenom sem se potrebovala vypsat...

je normalnio ze pry 168 cm. vazim 58 kg. snazim se to shodit alůe nepomaha to se zvracenim zkusenosti mam a ty co pisi vselijake clanky o anorexii atd. jsou jen nechutne tluste baby co holkam zavidi jejich hubenost libi se mi treba m.k. olsen je krasne hubena a ja jsem tlusta

jsem tlusta .tlusta.tlustra mate po vsech tech zpovedi za blazna ale ja takova uz sem od prirody

Mam jedneho spoluziaka uz od zakladnej a je to dobry kamos. Pred 2 tyzdnami neprisiel do skoly a zacali sa sirit klebety ze je na psychiatrii a ma nejake problemy. Hovoril som si blbost, asi bude len chory. No teraz vysvitlo ze je to asi pravda a bude tam este mesiac. S kamosmi sme mu volali aj pisali ale bezvysledne. Jeho mama nam povedala, ze nechce. Kazdy o tom hovori a ja mam obavy, ze ked sa vrati do skoly tak bude musiet trpiet vselijake posmesky a prezivky. Sedim s nim v jednej lavici a neviem ako zvladne utoky a predsudky ostatnych. Snad to nejako zvladne a neurobi nejaku blbost. Chce to pevne nervy. Pred tym bol dost oblubeny v kolektive a mal vela znamych.

Ludia su svine!

Tak už mě to fakt sere!!! Je pátek, znám lidí jak nasraných, a nikdo mě nikam nepozve... Vždycky musím zvát a já, a to ještě většina lidí odmítne, až na pár vyjímek...

Všichni známí jsou sice starší a nemají tolik času, ale TOHLE mě fakt sere!!!

dnes je den na P...!!!!!
sháním si brigádu, teď mi volal nějaký chlápek, prý jestli nechci jet s 5 chlapama na chatu, prý sauna, vínko.... já mu řekla, že nemám zájem! a on jestli je na mě 5 chlapů moc! prý slečno je to velmi výhodné za jeden víkend 30000Kč!! já telefon položila, doufám, že už volat nebude!!

Co tohle je za skurvenej svět!!!!

Poslední dobou trpím děsnou depresí a už dvakrát sem se pokusila o sebevraždu ale neúspěšně.... Nevim co to znamená jestli to je znamení jestli mám dál žít?!.... Mrzí mě, že sem nepříjemná na kamarády a ostatí blízké lidi!!!

Jsem opravdu ztracená????

Jednou byla jedná holčička...
Měla hodně těžký život, moc si toho prožila! Ubližovali jí všichni, rodina, přátelé... Ti které nejvíc milovala!! Holčička neměla chuť žít! Vše jí bolelo a to hlavně u srdce!!

Jednoho dne se objevil překrásný princ!

Holčička byla tak šťastná!! Kdyby jste nahlédli do jejích očí, viděli by jste jak stěstím zářily!! Princ byl opravdu hodný, pozorný, vždy jak se dotkl její dlaně byla tak šťastná, když se na ní podíval, když se na ní usmál, tak jí to zahřálo u srdíčka, bylo jí najednou tak nádherně!! Chtěl s ní o všem mluvit, chtěl všechno vědět, a ona byla tak ohromená!

Ale postupem času.....

On není takový jaký byl na začátku, už to není ten úžasný pricn, už to je povinnost, už to je bolest, utrpení! Už to je pocit, co když bude holčička zase sama, co bude teď?

Už mám strach, že bych další bolest nezvládla!! Hodně mě bolí co říká, jak se chová... Pomalu se mě nedotýká, narovinu, jen při sexu, ale to mi nestačí! Já jsem ta malá holčička, která k životu potřebuje pohlazení, potřebuji polibek, slyšet ty krásná slova, miluji Tě!
Když usínám, tak pláču. Hodně mě bolí, že to není jako dřív, že mi nedá pusu na dobrou noc, že mne neobejme, cítím se tak strašně sama!! mám chuť to vykřičet, ale vím, že on mě neuslyší!!

Hodně mě to bolí, ale nechci jej opustit! Kdybych ho stratila, umřela bych!!!
Mohla bych tu psát tisíce řádků, ale... holčičce to nepomůže

Princové, Ti existují jen v pohádkách! Život je realita, se kterou jsem si myslela, že jsem smířená, ale NEJSEM!

Hele co řikáte na to, že se hledá kupec tohoto webu???

Hm?

Vcera vecer,moje matka prisla do meho pokoje...zacla po rvat,jako vzdy,zcela bezduvodne,jen proto,ze ona je nervozni..., Musi si to prece na nekhom vybit,ne?Prot sem tu ja..boxovaci pytel...vsak jasne. No,proste prisla,zacla jecet,a ja jsem si ze sveho stolu,vzala svuj sesitek z basnickama,ona se tak na nej podivala,vyrvala mi ho z rukou a zacalo ho prede mnou skubat...vubec jsem to nechapala,vzdyt..v tech papirech byly moje emoce,moje nalady,stavy...jako kdyby mio pred xichtem roztrhala cast,me duse....

tohle jsem necekala...mami

Já nevim proč, ale už mi zas začíná docházet, že v říjnu umřela. Ty blbci v tý nemocnici nezačly něco rychle dělat. Vždyť jí celkem nic nebylo tak proč? Nemůžu projít okolo nějaký věci, nebo dělat nějakou činnost, kterou mi jí přiepomene. Teď zrovna jsme dodělali pololetní práci na výtvarnou pířpravu, neboli klauzury a budem mít ve škole výstavu a já bych strašně chtěla aby tam byla, aby mohla být na svou vnučku pyšná. Chtěla jsem sem jí zahlit sposty namalovanejma věcma. Jenže nemůžu! Oni ji prostě nepomohli. Kdyby táta nezařídil přejezd do lepší nemocnice, kde jí dali do umělýho spánku, tak umírá v bolestech. Když si vzpomenu, že ten večer sem se byla bavit, přijela jsem domu strašně nadšená, že se to vyvedlo a celá natěšená sem čekala na ráno, kdy zas za ní pojedem a já tam našla jen truchlící rodiče. Je mi fakt strašně..

život je fakt nespravedlivej

V poslednej dobe am problemy zaspat. Niekedy sa mi todari az o 2 alebo 3 v noci. Nasledkom toho som unaveny cez den. Stracam chut do jedla a nedavno ma casto bolievala hlava. Teraz uz ani tak nie. Je to cudne, ale zacalo mi vadit prilis silne svetlo, najradsej mam pritmie, alebo uplnu tmu. Citim sa v nej ovela lepsie a zlepsil sa mi aj sluch. Pocujem hlas v telefone aj o 2 miestnosti dalej. A este nieco. Fascinuje ma krv. Nemozem sa zbavit tej myslienky.

Bude to zniet sialene ale nema to nieco spolocne s upirmi ci co? Nemyslite si prosim ze som nejaky naruseny psychopat, myslim to vazne.

Ahojky lidičky, potřebovala bych se někomu vyzpovídat !! Myslím, že tady ve městě mrtvých je to ideální !! Já jsem Silvestra trávila s kámoškou Domčou .... Víte, já myslela,, že budeme sami, ale proti parte, kde nás bylo 5, jsem nic neměla !! Našli jsme si s partou takovej opuštěnej krám, kde byla tma a opuštěná výloha !! Tak jsme tam vlezli a jeden kluk z party ubalil trávu !! Já jsem jenom jednou popotáhla, ale kámošky víckrát a kámoš taky !! Jedna kámoška neměla vůbec nic !! O týden později se ve škole mezi učiteli o tom diskutovalo !! Protože moje kámoška má mámu učitelku, tak se jí nenápadně zeptala, jak o tom vědí, že jsme hulili trávu !! a ona jí řekla, že nás někdo prý viděl !! Já jsem teďka nemocná a ve škole už jsem nebyla dva týdny a tak jsem až do teďka nevěděla, co se děje !! Právě přišla na icq jedna kámoška a oznámila mi, že učitelka jim všem ve třídě řekla, že má na to, co jsem udělala se svojí partou důkazy (ale třídě neřekla, co jsme udělaly) !! Kámoška mi taky řekla, že jim učitelka říkala, že budu celej měsíc sedět o přestávkách na židli, nebudu moct chodit za kámoškama do 6. tříd (já chodím do 6.C) a že když udělám něco špatnýho, takže to zavolá mí mámě !! Taky mě rzsadila s mojí kámoškou, která teďka sedí s klukem a mě asi posadí tak, abych seděla sama !! Já teďka nevím, jak se na to mám připravit, v pondělí jdu do školy, a vůbec nevím, co mám očekávat od učitelky, a hlavně jak se ke mě všichni budou chovat !!! Já se bojím !!!!!! Bože, pomož mi !!

Chci umřííít !!!! Proč nemůžu umříít ?? !!! Já už nemůžu dál, není to jedinej můj průšvih !!! Pane Bože, prosím tě, nechej mě umřít !! V pondělí vám napíšu bližší informace, když budete chtít !!

sakraa tak teraz som v mensej dileme, kamoska chce kamossa, no on nejavi zaujem, berie ju iba ako kamosku, a ja neviem ako jej to mam vysvetlit. nemam to srdce musim ju drzat v slepej nadeji, ja, nemozem ju ranit, lebo viem, ze trpi depresiami, je sama, ma komplexi pretoze je tucnejsia, a ja ju nechcem viac ranit :( ja fakt neviem....

Myslim ze kazdy raz musi klesnut az na same dno. Tak ako v mojom pripade. Clovek tak spozna, ake je to "tam dole", ked uz nema ziadnu nadej a chut do zivota. No podarilo sa mi vstat! Rozhodol som sa ze skusim zlepsit svoj zivot. Uz sa nebudem trapit pre malickosti. Naopak, budem sa z nich tesit. Chcem si udrzat chut do zivota. Hoci mensich depresii sa asi nezbavim, ved su uzitocne pre moje umenie. Zakazdym su mi dobrou inspiraciou na horove a pochmurne poviedky.

Skuste sa aj vy pozerat na vsetko z toho lepsieho pohladu. Nech vam to vyjde a ak ste na dne, tak vstante. Nie je to take tazke. Vela stastia.

kdyz on chtel me, ja sem nechtela jeho, ale kdyz chci tedka ja jeho tak vim ze ho mit nikdy nemuzu mit, sice sem uz v zivote udelala hodne chyb, ale jeste zadny sem takhle nelitovala ....

mno k tomu snad ani neni co dodat :(

LHALA SEM MU! LHALA! UŽ ZASE! DO OČÍ SEM LHALA TOMU NA KOM MI TOLIK ZÁLEŽÍ! Možná právě proto že mi na něm záleží....ale to mě neomlouvá...nechci aby to věděl...nikdy sem to nechtěla...jenže...něco zamlčet, nemluvit o tom...to je jedna věc...ALE LHÁT MU DO OČÍ?!!! ON SE PTAL A JÁ LHALA! PŘÍMO SE ZEPTAL! A JÁ TO POPŘELA TAK PŘESVĚDČIVĚ ŽE TOMU VĚŘIL! Sem hnusná prolhaná sobecká sebelítostivá zbabělá mrcha...myslim jen na to abych neztratila co stejně nemám...ale nedokážu se tomuhle postavit čelem...NE, JÁ NEMÁM DEPKU! NEMÁM! Nemám...ale...mrzí mě jaká sem...jenže to nedokážu změnit...já mu nedokážu říct pravdu! bože já už nevim co mám dělat...sem zoufalá sama ze sebe i z něj a z ní a z nich a úplně ze všeho...zoufalá a zmatená..nevim co s tim...

Já vim že je to blbost! Ale když zalžeme někomu koho máme tak moc rádi...někoho to pak prostě trápí...tak promiňte že tady s tim takle blbje otravuju...

Tak jednou za čas se mi něco povedlo(teda jedné osobě kterou bych chtěla nezmiňovat) něco podaří... a jako na potvoru to beztak zase zítra nevýjde!!! Tomuhle se už ale neříká zákon schválnosti, ale sviňárna!!! By mě teda zajímalo, jestli se to někdy podaří:(:'(

zasvěcení pochopí...:'(:)

Potřebuju radu. Podařilo se mi sehnat do kapely dva kytaristy, lepší si ani nemůžu přát... kreativní, hrající dle mých potřeb... Problém je v tom, že už jednoho máme a bohužel je to můj spolužák... On taky hraje skvěle ale klasiku a není schopen se sehrát s kapelou... Je možné, že během dvou zkoušek mu to dojde samotnému, ale co když ne? Nevím, jak mu to mám naznačit...

PS: Neumím být decentní...

Už se vám někdy stalo, že jste málem přišli o někoho velice blízkého? Určitě ano. Vůbec netuším co jsem udělala a moje nejlepší kámoška se ke mě zničehonic chová naprosto chladně. Když chci ať mi to vysvětlí, zdá se mi že se tomu vyhýbá...

prosím poraďte