Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
....sakra....vcera kdyz jsem sla kolem toho mostu, tak sem zase mela chut skocit....fascinovane sem cumela dolu a mela chut skocit....aspon chvili letet....jenze ja nemela depku....nechapu ani proc sem tu chut mela....ale neudelala sem to....
un/fortunately
Hoj nevím jestli to tady patří,ale od dneška nesnáším alkohol,protože mi volala kamarádka od mojí sestry že mám za něma přijít že se opili.Byli tam s něma i nějací kluci a pomohli mi jí donést domů,protože sama bych to určitě nezvládla.Nenávidím všechen chlast protože ničí lidi tedkom jsem si uvědomila kolik lidí umírá na to že nevědí kolik toho mohou vypít.Byla hrozně zřízená a špatně se jí dýcha hned jsem chtěla aby jí tatka odnesl do nemocnice,ale on sám byl v hospodě a řekl že ne že se z toho vyspí.Ale já se bojím že umře,a nechci aby umřela.Vždycky jsem si hrála na drsnačku před ní a ona chce dokázat to co já.Ted si uvědomuju jak moc jí mám ráda!!!
Jsou lidé, kteří si myslí, že jsou bezradní. Já jsem mezi nimy. Jsou lidi, co jsou na tom hůře, ale dost jich je na tom lépe. Život je něco, co mě ničí. Je my často na obtíž. Lidé kolem my vadí. Nesnáším pouto mezi mnou a lidmi. Svazuje. Bolí a ničí. Já mám ráda svobodu a nikdo mi ji nedopřává. Jse cholerik, pesimista, někdy trochu agresivní, ale i citlivá. Zkuste pochopit.
I Padlí Anděl má mít šanci
Moje přítelkyně se se mnou loni v prosinci rozešla a řekla mi, že se nechce vázat, a že se necítí připravená na vztah...a dneska, po dvou měsících jsem jí viděl se líbat s jiným klukem...
A neříkejte mi, že to byla jen výmluva, to že se necítí připravená na vztah, že mě nemilovala...já vim, že milovala, nevim, co to do ní vjelo..
pravě sem se vrátila z lyžáku.....bylo to tam strašně úžasný a moc se mi po tom stýská...před lyžákem sem sem psala o tom kámošovi,že ho mám moc ráda a tak mno.....a on mi pořád volal a říkal,jak se mu stýská...já nevím co si mám o tom myslet....nevím.....ráda bych se ho zeptala jestli sme enom kámoši,ale mám z toho strach.....poraďte mi prosím....já sem si uvědomila,že ho chcu enom za kamaráda k nevím....ch jo.....
co mám dělat???=(
Dnešní ráno je hotovým peklem...Můj mladší brácha poslední dny zlobí, včera dokonce zaútočil na mamku. Ráno šel brácha do práce, mamka taky a já tu byla s ním sama. Byl hnusnej, pořád odmlouval, nechtěl se oblíct, tak jsem na něj zvýšila hlas a on mi sprostě začal nadávat, tak jsem mu dala dvě po zadku a on začal rozhazovat věci, rozkopávat je, začal kopat do skříní. Nechtěl se oblíct, pak dokonce vyhrožoval, že nepůjde do školy, ale že někam uteče, tak jsem mu dala na zadek, protože jsem si s ním už nevěděla rady. On mi začal znovu nadávat a domlátil mě tady, šlahl semnou dokonce i o skříň. Nemohla jsem ho dostat do školy. Strašně tu řva, že mamka není jeho mamka a takový l a dělal bordel, sousedi to slyšeli , tak došla sousedka seshora, co se děje a že slyšela jak mi nadává a nějaký rány jakoby kopance do skříní, tak jsem jí řekla , že nevím co s ním že mi nechce jít do školy...ona ho reda zavedla, že mi pomůže. ..Málem jsem se psychicky zhroutila, seděla jsem na zemi a plakala a plakala, protože necháúpu co se to s ním děje, proč byl takovej, jde z něj strach, já prostě nejsem silná jako Desttiny, abych se mu ubránila, mě prostě i on dokáže lehce domlátit, včera když jsem stála na židli, protože jsem zavírala vrchní skříň, tak mě z tý žisdle normálně shodil a já spadla ¨na zem kousek od futer dveří...Nevím co mám dělat, pořád se strašně třesu, envím jestli je to tím šokem, nebo tím, že mi to dost ublížilo...já prostě nevím. Jsem tu teď sama, vzala jsem si na uklidnění prášek, ale necítím žádný účinky. Mamka mi volala ať vydržím, že dojede z práce, že si vzala volno. Možná vám to přijde jako blbost a říkáte jeeee ona tu řeší takovou blbost, nezvládla prostě bráchu. Ale prostě museli ybste to vidět, tu jeho nenávist, tu jeho vztahovačnost,jak byl vzteklej a agresivní... ...bylo to tak strašný, už si to nikdy nepřeju zažít. už nikdy. Vím, že se z toho vybrečím, že se z toho dostanu a bude mi zase zanedlouho dobře, ale já jsem to prostě ze sebe musela dostat...musela, jinak bych se zbláznila...
dodatek
já už neim...neim co dělat....jednou mám sqelou náladu a podruhý mám slzy na krajíčku...mám radost z čehokoliv a potom si vzpomenu na...na...smrt...prostě...je všude kolem mě a já jí neovlivním...ztratím díky ní všechno co tu mám...den co den...a ja ...ja si jen rikam,ze musim zit,ale kdyz zacnu,tak...se mi to pokazí...on mi to pokazí...zvykla jsem si na to,že mě ignoruje,ale je to ještě čerstvý a bolí to...a když vidim jak je na icq a má vytlemenou awayku...je mi z toho špatně...jak moc pro mě znamená....
as je to zmateny...ale nemam komu to rict...nikomu....
28.12 se pokusil můj brácha spáchat sebevraždu.Skočil z jednoho nejvyšího mostu co u nás je.Přežil.Celá rodina si říká díky bohu.On sice taky ale co když to cítí jinak??Co když to udělá zase.Bojím se o něho a to hodně.Kdyby umřel tak umřu taky.Je to nejbliší člověk co mám.Ale to není všechno co mě trápí.25.1 srazil vlak mého dobrého kamaráda.Mám pocit že to byla ta poslední kapka co mě dělila od blázince.Brečím jak malá jen když si na něho vzpomenu.Byl mi vzorem v tom že si uměl vychutnat každý den.Cejtim se hrozně.Mám pocit že ta bolest nikdy nepřejde
Jako kdyby mě někdo za něco trestal.Budu se vůbec někdy cejtit štastná??
poslední dobou..je toho něak moc...na mně,ale i na ostatní lidišky který mam ráda.je to hrozný dívat se na mně jak se trápí=(pokoušim se jim pomoct...jenže ty stavy moje i jejich..sou čim dál horší!nic mě nebaví,není jako dřív.sice navenek dělam že mi nic není,ale ve skutečnosti je mi hrozně.radši dělam že sem v pohodě,než aby se mi každej ptal co mi je.a já mu to musela řikat.tak proto radši mlčim!je to lepší!sice lidi který mě znaj to na mně vidí,a ví co mi je.nevim co se se mnou děje,byla sem štastná,ale asi toho štestí bylo moc,protože se to začalo docela rychle měnit=(poslední 2-3měsíce je to horší a horší...už nemůžu...snažim se s tim něco dělat,ale nejde to....
...
Posledni dobopu mam v hlave zmatek uz pul roku nebydlim u sve matky prestehopvala sem se k otci ale posledni dobou bych se chtela strasne vratit,gdyz sem sama nebo spim vidim jak prochazim chodbou dop sveho pokoje kterej sem mela u mamky,sou tam zpet fsechny moje veci na svym miste segra lezi na gauci a mama jen rekne ,,gde se flakas Maci,, .Na jednu stranku tam strasne chci ale bojim se toho ze bych zase utekla .Nevim co mam delat asi je pozde litovat ze sem utekla,uz mam jiny trvaly bydliste uz mam jinej pokoj,ale v nem se necitim nejlip.Jediny co me drzi nad vodou je muj pritel.Myslim ze nejidealnejsi by bylo odejit z pritelem ale ja sem ete na skole a on letos konci...
Co mam delat to fakt nevim????????
kamarádka na mě přenesla dobrou náladu, cítila sem jak vzlétám a najednou...je všechno pryč...ze smíchu slzy, z křídel závaží...a nějak ty křídla nemůžu najít, nechci aby to tak zůstalo, ale nějak se z toho nemůžu vyhrabat a snažím se a hodně
...vraťe mi moje křídla...
Už fakticky nevím, jak to mám udělat...
Prostě dá se říct, že kámošky kluk tak nějak balí jinou holku...Kámoška tu není, tak o tom neví... Ale teď nevím-mám ji to říct nebo ne?? Nechci zradit jeho a už vůbec jí....Fakticky nevím co mám dělat. Tvářit se jako že nic?
Pomooooooooooooooc!!!
Kruci já jsem tak naštvaná !!! Matka mě zas rozzuřila !!! Ona je fakt úplně blbá !!!! To je taková kráva !!!! A tak mi znepříjemnila náladu !!! Měla jsem bezva náladu a ona ji zase zkazila . . . . . já ji tak nenávidím !!!!
Nesnášim ji jako nikoho jiného na tomhle světě !!!
Ztrácím pomalu naději. Vím že to není konec, ale začínám věřit v náhodu a nehodu. Dneska jsem měla mít úžasné vysněné rande, ale místo toho mi zbyly jen oči pro pláč. Stála jsem v zimě a čekala půl hodiny na kluka, který se zdál tak bezvadný. Problém je v tom, že mi nevadí, že nepřišel, ale že mi nedal vědět, že nepřijde. Teď je z něj srab, alespoň to nějak vysvětlit a dát sám od sebe vědět.
ztrácím víru v to, že se najde někdo, kdo nezlomí srdce mi
Shit...Shit...Shit...je to na nic...depky jak sviň...vždycky jsem si přála bejt silná , jsem hrozná...chodila jsme s klukem kterýho jsme si nedokázala vážit...chowala jsem se hrozně :( ale ted když bych ho chtlě z5 tak to asi nepůjde...je uplně jinej než ostatní kluci...co se mnou chtějí jen spát proto jag vypadám :( je to asi 14 dní co jsem s ním byla na horách má ted asi půl roku holku...a tag si hraje na moralistu ale moc morální nebyl když jsem měla jeho jazyk v puse a ruku v kalhotách.... ale od tý doby se chová hrozně divně , nefím co jsem udělala tak špatnýho chtěla bych ho z5 chovala bych se jinak změnila jsem se...okolnosti mě změnily...co mám dělat ?
SHIT
ne ze by to bylo nejak extra zly...ale asi trpim nespavosti...je to hrozny sedet celou noc na posteli a nemoct spat...cist mi nepomaha..a rano sem pak unavena..hodne unavena...rodicum to nehodlam rict,nema to cenu nechci to s nima resit...a jeste tresnicka na dortu...protoze sem unavena ..zacinami byt zavisla na ibalginu...porad se mi mota hlava ale dokazu se dobre pretvaret...ale chci to vyresit ,ale nevim jak ..
a k tomu ty deprese...asi sem moc citliva :(
Tak přátelé, dneska nastal den, na který dlouho čekám... den velké změny... čekám na to skoro třičtvrtě roku a konečně... Dneska něco zemře... Buď to bude moje tělo, nebo to bude moje myšlení, moje pocity - nazvěme to Mnou... (počítám spíš s tou druhou variantou - na tu první nemám vůli)
Dodatek: Tak tedy, Anup Vám naposledy přeje takový život, jaký si přejete jej mít...
Dneska byl zvláštní den... Seznámila jsem se s naprosto úžasným klukem..s Benem... Je vtipnej, milej, a hezkej... a já se přiznám, že se mi líbí...hodně...jenomže, v mým srdci nadělal hroznej zmatek... POřád myslím na svýho bejvalýho, kterej se musel odstěhovat a moc mi chybí...a potom je tady taky jeden kluk ze školy...zdá se být fajn, ale nějak nemám odvahu poznat ho víc...no a nakonec Ben, kterýho jsem potkala dneska... nevím, jestli někoho z těch tří miluju...mám totiž strach, že když mám v srdci tři kluky, že už snad ani milovat nemusím...
vím,že je ta zpověď nesmyslná, ale já se prostě potřebovala vypsat.. :(
Prohlizela jsem zase nase tridni stranky a tam se kontaktuje takova "cool particka" - je to skupinka lidi, ktery jsou "lepsi" nez ostatni. Podnikaj ruzny akce a tak. Zato ja nikam nepatrim, pratele nemam, nikdo se se mnou moc nabavi (az na Jancu, ale to je zase jina kapitola) zkratka nvm-zavidim jim? Je lepsi bejt clen takovehle grupy nebo porad sedet doma? Pripadam si jak vyhostenec.... Proc o me nikdo nestoji?
Jsem hrozna sama, porad doma...
Vím, že tohle bude trochu zvláštní(a zároveň delší), tak komu se to nechce číst, ať to nečte...
Nejsem člověk, který by příliš dal na mínění druhých. Problémy si řeším raději sama. Až dokončím gymnázium, chystám se jít na psychologii, takže už mám načteno poměrně hodně knížek, vím toho celkem dost.
Teď najednou jsem se v životě zasekla. Je mi to téměř trapné. To, co se mi děje, i to, že se s tím neumím vypořádat sama.
Nemám závažnější problémy s přáteli, rodinou, se školou...přesto posledních pár dní prožívám jako ve snu. Nahodile propadám až několikahodinovým záchvatům pláče, spím i deset hodin denně ale to mi nepomáhá být čilejší. Mám pocit, jako bych měla každou chvílí znovu usnout. Nesoustředím se. Nejde mi se učit.
Často shazuju sama se tím, že nepřiměřeně reaguju na podněty. (Viz můj deníček) Nejsem plačtivý člověk. Spíš naopak.
Rozčiluje mě, co se děje. K psychologovi nepůjdu, vím sama dobře, co by řekl. Prášky bych si stejně nevzala. Rodičům se svěřovat nehodlám. Ne, že bych s nimi nevycházela, ale ti by akorát měli dobrou zábavu z „nenormála“ v rodině.
Napadá někoho jakékoliv konstruktivní řešení?
Je opravdu nanejvýš trapné, když se mi povede uprostřed vyučování skoro dvě hodiny brečet...
Náhodné moudro a přísloví
Naše památka bude žít tehdy, pokud jsme si ji svým životem zasloužili. (Plinius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©