Zpovědi

Je to šílené...mám zase depku z ničeho...nebo vlastně jo, našly by se důvody. Štve mě, že vždycky když mám štěstí, tak než si ho atačím pořádně užít zmizí a jsou tu zase problémy a strasti. Bal sjem skoro měsíc v pohodě a teď jsem zase v hajzlu...pořád nemůžu překousnout návštěvu tý psycholožky a vůbec prostě zase se na mě všechno sesypalo...minulost mě opět dostihla...a já teďka zase sedím v koutě po tmě a brečím místo toho, abych se naučila na písemku , kterou zítra píšu
Nejhorší je, že opět bojuju sama se sebou a cítím potřebu ulevit svýmu trápení a bolesti, ale zase si říkám tak se vzpamatuj od svých osmnáctin si už takhle žít enchtěla,...ne to nechtěla ale je to tu zase a mě to přivádí do šílenství. K tomu navíc je tu jedna 14-ti letá holčina co má doma peklo, hrozný peklo a já denně bojuju o to, abych na druhý den mohla slyšet její hlas, ptž dřív jsem jí pomáhala psychicky a z autotimulace ,ale nyní ji téměř každý den zachraňuju život, přesně jako před včerejškem, kdy mi volala, stojíc v okně a loučila se semnou a já ji prosila a přemlouvala ať to nedělá a na co...?abych ji zase zachránila...jedna z mnoha, kterým se snažím pomoci, ale CO JÁ??? KDO POMŮŽE MĚ???:((
minulej týden zase spolikala prášky, teďka ji chce její matka dá li se matkou nazvat zavřít do cvokhouseu-zase ji tam zavřít, ona ví že jí to ničí a ona tam nehcce a já ji pořád musím zachraňovat. řekla jsem ji taky že když už nemůže a chce zemřít a zabít se, tak ať si radši uleví, že tentokrát ji odpustím, ptž jí to možná zachrání život a já s ní na druhý den opět budu moc mlubvit...cítím se provinile..jakobych ji navedla,ale nemyslela jsem to zle, ale nechtěla sjem aby se zabila...
Je toho na mě moc, strašně moc
copak to nikdo nevidí?
snažím se a na co?stejně když je mi deobře,zase se něco s prominutím vysere...psycholožka mi domluvila termín s psychiatrem, budu se ládovat antidepresivama, tu malou holčinu dá se říct držím při živote, ptž mi pořád opakuje, že já jsem ta jediná kvůli které žije a já za ni cítím velkou zodpovědnost a bojím se že něco zvorám a co když to opravdu jednoho den udělá?myslí ta holka na to jak mi bude?že to neunesu?že to budu brát jako osobní prohru,že jsem ji nezachránila?...a teď ten rozvod-taky spycho na moje pocuchaný nervy a to soudní řízení, kterýho se mám já zúčastnit...a ten kámoš co mě miluje a já mu ublížila...nechtěla sjem ale stalo se tak...když cítím že mě lidi mají hodně rádi, stává se že chci aby mě nenáviděli, ptž se bojím že každýmu ublížím...sakra zase jedna zmatená zpověď....
budu doufat že teď když jsem se vykecala, lehnu nad knížky a neuteču do koutu do tmy nebo do koupelny, abych to ze sebe dostala tak, jak jsem byla zvyklá.

dodatek jako obvykle

Uf, tak jo, mám takový problém, o kterém se mi hrozně těžko píše a ještě mnohem hůř mluví, nemám nad tím vůbec žádný nadhled, takže se omlouvám, pokud to bude trochu zmatené. Takže k věci, když jsem byla malá, bylo mi asi pět, tak jsem byla na operaci slepáku, a pak na gynekologickém vyšetření. Bylo to naprosto strašné, ta doktorka byla děsně nepříjemná a protivná a měla hrozně nechutné řeči. To nejhorší z toho si nepamatuju, jen takové záblesky. Hrozně moc se stydím o tom mluvit, vůbec se za to stydím.... Možná, že teď bych na to už pozapomněla, prostě jsem to jaksi vytěsnila, ale nedávno jsem byla na podobném vyšetření a vybavila se mi tam spousta věcí a nějak jsem to nezvládla a sesypala se tam... Já prostě vůbec nevím, co mám dělat. Mám dobrý kontakt na jednu pscholožku, ale nevím, jestli to je tak vážné, jak jsem byla malá, tak jsem to asi vzala za něco normálního, i když to bylo strašně moc nepříjemné a hnusné... a taky o tom nedokážu mluvit, nedokážu na to myslet....
Snad jste z toho něco pochopili, protože já si to po sobě ani nechci číst....nejraději bych smazala minulost...

Co mám dělat???není to jen ve mně?

Vlastně nevím jestli to sem tak úplně patří, to co sem chci napsat je nejspíš hřích, chci se z něj vyzpovídat..K něčemu se přiznat..
Dejme tomu, že jsem někomu pod tímhle nickem zatajila svoji identitu. Bylo to z jistých důvodů. Někdy je toho na mě již příliš, ale já se nedokážu jen tak někomu vypovídat, a tak jsem to začala řešit takto, zřídila jsem si tento nový nick a sem - tam sem napíšu nějakou zpověď. Pravda trochu se mi uleví, ale je to sobecké, vůči té osobě které lžu. Které jsem tvrdila, že já nejsem Margareta. Moc mě to mrzí, nikdy bych neřekla, že právě jí budu lhát. Ale opravdu jsem potřebovala občas si takto ulevit, a nechtěla jsem aby o některých věcech věděla..Má svých starostí dost a já nechtěla, aby se tímhle zabývala..A tak jsem zapírala.. Bylo to ode mě asi dost hnusný, jsem si toho vědoma.. A proto..
Moc bych se této osobě chtěla omluvit (ona ví ke komu mluvím). Strašně mě to mrzí, nikdy jsem Ti nechtěla lhát. A dnes to s tou kopretinou..To byla opravdu jen náhoda. Neuvědomila jsem si to... Nechci Ti dál takhle lhát, i když to na jednu stranu bylo lepší. Promiň ...MTMMMR

Nevím jestli je to odpustitelné..lhát nejblížším.. Ale najednu stranu mi to občas pomohlo..Je to nechutně sobecké..

Jak daleko až člověk zajde ve své paličatosti?
A co všechno by udělal proto aby nestratil nejlepšího přítele?
Je ochoten obětovat i život?

otázky...samý otázky...neznám odpověď...

ode dneska marodim.chytla mne nejaka nemoc,cely den lezim,mam sem tam teplotu,nos zacpany,spatne se mi dycha...no a tak moc sem se tesila ze mne muj mily prijde navstivit,jen tak,aby mne obejmul,rekl at se rychle uzdravim a tak...a on mi napsal ze to dneska nevyjde,ze ma uceni.navic venku je fakt hnusne,prsi,fouka,mozna kroupy a on to ma k nam daleko.ale mne to mrzi,sem smutna,chybi mi...ja vim ze spolu nemuzem byt porad a ze za mnou porad jezdit nemuze,ale ted bych ho moc chtela mit u sebe,sem smutna ze sem tu cely den sama no :( jen lezim a nudim se ,je mi spatne a prijde mi ze to nikoho nezajima.

ja sem asi strasne sobecka.nechci si stezovat , ja to chapu ze je hnusne pocasi a ma praci , jen je mi smutno urcite to znate ten pocit...vite ze vas ma rado plno lidi,ze vas dokonce miluje,a presto si pripadate tak sami ..

asi jsem blazen....nemam depku, spis sem celej tejden pekelne apaticka, proste nic nevnimam, necejtim a neresim...ale dneska kdyz sem si strihala nehty (blbost co?!) sem nejak prestala vnimat a strihala sem az mi tekla krev z palce :'(...

...chjo tohle se mi nikdy nestalo, az ted a pritom se nic nedeje, proc bych to mohla udelat a ani to enchci udelat :'(...

konečně je to tady! v neděli odjiždim do Anglie! bohužel se školou, takže se tam s nima budu muset tahat, ale doufam že si tam i tak odpočnu! chci tam na všechno zapomenout, na ty problemy co mam tady a taky na školu a na matku, vlastně na celou rodinu, ale hlavně chci zapomenout na city... škoda, že je to jen na tyden! pak přijedu a všechno se na mě zase navali, hlavně teda škola, ktera mě posledni dobou vuubec nejde a hlavně si v tom libuje par učitelek! prostě to nedávám a do toho se mi ještě pos**l i osobni život... njn když se daři, tak se daři... chci na to aspon na ten tyden zapomenout, tak doufam, že aspon těch pár dnů bude klid! jinak mi asi pukne hlava!

Denodenně ve škole slyším jak jim budu na střední chybět a já jim říkám to samé, ale pravda je jiná. Vlastně mě nebudou chybět vůbec ani trochu… pravdě nemůžu se dočkat až od těch d**ilů vypadnu, ale na druhou stranu si moc nepomůžu protože přijdou jiní.

a kdyby jste byli v naší třídě byli by set na tom všichni stejně jako já

Kdysi jsem znal jednu holku, nepamatuju si jak je to dlouho, ale na tom ani moc nezáleží. Chtěl sem s ní chodit, ale nějak to nevyšlo, už netušim proč. To důležité je, že pak byla s někym jiným kdo jí dostal k perníku a podobnýmu svinstvu. Toho pak nechala a teď je s jinou fetkou. Přemýšlim, jestli se mam snažit jí nějak zachránit (prostředky k tomu mam) nebo to tak nechat. Ostatně, ona si to víceméně způsobila sama. Zajímavý kam až může vést volba toho s kym budete, ale asi by to neudělala kdyby to věděla. Otázkou tedy je, mam něco udělat, nebo to tak nechat? Popř. pokud máte nějakej jinej nápad, napište.

Děkuji.

děkuju mooocinky ze jste mi pomohly svyma komentaremaaa!!!!kdyz jsem se chtela zabit....diky decka laskuju vas papa

MLASK!!

Mám dislexiu, to je porucha písania íčok a iných písmen, nikto nemá porovnávať ma s inou mládežou, ani autor knihy. Autorka ma velmi sklamala lebo kôly jednej chybe ma prakticky odsúdila, a ja som s takým nadšením prečítala jej knihu, sklamala ma ja viem že je to asi hlúpe ale viete mna to strašne mrzí, ja sa za íčka hambým a snažím sa písať správne , no nikdy mi to nepojde, a teraz plačem lebo sa ma dotklo že mi napísala aby som viac čítala a naučila sa gramatiku. No bože nemožem vedieť všetko, a asi si hovorite že som asi moc precitlivena a ano som !!! Je to moja vec, berem si to moc k srdcu pretože mi na Zš povedala učitelka že som sprostá, a teraz toto, mne je to luto a bolí ma to. Nechcem sa ale pred autorkou obhajovať ale nechat to tak nechcem, no ale co mam robiť? asi bude najlepšie ked na to zabudnem, ale mna to tak boli. Ludia vedia byť zlí

Blbá gramatika

Bože. Už zase som myslela na to že sa zabijem. Opäť som neni v škole. Avšak teraz už mám dôvod. Totiž, dostala som zápaľ plúc ako som sa včera flákala po meste v daždi. Nemám chuť byť doma s matkou. Šla som po nejakých zašitých uličkách a akýsi chalan mi ponúkol drogy. Znechutene som na neho pozrela a šla som preč. Urobila som dobre? Preotže niekedy mám pocit, že chcem tie drogy zobrať aby mi bolo dobre. V piatok mám narodeniny. Škoda že žiadna oslava sa zrejme nekoná. Iba by som sa opila a matka by bola ešte naštvanejšia. A okrem toho, nemám koho pozvať. Všetci na mňa kašlú... ach...

pche!

Do Háje! Poprvé v životě mám vážné problém se školou... Matematika mi nikdy nešla.. Mám už 3 pětky a čeká mě už jenom čtvrtletka, která má hodnotu tří známek, takže to teoreticky můžu dát na tři, ale já to nedám...

Co teď? Myslel jsem, že mi ty příklady vyšly, učil jsem se na to tři dny dopředu... no prostě mi to nevychází...Jsem z toho v háji...

jeto v piči, v piči a ještě ejdnouv piči..sorry,žesem tak sprostá,ale já sez toho nemůžu ještě pořádvzpamatovat..ráno si vstanu..a mámase užsotcem hádali...to snad není ani možný..jenom semkolem nich prošla tak už to jelo: co tady chceš,vem si to jídlo a běž. přitom já vůbec nic neřekla,ani sem se nešla najíst,prostě semjenom prošla. pak sem byla u sebev pokojia balila sem si věci do školy. pak za mnou přišel otec a začal na mě štěkat že sem sprostej rozmazlenej parchant a že ho dlouho srát nebudu a že s 18du z domu,ať si prej nemmyslím,že je budu dlouho vyžírat a podobný kecy.takymi nadával že sem úplně k ničemu.. málem sem zvládla se nerozbrečet,ale pak sem šla do koupelny a když sem tam viděla ty žiletky tak sem se už vážně rozbulela.ale vydržela sem to a neřízla se. horší je že semse trochu vzpamatovala až teď,skoro o tři hodiny pozdějc.
co semnou bude když každej otcův výlev snáším hůř a hůř? :(

ale on má pravdu..:( omlouám seza chyby,ale ta klávesnice tady ve škole je děs..

Mám přítele, který zdá se o mě opravdu stojí... Ale já si nejsem až tak uplně jistá, jestli ho miluju... Nevim proč s nim zůstávám, ale když se rozejdeme strašně mi chybí. K tomu jsem se ještě dozvěděla, že mě chce jeden "kamarád". A ten začal psát mému příteli výhružné SMSky... Nevim co s tim mám dělat, oba jsou dost rváči a bojim se, že si něco udělají...

Help me, pls...

Moje jedina a nejvetsi laska je moc nemocna ... Proc se spatne veci stavaji jen tem dobrym lidem? Klidne bych i umrel jen proto aby byla zdrava. Nikdy sem se nemodlil, ale vcera sem to zkusil ... neposloucha me ... bezmoc je ten nejhnusnejsi pocit na svete ...

Proc je zivot takova svine?

Mám nemanželského syna,pořád mi leze na nervy svojí linknavostí v práci. Jeho pracvovní nasazení je nulové. Jsem na něho pořád podrážděný. ve třinásti je proste nesamostatný ještě v 9 mu babička utírala zadek a v 11 jsi ještě neuměl zavázat boty. Jeho mám te rad je jenom fráze,které zneužíva ve svůj prospěch na mou manželko. ty hadkyy bych nepřál nikoimu slyšet. Ženy nebiju,ale ho jednou až mi uletí nervy tam mu střelím a mě zavřou.

už aby měl 18 a půjde

nevím jak to mám napsat,ale žiju ve snu.pořád sedím doma,ve škole mě mají za smíška......ale dneska ráno to zase na mě padlo....ve čtyři hodiny jsem seděla v koupelně a bulela,nevěděla jsem proč,ale ani jsem nad tím přemýšlet nechtěla.koukala jsem se jak kapou kapky ze zničeného kohoutku......proč mi život utíká mezi prsty??Já nechci aby to tak bylo .Mám přátele,ale nedokážu se jím svěřit,to je to nejhorší že i před lidmi,které mám moc ráda si hraju na to co nejsem.s tímhle se nedokážu svěřit ani nejlepší kamarádce,ani nevím jak to s náma ted je,zdá se mi že mě jenom využívá.....každou chvíli sedím s mp3 v koupelně a brečím,ale proč já to tak nechci,ale nedokážu se tomu ubránit.....

omlouvám se za případné chyby

já tu holku nechápu... tak od začátku... nejdřív to vypadalo, že je to láska, sama mi to psala... potom z toho bylo (asi) kamarádství, sice nechápu proč tak najednou, ale já si to vysvětluju tak, že si to možná jenom namlouvala, aby jí bylo líp (kvůli jejím depresím), sma mi něco takového napsala... a teď... nevím... dřív jsem ji vždycky oslovoval princezno... a teď nemůžu?! proč nechce? proč si nechce nechat pomoct? proč chce být sama?

fakt ji nepochopím...

je...to...asi zvláštní,....ale..no..já..nechci abycom byli jen kamarádi!jenže...je tu ona...a vždycky,když jí vidím,mám chuť po ní něco hodit,co mám po ruce,abych jí ublížila,ale...ona za nic nemůže..jak...jak se mám zbavit toho...těch..vražednejch sklonu??tomu asi nejde odpustit...

nechci odpustit...chci se jen zbavit...svych blbych vrazednych sklonu...