Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
Mno,tak kde bych začala...obávám se, že to budou všechno malichernosti, oproti jiným zpovědím. Ehm, tak tedy. S přítelem jsem již půl roku, ale nějak patologicky ho přitahuje jeho bývalá slečna. Zjistila jsem nedávno, že jejich komunikace není čistě přátelská. Slíbil, že se to nebude opakovat, ale stále si píšou,prý jen jako kámoši. Hrozně mě sužuje nedůvěra a žárlivost. Nejzvláštnější na tom je, že mi přijde, že jakoby já jsem žádanější v tom vztahu. Neustále se s ním snažím rozejít, ale jemu to takhle vyhovuje,k bývalé slečně se vrátit nechce. Nejhorší je, že jsem došla do bodu, kdy už jakoby marně přemýšlím, proč s ním jsem. Chodit sem s ním začala jen proto,abych nebyla sama,vicemene z nudy. Zamilovala jsem se az mnohem pozdeji...nebo nezamilovala a stále jsem s ním jen z nudy? Vsechny tyhle me pocity plynou z toho, ze to neni jediny problem v nasem vztahu. Treba ted lezi vedle v pokoji a já bych ho nejradsi nevidela...at uz jede pryc. Ma nejake problemy ve skole a odskakala jsem to ja. Pritom se mu neustale snazim pomoct. Skoda, ze to nevidi... To je tou jeho sílenou nechutí řešit jakékoli problémy...prostě je neřeší a pak jsou z toho mnohem větší trable. Jak tak píšu tuhle zpověd, urovnávají se mi myšlenky a vím přesně co bych měla dělat. Poslat ho rovně,určitě někde čeká někdo lepší...což je dost pravděpodobné, protože on prostě není dost dobrej. Ale...
Těch pokusů už bylo...asi jsem neschopná v ukončování vztahů...Asi jsem se nakazila tou jeho chorobou a taky nic řešit nechci, proč se rozcházet, kdyyž je tak hezky...prázdniny přede mnou...zbytečná depka. Řeším to prozatím tak polovičatě, že utíkám k lidem, s kterými je mi dobře...seznamuji se s novými kluky.Absolutně už nemám výčitky dát někomu číslo.Jít s někým na kafe. Takhle naivní jsem byla na začátku.
Ale něco mě u něj stále drží...i když...nejspíš to bude jen zvyk, nenapadá mne,co jiného by to mohlo být. Je to průměrnej kluk, uplne ve vsem,akorát sebevedomi ma trochu vetsi nez by melo byt.
Díky vsem, kteri si to docetli az do konce. Asi tu neni moc prostoru pro nejakou radu. Chtela jsem si veci srovnat v hlave.
Kdybyste mel treba nekdo podobnou zkusenost...
Dnes jsem si udělal psací den, psal jsem různé články a komentáře a četl názory a polemiky.To u někoho kdo má tristní znalosti gramatiky je docela obdivuhodné, ale rád píšu když, je co...Bohužel neexistuje program na kontrolu pravopisu a ms office opraví jen překlepy a diakritiku.Včera jsem dostal v komentářích pěkný pojeb za hrubky, pěkně mě to nasralo, ale jelikož jsem disgrafik tak s tim moc neudělám, ale k tématu...
Tak jak jsem četl a koukal po facebooku, došel jsem k názoru, že jsem opravdu žalostná figurka, spolužáci mají děti, partnera, někteří se stihli už rozvést, lidé v mém věku sedí v parlamentu, dokončují vysokou školu, bydlí v zahraničí, cestují a já?V 26letech nemám práci, sice mám maturitu, ale je mi k ničemu, jsem sám, celé dny trávim doma jelikož nejsou finance na výlety a i kdyby byli tak stejně nemám s kym jít.Holka co se mi líbila, poslal jsem jí básničku a ona se šíleně nasrala, přitom jsem jí poslal plni lidem prostě se mi líbila, nebyla ani moje, našel jsem jí.
Nějak si připadám bez budoucnosti, žádné plány už nemám jen přežívám....
Co si mám myslet o klukovi, který si ze mně dělá hračku? Využívá mě jen proto, že chce přijít o panictví. Jinak se o mě nezajímá. Já na něj musím pořád myslet. Jestli třeba nenapíše a nepopovídáme si alespoň. Ne on se chce jen omakávat a zašukat si. Jsem jako vosková figurína pro něj. Asi je nejlepší se na něj vykašlat, ale ve mně probudil asi cit k němu. Jsem pomatená z toho.
Jsem blbá, že si něco takového nechám připustit!
bože odpust mi!!!! prosím.......
mám krásnou holčičku a krásného kluka (Kubíček a Adelka, oba4,5 měsíce) ale ty chutě to je strašný, tenle pátek sem se k tomu omilem dostala a odmítla ale .... auuu !!! vim že bude už jen líp a líp ..... ale ty chutě ((
miluju vás beibátka moje a neudělám nic co by vás mohlo ohrozit!!!!!!!!!!!! to přísahám!!!
Zpovídat se ze svých hříchů...Zajímavý projekt.Jaké jsou vlasně mé hříchy....?lenost, nenávist, vypočítavost...Omlouvat se za své činy?Proč?Mé zločiny jsou zapomenuty a ublížil jsem jen sám sobě.Nechal jsem se vyhodit z průmyslovky, neučil jsem se.Sice jsem vyhrál mobil v souteži tenkrát eurotelu za nejhorší vysvědčení, ale následoval učnák.Tři roky pekla.Za svou lenost jsem zaplatil absolutně snížením své hrdosti a i po letech není den, abych si to nevyčítal.Nutno dodat, že jsem se na stejnou školu průmyslovku vrátil za 5 let a odmaturoval.Ironie je, že místo 4 roky průmyslovky jsem to musel zvládnout za 2 roky nástavby.:) vyřešeno.Maturitu mám.Pragmaticky nakonec jsem došel k maturitě, ale zaplatil jsem...víc než jsem si zasloužil.Ztratil jsem 7 let života.(3 roky učnák,2 roky práce,2 roky nástavba).Chodil jsem do učnáku s chátrou společnosti.Samá kedra a id**t.Nejsem žádná hvězda, ale to bylo moc.Na víc jsem řezničinu z hlouby duše nenáviděl.Po učnáku jsem dělal řezníka v Globuse.Hrůza.Za pár korun, dělat celý dny s lidma co jen žvaní o chlastu a sexu.Po roce jsem odešel k bezpečnostní službě, po půl roce k jiné ostraze.Kdo nechodil 16 hodin pořád sem a tam jak kretén neuvěří, že to je práce jen pro chudáky co nemají na výběr.Díky společnosti ABL jsem konečně došel k názoru, že chci maturitu.Za 2 roky školy jsem nikdy nelitoval, že jsem šel studovat.Což u někoho, kdo je nestálí v rozhodnutích je úctihodné:))Ted se chystám na univerzitu.
Taky si chci postěžovat, že ani maturita vám nedá nějakou hvězdou kariéru, v dnešní domě najít dobrou práci je hrůza.
No, ale dál....další hřích je nenávist.Nenávist nejen k sobě, že jsem promarnil plno šancí, ale hlavně k rodině.Můj otec mě 7let týral, kdyby to slyšela matka, určitě by oponovala, že to tak nebylo, ale...
Pokud v rozmezí kdy vám je 9-16 let slyšíte od otce ( který jak vám zapoměli doma říct, že je nevlastní) slyšíte jak jste neschopní, d**ilní, k ničemu, pořád se vám vysmívá a ponižuje, že jste příživníci(do hajzlu jak může být 13 leté dítě příživník?) a mlatí vás za mluvení pro sebe, blbej pohled atd....Tak to je týraní.Minimálně psychické.Celé jeho chování a netečnost matky mě dostala na psychiatrii.Tam se mi líbilo, to je fakt a do dnes, i když to je už skoro 10let mám kamarády z ní a jsme v kontaktu.Prostě v 16 jsem se odstěhoval k babičce a dědovi(tenkrát to byla babička).Je to už hodně let a po čase vás zášt přejde a snění jak vraždíte otce a matku taky zmizí.Kde je problém?I po letech pořád cítíte křivdu.Jestli je opodstatněná to posudte vy.:)Dnes se v klidu bavím i s matkou a otcem.Myslim že kdysi, v záchvatu odpouštění jsem napsal otci sms že mu odpouštim.
U prarodičů byl život v klidu, to se však změnilo.Děda umřel a dnes mě na babce, dráždí každé slovo.Pořád do všeho kecá a poučuje, žvaní kraviny a otravuje.Zaslouží si rodina nenávist?Z jednoho pohledu mě berou jako nesvéprávného.Z druhého mě podporují finančně a materiálně.Nejspíš si to nezaslouží, ale stejně cítim nenávist k nim.Má výhoda je, že dokážu bez náznaku zášti s nimi jednat a mluvit.To je můj hřích vypočítavosti.Babka a bývalí kamarád by přidali k mojim hříchům-nevděk.Proč?No babka pořád plácá jak si nevážim, že si mě nastěhovala domu a co pro mě udělala a Vladimír, ten že mě podporoval na studiích a že jsem si od něj za to nenechal srát na hlavu.Vladimír je krásný příklad filmového příběhu jak se z nejlepších přátel stali nepřátelé.S Vladimírem jsem chodil na učnák, a pracovali jsme spolu, 3měsíce jsme spolu bydleli.Vladimír je typ člověka co s každým vyjebe a tváří se jako nejlepší kamarád, už dávno jsem se měl na něj vykašlat a asi mu dát přez hubu za podrazy co mi provedl, ale nějak mi to nepřišlo.Prožili jsme spolu i pěkné události.Třeba když jsme na praxi byli hvězdy jak jsme rychle a dobře pracovali, ovšem když jsme byli už zaměstnanci Vladimír chodil na pivo a já dělal jako barevnej sám, jelikož mi řekl, že jde kupovat záchod, jindy postel, pak závěsy...atd.Nebo když zorganizoval pobyt na jeho chatě s dvěma dívkama, samozdřejmě kůli sexu a do pití jim nalil nějaké afrodiziakum, je to blbé, ale věděl jsem o tom, takže vina je i na mě.Musim se ale obhájit, že to nebyla droga a alkohol a afrodiziakum udělalo své.Upřímně a jsem o tom přesvědčen, že věděli co dělají.Mezi jeho provinění proti mě se započítává vydávání se za slečnu, pomluvy, mé placení nájmu zatím co dva ostatní nájemníci nic neplatili.Prostě má blbost, jen využil mé hlouposti.Dnes už nejsme kamarádi nebot jsem se odstěhoval zpátky k babce a odmítl mu zaplatit 1000kč za prodlužovačku počítač-televize, nebot jsem mu to zdůvodnil že jsem mu dal dost peněz za dobu co jsem tam bydlel.60.000kč rozfofrované za 3 měsíce kolik vydělal Vladimír nevim, ale nájem, placení za něj,nevracené pujčky a kupování potravin dá pár tisíc.Přesto se cítí ukřivděn.Vladimír Sedláček je podle mě hajzl a podvodník.
Mezi mé hříchy bych mohl přidat touhu po moci, cigerety, lhaní, prostě běžné věci.
Mezi zločiny krádež 1000 korun a cigeret, vraždu žáby kterou jsem v 10 letech upálil, ale dodnes toho lituji.Má výhoda je, že si vše zdůvodnim a omluvim." pocit viny, je nedostatek zdůvodnění"I kdž je můj život pro mě smutný a špatný nemám na svědomí nic strašného.Kradl jsem, ano.Proč?Prostě potřebuji peníze, pořád bez práce a bez penez.Lžu ale spíš pro eliminaci konfliktů a svůj klid.Kdo dnes mluví jen a jen pravdu?Jsem prostě obyčejný člověk.
Můj největší problém jsou deprese, kdo je má ví jaké to je a kdo nemá nepochopí to.Nedokázal jsem se ani zabít, i když bych chtěl zemřít.Smrt je pro mě vysvobození z tohodle života a těla."odvaha je žít, ne umřít" to jsem říkával lidem co chtěli zemřít, ovšem i vzít si život chce odvahu.Málo kdo to dokáže opravdu udělat.Zabít se nedokážu a žít nechci." příčinou všech sebevražd je neopětovaná láska, někdy k ženě, vždy k životu"Můj život je můj majetek a můžu s ním dělat co chci.Kec o tom že bůh zakazuje sebevraždu je kravina, máme svobodnou vůli a stejně nejsem věřící.Já věřím, že pokud je duše osvícená dokážu se povznést.Na tu myšlenku mě přivedla Stargate serial.
Ještě jsem nic nřekl o lásce....nemám lásku, nikdo mě nemiluje, samozdřejmě rodina asi ano, ale o tu nestojim.Moje zkušenosti s ní mě přesvědčili, že nechci mýt rodinu a děti.Má bolest umře se mnou, nemám potřebu se množit.Pokud jde o dívky, s těma to je furt stejné, můj život je tak temný že nemám plamínky v očích jak mi řekla jedna slečna a má pravdu.Zažil jsem tolik bolesti a trápení, že je ze mě cítit negativum na hony daleko.Jen jednou jsem opravdu miloval, a jak tušíte nechtěla mě.Viděl jsem mou vyvolenou po 7 letech a upřímně už dnes tak krásná není:)))Holky mě prostě nechtějí, nejsem žádný krasavec, ani nemám auto a hafo peněz.Slečny určitě odpoví na vzhledu a peněžence nezáleží....ale ano záleží.Kniha se soudí podle obalu, nikdo nehledá u ošklivky kvality, když ho nepřitahuje fyzicky, nebo nemá něco čeho se dá využít(peníze).To, ale není pak láska.
No vše jsem řekl a vyzpovídal se tak není nic co mě ještě napadá.Nežádam o milost ani ji neudílim.Prostě jsem se jen vykecal.
ukradl jsem peniz...nemuzu najit praci...jsem zlej clovek.
Po roce a pul vztahu stojim akorat za smsku. fajn, hezky napsanou a dlouhou. ale mam cenu 4,40 korun? Co to je tohle...
Dam se na teologii fakt.
to je konec, dneska jsem potřebovala udělat poslední posranou zkoušku, jinak mšě vyhodí ze školy a dostala jsem nejblbější test ve svém životě. fakt super, proč nemůžu mít kurva někdy štěstí! všechno jde do pr**le ať se snažím nebo ne.
zvolte si a zhebněte
Ptám se proč...Proč si o sobě tolik lidí neustále myslí, že jsou průměrní, podprůměrní, k ničemu? Proč nechápou, že každý jsme výjimečný, v každém z nás je něco, co není v těch ostatních. A rozhodně nechápu jak někdo může přestat dlouhodobě mít chuť žít. Vždyť život je fajn, i když je pěkná kurva.
Rozhádala jsem se se svojí nejlepší kámoškou . . . a nejlepší na tom, je, že už mi je to úplně jedno. Včera jsem z toho byla hodně špatná, ale teď už v tom mám tak nějak jasno . . . . Sice mám chuť jí psát, ale to je jenom ze zvyku . . .
Zní to hnusně, ale po tom, co mi řekla . . . ! Stejně to poslední dobou byla takový divný . . .
Ale i tak mi tak trošku chybí . . .
podvádim,lžu,mám deprese...nemám rád sebe ani ostatní, nesnášim rodinu, je mi blbě z babky,fakt skvělej život, nemám ani odvahu se zabít...nežádám o milost ani ho neudílim...
Tak dneska se u nás stěhovalo z kolejí a naše drahé spolubydly, které tam dělaly permanentně bordel úplně po celé buňce a tahaly si tam chlapy nám napsaly milostivý vzkaz že si to máme uklidit my, co jsme tam jednou za týden. no samozřejmě tam ani jedna z nás nebyla, takže to chtěly ukecat s uklizečkou a ta je poslala kam slunce nesvítí. takže si to celé uklidily do posledního smítka. hlavně že nám machrovně napsaly vzkaz, že jsme hovada takový zmetky by měli střílet. odporní nenávistní lidi, kteří umí jen furt někoho pomlouvat a ještě si myslí, že se z nich všichni podělají. možná by se to dalo vyvážet jako vývozní artikl...
jak si myslí, že zvítězily co? doufám že budou příští rok se samýma ožralýma smradlavcema, co jim pořádně zatopí
teď jsem koukala na dřívější fotky a je mi z toho úzko ... mnoho lidí už nežije a moc mi chybí ... tak mě napadá otázka "co se stane až umřu já? vzpomene si někdo na mě?" půjdou nějací lidi třeba na můj pohřeb? nevím proč, ale teďka mám z toho nějakou depku ... smrt si přestavuju jako vysvobození ... těším se na to ... nepiště mi, že jsem kráva, protože to já vím, že jsem ... ale musela jsem to nějak napsat
... ... ... nevím ... ... ...
To jsi mi nemohl říct, že se něco stane? Vždycky jsi říkal, že předvídáš věci dopředu... a nejednou ne? Jak ses vůbec opovážil mi to neříct! Něco jsme si slíbili, pamatuješ? Doslovně na život a na smrt. Teď už jen na smrt... A Ty mě takhle podrazíš! Jak si to jako představuješ, klidně mě tady necháš? Jen tak? Jako by se nechumelilo?! Tohle Ti neprojde, zlato. Klidně si Tě vyvolám ze záhrobí a jednu Ti vrazím..! ... i když to není Tvoje vina...
...
napisu to nejak zkracene protoze je to moc slozite a bylo by to jinak tak na 10 stran....kdyz mi zemrela segra mamka zacala cas od casu pit citila se sama takhle to resi...kdyz se opije je to peklo minule to bylo horsi nez jindy musela jsem ji zamknout doma aby neudelala zadnou blbost ale ona mi mlatila na dvere od pokoje a kricela na me ze jsem neschopna zla a cela po tatovi (on mamku tyral kdyz jsme u nej bydleli)...o vikendu jsme jeli na rodinnou akci kde se vsichni opili a delali bordel ja uz toho chlastu mam dost bylo mi z toho zle a vsem jsem rekla o mamcinem piti myslela jsem ze mamka spi ale nespala a slysela ze jsem to vsem rekla zacala delat sceny a muj deda jeji otec mi zacal nadavat ze jsem parchant ze pomlouvam mamku a at tahnu a ze jsem neschopna a podobne (vse se stalo v den kdy to byly presne 4 roky od sestrine smrti)....ja byla na dne kvuli segre kvuli mamce a tomu co jsem si tam vyslechla a taky kvuli memu ex ktery mi pred dvema tydny po trech a pul letech rekl ze je konec...bylo toho na me moc a ja chtela utect...psala jsem svemu ex ktery je ted s vyskou na soustredku co se deje protoze on o vsem vi vsechno jsem mu vzdy rekla je to muj nejlepsi pritel...ale on mi ani nenapsal vedel ze jsem na dne ze potrebuju pomoc a ani mi neodepsal aby mi rekl zvladni to nebo neco volala jsem mu rekl ze nema signal a nemuze napsat ale vcera jsem byla s nasim spolecnym kamosem venku a ten mi rekl ze si normalne pisou....je mi fakt zle...snazim se nebyvat doma protoze je to tu jako v ledove jeskyni....
snad jsem vas moc touto zpovedi neunavila.....
Myslela jsem si, že sem už nikdy nebudu psát. Že si dokážu všechny problémy vyřešit sama a nebudu se s nikým o ně dělit. Jenže to jsem netušila co přijde. Dostala jsem se do příšerné situace. Mám největší dilema, co můžu mít, jsem teď opravdu schizofrenik a nevím, co udělat. No a teď k tomu, co mě do této situace dostalo.
Se svým klukem ( 1rok 8 měsíců-vztah) jsme poslední dobou měli problémy, hádali jsme se a už to vypadalo, že bude konec, ale já jsem ho přesvědčila, že tomu musí dát ještě šanci a že mi slíbí, že se bude snažit, stejně jako já. A ono to bylo lepší, aspoň jsem si to myslela. Sobotu odpoledne jsme strávili spolu, venku a bylo to hezké a já si myslela, že to vážně jde k lepšímu. Večer jsem ale šla ke kamarádovi na oslavu a jak jsem se pak dozvěděla, on šel na film k jinému kamarádovi. Abych to moc nenatahovala... cestou domů šel s mou "kamarádkou" a nějak se dostali k líbání...a ještě něčemu... TOhle mi řekl druhý den, bohužel jinou verzi a celou pravdu jsem se dozvěděla až na potřetí.... Napřed hrozně brečel a chtěl ať mu odpustím, ať jsme spolu, ale v poslední fázi byl úplně jiný, chtěl ať se rozejdeme, že to nemá cenu. Nepoznávala jsem ho. A nevěřím tomu,že v tu noc to byl on. Ale nechápu to, absolutně vůbec. Byl střízlivý a udělal to s holkou která byla moje kamarádka??Co si oba dva o sobě myslí? Jak jsem se dozvěděla třetí verzi ( že to nebylo jen o líbání), napsala jsem mu, že jdeme ven a byla jsem odhodlaná se s ním rozejít...
Jenže...pak jsem ho viděla, brečela před ním a uvědomila si, že se s ním rozejít nechci, že to nejde...Ze začátku byl divný, ale pak to byl zase on a ani nevím už proč ale po chvíli jsme se i něčemu smáli.... dali jsme si pauzu a já teď mám šílené dilema. Nechci zahodit tak dlouhý vztah, ve kterém jsem byla šťastná, ale nevím jestli se mi povede přestat si představovat ty dva spolu....
A k té krávě, která měla být mou kamarádkou... nepochopím to, opravdu ne. A ona se ještě diví, že ji teď někteří mí kamarádi nenávidí. Může si za to sama, nemůže se divit, že ji nesoudím stejně jako ho, s ní jsem si zas tak blízká nebyla...
Ale o to nejde, ona skončila. Jde o to, co dělat dál. Dát mu poslední šanci a věřit, že to bude lepší? Nebo si zachovat hrdost a dát mu košem? Opravu teď potřebuju názory od nezaujatých lidí, už jsem zoufalá:(
Já, naprostý odpůrce cigaret, jsem začala kouřit. A ještě bez výčitek svědomí.
Jsem na jedné VŠ a pořád jsem jedný svý kamarádce pomáhala se vším, protože nic neumí a všechno vždycky udělá jen s pomocí a nebo s neskutečných štěstím. Knížkám některým nerozumí, práci neví jak psát nebo když jsme měly společnou práci ve skupinách, tak řekla, že jí to nemyslí vůbec teď a at píšu něco já, že mě něco napadne apod. Pořád jsem jí radila a to i při testech (přestože navíc měla i taháky), ale brala jsem to prostě jako pomoc kamarádce, kterou mám ráda. No a ona se ke mě začala časem chovat hnusně a když se jí jednou něco nelíbilo, tak na mě začala řvát a mít pak na mě kecy před i lidmi (a od jiné kamarádky jsem se dozvěděla, že se mi ona rozhodně omlouvat nebude -asi čeká, že to snad udělám já!). Když jsem se ale ozvala, tak to byl oheň na střeše! Nakonec jsem přesto na to všechno zapomněla (tak jak mi radila naše společná kamarádka) a chovala jsem se jako předtím. Čekala jsem na ní před třídou když psala opravný testy z angličtiny apod. no a ona nám měla v pátek poslat jeden předmět ze kterého máme ve středu zkoušku a nic! A když jsem jí volala tak mi nebrala telefon! Takže odteď na ní s prominutím S...! Ať si o mě myslí co chce!
Snad jsem to napsala v těch emocích srozumitelně.
Jsem nejspíš závislá na sushi, pořád na něj myslím, když někdo řekne "Brno" tak přemejšlím, že si tam hned zajedu na sushi. Všude samé sushi! A hádejte kdo mě k tomu přivedl? Chlap! Jak jinak! Když nevidím všude sushi tak vidím chlapi! Ach jo, zbavím se jedné závislosti, aby se ukázali dvě další, co je tohle za život?
Za všechno může sushi a chlapi!
Tak jsem se práve vrátil od přijímaček na FF
UK.. Chtel jsem si dodelat sociologii.. Jenže
podle bodového hodnocení jsem pochopil, že nemám šanci..
Dali mi symbolicky bod pod minimum..
Nejvíc mne fascinovala Duffková, která se mi snažila podsouvat, že vzhledem k mému oboru práce (management v obchodu) by se mi líp než sociologie hodila psychologie - prý kvůli tomu, že v marketech má mít zboží nejaký typ vystavení, používají se určité barvy, atp.
To je sice všechno pravda, ale to 1x nekdo vytvoří na centrále toho kterého podniku a pak už se to jen klonuje..
Holt si budu muset sociologii dodelat na nejaké privátní škole.. Jenže ty s lepší povestí jsou dost drahé a studium přes oceán také nepovažuji za ideální..
Sebejistá naivita nekterých lidí je jedna z mála vecí, co mne dokážou naštvat...
Náhodné moudro a přísloví
Je zatěžko i Bohu milovat s rozumem. (Publilius Syrus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©