Zpovědi

Jeden kluk... Já to nechápu. Nechápu, jak jsem se do něj mohla tak bezhlavě zamilovat... Byla jsem taková husa, já jsem byla tak nesmírně pitomá, blbá, hloupá... Jen si se mnou pohrával, Jako kočka s ulovenou myší. Jako malý dítě, když si jídlo rozpatlá všude po obličeji, ale nejí ho. Jenom si se mnou chtěl pohrát. A pak mě odkopnout... Když si vzpomenu, jak jsem byla bezhlavě zamilovaná, kolik jsem si kvůli tomu vybrečela... Když si vzpomenu, jak hrozně hrozně moc mě to ničilo, když jsi flirtoval s jinýma... Teď už tjsem naštěstí rozumnější. A nemysli si, že si od tebe nechám srdíčko pošlapat podruhý. Ne, už ne. Už nejsem tak hloupá, už se mnou tvoje ubohý řečičiky nic neudělaj. A čím jsi mi tak ublížil? Když... když jsem viděla, jak se tulíš k mojí kámošce a den na to jsi mi řekl, že mě obdivuješ, jak jsi mi potom dal ten přívěšek... Víš jak moc jsem tě chtěla nenávidět? Ale ono to nešlo... Zdávalo se mi o tobě v noci... Tím jsi mi nejvíc ublížil, že jsem tě měla tak ráda...

Těžko je plavit se, když loď se kymácí. Těžko je milovat, když srdce krvácí. - Těžko a přece se mi to povedlo... Teď toho lituju...

Hm supr tak nemam jen strevni problemy ale navic asi i dychaci,dokourila jsem dnes ciga a dvakrat jsem zakaslala asi mi to jde na plice,...Je to v pici,navic porad ty moje problemy,atd.Vsak vite vsechni.

Dobrá. Cítím, že se blíží poměrně důležitý zlom v životě. Musím to být ovšem já, kdo spustí tu velkou vlnu událostí, které můžou navždy vyřešit problém, který mě nejvíc sdírá z kůže. První krok je svěřit se rodičům. Já ale nevím, jestli jim dokážu s klidem říct něco takového. S našima to není tak, že bych jim snad nevěřil, ale ve spoustě věcí se před nima stydím říct. Nevím, jak na to seberu odvahu, ale je nutné, aby to bylo co nejdřív, jen tak můžu předejít něčemu, čeho bych velmi litoval.

Tlačí mě situace, jsem z toho ve strestu, do toho škola, která taky hraje na všechno významnou roli, asi z toho všeho zešílím... Umím mluvit snad s každým, jen ne s rodiči...

Vite kazdej je nakej a ja si budu psat jak chcu,klido hebrejsky....

Dneska odvezla rychlá mojí malou roční neteř na vypumpování žaludku,bo spapala nějaký bobule na zahrádce,ale dobře to dopadlo.

Alespoň něco

Ahoj. Dlouho jsem tu se držel alespoň trochu nad vodou a teď najednou je všechno horší než dřív. Naši se chtějí rozvést a já to nějak nezvládám. Uvědomuju si následky a jejich chování mi připadá dětinské. Chci jim v tom zabránit a nevím jak. Přeju si zázrak, ale vím, že na ten je pozdě. Vůbec nevím co dělat....!

Pomozte mi někdo.

co jsem to jen za id**ta? Cely den, manioza jak vysita..smich od ucha k uchu, nervozita, chvili neposedela na jednom miste,naprosto nevnimala vyuku..myslela jen na jednu jedinou a vse bylo v pohode,miluju ji, ona me,tak kde je problem? 3dny jsme se nevidely a jen tak neuvidime...do toho absolutne necekany setkani s typkem byvaly a posezeni s ni a s nim, bylo to uplne v pohode,vubec ne tak, jak sem si predstavovala a desila se..sedeli jsme tam,jak strestena rodinka..Ja,ktera jsem byvaly radila, at je uz sakra v pohode, z nervu co mela opravnene, kvuli jistym vecem, ja co mam bejt v pohode, ja co pred chvili mluvila s laskou a vsechno zda se byti v pohode..premejslim tu o ziletce a nejradsi bych blila...proste magor. jen z toho,ze uz zase mozek nastartoval pochybnosti a ta dalka me nici.........infantilni schizofrenik

maniozu vystridala psychoza?absurditak,co si nevazi niceho.poblejt se ze sebe.

Strasne moc bych ze sebe chtela dostat vsechny negativny i pozitivni myslenky,pocity,uplynule nalady...chtela bych se,tak nejak vycistit...jenze mi to proste nejde. Nevim proc,..ale bojim se,ze kdyz se to pak ve me nahromadi,ze to vsechno pujde ven najednou...a to bude asi hodne spatny....

Chtěla bych se tu vyzpovídat z jedné události, která mě dlouhodobě trápí...Je to asi tak rok, co jsem se rozešla s klukem, kterého jsem měla moc ráda, vlastně jako nikoho jiného do té doby. Po rozchodu jsem se dozvěděla, že mi ten kluk byl nevěrný, že psal jiným holkám, že je miluje a celou dobu mi jen něco nalhával...Dozvěděla jsem se to na horách a hrozně se naštvala, připadala si ulíženě a podvedeně a toho klukam jsem pomluvila. Nebyloto nikterak zle, jen jsem řekla, že to nebylo fér a že ho nemá ráda. Potřebovala bych vědět, jestli jsem byla v právu nebo jestli jsem vinná. Děkuju

Chcela by som pocut vas nazov, ok, je to prkotina, ale co uz...no proste, jeden hclaan, co si s nim len pisem cez icq, inac sme z tej istej skoly ale ani sa nezdravime mi pozical knihy...prisiel k nam do triedy, podal mi ich a odisiel...ani BUUU ani MUUU...potom si pre ne prisiel naspat, ani sa nepozdravil, len ze ci ich tu mam...ale pozicala si ich od neho nakoniec este jedna baba tak odisiel (bez pozdravu, samozrejme) a na icq mi este v ten den pise ze jak sa mi pacili knihy ze ma chcel prespovedat ale ze nemohol lebo mame v triede id**tov (neviem ci mu neco povedali abo co) ale preco "nazivo" an buuu ani muuu ale na icq sa baivme...rozmyslam ze sa ho spytam ze ci sa nestretneme "live" ale nevim ako na to...aby som nevizerala ako vtierka/id**t/aby som sa nestrapnila a pod...

Vie mi nekdo poradit? PLS

Nějakou dobu jsem tady nebyla,říkala jsem si,asi je to vážně zamnou,ale když se ohlédnu zpátky,vidím že všechno pořád je a ještě horší.Na mě si už vzpomínat nebudete,ale měla jsem příšerný rok chození s klukem.Našla jsem si pak jiného a byla jsem s ním půl roku a dopadlo to moc špatně.Asi je to něco na mě,co mi nedovolí být šťastná..Mám chuť vzít nůž a jen drobně si hrát,ale slíbila jsem si,že už to neudělám.. Nějak se cítím být v tomhle světě sama a nevím kam jít.. Ten kluk,ten půlroční mi tak ublížil.. Ani ne po 16 dnech po rozchodu přišel a do očí mi vyprávěl o jiné holce,jak moc ji miluje a tak.. Projela mnou šílená bolest a od té doby se jí nemůžu zbavit.. Nevím co mám dělat.Potřebovala bych s někým mluvit,ale není s kým a jelikož se doma pořád hádáme,tak nemám kam se schovat,kam jít.. Potřebuji chvíli s někým,kdo mi rozumí,jenže nikdo takový není... Promiňte že píši sem,potřebovala jsem to ze sebe dostat.

Život bez bolesti není život,ale jen bolest není život.

Ted jsem snedala na veceri jogurt,nic vic do sebe nedostanu,je mi porad spatne,mizerne,trapim se,...Mam tyto priznaky:Smutnou naladu,ztratu poteseni z beznych aktivit,poruchy spanku,unavu,spatnou chut k jidlu,nekdy i velkou ale to moc ne,pocity viny,sebepodcenovani a bezmoci,podrazdenost,plactivost,chronicke bolesti,myslenky na smrt a sebevrazdu.Jde to se mnou hodne s kopce,uz to zachazi do extremu.Uz to nezvladam,nedokazu s tim zit,...Porad jen problemy,...
Nedokazu s tim zit,...

Je mi strasne,...Nedavam to,...Uz to nevydrzim,...Asi to nepreziju,trva to uz rok,jsem na tom cimdal hur,...

CELÝ MĚSTO MRTVÝCH MĚ NENÁVIDÍ JEN KVŮLI MALÝ BLBOSTI!!!SMIŘTE SE S TÍM ŽE MĚ TADY VIDÍTE V TOMTO A PŘÍŠTÍM MĚSÍCI NAPOSLEDY!!!
SBOHEM!!!

NENÁVIDÍTE MĚ VŠICHNI,PŘIZNEJTE SI TO!!!

Právě,když se vše usadilo do normálních kolejí se začalo zase vše sypat, kluk,který byl ten vyvolený musel na měsíc odjet, práce v děcáku bude zrušena kvůli netoleranci zřizovatele a ještě navíc dnes zemřela známá. Šla ke gynekologovi,že je jí zle (9měsíc)a on jí prý ani nevyšetřil a řekl,že má jít domů,že je histerická a doma umřela svojí mamince v náručí,ani nevím jestli to přežilo malé,snad ano.....

Život je boj...nejtěžší jaký může být

nožem jsem pořezala nevinného člověka!!!!!!!!!!

Néééééééé!!!!!!Ja uz to nevydrzim,porad mam Ty problemy,pocity viny,strachu,trapeni,deprese,myslenky na ziletku,problemy se strevama,malo jim tak ted bolesti zaludku,nevolnosti,unava,malo piju,kourim,apod.Jsem z toho uplne na vyvrat,...

Proc porad já..?! matka jede do nemocnice a slibila mi ze muzu byt sama doma ten tyden nee a dneska ze pojedu k tatovi..?! A duvod..?! ze sem ji rekla ze sem si penize utratila za neco svyho a pritom sem proste zaplatila kamaradce darek..ale ty penize byly moje z brigády já sem si je vydělala tak jí to může byt jedno..?! Ale ne já sem lhářka a nemůže mi věřit..! DObrý no...Tohl je porstě upe nespravedlivý! Proc nemuze byt matka normalni..?! si hledala zase jenom pitomou zaminku,...fakt uz me to nebavi..! Tohle snad ani neni mama... pro me nidky neudela nic dobryho...

proc nemuzu mit mamu jako ostatni a muzu jen zavidet..?

Ach,tak dlho som tu nebotak vela vecí mám na srdci,rozhodol som sa že sem začnem chodievať a postupne to tu zamorím mojimy problémami a tým čo ma teší a čo ne. Teším sa na vás a na vaše odpovede,myšlienky a názory. Chýbali ste my a dneska som tak rozmýšľal a prišiel som na vás. Tak dúfam že ma príjmete medzi stratené duše,a dúfam že vám nebude vadiť ked sa sem vrátim.

S Pozdravom Hany

Mám divný pocity. Nedokážu si představit, jak dlouho spolu už nejsme. Vypadalo to na věčnou budoucnost. A pak se něco stalo. Okolí na mě vyvíjelo nátlak, on mě dusil, jeho otec mě dusil, cizí prostředí, nový lidi..Nikdo mi nedělal záměrně nic špatnýho, prostě toho bylo najednou hodně na vratký uvažování..hm..mě. Najednou bum, kolaps, ocitám se u toho divnýho doktora, kterej mi povídá cosi o tom, že nesmim ani zpátky k němu, ani jinam. Tak sem odpočívala. Nechtěla sem k němu, popravdě, teď si to uvědomuju. Bála sem se, nevím přesně čeho a rozešla se s nim. I teď se bojim. Hrozně moc ho chci zpátky, jenže..jenže. Je to zvláštní pocit, jako bych žila za dva lidi. Jednou nemám problém, rýsuje se mi novej vztah, učim se líp, bláblá. A pak, pak je tu ta holka, co si zapomněla smazat minulost a myslí na ni a pak i na to, co se stalo a nechápe to, nechápu to. Nechci žádnej jinej život, tamto bylo nádherný. Bylo to hrozně fajn. Ale myšlenky na to sou jako sestříhanej thriller. Nechci nic takovýho zažít, ubíjelo mě to. Asi za to může to společný přechodný bydlení, bylo toho na malou holku moc najednou, jak může někdo v 16ti bydlet s přítelem, to je blbost. Hele, fakt, nvim, jak se vyrovnat s minulym a budoucim, nějak to spojit a ne jednou to a podruhý tohle. Vůbec celá tahle zpověď je divná, že jo.

Asi sorry, budu nejspíš přetažená.

Už nějakou dobu jasně vidím jaký jsem a nesnáším to. Konečně jsem prohlédl a uvědomuji si, kým jsem byl a čeho se teď nemůžu zbavit. Měl jsem a mám spustu chyb a kašlal jsem na to. Teprve teď to chci změnit. Ale je už pozdě. Copak okolí dokáže zapomínat? Copak dokážu zapomenout já sám?

Chci se změnit, ale už to nejde. Můj zločin je to, že jsem si neuvědomil to, co ze sebe dělám dříve...

Existuje vůbec ještě nějaká šance?