Zpovědi

Nesnáším to... Nebo spíš snáším, ale hodně špatně. Můj přítel mluví stále jen o autech nebo motorkách a zjevně nechápe, že mě to nezajímá, nejsem zrovna jedna z těch, které tohle těší. Mluví o tom celé hodiny, nekdy mám pocit, že kdybych u toho umřela, nevšimne si toho. Chová se ke mě jako k samozřejmosti. Když chci něco říct buď mě přeruší nebo prostě neposlouchá, i když se jedná třeba o jednu větu. Asi je i chyba v mě, že mu to nedokážu zřejmě vysvětlit... Proč se někdy nezamyslí třeba nad tím, co chci já?
Teď si zacpěte uši, oči pokud není po 22 hodině. Nikdy jsem neměla s nim orgasmus, protože ho zajímá jenom jeho orgasmus. To je fakt, proč bych měla mít orgasmus, když ho on může mít za mě že...? Když jsme se poprvé pokoušeli o sex, nedokázal mě vzrušit, takže jsme to zkoušeli asi 6x než se mu podařilo se do mě dostat, a ještě to nevíc dost bolelo, ale koho by t zajímalo, že.... a to jsem musela u toho ještě myslet na jiného kluka.
Promiňte mi tuhle zpověď, nedokážu to v sobě udusit.

Cožpak nemůže fungovat normální kamarádství mezi klukem a holkou? Ano, nechováme se moc jako kamarádi. Jenže..On se do mě zamiloval a já vlastně nevím, jestli to tak chci. Vím, že nechci zahodit naše nejlepší kamarádství. Každý den spolu venku, každý pátek diskotéky, jsme spolu prostě skoro pořád. Nechci ho ztratit..:(

Opravdu nechci..:(

Nenávidím tě. To, že si ničíš svůj život, to bych pochopila, můžeš si s ním přeci dělat, co chceš. Ty však ničíš život jinému člověku a to už fér NENÍ!.. Nikdo nemá právo říkat druhému člověku, kdy má umřít a nemá ani právo na to, vzít mu jeho život, ale pokud jde o tebe, strašně ráda bych ti život vzala. Zasloužíš si to. You belong to Hell.! Bitch!

Nesnáším tu holku, vzala mi mojí nejlepší kamarádku.

ahoj obyvatelé :)
zdravím po nějakém tom měsíci ze Skotska (doma budu až za měsíc) a chtěl bych po dlouhé době něco ze sebe dostat... moje poslední zpověď byla o člověku, před kterým jsem toho dostal ze sebe víc než kdykoli dřív a tato v tom bude pokračovat... nechci to psát do deníčku, protože se mi uleví víc, když si to aspoň někdo přečte, a možná, že si to přečte (nevím, jestli se tady občas mrkne nebo ne) i ona, i když to si zrovna moc nepřeju... je to osoba, která na mě působila hodně zvláštně už v době, kdy jsem si jí prostě jen všímal a moje nesmělost mi nedovolovala nic víc, ani pouhé oslovení... a potom najednou to šlo, opět jako vždy v poslední době díky virtuálnímu světu, který tak nemám rád a neumím ho překonat... no prostě jsme se sblížili, možná (asi bohužel) až moc... a nevím, co bych se stalo, kdybych teď nebyl pryč, ale asi by to nebylo jinak, snad... nechci to vědět :) však víte, opačné pohlaví... ale bojím se, že nezmizela jen ta blízkost jako mezi dvěma lidmi opačného pohlaví, ale i jako mezi dvěma lidmi obecně... přátelství znamená hodně, alenevím, jestli to dokážu, to se uvidí za měsíc... a jestli to dokážu,tak nejspíš ne tak, jak bych to chtěl... nikdy dřív jsem nebyl k nikomu tak upřímný a k nikomu mě to tak netáhlo jako k ní... nechci nad tím přemýšlet, odháním to od sebe a zároveň přivolávám... a pořád se snažím o vytvoření nějakého brnění, ale to by mi právě teď bránilo :) možná trošku nepochopitelné, pocity někdy není možné pochopit... ale já jsem se prostě uvnitř zařekl, že nebudu pokračovat v tom nesprávném

mám ji rád

Mám nejlepší kamarádku, skvěle si rozumíme a známe se už celkem dlouho. Vždycky jsme spolu trávily pokud možno co nejvíc volného času, ale poslední dobou mám tak trochu pocit, že se mi vyhýbá. Má totiž přítele, se kterým jsem si zrovna nesedla, máme totiž na určitou věc absolutně odlišné názory. On totiž docela dost hulí a tak nějak bez toho nemůže být. Jenže já jsem jedna z těch, která to nesnáší..A v tom jsme si nesedli. On a můj přítel se taky znají a už dlouho, jenže Petr (můj přítel) přestal postupem času co jsme spolu hulit, takže když mu on volá, aby se stavil na brčko nejde. A samozřejmě kamarádčin přítel si myslí, že já zakazuju Petrovi se s nim stýkat a bavit. Takže on začal mít problém s tim, že já a jeho polovička se spolu stýkáme a často. Kdysi jsme spolu trávili spoustu času i ve čtyřech, jenže když Petr přestal hulit už to takové není. Kamarádčin přítel si našel kamaráda, kterej s ním rád a ochotně hulí a má taky přítelkyni, takže trávíjou volný čas ve čtyřech s nimi a mojí nejlepší kamarádce dohazuje jako kamarádku tamtu holku, s tim, že ona je lepší než já a on ji má radši než mě. Staršně mě mrzí, že to je takhle, protože on mě prakticky odsoudil za můj názor. A teď se bojim, abych o svou kamarádku nepřišla kvůli tomu, že už se skoro vůbec nevídáme, protože oni jsoui věčně s někym jinym. Nevadí mi, že má jiné kamarádky, to ani omylem, já taky nemám jen ji, lae už párkrát jsme se spálila a o nejlepší kámošku přišla díky tomu, že mi ji jiná holka přetáhla a nechci to zažívat znova..

Mám ji ráda a nechci o ni přijít, jsme jako sestry..

Hooodně pomalu mi začíná hrabat. Mám přítelkyni. To není tak zvláštní. Jsme spolu dlouho - na mě - skoro dva roky. Asi před půl rokem si zapomněla vzít prášek, byla těhotná, skoro okamžitě sama od sebe potratila. Doktor jí řekl, že už možná nikdy nebude mít děti. To je jedna rovina příběhu. Druhá je, že trpí vaginismem, takže je pro ni styk nepříjemný. Výsledek? Přestala se mnou spát a vlastně i mluvit. Neříká mi, co si myslí, v noci se ode mě odvrací. Tvrdí, že jsem se změnil, že jsme se oba změnili a je to naše společná vina a už se to nevrátí to hezké. Odcizili jsme se. Já se jí snažím dotlačit k tomu, aby šla k psychologovi, protože mě to pomalu deptá. Nevím už skoro co dál. Chtěl jsem tom dát čas, ale pořád to pokračuje jako nějaký hloupý sen, takže jsem skončil tak, že píšu zpověď pod vymyšlenou přezdívkou. Pořád tvrdila, že to nějak bude řešit, něco udělá, dostane se z toho. A já čekal. Věci se místo toho pořád zhoršovaly. Já ji miluju, jsem přesvědčen, že je to vzájemné. A stejně nevím, co dělat. Nedávno jsme si spolu pronajali byt a já se jen děsím toho, jaké bude společné soužití pokud to bude pokračovat dál pořád stejně. Rád píšu, ale v posldní době jsem v takovém stresu, že je z toho jen brak, nejsem schopný ze sebe dostat ani čárku. Pořád mi to leží v hlavě.

Vím, že je to i má chyba, možná hlavně moje chyba, ale musel jsem to někde říct.

Mám přítele. Jsme spolu třičtvrtě roku. Myslím, že on mě má moc rád, ale strašně mě na něm rozčilují jeho vlastnosti. Pokud nenapíšu SMS jako první, jeho vůbec nenapadne mi napsat. Prostě sám od sebe se ozve minimálně cca 1x do měsíce. Přitom jsem se s ním snažila tolikrát o tom mluvit, ale místo toho, aby jsme to nějak vyřešili tak se přítel akorát urazil a 2 týdny se mnou nekomunikoval. A další věc, která mě vytáčí. Furt musím jezdit jen já za nim, ale on za mnou nikdy nepřijede. Přitom se máme moc rádi i on mě má rád, to na něm poznám, ale přesto mě tyhle vlastnosti dohání k šílenství a já stojím před otázkou zda se rozejít či ne. Přijde mi trochu blbé rozejít se jen kvůli tomuhle, ale přesto, když si s ním o tom chci popovídat akorát se urazí a nekomunikuje. Partner je o 15let starší a chce vedle sebe mít hodnou holčičku, která poslouchá a neodmlouvá, ale já bohužel taková nejsem.

Jak by jste se zachovali Vy? Rozešli se nebo ne?

tyvole, midgard taky někdy odepisuje? nebo mám ignoraci brát jako ne? i když je to tak, stejně by mi to mohl napsat, stačilo by "ne"...

Je mi špatně ze sebe samotné. Dělám v docela velkém obchodě an pokladně a poslední dobou mám šílenou ponorku ze všech těch lidí, co pořád jen nakupujou a nevědí kdy přestat. Nejhorší na tom všm je, že to všechno odnáší přítel. Poslední dobou se jenom hádáme a já už ani nevim jak dál. Nechci se s nim hádat, nechci, strašně moc ho mám ráda. Plánovali jsme si společnou dovolenou i budoucnost, lae teď poslední dobou to jde všechno do p**e a nejspíš jen díky mě. Každá maličkost mě naštve, ale já prostě ani nevim jak to zastavit Tak strašně moc pro mě znamená, nechci ho ztratit, ale neušim co se sebou samotnou dělat. Cítím se na všechno sama, jako bych kolemsebe neměla nikoho kdo by mi dokázala pomoct. Vždycky když někdo něco potřebuje jsme všem dobrá, ale když potřebuju já, každej se otáčí zády Netušim prostě jak dál a jak všechno napravit. Nakonec mi oznámil, že asi radši místo naší dovolené pojede na festival, a to už mě dorazilo. Vím, že ho svým chováním od sebe odháním, lae ani on není dokonalej a kdykoliv když měl problémy stála jsme u něho a nikdy jsme se k němu neotáčela zády... Tak proč je na mě takovej? Jsem až tolik špatnej člověk?

Potřebovala jsme to prostě ze sebe dostat...

Jsem již plně rozhodnuta, za rok opuštím ČR a stěhuju se do Německa! Kdo má něco proti němcům ať drží hubu, pozérské blbečky nemíním poslouchat. Němci nejsou tak špatní pokud u nich nenarazíte na podobné pozérské svině, kterých je plná ČR. Učím se německy a něco i našetřím do začátku, abych tam měla z čeho žít než si najdu práci. Jeden kamarád mi s tím helfne, je na něj spoleh. Navíc mám německé příjmení, takže mírná protekce u nich bude, obzvlášť když jim nakecám, že jsem napůl němka, což by ani nemusel být výmysl, ale je fakt, že o rodině táty se moc neví bo děda chlastal až se uchlastal k smrti a nikdy o tom nemluvil. Každopádně to bude zajímavé, navíc potřebuju změnu a tohle je radikální změna, která mi jistě prospěje. Musím pryč, musím žít někde, kde se dá žít. Už nechci přežívat! Balím to a mizím, sice pomalu, ale jistě.

Adios zasraná ČR!

Po čtyřech letech jsem potkal spolužačku ze základky. V době kdy jsme se poznali chodila s jedním kámošem a já se do ní zamiloval....
Když se oni dva (jeho chybou) rozešli já se s ní začal zbližovat. Nastal však problém.. Ona mi řekla, že budeme "jen kamarádi". Nepohrdám kamarádstvím neboť je to cennost, ale přiznávám, že jí miluju a chci jí... Jenže naše schůzky jsou vždy provázené tím, že buď hned nebo později pozve svého bývalého a ikdyž tvrdí, že ho nehce tak s ním flirtuje.

Přiznávám, že žárlím, ale snad v tomto případě mám důvod. Za dobu co byla s ním ji vznikl dluh 30 tisíc se kterým on jí nepomáhal ani náhodou ač měl možnost...... Já jsem se zadlužil abych jí pomohl a jediné čeho jsem se dočkal, že jsem předal peníze jí a ona odešla s bývalým.....

Dělám chybu já nebo ona.... Prosím o pomoc

Já se na to prostě můžu vysrat. Já to tady prostě zabalim, odejdu a nikdo už o mně nikdy neuslyší. Stojí mi za to se stále doma hádat a jenom se koukat jak můj "bratr" z toho těží, jak po něm rodiče nic nechtěj ale když on něco chce tak to hned dostane a ještě si nějak najdou způsob jak mě za to seřvat? No tak to mi jako vážení polibte pr**l, v takový rodině já žít nechci,to že on má brigádu kde si může směny napsat jak on chce je jeho výběr, já dělám v hospodě kde jsem každej den po celých sedm dní od rána do noci, doslova, je mi líto, nebudu dělat v mekáči, kde nemůžu mít dlouhý nehty, náušnici v uších, náramek ani hodinky na ruce, to není práce, to je terorismus. Vždycky jsem já ta špatná, já jsem ta neschopná, ta co dělá problémy, ale kdyby se podívali hloub, tak by věděli že to je kvůli tomu d**ilovi, co má bejt mym bratrem. Jemu jsem taky jenom dobrá když něco potřebuje a já kráva na to vždycky skočim. Já pak přijdu domů a slyšim jenom on říkal tohle a tohle a prej ty tohle a tohle, a berou to za směrodatný, nikdo se mě na názor nezeptá, všechno je jenom podle něho, prej je dospělej, tak ať se tak laskavě začne chovat!

A do toho ještě otec, on si taky myslí že je nedotknutelnej, ale není...

Žila byla jednou jedna holčička a ta si žila po svém.. Jenomže to se vůbec nelíbilo její rodině. holčička se jim stále snažila dokázat, že za něco stojí, ale ať se snažila sebevíc tak se jí to nedařilo.. Nebylo snadné se rodině zavděčiti, vlastně to bylo téměř nemožné. Holčička by chtěla nemilovat ty lidi, kteří jí akorát vše vyčítali, kteří jí nikdy nebrali vážně, do všeho jí mluvili a posmívali se jí, ale nedokázala to..

...

Nějak už nevím co dál...prázdniny začaly a já se cítím doma jak vetřelec,který tu nemá co dělat ..pro vysvětlení bydlím se setrou,jejím manželem a jejich malým..Pořád mě jen kritizuje vylívá si na mě zlost jak kdybych mohla za to,že s něma musím bydlet...do toho prázdniny pracovní tak nemůžu jet ani k rodičům..už nevím co mám dělat abych se ji odvděčila..dneska jsem po noční nešla ani spat uklidila jsem celý byt a ještě vymalovala pokoj kde mám bývat já a malý,ale jí se to furt nezdá stále ji jen překážím.a už mě to nebaví...

Ach jo...cele prazdniny nejspis dopadnou tak, ze budu sedet doma na zadku...v lepsim pripade v praci...Mam jet pristi tyden na festak,ale priteli nejak nevysli finance a je bez listku...to je jeste ta pochopitelna cast...to se muze stat. Ale ted uz si listek klidne muze koupit a jemu je to tak nejak jedno...kdyz se ho na to zeptam jen rekne,,adrenalinek"...nevim jak mu vysvetlit, ze mi na tom docela dost zalezi...abych mela penize sebou...vymyslel ze potom pojedeme jeste za jeho pribuznyma, vykaslala jsem se na uplne super akce a nasla si druhou brigadu...neni to jediny duvod, finance se hodi vzdycky, to bych mu krivdila, ale podporilo mne to. Nevim jak mu mam vtlouct do hlavy ze je to pro mne dulezite a ze se tam vazne tesim...chjooo...spis ze mu to nedojde. Moje mati nam tam zarezervovala hotel,,,je to darek za maturitu, a neustale se me pta, jestli uz ma muj kluk listek. Nevim co ji na to mam porad odpovidat...chjo.Asi mu ten listek koupim sama...

btw:neprodal byste nekdo listek na Colours of Ostrava? :)

nesnáším arogantní lidi!!!!! jak si myslí jak maj všecho na háku jsou užasný jedineční a nepřekonatelný!!!!!!!!!!! aaaaaa ja z toho snad vyrostu...... ,,slyšíš tak mš už konečně poslouchej ..já ti nechci dokazovat na nemáš nic na háku že já sem ten krk co hlavou otáčí!!!že se svě netočí kolem tebe!!!!! a ani nemůže tvuj svět by se měl točit někde trošku jinde... nechci ti dokazovat jak ti může bejt zle a jak moc smutnej by si z to byl, na to mám moc svejch starostí a povinost!!!!

uuuffff to se mi to ulevilo!!!!

Nedávno jsem zde přidávala zpověď o mém příteli, s kterým jsme po 3 letech začali mít problémy. Rozešli jsme se. Byla jsem nastvana a on určitě taky. Před chvíli jsem se dozvěděla, že měl bouračku. Nevím co s ním je. Neozval se mi od vcerejska. Sice už nejsme spolu, ale bojim se o něj. Bojim se, že udělal nějakou blbost po rozchodu.

mam strach, že za to tak trošku můžu

Hrozně mě štve, jak jsem nepoctivá :( neučim se a dělám si taháky :(

ma ze sebe radost doufam ze jak moje nadseni roste ze se mi bude darit..

verte ve sve cile a dosahne te je!

Jsem fakt blba. Už několikrát jsme se s Ondrou rozešli a zase se k sobe vrátili. Poté co mě podvedl se svou bývalou jsem mu ale přestala věřit. Nedávno to ale začalo vypadat tak, že se o mě znovu snaží a já mu zase věřit začala. Zitra má Ondra promoci, na kterou mě nepozval, prej že tam už bude mít moc lidi z rodiny. Před chvíli mu ale jeho bývalka napsala na FB, že se omlouva, ale ze zitra nemůže přijít. Chápete toho d**ila. Chápete mě? Já mu věřím a on mi udela tohle.

Neni to zpoved, ale Potrebovala jsem to říct, klidně mě odsudte