Zpovědi

Všechno jednou skončí...Nic netrvá věčně...Můžu si to opakovat třeba stokrát, ale stejně mi to nepomáhá. Strašně se mi stýská. Byla jsem teď totiž dva týdny na táboře a bylo to tam prostě skvělý...hned bych to vrátila. Je mi hodně smutno, protože vím, že i když si dáme s těma lidma sraz, tak to už nikdy nebude takový. Ale s tím bych se přece jen vyrovnala. Jenže...copak se dá zapomenout na lásku? Péťo, i přesto, že tě už nemiluju a jsi pro mě "jen" skvělej a možná nejlepší kámoš, bude se mi po tobě stýskat. Ach jo, můžu si říct kolikrát chci, že nebudu brečet, ale slzy nejdou zastavit. Pamatuješ, jak jsem brečela na druhý diskotéce? Nevěděls, kvůli čemu. Teď to můžu říct - bylo to kvůli tobě. Všehny ty slzy mi tekly z očí, protože jsem si uvědomila, že tebe já nikdy mít nemůžu. A hrozně mě to bolelo. Protože jsem si já, naivka, dělala naděje. A vím, že mě máš taky rád. Proč jen proč, musíme bydlet tak daleko od sebe?! Já vím, ty si tohle nikdy nepřečteš, takže to vyznívá marně, ale já už to nemůžu a nedokážu dusit v sobě. Mám tě ráda. A Ivo, proč mi to děláš? Zapomínáš na ty tři roky, kdy jsme byly nejlepší kamarádky? Tak proč jsi mi tak ubližovala a přímo před mýma očima toho kluka balila, když jsi věděla ze všech nejlíp, jak mě to bere? A taky nechápu, proč jsi se pak naštvala ty na mě, když jsem ti řekla, že mam Péťu ráda? Když jsem se o něj snažila už rok? A nejvíc mě dostala tvoje věta, že sis myslela, že ti ho přenechám. Můj bože! Jako nějakou...věc. To se mi zdá hodně hnusný. Já na něj přece nemůžu zapomenout, záleží mi na něm, je to přece můj kamarád. Ale i přesto chci, abys věděla, že pořád zůstáváš v mých vzpomínkách a pořád budeš moje kmarádka, protože věřím, že....V co vlastně věřím? Asi, že všechno bude dobrý. A že se i já naučím brát život takovej, jakej je. I s těma špatnejma stránkama. A že pochopím...pochopím, proč je osud takovej, jakej je. Omlouvám se, jestli jsem vám zkazila náladu. Potřebovaal jsem to ze sebe dostat.

223-151-769

Ve svém životě jsem mnohokrát zhřešila a mnohokrát bylo zhřešeno na mě. Možná jsem špatný člověk, ale dnes jsem přemýšlela a něco mě napadlo...jestli budu někdy žádat o odpuštění, nebude to Bůh koho bych žádala. Kdyby Bůh nechtěl, aby lidé hřešili, nevysadil by v Ráji jabloň!

Není to Bůh, kdo odpouští, ale my sami...

Ahojky, já jsem tu už psala a moje zpověď je asi na 4. straně. Měla jsem problém s mými rodiči. Četli si moje sms a pak se se mnou nikdo nebavil, protože jsem o nich napsala něco škaredého!
Ale dnes už je všechno v pořádku, jen díky vašim radám! Mamce jsem to vysvětlila, jak jste radili a pochopila, že od ní to nebylo moc fér! Jsem táda, že Město Mrtvých existuje, protože je to tady úžasné a vy jste skvělí lidi! Jsou tu totiž samý takový, kteří jsou ochotní pomoct a ne jak to jinde bývá, jen takový co urážejí!

Moooooooc vám děkuju!

Zdravim. Po asi ctyrech mesicich od rozchodu jsem potkal svoji byvalou pritelkyni a docela sem ziral... Pribrala tak 10 kilo :( vim, ze to bylo kvuli mne. Vim, ze deprese vzdycky resila jidlem... :( Bohuzel taky vim, ze to jenom tezko sunda dolu.

Citim se za to zodpovedny, i kdyz vim, ze je to vlastne jeji problem. Opravdu me to mrzi...

...ale uz nejsem v postaveni ji rikat, at se sebou neco dela.

ahojky všichni.. před časem jsem sem napsala několik zpovědí.. moc bych vám chtěla poděkovat za vaše rady atd., pomohlo mi to.. tak jsem před chvílí přijela z toho slavnýho tábora, měla jsem ze začátku hroznej strach z těch lidí, z toho, co se může stát, ale bylo to v pohodě, ty dva týdny mi neskutečně rychle utekly, ikdyž občas to nebvylo zrovna příjemný.. několikrát jsme se tam s tim mym chytli, několikrát jsem se tam rozbrečečela, padaly výčitky a obviňování, ale nakonec jsme se dovedli usmířit a užít si to tam.. a jsem moc ráda, že jsem tam ty dva týdny mohla být s ním, ikdyž to nebylo úplně ideální.. ale nic není dokonalý a nelituju toho, že jsem to nevzdala a zkusila to tam přežít.. proto vám moc děkuju za to, že jste se pokusili mě zvednout náladu a vytáhnout z těch nervů před tím..

ahoj..chtěla bych všem moc poděkovat za podporu..máte pravdu, musím se snažit, život je sice svině, ale nesmím to vzdát už kvůli mýmu tatinkovi, kterej mi umrel nedavno.. ..hrozně mi chybí ale vím že by si tohle nepřál,byl to nejlepší člověk kterej kdy existoval.. všem moc ještě jednou děkuju..

děkuju za pomoc

14 dní krátká doba a přitom se může stát tolik věcí...než jsem odjela myslela jsem si že už vím co to znamená mít někoho kdo při vás stojí a koho se můžete opřít a nezradí vás...ale přišlo zklamání..asi jsem byla hodně naivní a žila jsem v iluzi, ale realita byla jiná...je konec a už se to nezmění ale nebudu smutná...prostě mělo to přžijít tak to přišlo...a za ten krátký čas sem stihla poznat i něco nového hezkého, z čeho časem možná budei něco víc...jsem normální..???

Nevím co se to se mnou děje, chovám se divně k lidem, když mi nedávají najevo, že mě mají rádi :( když mi nedají najevo, že mě mají rádi radši se jim straním:(

Odpusťte

Na co je zpovědnice? Na co jsou odpovědi? Stejně si to ve finále udělá každý podle svého a mnohdy stejně blbě jako předtím....Jste tu milí lidé, zvlášť někteří .....slovo pohladí, ale pak je v tom každý opět a zase sám....Ta bezmoc, tak zoufalá....Poradit duhému, jak by to mělo být...tak snadná a logická záležitost.A jak to má vlastně být?? A mnohdy člověk sám se sebou a se svým problémem si neví rady.........když na prsou si hřeješ hady......a přemýšlíš, co děláš tady....Jsme tady a co? Co dál? Když máš pocit, že dál už to nejde........tak jenom čekáš, kdy to přejde.....Přejde, já vím...musí!! Jak život chutná, ať každý si zkusí...........

Netřeba komentovat, jen úlet první a snad také poslední....

posral jsem to,posral.vlastní otec mě zradil.odpust mi Moni moje,co jsem zpusobil je to nejhorsi co jsem mohl.promin,jsem spatny clovek

Popálila jsem si nohu,popálenina II.b stupně-no nic moc,tak mám po prázdninách. V hlavě mám zmatek a v srdci taky,nevím co chi a hjestli vůbec něc chci. Příjde mi,že mám vše a pak zas mi příjde,že nemám nic.Už nerozumím ani sobě...tragické.Život mi příjde,že je jako řeka jen tak teče v klídku a pohodě,žádná peřej,žádný vzrůšo nic...NUDA

Vsechno to zacalo zacatkem tohoto skolniho roku.. Kdyz k nam poprve do tridy prisel mladej a celkem peknej ucitel.. Kdyz jsem ho videla poprvy rekla jsem si-NE do nej se nezaamiluju proste ne... Protoze uz predtim jsem mela za sebou nestastnou lasku... Zamilovala jsem se do gaye... Jenze jak cas plynul a ja ho zacinala poznavat, zacala jsem se tesit na hodiny.. Ja-uplnej skolni lempl!! Skolu nesnasim a uceni jsem v zivote nevidela ani z jedouciho vlaku... Bylo to cim dal tim horsi a nejhorsi na tom byla jeho naklonost vuci me... Posadil si me do prvni lavice-pry aby na me lip videl.. Testy mi rozdaval prvni a flirtoval se mnou... Vsichni se me ptali co s nim mam.. Jednou o hodine dosli kridy a ja musela k nemu do kabinetu.. Otevrel mi a kdyz me uvidel byl stestim bez sebe.. Rikal ze je rad ze jsem za nim konecne prisla atd... Koukala jsem na nej jako pero z gauce a pak jsem mu rekla o ty kridy a to ho celkem dostalo a rekl mi at nekdy prijdu jen za nim.. Byla jsem v rozpacich... Libil se vsem holkam a ke me se choval takhle... Jednoho dne jsem si rekla ze skusim jen tak na icq hledat jestli ho nenajdu-a nasla... V tu chvili jsem si psala se sestrenkou a ta me doslova dokopala at si ho pridam do kontaktu ze uvidim co se bude dit... Udelala jsem to... Druhej den jsme smozrejme meli ten predmet.. A venku bylo krasne a trida me za nim poslala at se jdu zeptat jestli nas pusti domu.. Tak jsem si vzala kamosku a sli jsme.. Rikala jsem si ze kdyz jde se mnou tak mi nic nerekne... Jenze sotva jsem zaklepala na dvere prosla kolem tridni a kamosku mi odvedla... Byla jsem tam sama a on se me zeptal jestli to jsem ja ta z icq.. Koukla jsem se do zeme a rekla ze ne.. Vecer mi hned napsal proc jsem mu rekla ze to nejsem ja atd.. A ze je moc rad ze jsem to ja atd... Psali jsme si asi tyden pred koncem skolniho roku... Potom zacali prazdniny a ja vymyslela jak se s nim mam setkat... Sam to navrhnul... Byla jsem s nim venku zatim jen parkrat, ale jsem do nej blazen cim dal tim vic a jakto tak vypada i on do me... Dneska resi svoji pritelkyni... Cekam jak to dopadne... Chce pry me.. Je mi ji dost lito-puvodne jsem nikdy zadanyho kluka nechtela a jeste ke vsemu kdyz uz jsou splu dlouho, ale takovej je zivot... Sice se budeme muset jeste dva roky skryvat, ale pak jestli nam to vydrzi uz budeme jen a jen spolu... Na stesti tenhle rok uz ho na nic mit nebudu... On je mym splnenym snem a pritom to same rika on me.. Takze holky... Vsechno jde kdyz se chce!! I ucitele muzete dostat!!! Chce to jen verit svym snum a neco pro to udelat...

Ja už nemužu dal...včera jsem spala s jednim klukem asi tak 100 m od ostatnich lidi z party ...( mírně pod vlivem alkoholu ) a dneska rano jsem se dozvěděla že se jednomu z těch co tam staly opodal libim ale že pry nevěděl jak mi to ma řict ale že ho Pavel ( ten kluk se kterym jsem spala )bohužel předběhl. A mě se vlastně taky libi a ted je mi to všechno lito ... poradte mi prosím jak to mam tomu klukovi vysvětlit..? ... nebo co mam ted vlastně dělat .

je mi fakt mizerně ....

nechci už nic, hlavně né žít..o všechno sem přišla. Už to nejde vrátit, nic!!! Nenávidím tenhle zasranej svět, je tak hrozně falešnej!!! KRUTEJ ..dlouho sem přemýšlela a už to nejde dál... už se nikdy nechci vidět, jen chci vidět naposled tu výšku z nuseláku, která mě ted čeká a nemine..je konec.omlouvám se..

Život je tak zasraně krutej..

já prostě už nevim..občas mam stavy že mě vytočí u kamarádů každá maličkost a pak sem na ně protivná a zdá se mi že by bylo lepší kdyby sme se dál nebavili,vim že na tom má podíl i ten druhej s kým si v tu chvíli nerozumim(nebo aspoň většinou) ale bojim se že tim časem všechny akorát poštvu proti sobě..chce se mi řvát,sem bezmocná..ale na druhou stranu už jsem asi taková..prosím o pomoc,stává se to taky někomu,nebo je to vůbec normální ?

jsem blbec

strašně to bolí......nezvládám nic, deprese, sebepoškozování a ještě k tomu mi zemřel děda......kamarádi se mi smějou že je to prý jen děda, že to není nikdo koho bych měla oplakávat ale on se mnou strávil většinu dětství prý jsem slaboch......

Tak zase se jdu zpovídat:D je jedna slečna, která mě strašně zasáhla, jsem z ní hotová prostě, nemůžu ale říct, že ji miluji, prostě to nevím ...řekla, že problém je v tom, že jsem příliš mladá, je mi 18 a jí je 28, myslí si, že mladí lidé se zamilovávájí snadno a že by to nebylo na dlouhostrašně mě štve, že největším problémem vždycky bývá věk:(to je to fakt tak důležité??podle mě je přece důležitější, co člověk cítí a ne to kolik mu je! Nebo ne?

Tak, a jsem tu znova. Doufala jsem, že o prázkách sem chodit nebudu, protože nebudou potíže... jenže se objevily a sakra velký. V červnu mámu propustili z práce, a tak teď o prázdninách téměř nemáme na jídlo. Horší je, že se chce stěhovat k dědovi, jenže já tam nechci! Nechci žít v domě, kde není teplá voda, elektrický zásuvky ani pořádný světlo! Žijou tam jako ve středověku a jediný co dokážou, je řvát na sebe jako hyeny, bydlí tam i otec. Ten k nám dneska přišel a začal na mámu řvát, ať jde s ním a vyřeší hádku mezi ním a dědou... zase máme ostudu po celým paneláku. Já je za to tak nenávidím!!! Proč nemůžu mít normální rodiče jako moje kamarádky? Proč musím lítat ode zdi ke zdi? Nevím jak dál. Brigádu budu sice brzy mít, ale to mi na vlastní byt nedá... nevím jak dál. Nevím kam mám jít... kdyby aspoň existoval nějakej studentskej azyl nebo něco podobnýho. Tam prostě nepudu... nechci mít infarkt ve dvaceti...

........

Hmm, sem strasne nastvaná, jen by me zajímal váš názor nebo jakákoliv rada... slo by to?? mam kamaráda, nejakou dobu jsme spolu chodili, ae i po rozchodu se dokážem bavit fakt vpohode... teda jen po icq, a tak... on se totiz prestehoval daleko, takze se nevídáme, kazdej rok ale přijede o prázkách k nám, a máme takovou picí akci... uz loni to dopadlo neslavne a hodne dlouho sme spolu nemluvili ( půl roku), nu a včera mi psal, jestli bych neprisla, ze me rád uvidí... byli sme domluvený ze mi písne, a ono nic... nechci bejt za cvoka, vim večer jeste nejni, ae on uz nenapíse... to je mi jasný, proste si pripadam jak nejvetsí d**il na svete, ptz tohle neudelal prvne, a to je nás vecnej problém, newim co s tim... asi se uz na nej skutecne vykaslu, pác tohle nemá cenu.. co myslíte?? nejradsi bych mu dosla vynadat... !!!! grrrr má tohle jeste vůbec cenu??? :(

děkuji za pozornost, jakýkoliv komentář vítám....

Vím, že za to můžu sama, ale stejně jsem se vás chtěla zeptat na VÁŠ názor!
Taky si ale myslím, že za to můžou i mí rodiče, protože mi včera četli moje sms! Nikdy předtím se mi nic takového nestalo, tak jsem byla zvyklá si smsky (některé) nemazat! Ale rodiče bohužel narazili na tu, ve které píšu kamarádce, že mí rodiče jsou d**ilové! Možná víte, že v některých situacích je človek vytočený (a ještě ten v pubertě) ale mí rodiče to zřejmě nechápou!!! Teď se se mnou nebaví nikdo v celé rodině. Mě to ale moooooc mrzí a nevím jak rodičům to říct!

Nemohli by jste mi prosím prosím poradit? Moc díky!