Detail a diskuse u zpovědi

Všechno jednou skončí...Nic netrvá věčně...Můžu si to opakovat třeba stokrát, ale stejně mi to nepomáhá. Strašně se mi stýská. Byla jsem teď totiž dva týdny na táboře a bylo to tam prostě skvělý...hned bych to vrátila. Je mi hodně smutno, protože vím, že i když si dáme s těma lidma sraz, tak to už nikdy nebude takový. Ale s tím bych se přece jen vyrovnala. Jenže...copak se dá zapomenout na lásku? Péťo, i přesto, že tě už nemiluju a jsi pro mě "jen" skvělej a možná nejlepší kámoš, bude se mi po tobě stýskat. Ach jo, můžu si říct kolikrát chci, že nebudu brečet, ale slzy nejdou zastavit. Pamatuješ, jak jsem brečela na druhý diskotéce? Nevěděls, kvůli čemu. Teď to můžu říct - bylo to kvůli tobě. Všehny ty slzy mi tekly z očí, protože jsem si uvědomila, že tebe já nikdy mít nemůžu. A hrozně mě to bolelo. Protože jsem si já, naivka, dělala naděje. A vím, že mě máš taky rád. Proč jen proč, musíme bydlet tak daleko od sebe?! Já vím, ty si tohle nikdy nepřečteš, takže to vyznívá marně, ale já už to nemůžu a nedokážu dusit v sobě. Mám tě ráda. A Ivo, proč mi to děláš? Zapomínáš na ty tři roky, kdy jsme byly nejlepší kamarádky? Tak proč jsi mi tak ubližovala a přímo před mýma očima toho kluka balila, když jsi věděla ze všech nejlíp, jak mě to bere? A taky nechápu, proč jsi se pak naštvala ty na mě, když jsem ti řekla, že mam Péťu ráda? Když jsem se o něj snažila už rok? A nejvíc mě dostala tvoje věta, že sis myslela, že ti ho přenechám. Můj bože! Jako nějakou...věc. To se mi zdá hodně hnusný. Já na něj přece nemůžu zapomenout, záleží mi na něm, je to přece můj kamarád. Ale i přesto chci, abys věděla, že pořád zůstáváš v mých vzpomínkách a pořád budeš moje kmarádka, protože věřím, že....V co vlastně věřím? Asi, že všechno bude dobrý. A že se i já naučím brát život takovej, jakej je. I s těma špatnejma stránkama. A že pochopím...pochopím, proč je osud takovej, jakej je. Omlouvám se, jestli jsem vám zkazila náladu. Potřebovaal jsem to ze sebe dostat.

223-151-769