Někdy si říkám, že kdyby to tehdy skončilo mou smrtí, možná by to nebyla taková škoda. Vím, že moje přítomnost v životě a rozhodnutí nějakým způsobem zůstat, měly na lidi kolem vliv, ale možná by se hodně věcí vyřešilo i beze mě. Přiznám se, že se občas přistihnu zpátky ve vzpomínkách dlouho před lety. Tehdy to bylo nic než utrpení, ale byla tam i určitá svoboda. Svoboda odchodu.
A teď jsem naživu s nabranými povinnostmi ostatních lidí, protože nikdo jiný to neobstará. A když to neobstarám já, uvrhnu v utrpení lidi, kteří si to nezaslouží.
Je to už několik let a přesto ta noční můra nekončí, jen se rozrůstá. A já se snažím bojovat, ale přijde mi to jen jako kulhání s vystřílenou zbraní. Všechno se jen víc a víc rozpadá a já mám míň a míň síly. A musím jet dál, přitom ani vlastně nevím, jestli mi vůbec stačí benzín na konečnou. A mám strach, že hodně rozbitých věcí už nebudu moct opravit.
Poslední roky už mě bolí i přemýšlet.
Diskuse ke zpovědi
Ahoj, to nezní opravdu vůbec dobře...:/ Tady to asi nelze úplně rozebrat, ale můžu napsat pár myšlenek.
Man in white má určitě pravdu, ale chápu, že jsou situace, který ti opravdu nedovolej od všeho utýct a žít si svůj život. Beztak bys asi v klidu nebyla, pakliže jsou tam lidi, na kterejch ti záleží, a víš, že tvoje přítomnost tam nějak pomáhá.
Mě napadá spíš jiná věc. Možná jsi na to moc sama. Možná by situaci, i tobě, hodně pomohlo, kdyby sis o nějakou tu péči, omenšování těch průserů s někým podělila. To nikdo z tý rodiny není jinak funkční, nebo aspoň s podobným náhledem na věc?
I když nevim, o co konkrétně jde, pokud by situace byla opravdu zapeklitá, asi bych šla k terapeutoj. Dobrej terapeut dokáže skrz jednoho člověka vyladit mnohdy i celou rodinu. Třeba by dobře naved, jak s psychopatama. Možná by tě doved na to, jak pomoct sama sobě v tom fungovat a nezbláznit se. A nejspíš by pomoh, abys přišla víc na to, co chceš, a co pro to dělat.
A o najití nějakýho svýho vyžití, dobíječe energie a odhodlání nemluvě. To je prostě nutný. Uč se víc přicházet na to, jak chceš věci ty, a jít si za tím.
Krom toho, jsou i způsoby jak tu energii dodat, tak nějak fyziologicky může pomoct např. hořčík, ale tady to chce spíš jaksi psychickou dotaci. Aby ses mohla nadechnout, mohly by pomoct krátkodobějc nějaký antidepresiva, s tím, že se hodí většinou zkusit nejdřív ty přírodní, než teda zobat chemii. Např. třezalka při dlouhodobějším užívání má srovnatelný účinky jako chemický AD. Podle mě jsou situace, kdy je určitě lepší nějaký období překlenout i s touhle dopomocí.
Držim palce.
Ahoj Midgarde, to neřeš :D nejspíš někdo něco zaklik, já pak klik odpuštěno a zase se to vyrovnalo
odpuštěno / neodpuštěno prověřím
Taky testuju odpoustim vs neodpostim, funguje to divne.
Jinak, ja uz jsem davno pryc, ale neni mi jedno, kdyz se ublizuje. A napr. male deti vlastnim zivotem nechci nechat zit, nechci je v decaku. Ale mas pravdu, ze musim mit i neco sveho, co mi dodava silu. Muj zivot se porad toci okolo ostatnich, dokonce i moje konicky podrizuju jakemusi vlastnimu pocitu uzitecnosti, pritom by me nikdy nenapadlo nalozit jinemu to, co chci nakladat sobe. Je to tak, musim mit nejake svoje normalni veci a z nich cerpat energii, nejaky svuj normalni zivot, ktery se netoci jen kolem toho, ze mi vadi utrpeni a chci pomahat.
A nemůžeš se z toho prostředí prostě odstěhovat a nechat je všechny žít si vlastním životem? Znovu nabrat energii, vybudovat si vlastní prosperující zázemí a teprve jakmile budeš mít dostatečné rezervy, tak až z těch nadbytků se podělit? Ať už by to měl být čas, nervy, práce, nebo peníze.
Man in White, aha. Já si říkám. Díky.
Prostě rodina se celá rozpadla a kdyby nebylo mě, tak se nejcitlivější členové rodiny hodí přes palubu. Dokonce se v rodině týrají, řešilo se to přes policii a tak dále. A já už taky nemám energii. Mám energii postarat se, ale proč proboha pořád musím do toho ještě obhajovat svoje rozhodnutí a řešit, jak se někdo s někým nebaví a prostě ty vztahy v rodině. Já se ráno vzbudim a lituju, že se mi kdysi nepodařilo zabít protože už mám všeho po krk. Dneska v noci zase hádky, já zase noc bez spánku a jde mi to na mozek, je mi špatně. Je to hnusný horor, máme v rodině psychopatické chamtivé fúrie a ty nedají pokoj, dokud nás všechny nedoženou na psychiatrii nebo hůř. Tu jednu dám asi k soudu, ale z nějakého důvodu umí manipulovat a otáčet tak, že zatím ji nikdy nešlo touhle cestou napadnout. Jsou to hyeny a jenom dostat se do jejich přítomnosti je prokletí s následky.
Ten systém odpouštění asi moc nefunguje. Bylo tu Neodpuštěno 2x. Jen co jsem odeslal komentář, změnilo se to na Neodpuštěno 3x. A když jsem klikl na Odpouštím, nestalo se nic.
Nevím, proč mám tady neodpuštěno, to sem chodí hyeny, nebo co? To mám nemohoucí členy rodiny narvat někam do ústavu? Jste tady na palici.
Možná když se podělíš o konkrétní detaily, našlo by se nějaké řešení. Starat se o ostatní na úkor sebe samého vždycky končí špatně. V první řadě já, ostatním až přebytky, pakliže nějaké jsou. Když to uděláš obráceně, vyčerpáš se ostatní budou "uvrženi v utrpení" tak jako tak.
Náhodné moudro a přísloví
Kdo mlčí, ještě nepřiznává, ale je pravda, že také nepopírá. (Paulus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©