Detail a diskuse u zpovědi

Ovce nejsem v žádném případě, dělám si stále a pořád to co chci, ale řeším pouze to, co je teĎ hned. Tudíž u mě chybí jakákoliv představa toho, co jednou bude.

Chce to něco, co tě naplní. Co jsi chtěl vždycky dělat? Co chceš udělat? Cestovat, pěstovat jablka na vesnici, starat se o druhé, jít do kláštera? Myslím, že už mám směr svého života. A není to sedět v kaclu a živit stát. To je představa života, kterou nám dal systém. Člověk je svobodný od narození, jenom evolucí se vytvořily systémy, které začaly slabší jedince kontrolovat a zneužívat a teď z lidí udělaly jen nemyslící baterie, které promrhají život a ve stáří se na to podívají zpátečně a vidí takový život, který byl jenom o tom, že dělali to, co se po nich chtělo, ne to, co chtěli dělat oni. A celý život v pr**li, smrt a konec.
Takže dělej co chceš, sjeď po zadku holou skálu, v noci choď strašit do hradu, dělej všechno, čeho nebudeš na konci litovat. Jak se esotericky říká- žij naplno a nebuď ovce.

Stejnou otázku řeším již léta, a když už si myslím, že je to to ono, ten smysl či cíl, po pár dnech jsem schopna změnit názor a už opět přemýšlím dál a zase to v té hlavě hlodá!
Nic si z toho nedělej.Jak vidíš, nejsi sám!

Někdy mi připadá, že na tuto otázku, co je smyslem toho kterého života, lidé často hledají nějakou přísně logickou a racionální odpověď, ale ve skutečnosti je nejdůležitější cítit to, říct si třeba: "jo to je kurva ono!" "toto jsem já, toto jsem vždycky chtěl" atd. Už od malička je nám říkáno co máme a nemáme dělat, co se od nás očekává, u tebe např. to mít dobře placenou práci, přítelkyni, zajistit rodinu... ale je to skutečně to ono? Nejdřív člověk musí nalézt sám sebe a to začíná tak, že se neptáš na to co bys měl dělat, ale co chceš... víš skutečně, co chceš?... Pokud budeš chtít, tak můžu navrhnout i pár řešení.