Je to půl roku co jsme se rozešli... Našel si novou slečnu i já nového přítele, je mi s nim fajn, mám ho ráda a moc pro mě znamená, ale... I po tom půl roce se dokážu rozbrečet jen kvůli tomu, že mi bývalý chybí.. Prostě toho nového pořád jakoby srovnávám s tim bývalým. Vím, že to není dobře, že srovnávat se nemá a hlavně ne partneři, ale nevim jak to zastavit.. Kdykoliv když ten nový něco udělá, vím, že tamten by to udělal jinak a líp.. Mám toho současného přítele ráda, ale nedokážu se do něj zamilovat :( Stále miluju toho bývaleho a netušim jak se toho zbavit.. Je mi z toho strašně a když přijde období, že cokoliv co mi připomíná toho bývalého mě rozbrečí nemám ani nikoho, komu bych se s tim mohla svěřit...Kamarádky, pokud ještě vůbec nějaké mám na mě kašlou, mají své životy a já si na vše připadám strašně sama. Nemám za kým jít a komu se svěřit.. :( Trápí mě, že tomu současnému jakoby lžu, že toho bývalého nemůžu dostat ze srdce ani z hlavy a nejvíc, že nemám nikoho komu bych se mohla svěřit :(
Časem všechna bolest přejde, já vím...Ale čím dýl jsme od sebe tím víc mi chybí... :(
Diskuse ke zpovědi
Se současným přítelem se to tak nějak vyřešilo..Vyklubal se z něj nejen vůl ale hlavně blázen. Začal mě podezřívat, že ho podvádím, nadávat mi, urážet mě, dokonce na mě už i ruku vztáhl..Nakonec jsem zjistila, že zatimco já jsem spala on mi procházel telefony a smsky, celou historii na netu a všechny konverzace. A aby toho nebylo málo začal psát mýmu bráchovi jeslti jsme vážně u rodičů když jsme řekla, že tam jedu..Takže stíhačka a žárlivec v jednom..Takže jsem to ukončila,pak mi sice ještě chodil dělat sceny do prace i do panelaku kde bydlim,ale teď už je klid..Jsem sama a snažim si v hlavě vše urovnat.neni to ale moc lehké, protože k tomu bývalému prostě stále něco cítím..A vypadá to tak, že asi odejdu na nějakou dobu k rodině do zahraničí, abch se vzpamatovala..Každopádně moc všem děkuju za vaše názory a rady :)
Myslím si, že ses velmi brzy hnala do dalšího vztahu, jak už tu bylo řečeno nade mnou. Buď bych se nynějšího partnera naučila milovat (a ne ho mít jen ráda) a naučila se ho nesrovnávat s bývalým. Pokud tohle nedokážeš, rozešla bych se s přítelem. Pokud je vztah založen na takovémhle základě, myslím si, že nemá ani příliš velkou budoucnost. Nejdřív bych si srovnala svůj vlastní život, a pak teprve se vydala do nového vztahu.
Je to pochopitelné, je to lidské, ale asi je to špatně... Pokud jdeš do nového vztahu, tak bys neměla milovat toho předešlého... pak máš velký potenciál k ubližování. Nějakému tomu srovnání se člověk nevyhne, ale musí to být jen občas, jen v duchu a měl by z toho vyjít líp ten současný... Obávám se, že pro vztah je "mít rád" hrozně málo, měla by ses vyrovnat s tím, že bývalý přítel je bývalý, takže bys ho neměla milovat... a jestli je to jinak, tak se nad tím zamyslet a něco s tím udělat... Ale musíš brát v potaz současného partnera a to, že i takovýhle myšlení je vůči němu nefér...
Podle mě ses rychle hnala do nového vztahu, abys na toho předešlého kluka zapomněla. Ale nějak se to minulo účinkem a opak je pravdou. Našla sis sice nového přitele, ale ten nový přítel plní "funkci náplasti". Prostě sis novým přítelem chtěla zaplácnout tu díru v srdíčku, jenže to zaplácnutí bylo moc malé a tou velkou dírou v srdci propadlo. Nejsi ještě na nový vztah připravená, a proto to novému příteli vysvětli a opusť ho, protože se vůči němu chováš nefér. Buď nějakou dobu sama, srovnej si myšlenky, a pak se za nějakou dobu zas do někoho zamiluješ. Ale snažit se najít si novou lásku po půl roce po rozchodu je podle mě nesmysl....
Člověk se musí naučit být sám se sebou nějakou dobu :)
jako asi to budou úplně zbytečný slova, ale v tvým případě bych se co nejvíc snažila to brát racionálně. stačí si přečíst všechny zpovědi, který si psala, když si s ex přítelem ještě byla. upřímně, nevypadalas moc spokojeně. jestli to s tímhle je ještě horší, tak v tom případě si asi ještě nenarazila na toho "pravýho" a hledala bych dál. ve vztahu je dobrý se řídit zásado...pokud jsem takhle šťastná/spokojená, má cenu s ním bejt. pokud ne, tak ne. protože šance, že se to zlepší je docela malá. je to mrhání časem a energií. nehledě na to, že toho druhýho trochu taháš za nos.
každopádně idealizování minulosti ti k ničemu nepomůže. je to prostě minulost. třeba na ni i vzpomínej, ale bez větších emocí, jako by ses koukala na film... možná to ted nejde, ale je to jen otázka času a myslim si, že i vůle. pokud se v tom chceš topit, tak se v tom holt budeš topit a můžem ti tady psát romány jaký chcem:)
gut lak
Náhodné moudro a přísloví
Přijímej skromě, zříkej se bez reptání. (Marcus Aurelius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©