Detail a diskuse u zpovědi

Tady je krásný příklad toho, že: problémy, které se nevyřeší samy, není třeba řešit...

tak aspon že se to vyřešilo....i když ne tím nejelegantnějším způsobem zrovna...

Děkuji všem za rady. Nakonec...se to celé vyvinulo úplně jinak...a pak ještě jinak...A nakonec můj vysněný princ asi zešílel a jen tak ze dne na den se změnil v hajzla prvního řádu, tak arogantního, nafoukanýho, povýšenýho, sebestřednýho a bezcitnýho, že jsem to snad v životě neviděla...Urazil mě, ponížil, pošlapal a odkopnul. Prý se tak rozhodl. Prý už nechce být ani hodný, ani milý, natož laskavý a láskyplný. Potom mi ukřivdil tou nejodpornější urážkou. A mě ještě vyčetl že ho nechápu a že ho v jeho změně nepodpořím. Heh. To jen abyste věděli jak celá ta lovestory nakonec dopadla :)

tady je rada, kterou by ses měla řídit zbytečná... odpuštění není jen rozhodnutí, s tím se musíš vnitřně smířit, řiď se tím, jak to cítíš, vždycky je pro tebe (nemusí být pro ostatní) správně to, co chceš ty...
ale nejdůležitější je o tom společně mluvit na rovinu, upřímně

Není třeba se omlouvat, co se někomu zdá jako kravina, jinému to může přijít jako velký problém.

Já tvrdím - řídit se city.

Jsem ten typ, který chce buď všechno nebo nic, takže pokud to s partnerem nejiskří, tak to nemá smysl... Nebo být s někým jen proto, že je skvělý, ale postrádá to city... To je myslím hloupost.

Teď to vyzní hrozně blbě a je mi jasné, že se tady zas objeví osoby, kteří rádi vyrýpávají do mých příspěvků, ale je mi to jedno... Mám zas trošku odlišnější názory, ale třeba Ti to pomůže...

Myslím si, že člověk není určen k tomu, aby byl monogamní... Stát, stane se. Může se stát cokoli... O pár let později se to může stát Tobě. Nikdo není svatý, a chybovat může každý. Málokterý člověk, a podotýkám ať je to chlap, nebo ženská je celý život věrný, to bychom byli naivní... Žel, u ženských je to trošku horší v tom, že ta do všeho míchá city, kdežto chlapovi jde spíš jen o fyzický požitek... Co tím ale chci říct...

Podle mě není důležité, s kým se partner(ka) schází, ale ke komu se vrací...

A pokud to mezi vámi jiskří, pokud ho miluješ, a on miluje Tebe, pak tím, že budeš s někým jiným (kdo se k Tobě bude chovat hezky) potrápíš hlavně sama sebe... Někdy není na škodu se naučit odpouštět... A věř, že kolikrát nevěra utuží vztahy ;))

Je to ovšem na Tobě.
A samozřejmě, pokud mu dáš šanci, tak ho nějakým způsobem trošku potrap, ať má pocit, že o Tebe musí bojovat...:)

proč bychom tě ukamenovávali? toje slovo ... no nic, k věci:

doufám, že ses nedozvěděla o tom, že byl při smyslech zrovna od toho kamaráda, to bych totiž asi musela pak posuzovat věrohodnost tvrzení kamaráda.

jinak si myslim, že bys tohle měla řešit přímo s přítelem. řekla bych mu to, co se k tobě doneslo a požadovala bych vysvětlení. protože pokud zůstaneš s přítelem, jakože je to možná fakt ten hajzl, ale kašleš na to......no já nevim, to by bylo pod moji úroveň. hodně věcí se dá vyřešit komunikací. když budete mluvit, tak můžeš víc a víc vidět do něj, jesi toho fakt lituje, nebo to je jen nálepka a tak. no a i sama můžeš při tom zjišťovat, jesi si schopná mu odpustit (což je teda dlouhodobá a náročná záležitost) a hlavně, jesi mu budeš schopná znova věřit (snad ještě těžší).... protože vztah bez důvěry moc nešlape.

hele tohle je na dlouho, ale asi bych jednala apodle toho, jak dlouho jsem s přítelem, jak moc ho znám (protože, pokud si s ním tak do roka, tak to je ještě docela málo na to říct, že ho znáš)

nicméně, je jasný, že přítel asi zas tak úžasnej není. a vlastně nevim, co si mám myslet o těhlech nevěrách pod vlivem. asi bych takhle chlapa spíš kopla do pr**le, ale záleželo by na spoustě dalších věcí.