Detail a diskuse u zpovědi

Nebýt jednoho člověka, vůbec bych tuto zpověď nepsala... Alespoň ne teď, možná vůbec, pokud by mi to samotné nedošlo. Ten člověk - můj kamarád mi sdělil, že se chovám jako mrcha. Že jsem bývala člověk, kterého míval rád a na kterého se těšíval. Teď je ze mě člověk, na kterého se netěší a nechce s ním přijít do kontaktu. Jsem člověk, který se vlivem jistých událostí a osob tyto události způsobujících změnil.
Nyní mi v podstatě nezáleží na názoru ostatních na mou osobu, s výjimkou jen pár lidí, které mám ráda. Bohužel i někteří z těchto lidí sdílejí názor většiny, která mě vidí jen jako protivnou sobeckou potvoru. Možná jí opravdu jsem a jen si to nechci přiznat...
Každopádně k lidem, kteří mi v minulosti ublížili či ubližovali, se chovám tak, jak si podle mně právem zaslouží. To, co mě trápí a co jsem si díky té jedné osobě uvědomila, je, že se podobně chovám ke všem v mé blízkosti. Tak moc jsem se chtěla tomu a těm některým lidem bránit, že jsem se začala bránit úplně všem. A to platí i na mého přítele, rodiče a vůbec všechny, na kterých mi velmi záleží. Když se nad tím, co jsem se od toho kamaráda dozvěděla, zamyslím, připadá mi, jako by se toto chování postupně stávalo mým charakterovým rysem. Z čehož je mi ale vyslověně špatně...

Lze toto chování změnit? Já věřím, že ano. Potřebuji ale zjistit jak.