Detail a diskuse u zpovědi

Jsem na straně Kiowowa jemného komentu, má pravdu. Jediného člověka, kterého bys měla měnit jsi ty sama a ne ten druhý. Milovat vlastní ideál lze jen ve snech, ale ne v realitě. Každej má chyby a kdo miluje, miluje právě i ty chyby.

http://people.bu.edu/hipstomp/womencomplicated.jpg

Upřímně? Pokud to teď stojí za ho**o, tak až budete spolu bydlet tak to bude stát ještě za větší ho**o. Každým dnem si polezete víc a víc na nervy až se postupně začnete nenávidět. Pokud teď nedokáže splnit určité věci, které Ti slíbil tak co chceš dělat až spolu budete bydlet? Je to obrovská zodpovědnost pro obě strany, fyzicky i psychicky vyčerpávající a když do toho nepůjdete oba na plno tak ten jeden toho druhýho akorát potáhne ve svým stínu.
Naopak z tvé strany...vyjíždíš na něj něj možná jen kvůli prkotinám. Představ si až se bude jednat opravdu o vážné záležitosti. To je teprve záhul na nervy....
Zažila jsem si to teď na vlastní kůži. Výsledek byl ten, že jsem na dotyčnýho pomalu řvala hned jak se objevil mezi dveřma, plakala bezmocí a dusila se vztekem. Má vlastní únáhlenost mi vzala kus mého vlastního já, který teď pracně hledám znova a stojím opět na počátku....
Neříkám Ti - "nedělej to". Ani - "zkus to, nic za to nedáš". Chci Ti říct jen jedno. A to - Pořádně si to promysli a nejlépe 100x než se do něčeho takového pustíš. Až si budeš opravdu jistá, že to chceš tak do toho jdi a jdi s tím do toho s tím pocitem, že chceš aby to klapalo! Protože jestli váháš a bojíš se, tak to nemá cenu. Tím, že spolu začnete bydlet se to nemusí automaticky zlepšit....může se to naopak totálně posrat a budete se topit navzájem.
Přeju Ti hodně štěstí a taky to, aby ste si vyšli víc vstříc a po tý cestě života šli vedle sebe packu v pacce, a ne aby jeden kráčel napřed a ten druhý mu nestačil.

Ženský jsou kolikrát schopný to tak podat, že ten chlap vypadá jako úplnej pitomec a nevzmůže nic... To je celkem ... na pr* : D Zvlášť když to tak úplně pravda není.
Já Ti přeju hodně štěstí, ať vám to společný bydlení klape, řídíš se podle toho jak cítíš, což je dobře, jen ať pak nejsi popřípadě ještě víc špatná z toho, když to nevyjde.
Ale proč ne, občas si potřebujeme všichni pořádně nabít hubu, abychom mohli jít dál

Nikdy jsem neřekla, že je chyba jen na jeho straně. Vím moc dobře, že vždycky jsou na vinně oba. A myslim si, že je logické, když jsou spolu dva lidi už dva a půl rokku měli by dodržovat slíbené věci. Každopádně naše hádky stejně tyhle moje zpovědi nevyřeší, možná občas nějaký příspěvek pomůže, ale nikdy nevyřeší... Spíš to beru jako formu vyzpovídání se, místo, kde můžu napsat svoje problémy a pocity. Nechci aby mě někdo odsuzoval a psal mi jak jsem špatná. Nejsem dokonalá a nechci to ani po nikom jiném. Chci jen aby dodržel slib, který mi dal, nic víc. Každopádně ikdyž máme problémy chceme spolu být a hlavně spolu chceme začít bydlet. já doufám, že nám to všechno vyjde

Pochybuju, že je chyba jenom na jeho straně, jak to tady prezentuješ. Nikdy to není jenom vina jednoho člověka z páru. Dokud tohle oba nepochopíte, nic nebudete schopni řešit.

aha, už vidim kde je chyba. "snažím se ho naučit" s timhle přístupem se jdi zakopat, jak chceš někoho něco učit = měnit jeho přístup tak je to špatně a dřív enbo později tě pošle do pr**le, pokud na to bude mít nervy (evidentně nemá).
miluješ jeho, nebo svou představu o něm?

naprosto standartní strach z rozchodu, odloučení, samoty a z toho, že už to nikdy nebude tak krásný. dětinský a připosraný. buď s človekem jsem a je to tak OK, nebo mě sere, tak s nim nejsem. tyhlety seriálový rozchody jsem si taky zažil a je to jen posranej absurdní strach, dyž už se lidi tahle rozcházej, maj se rozejít definitivně, protože dyž se to takhle slepuje a rozlepuje a slepuje.... tak pak stojí celkově ten vztah za ho**o. pár pěknejch věcí, na který můžeš s radostí vzpomínat a zbytek co stojí za pr* hodit za hlavu. a hlavně jít dál.

takhle jemnej koment jsem už dlouho nenapsal a asi zas dlouho nenapíšu

Tak to určitě ne, spíš to ukáže jak moc je ten vztah v rozkladu, řekla bych...

Je mi to jasné, jen jsem tím spíše chtěla říct, že společný bydlení vztah nezachrání.
Tak jako třeba někdo doufá, že dítětem si spraví vztah, i to je nesmysl.

Jako v celku s Tebou souhlasím, jenže takhle virtuálně těžko hodnotit. Nemůžeme vědět jaký přesně je jejich vztah a jaký jsou jejich problémy mezi sebou, takže hodnotit jestli by spolu bydlet měli nebo ne, moc nejde. A jestli jsou odhodlaní spolu bydlet, stejně s tím nikdo z nás nehne. (ačkoli pár který se v jednom kuse rozchází asi moc zralý na společný bydlení nebude, to je pravda)
Stěhování rozhodně sranda není, to Ti klidně potvrdím, i když jsem se nestěhovala tisíckrát.

No, tak s tím bydlením nevím, jestli to je dobrý nápad.
Společné bydlení musí vyjít s radosti a nadšení, ano bude to fajn, bude nám spolu dobře.
Nevyřeší se nic tím, že - ano, dobrá, přestěhujem se k sobě a uvidíme... To už pak zavání takovou tou 90procentní jistotou, jo, za 2 měsíce se stěhujem zpátky...
A stěhování není žádná pr**l, věřte mi, já jsem známá tím, že jsem se přestěhovala snad tisíckrát :D

Souhlasím s Pigggsty.
Nemyslím, že by to nutně musela být ponorka. Říkalas že ty hádky většinou vyvoláváš Ty. Není něco v Tvém životě, co Tě štve, něco kvůli čemu nejsi v pohodě a pak se to ventiluje tak, že jsi háklivá na věci, které by Ti jinak nevadily?
Ale pokud Ti vadí některé jeho vlastnosti se kterými nejsi schopná se smířit, tak to asi nebude úplně ok. Zásada by měla být nesnažit se měnit toho druhýho, ono to totiž stejně moc nejde.
To společný bydlení bych asi taky úplně nezavrhovala, protože jak jsi psala máte problém se na něčem dohodnout, možná by to mohlo být jednodušší když spolu budete žít. Pokud jste oba odhodlaní jít spolu bydlet, vezmi to bydlení jako zkoušku, buďto to půjde s stmelí Vás to, nebo to nepůjde a budete muset jít od sebe. Počítej s tím i při hledání bytu, jestli chcete pronájem, abyste v případě neúspěchu mohly buď ukončit smlouvu nebo aby byt utáhl jeden z Vás a ten druhý mohl odejít. Je to sice hnusný takhle přemýšlet, ale když Váš vztah není úplně v pořádku bylo by nezodpovědné se na to neohlížet.
Přeju hodně štěstí. :)
(jinak milovat byste se měli být schopní i po delší době, než jen po dvou a půl letech, jestli spolu chcete být ;) )

Podívej, jestli se ke svým kamarádům chová lépe než k Tobě, tak buď má k tomu důvod nebo nemá... Ale ať je to tak nebo onak, nějak mi to nepřijde láskyplný.
Promluvte si o tom, co vadí Tobě, co vadí jemu a pokud se oba nepřizpůsobíte, tak to půjde těžko. Což je blbý, protože já věřím, že jestli má vztah bejt plnohodnotnej, tak by nemělo být vyumělkovaný!!!
Na vztahu se samozřejmě musí pracovat, ale pokud je to to ono, tak to tak nějak musí šlapat i samo... Ale to je můj názor.

100% je to ponorka. Já to znám. Chce to pár dnů oddech. Nevidět se, nevolat si....na pár dnů, třeba i týdnů "se přestat znát". A potom uvidíte, jestli se vám po sobě začne stýskat. Pokud ano, je to znamení, že spolu chcete být. Pokud ale v době toho odloučení budeš cítit, že bez něj a bez těch hádek je ti líp, bude to znamení, že je čas se rozejít definitivně.

no uvidíte, až spolu budete bydlet. třeba tě začne srát (nebo ty jeho, nebo oba sebe navzájem) ještě daleko víc věcma, který ste doteď neviděli a skončí to tak, že si dáte pauzu na dlouho, nebo se rozejdete. já nevim, no... mě by nebavilo mít takovej vztah. vidíš. my to zas máme tak, že on mě miluje a já nevim jestli jeho jo, ale racionálně vim tisíc důvodů, proč je úžasnej a proč ho mám milovat. nehádáme se... no a tvoje zpověď mi moc nepomohla (což ani neměla samozřejmě). jen si vždycky uvědomim, jaký já to mám zlatíčko. a stejně mi to nestačí :( lidi sou divný stvoření.

tyjo a ted sem se docela rozjela, na to, jak to nikde nechci roznášet...ale co, už sem to napsala a mazat to nebudu

Zkuste si od sebe trochu oddechnout, možná je to jen forma ponorkové nemoci :) jinak mě ještě napadlo, kdo z vás dvou přichází s tím, že se chce usmířit?